Největší vítězství Ďábla?
Údajně největším vítězstvím Ďábla je skutečnost, že téměř nikdo už v něj nevěří. Ďábel není. Ďábel neexistuje. Ďábel navenek popírá sám sebe. Nikdo se Ďábla nebojí. Proto též víra v Boha se stává něčím nepatřičným. Něčím, co se nenosí, co není „IN“, co není „COOL“. Mnozí z nás, ať si to přiznáme, či nikoliv, tak sloužíme jedinému pánu, Ďáblu.
„Zase jeden blouznivec, který věří v rohaté čerty a ďábly s kopytem a koňskou oháňkou, který si v dnešní moderní době zaslouží pouze soucit“, řekne si v tuto chvíli vážený čtenář. Pokud by se problém zúžil pouze na tyto, takříkajíc viditelné aspekty, dalo by se s tímto názorem souhlasit. Ano, středověké představy ďábla, resp. čerta s rohy a kopyty působí zcela jistě pohádkově. Projevuje se v nich však vliv antického myšlení, které spolu s židovstvím a křesťanstvím spoluvytvářelo evropskou kulturu. V antické mytologii byli takto zobrazováni Satyrové, kteří na středověkého, převážně nevzdělaného člověka, museli působit přinejmenším zvláštně.
Nicméně, vraťme se k existenci Ďábla[1] jako takového, bez ohledu na jeho zobrazování. Pokud přijmeme hypotézu, že neexistuje zosobněné Zlo, tedy Ďábel, neexistuje ani jeho protějšek, Bůh. Tady hned musím připomenout, že při této argumentaci nesmíme zapomínat na to, že Ďábel není rovnocenným protipólem Boha, tedy nějakou Bytostí, která by s Ním „zápasila“ o vládu nad Světem. To by z teologického hlediska byl tzv. dualismus a zcela by popíral jak křesťanství, tak i židovství. Ostatně ani islám se s dualismem neztotožňuje. Žádné z těchto náboženství, žádná církev, snad s výjimkou některých „moderních“ církví a sekt, nepřikládá Ďáblu stejnou pozici jako Bohu. Ďábel není druhou stranou téže mince. Ďábel, který stejně jako Člověk, byl stvořený Bohem, je pouhý padlý anděl, který se ve své pýše postavil proti Bohu. Poněkud jinak je to s Člověkem, který byl Ďáblem „pouze“ sveden, a proto mu Bůh „dal šanci na spasení“, jak je uvedeno v prótoevangeliu. [2]
Od nástupu osvícenství je velkou módou stavět nad Boha duchovní hodnoty, pomocí nichž Člověk může ovládnout Svět. Nikterak si nepřipouštíme, že největší duchovní hodnoty přitom plynou především od Boha. Krize společnosti, nemám tím na mysli pouze současnost, poněvadž tyto krize se ve stále kratších časových intervalech opakují, jsou především krizí duchovních hodnot, které, ať se to komu líbí či nikoliv, plynou z křesťanství a židovství. S krizí duchovní jde ruku v ruce krize morální a ekonomická, která se zdánlivě může odrážet ode dna bez ohledu na trvající krizi duchovních hodnot. O to větší bývají recese následující. Pokud někdo tvrdí, že ekonomická krize není důsledkem krize hodnot, pak se dopouští hlubokého omylu.
Samozřejmě, duchovní hodnoty mohou být různé, nezávislé na nějakém náboženství. Takové duchovní hodnoty, jak jejich tvůrci a propagátoři rádi zdůrazňují, pak odhalují skutečnou tvář náboženského tmářství a vedou lidstvo vstříc ke světlým zítřkům. Velmi neochotně si přiznáváme, pokud vůbec, že tyto volnomyšlenkářské duchovní hodnoty vedly ve svém důsledku k nejhorším genocidám a společenským katastrofám v dějinách lidstva a ke vzniku těch nejzrůdnějších ideologií, nacismu a komunismu. Samozřejmě, ve jménu světlých zítřků, v boji proti náboženskému tmářství.
