Dnes je Zelený čtvrtek
Poslední večeře podle Simona Ušakova (1626-1686)
Slavíme Zelený čtvrtek, odpoledne začíná Velikonoční triduum. Dopoledne se v katedrálách světí oleje. Večerní liturgie a rozjímání připomínají Poslední večeři, na níž Ježíš ustanovil slavení Eucharistie, a následně jeho modlitby a utrpení v Getsemanské zahradě. Kombinuje se tak radost z Eucharistie, symbolizovaná radostným začátkem Mše, s bolestí nad počínajícím utrpením našeho Spasitele. Hledáte-li možnost navštívit v tento den tradiční liturgii a nebyli jste dosud úspěšní, snad vám pomůže tento seznam.
Sluší se podotknout, že v řadě zemí, včetně zemí Koruny české, je Zelený čtvrtek (navzdory nesmyslnému opačnému tvrzení otce Stritzka v letáku FSSPX) tradičně dnem přísného postu, byť není Církví vynucovaný (je ovšem možné, že ve francouzské postní tradici, kterou se řídí a kterou se snaží i u nás prosazovat FSSPX, dnem přísného postu skutečně nikdy nebyl, což by mohlo být důvodem jeho omylu). Každopádně já jako Moravn tento půst držím a doporučuji to i ostatním, kteří na to zdravotně mají. Tradičními postními jídly pro tento den jsou špenát, luštěniny, kopřivová polévka a podobně – je to (vedle zkomolení německého jména pro tento den) jeden z důvodů pro jeho české pojmenování.
Je to jen stručné shrnutí, ale jelikož pročtení si odpovídajících částí Bible, meditace nad nimi a návštěva večerních pobožností vám jistě zabere celý den (či alespoň veškerý volný čas), je zde stručnost neocenitelnou výhodou. Utrpení, sebeobětování a zmrtvýchvstání Krista, to je středobod naší víry. Prožívání tridua se nesmí flákat, v něm více než kdy jindy platí „pomni, abys den sváteční světil“.
Doporučuji: Rozjímání nad obřady Zeleného čtvrtku.
Ignác Pospíšil
To se pak člověk diví, když se v kostele doslechne, že půst je dobrovolný a nemusí ho držet lidé do 18 a od 60 let, matky, lidé nemocní nebo pracující. To ho pak podle této defiice nemusí držet nikdo.
Rozsáhlé vyjímky z postních řádů v nejrůznějších situacích byly odjakživa a pokud mne paměť neklame tak se to tady již probíralo. Vždycky se vycházelo z toho že půst má být pro každého člověka radostnou posilou a ne břemenem. Podstatou současné postní praxe je to že se máme postit především od vlastní pýchy, bezcitnosti a lakoty. Že máme během postního období otevřít s láskou své srdce i měšec. Odpouštět a prosit za odpuštění Boha i lidi. Že se máme zastavit, ztišit a naslouchat. Bohu a bližnímu. Něco ve stylu milostného léta. Takto nás učí naši církevní otcové a často nám to během postní doby připomínají.
Ale on půst na Zelený čtvrtek skutečně dobrovolný je! Postní předpisy jsou totiž pozitivní zákony, které pokud nejsou stanoveny (a současný CIC nic takového nezná), tak samozřejmě nezavazují. To neznamená, že není nebo nemůže být prospěšný. To jsou dvě různé kategorie.
Ohledně postu „matek“ a „pracujících“, to je neúplný výrok. Ve skutečnosti se jedná o „kojící matky“ a „těžce fyzicky pracující“. A to platilo vždycky (ve smyslu povinnosti, nikoliv dobrovolnosti).
Já netvrdím, že není dobrovolný. Já tvrdím, že není pravda, co tvrdí otec Stritzko, tj. že nikdy nebyl předepsán… V českých diecézích byl předepsán jako závazný ještě na počátku 20. století…
Ty jo, zapomněl jsem a objednal si dnes k obědu špenát a vepř. výpečky … co teď?
Výpečky nejlépe darovat bezdomovci…
Vážím si toho že se postíte a nic proti tomu nenamítám ale zrovna k tomuto dni mi půst moc nejde. Spíš bych to dneska (přinejmenším teoreticky, sám se ničeho podobného nezúčastním) viděl na obdobu sederové hostiny. Na to co dělal Kristus a apoštolové. Hořké byliny, beránek, nekvašený chléb a víno. Umývání nohou a služba druhým. Hostina naplněná sladkobolnými pocity. Bolestí z našich vlastních zrad a hříchů, kterými denně křižujeme Pána a radostí z toho že se poprvé naplňuje Nová smlouva. Že nám dává Pán sám sebe za pokrm a nápoj a to ještě dřív než podstoupil muka kříže. Také jsem četl že dodržel a naplnil Zákon i v tomto. Mužové z Galileje měli jakousi vyjímku že mohli jíst beránka o den dřív.
