Sv. Jan Maria Vianney

Všechny stvořené bytosti, moji bratři, potřebují potravu, aby mohly žít. Právě proto nechal Bůh vyrůst stromy a rostliny. Všichni tvorové se sytí z tohoto stolu, který je dobře zásoben. Každý si bere pro sebe odpovídající potravu. Ale i duše se musí sytit. Kde je však její potrava? Milí bratři, když Bůh chtěl dát potravu naší duši, aby měla sílu vytrvat na své pouti, prohlédl vše stvořené a nenalezl nic, co by pro ni bylo dost vhodné.

Tehdy se obrátil sám k sobě a rozhodl se dát sám sebe. Ach, má duše! Jak jsi veliká? Vždyť jen Bůh tě může nasytit. Pokrmem duše je Tělo a Krev Boha. Ach, krásný pokrme! Duše se může živit jedině Bohem, jen Bůh jí stačí. Jen Bůh ji může naplnit. Jen Bůh může utišit její hlad. Zkrátka ona musí svého Boha mít! Jak šťastné jsou čisté duše, které zakoušejí vznešený úděl sjednocovat se skrze svaté přijímání s naším Pánem. V nebi se budou třpytit jako krásné diamanty, protože Bůh bude viditelný v nich. V každém domě je místo, kde se ukládají zásoby potravin pro rodinu, to je spižírna. Kostel je domem duší. Tento dům patří nám, křesťanům. To znamená, že i v tomto domě je spižírna. Vidíte támhle svatostánek? Kdybych se otázal duší křesťanů, co to je, mohla by jejich odpovědět znít: „To je naše spižírna.“

Nic není tak velikého jako svátost oltářní! Když dáme vedle sebe dobré skutky, které byly vykonány na celém světě, vedle svatého přijímání, pak musíme říci, že je to jen prášek proti hoře. Modlete se, když máte dobrého Boha ve svém srdci. Dobrý Bůh vám nemůže nic odmítnout, jestliže mu přinášíte jeho Syna a zásluhy jeho svaté smrti a jeho svatého umučení.

Milé děti, kdybychom pochopili cenu svatého přijímání, vyvarovali bychom se i těch nejmenších chyb. Toužili bychom po tom, abychom měli to štěstí být hodni přijímat svaté přijímání co nejčastěji. Uchovávali bychom svou duši před Božím pohledem vždy čistou. Dejme tomu, milé děti, že jste dnes byly u svaté zpovědi, budete tedy na sebe opatrní a budete se cítit šťastni při pomyšlení na to, že zítra smíte do svého srdce přijmout dobrého Boha. Vaše duše bude zcela prosycena drahocennou Krví našeho Pána. Ach, jak je to krásný život.

Ach, milé děti, jak krásná bude duše na věčnosti, jestliže často přijímala dobře připravena milujícího Boha! Tělo našeho Pána bude prosvítat naším tělem, jeho nejvýš úctyhodná Krev naší krví. Naše duše bude po celou věčnost spojena s duší našeho Pána. Bude zakoušet čistou a dokonalou blaženost! Milé děti, když vejde do nebe křesťan, který přijal Tělo Páně, rozmnoží se tím radost nebe. Andělé a Královna andělů mu vycházejí vstříc, protože v této duši poznávají Syna Božího. Pak přijme duše odměnu za utrpení a oběti, které ve svém životě snášela.

Je poznat, milé děti, když duše neobtížena těžkým hříchem přijala Nejsvětější svátost. Je tak ponořena do lásky, je proniknuta a proměněna, že už nemluví a nejedná jen ona sama. Je pokorná, tichá, umrtvená, laskavá a skromná, žije s každým v pokoji. Taková duše je připravena k největším obětem, je nadpozemská.

Jděte tedy ke svatému přijímání, milé děti, jděte k Ježíši plny lásky a důvěry. Jděte k němu, abyste z něho žily, abyste mohly žít pro něho. Jen neříkejte, že máte příliš mnoho práce. Božský Vykupitel řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo pracujete a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ Copak můžete odmítat pozvání tak něžné a přátelské? Neříkejte, že toho nejste hodni, ale že to potřebujete. Kdyby byl náš Pán myslel jen na naši nehodnost, pak by nikdy neustanovil svou krásnou svátost lásky. Nikdo na světě ho není hoden, ani svatí, ani andělé, ani archandělé, dokonce ani svatá Panna. Ale on měl na zřeteli hlavně naše potřeby. A potřeby každého z nás jsou velmi naléhavé. Neříkejte, že jste hříšníci, že jste příliš obtěžkáni vinou, že si proto netroufáte přiblížit se k oltáři. Řekněte raději hned, že jste příliš nemocní, nechcete užívat žádný lék a nechcete jít k lékaři.

Všechny modlitby při mši svaté jsou přípravou ke svatému přijímání. A celý život křesťana má být přípravou k tomuto nejdůležitějšímu úkonu. Podle svých možností se máme co nejvíce přičinit o to, abychom mohli každý den přijímat Pána. Jak moc by nás to mělo pokořovat, když vidíme, že jiní jdou ke svatému stolu, zatímco my zůstáváme stát na svém místě. Jak šťastný se cítí anděl strážný, který vede svatou duši ke svatému stolu.

Mnozí denně konají duchovní svaté přijímání. To můžeme vykonat v každé volné chvíli, protože máme mít stále svatou touhu přijmout dobrého Boha. Svaté přijímání působí duši to, co foukání měchu ohni, který už uhasíná, ale v kterém je zároveň ještě dost žhavých uhlíků. Cítíme-li po svatém přijímání, že chladne naše láska k Bohu, máme rychle vykonat duchovní svaté přijímání. Pokud nemůžeme zrovna jít do kostela, představme si co nejživěji, jako bychom stáli před svatostánkem. Dobrý Bůh nemá žádnou překážku, která by ho od nás dělila. Pomodleme se 5x Otčenáš a 5x Zdrávas Maria, abychom se připravili k duchovnímu svatému přijímání. Dobrého Boha můžeme ve svatém přijímání pozvat jen jednou za den. Duše, která plane láskou, to doplňuje vroucí touhou přijímat ho v každém okamžiku.

Ach, člověče, jak jsi veliký! Býváš živen a napájen Tělem a Krví Boha! Ach, jak sladký je tento život, který vychází ze spojení s dobrým Bohem! Je to nebe na zemi! Zde už nemůžeme mluvit o nějakých křížích, o nějakých trápeních. Kdo je tak šťasten, že přijal dobrého Boha, ten cítí ve svém srdci po dlouhý čas blaženost a rozkoš. Čisté duše mají vždy tento pocit, s Bohem jsou spojeny, jsou stále plné statečnosti, síly a blaženosti.

Milé děti, lidé, kteří přijímají svaté přijímání v hodině smrti, jsou velmi šťastni. Při soukromém soudu, který se koná hned po smrti, v nich Bůh Otec vidí svého Syna a nemůže je zavrhnout do pekla, ach, skutečně nemůže. Hleďte tedy, milé děti, jak je nadevše ostatní prospěšné přijmout v poslední chvíli svaté svátosti.

sv. Jan Maria Vianney

Text převzat z knihy P. Marek Dunda (ed.): Promluvy sv. Jana Marie Vianneye, ze „svobodné knihovničky“ A.M.I.M.S.u (dříve Tiskového apoštolátu FaTymu).