Ne nadarmo se v době nedávno minulé například při výuce dialektického materialismu, nebo jak jsme s oblibou říkali „diamatu“, kladl tak obrovský důraz na boj proti Bohu. Proti komu nebo proti čemu takové úsilí? Když něco neexistuje, přece proti tomu nemá smysl bojovat. Tak soudruzi svým úsilím dokázat neexistenci Boha, a tedy i Ďábla, dokazovali pravý opak. „Prý i ďáblové věří v Boha a o jeho existenci nepochybují. Ale ono je tomu jinak. Ďáblové v Boží existenci věřit nemusí, ti o ní vědí s naprostou jistotou. Tato jistota se od víry liší a tak si ji ďáblové nemohou přičítat ke svým zásluhám či přednostem.“[3] Materialistické úsilí o deteizaci Boha tak dostává novou dimenzi. Jak jsem uvedl na začátku: Ďábel není. Ďábel neexistuje. Ďábel navenek popírá sám sebe. Proto se ho nikdo nebojí. Proto se také víra v Boha se stává něčím nepatřičným, co se nenosí, co není „IN“, co není „cool“. Proto také téměř všichni, ať si to přiznáme, či nikoliv, sloužíme jedinému pánu, Ďáblu.
Nedávné vánoce byly obrovskou příležitostí k zamyšlení se nad těmito otázkami. Rudý Ďábel komunistické ideologie se stáhl do ústraní již před více než dvaceti lety. Alespoň navenek. Přitom na každém rohu, při každé příležitosti vystrkuje růžky. Třeba pod rouškou nespravedlivého ocenění lékařů uvádí naši společnost do krize, která může být ještě hlubší a s horšími následky, než stěží překonaná krize ekonomická. Socialistické odbory ukazují jasně, komu slouží a z koho vznikly.
Jiný, daleko rafinovanější černý Ďábel konzumismu v nás dusí sebemenší snahu vymanit se z konzumistického pojetí života. I lidé nevěřící jsou spotřebitelsko–požitkářským pojetím Vánoc zhnuseni a otráveni, a podvědomě cítí, že se děje něco nepatřičného. Tak se ozývají názory, že Vánoce by se měly zrušit, protože to už dávno nejsou svátky klidu a pokoje. Tím by se zrušily svátky narození příchodu Spasitele. Když by nebyly Vánoce, velmi snadno by následovaly Velikonoce, které jsou vyvrcholením plánu Boží Spásy a tedy naplněním prótoevangelia. Také na Velikonoce, byť v menším rozsahu, se proto opakuje konzumistický humbuk a potlačuje se tak pravá podstata velikonoc. Kdyby se toto podařilo, Ďábel by slavil své vítězství. Opravdu by zvítězil? Může Něco zvítězit nad svým Stvořitelem?
Církev a křesťanství jsou tady již dva tisíce let. Současný stav společnosti je pouze dílčím a každopádně jen přechodným, ve skutečnosti fiktivním úspěchem Zla, tedy Ďábla. Jakožto Bohem stvořený, nikdy nad svým Stvořitelem nemůže zvítězit. Byť je dávno po Vánocích, dovolím si připomenout jeden z jejich současných symbolů, oblíbené Betlémy. Jejich tvůrce, svatý František z Asissi, žil v době velmi podobné té naší. Třinácté století bylo na jedné straně poznamenáno poživačným a bezobsažným životem bohatých, na straně druhé velkou materiální bídou chudých. A nad tím vším se vznášela hluboká bída morální, která se nevyhnula ani osobám duchovním, včetně papeže Inocence III. Zcela přirozeně, jako reakce na bezobsažný, z dnešního pohledu konzumistický životní styl, začaly vznikat žebravé řády, z nichž jeden založil právě svatý František.
