ZASTAVENÍ PÁTÉ

Do korun jabloní v rozpuku pohlížeje

zas cukrem hrdliček zřím blankyt zjítřený,

pupenec každý křížem vzňat se skvěje

a dole pod stromy jde Šimon z Kyreny.

Krajina oranic pro zastavení páté

kříž bělajících cest na bedra bere si,

fialky prorážejí loňské listí sváté

a skřivan, hlíny hrst, otřásá nebesy.

Sníh čistě bělostný dal roušku Veronice,

i třtina sloužila, i žluč a houba s ní,

pod kříže ramena, propastí souřadnice,

člověče, přiklekaje neznáš váhání.

(Pozdravení slunci, Praha: Melantrich, 1937)