„Úspěch“ voleb do farních rad v Rakousku
Kardinál Schönborn, arcibiskup Vídně
18. března proběhly v celém Rakousku voby do farních rad. Účast v nich byla dokonce vyšší, než je obvyklá návštěvnost bohoslužeb, což rakouští biskupové z nějakých mně nepochopitelných důvodů považují za úspěch. Podle kardinála Schönborna je to „velmi silné znamení pro důležitost víry v zemi“. Že to ale taky patrně znamená, že lidi ve farních radách jsou voleni i katolíky, co ani nechodí pravidelně do kostela, což snad nikomu příčetnému jako klad připadat nemůže, zjevně není bráno v úvahu. Nicméně možná to některým biskupům časem dojde, protože na povrch už vyplaval první trpký plod tohoto „úspěchu“ …
Ve Stützenhofenu, malé vesničce u rakousko-českých hranic, si poměrně výraznou většinou (96 hlasů při 142 hlasujících) zvolili jako svého zástupce do farní rady Floriana Stangla, žijícího v homosexuální registrovaném partnerství. Stalo se tak i navzdory tomu, že místní kněz Gerhard Swierzek Stangla den před volbami varoval, že jeho kandidatura je podle církevního práva nepřípustná, neboť veřejně žije život, který je v rozporu s biblickými hodnotami.
Stangl byl ovšem výraznou většinou zvolen, rozhodně se nemíní místa ve farní radě vzdát a jeho příznivci hrozí „vzpourou“ proti faráři. Stangl také obvinil otce Swierzeka z diskriminace kvůli tomu, že jím byl požádán, aby nechodil ke svatému přijímání. Podotýkám, že opravdu nejde o to, že by mu otec Swierzek odmítl eucharistii podávat (ačkoliv by to měl udělat, vzhledem k tomu, že Stangl veřejně a setrvale žije v těžkém hříchu), pouze ho požádal, aby k přijímání nechodil.
Otec Swierzek se stal obratem terčem mediálních útoků světského tisku a homosexuálních aktivistů, jakož i kritiky některých svých „liberálních“ kolegů. Z nich nejvýznamější je Swierzekův nejbližší nadřízený, děkan George von Horick, který se vyjádřil, že když se dovoluje členství ve farní radě rozvedeným a znovu sezdaným, mělo by být umožněno i homosexuálům žijícím v registrovaném partnerství (viz ZDE). Na druhé straně vedení arcidiecéze prozatím kněze podrželo, když sice oznámilo, že záležitost teprve zkoumá a že kardinál Schönborn si s kandidátem promluví, nicméně dalo najevo, že jednání otce Swierzeka za diskriminaci nepovažuje, neboť členství ve farní radě představuje zvláštní pozici v církvi a vyžaduje splnění určitých podmínek, mezi kterými je přijetí katolické nauky a práva církve, přičemž církev registrované partnerství homosexuálů jednoznačně odmítá.
Co k tomu dodat? Doufejme, že kardinál Schönborn před problémem necouvne, arcidiecéze setrvá na své pozici a pan Stangl ve farní radě nezasedne. A modleme se za to. A modleme se především, aby se pozemská část Církve začala zase dávat do kupy, protože toto je opravdu příšerné.
Ignác Pospíšil
Další informace:
Česky (jen obecné zprávy o „úspěchu“):
Kardinál Schönborn: Volby do farních rad jsou znamením důležitosti víry v zemi (RV)
V Rakousku volilo do farních rad okolo milionu osob (ChristNet)
Anglicky:
Archdiocese of Vienna supports priest who drew the line on homosexual parish council members (LSN.com)
Německy:
Kardinal trifft homosexuellen PGR-Kandidaten aus Stützenhofen (Arcidiecéze Vídeň)
Myslím, že je třeba nejprve uvažovat o tom, zda je vůbec vhodná existence těchto farních nebo také nazývaných pastorační rad. Pro zbožného a pravověrného kněze budou obvykle na překážku. Zkušenost ukazuje, že tyto rady, ač mají podle kanonického práva jen poradní hlas, se někdy snaží manipulovat farářem. O tom, že by naopak věrní katolíci přiměli liberálního faráře k nějakým positivním změnám, jsem zatím nic nikde nečetl. Myslím, že je dobré, když farář má nějakou zpětnou vazbu na svou činnost ve farnosti. Tu si ale může získat méně formálním způsobem než nějakými volbami.