Zelený čtvrtek je také svátkem všeho kněžstva.
Tohleto nikomu nevnucuji, jen předkládám určitý úhel pohledu. Setkal jsem se s tím že se v jednom klášteře opravdu konala sederová večeře se vším všudy na Zelený čtvrtek pro účastníky duchovní obnovy a jinde zas pozvali na večeři do restaurace 12 mužů kterým umyli nohy.
Velmi zajímavé, to jsem nikdy nezažil.
A Bergoglio umýval nohy vo vaznici zlocincom, co spáchali trestné ciny, bozkával im nohy, aj klacal. Pred Najsvatejsou Sviatostou, ci pri omsi si nepoklakne, vraj nemoze.
Jezis Kristus umýval nohy apostolom, preco apostolom?
Ved mohol povedat, privedte nejakých ludí z ulice a mohol im umývat nohy, ale on umýval len apostolom.
Pápež počas obradov Zeleného štvrtku umyl nohy väzňom
http://www.aktuality.sk/clanok/273424/papez-pocas-obradov-zeleneho-stvrtku-umyl-nohy-vaznom/
K zamyšlení:Ano, včera byl Zelený čtvrtek. z medií jsme se dozvěděli otřesnou zprávu: Islámští teroristé v Keni vnikli do budovy tamní univerzity a postříleli 147 katolických studentů, zbytek, hlásících se k islámu propustili. My tu řešíme veledůležitou otázku, zda se na Zelený čtvrtek má dodržovat přísný nebo mírný půst anebo zda Sv. otec má omývat nohy kriminálníkům či duchovním.
Není na škodu připomenout slova jednoho myslitele, že „Je dojemné, jakou evropští intelektuálové mají starost o křesťany údajně trpící příkoří pod knutou islámu. . Opak je pravdou. Právě proto, že v zemích jako je Írán vládne zákonné ustanovení šarie, umožňuje křesťanům pod ochranným deštníkem tohoto zákona žít spokojený a plnokrevný křesťanský život!“.
*.(Viz 13. komnata kontrarevoluce)
http://www.narodnisjednoceni.cz/archiv/20130419.htm
Pozor! P. Stritzko má pravdu, oficiálně skutečně na Zelený čtvrtek žádný půst není. Chodil jsem do náboženství ještě v době hluboce předkoncilní a tak nás to učili, tak to také hlásali kněží z kazatelen. Mám to totiž v živé paměti. Samozřejmě se připomínalo, že je vhodné dobrovolně se postit od masa i jinak celý Svatý týden, ale oficiálně Zelený čtvrtek dnem postu nebyl. Existovaly ovšem regionální postní zvyklosti, které se dodržovaly, na Moravě a jinde šlo o zelenou stravu, o níž mluvíte, ale podle starého postního řádu byl půst na Zelený čtvrtek pouze dobrovolný, nikoli pod hříchem přikázaný.
Otec Stritzko pravdu nemá. Netvrdí, že ten půst není předepsaný, ale že ani dříve nebyl. Přitom byl pro české diecéze předepsaným postem ještě na počátku 20. století. Např. Liturgika B. Hakla z roku 1895 cituje postní řád pro české diecéze vydaný českými biskupy v roce 1877, který umisťuje přísný půst na všechny tři poslední dny Svatého týdne… (Právě podle této knihy jsou doporučovány – jen doporučovány! – posty v Tradičním kalendáři od Krásy liturgie)
Je pravdou, že postní řády se v průběhu dějin měnily. Nebyly nikdy pro mne jako pro církevního historika předmětem zájmu, stálo by ale za to zjistit, jestli ten postní řád z r. 1877, který uvádíte, platil v celé církvi nebo jen v českých diecézích, zaráží mne totiž, že platil pouze v českých zemích a ne v celém předlitavském Rakousku, čeští biskupové spolu s rakouskými tvořili tenkrát jeden celek. Jinak je faktem, že např. řeckokatolická církev má mnohem přísnější postní řád, ve Sv. týdnu se nesmí jíst nejen maso, ale ani třeba vejce, a nesmí se pít žádný jiný nápoj kromě obyčejné vody. Ale to všechno jsou formality, které bych nepřeceňoval, důležitý je duch, nikoli litera.
Přiznám se, že jsem se se Zeleným čtvrtkem jako postním dnem nikdy nikde nesetkal…
Viz reakce na Dr. Malého…