Nevím, od kdy byly farní rady v církvi zaváděny; předpokládám, že až po II. vat. koncilu. Mám za to, že zcela postačuje právo (a někdy i povinnost) věřících „sdělit posvátným pastýřům svůj názor na věci týkající se dobra církve, a také oznámit tento názor i ostatním věřícím“ (can. 212).
Naprosto souhlasím. Farní rady jsou dost často místem realizace různých pošahaných jedinců s neukojenými ambicemi a zduřelým egem. Ještě bych chápal jakousi „radu“ či spíše farní „výbor“, který by knězi POMÁHAL s technickým chodem farnosti, případně i s některými dílčími pastoračními věcmi, přičemž by i při nutné zpětné vazbě byl knězem úkolován. To ovšem vyžaduje notnou dávku pokory a poslušnosti ze strany věřících. Ale znám i kněze, kteří se svých farních rad bojí, což je zcela zvrácené.
Nevíte náhodou někdo, zda má farář povinnost zřizovat farní radu a zda ji může kdykoli rozpustit?
Farní radu podle práva zřizovat nemusí, je to na jeho volbě. Povinná je však myslím ekonomická rada.
Problém není až tak právní status, ale faktická existence farních rad …
Kán. 536: § 1: Je-li podle úsudku diecézního biskupa po vyslechnutí kněžské Rady vhodné, ať se v každé farnosti zřídí pastorační Rada, které předsedá farář, v níž by zvolení věřící spolu s těmi, kteří ze svého úřadu mají účast na pastorační činnosti ve farnosti, pomáhali k rozvoji pastýřské péče.
§ 2: Pastorační Rada má pouze poradní hlas a řídí se předpisy vydanými diecézním biskupem.
Kán. 537: V každé farnosti ať je Rada pro hospodářské záležitosti, která se řídí kromě předpisů obecného práva i předpisy vydanými biskupem. V ní podle těchto předpisů vybraní věřící poskytují pomoc farářovi ve správě farního majetku bez újmy předpisu kán. 532.
V pražské arcidiecézi existují farnosti, kde existují ony rady, a také farnosti, kde nejsou. Z toho soduím, že jejich existence nebyla nějak vynucována arcibiskupem.
Kan 228: § 2: Laici, kteří prokáží potřebné znalosti, moudrost a počestnost, jsou vhodni k tomu, aby jako znalci nebo poradci pomáhali pastýřům církve i v radách zřízených v souhlase s předpisy práva.
Ohledně rozpuštění pastorační rady nevím, ale domnívám se, že by šlo využít onoho kan. 228 k odvolání toho, kdo nevykazuje potřebnou počestnost.
To je jen začátek. Dnes exces, zítra norma. Chystejte se na to být „zůstatkem“..
Tak to je celkem bomba.
Mimochodem, jsem tady nahodou a chtela bych se zeptat, jestli existuje nejake omezeni pro davani jmen pri krtu. (muzska versus zenska jmena)
Kán. 855: Rodiče, kmotři a farář mají dbát o to, aby nebylo dáváno jméno cizí křesťanskému cítění. Interpretoval bych to tak, že mají být dávána jména křesťanských nebo starozákonních světců.
V CIC z roku 1917 podobně v can. 761 „aby se dávalo křesťanské jméno“ a dodává se, farář (pokud jméno udané rodiči se mu nezdá vhodné) může připojit jméno někerého světce a obě jména pak zapsat do matriky.
Jinak pohlaví dítěte se samozřejmým přirozeným biologickým faktem a tak jméno mu musí odpovídat (u mnohých jmen máme k disposici mužskou i ženskou jejich podobu).
[…] týdnem a něco jsem zde v článku “Úspěch” voleb do farních rad v Rakousku poukazoval na jednu velkou ostudu, která z nich vzešla a která ve vší nahotě odkrývala […]
I před koncilem bývalo cosi jako farní rada, nazývalo se to Kostelní výbor nebo Kostelní konkurenční výbor, měl na starosti hlavně technické a hospodářské záležitosti (oznnamovat nebo pomínat patrona, kde je co potřeba opravit a zajišťovat drobné opravy atd.) a tímto ulehčovat faráři technickou stránku správy farnosti. Jo jo, kde jsou ty časy…
[…] je v pořádku a zvolený je zbožný a pokorný muž na správném místě. Další podrobnosti ZDE a […]