Podobně i dnes, stejně jako v době Františkově, není v módě, hovořit veřejně o Ďáblu, to jsem uvedl již na začátku. Dokonce ani kněží v mnoha případech nejsou tomuto tématu, resp. těmto formulacím nakloněni. O Ďáblu se při bohoslužbách obvykle hovoří pouze v souvislosti s liturgickými texty. Jinak se o něm cudně (já bych však řekl, že velmi necudně) mlčí. Kdo takto činí veřejně, jeví se hloupým, nevzdělaným či zaostalým. Proto já jsem hloupý, nevzdělaný i zaostalý současně. Nevím jak vy, ctění čtenáři, JÁ JSEM NA TO HRDÝ!
Miroslav Kliment Pijáček
[1] Pokud používám u některých podstatných jmen, resp. zájmen velká písmena, činím tak z hlediska Božího Stvoření. Ve stejné dimenzi chápu slovo „Člověk“, tedy lidstvo jako takové, nikoliv lidského jedince.
[2] Gn 3,15
[3] DURYCH, V.: LUTHER A „OBECNÁ“ EPIŠTOLA.
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskusních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.
Budu li parafrazovat jisteho politka 20. stoleti, rikam ; “ Nazyvaji nas tmari ! Ale pro nas je to cestny titul ! „.
Vyšlo i na iDnesáckém blogu autora:
http://pijacek.blog.idnes.cz/c/176185/Nejvetsi-vitezstvi-Dabla.html
DURYCH, V.: LUTHER A „OBECNÁ“ EPIŠTOLA. – ještě štěstí, že autor použil jednu z mála použitelných vět z tohoto příspěvku.. Jinak děs-běs..
Mně celý ten text přijde jako hrozný paskvil. Jak obsahově, tak i formou. Nevím, nevím, jestli tohle k něčemu pomáhá… Autor prostě akorát prezentuje svoje vlastní názory bez jakéhokoliv logického zdůvodnění. A když se o nějaké pokusí, tak chybně. Třeba: „Pokud přijmeme hypotézu, že neexistuje zosobněné Zlo, tedy Ďábel, neexistuje ani jeho protějšek, Bůh.“
Já tedy vážně nevidím, že by z premisy vyplýval závěr. Stejně tak: „Pokud někdo tvrdí, že ekonomická krize není důsledkem krize hodnot, pak se dopouští hlubokého omylu.“ Možná je to pravda, ale důvod?… Žádný neposkytnut.
Od učitele matematiky je to o to smutnější. Pokud nepředloží dost jasné důvody ke svým názorům, vypadá to (a je) jako čirá demagogie. Byť by závěry byly třeba náhodou správné…
Ústřední teze je jiná, tohle jsou pouze příklady, které autor vidí. Zřejmě to vidí tak, že je vysvětlovat nemusí…
„Pokud přijmeme hypotézu, že neexistuje zosobněné Zlo, tedy Ďábel, neexistuje ani jeho protějšek, Bůh.“
Konkrétně tahle věta je logický nesmysl, který navíc autor v následující větě popírá.
„Tady hned musím připomenout, že při této argumentaci nesmíme zapomínat na to, že Ďábel není rovnocenným protipólem Boha, tedy nějakou Bytostí, která by s Ním „zápasila“ o vládu nad Světem.“
Divný článek…navíc, autor (pozor ad hominem) je TOPík 😉
Ano, není to úplně logické. Možná chtěl autor pouze říci, že popření Satana je prvním krokem k popření Boha. A jen to špatně napsal.
Diky, uz jsem si zacinal mysle, ze jsem nenapravitelny kverulant.
největším vítězstvím ďábla jsou exorcisté jezdící k duchovi G. pro rady.
duch G se ukazuje každý týden v diecézi Mostar
Je možno blíže specifikovat o jakého ducha G se jedná?
Nekrmme troly. Nemá to smysl.
Aha,… Teni napsal: „Nekrmme troly, ….“ Ano, to prosím napsalo – Teni: http://www.signaly.cz/tencek – jakési 27ti-leté pyšné a domýšlivé ucho z Děkanátu Zlín!
Vy jste taky génius, adame 🙂
Vidím, že je to tady samá „poklona“ (troll, …ucho, genius) …a ‚miroslav krabec‘ stále na dotaz nezareaguje?
A co si o tom tzv. duchovi G myslí chytrý a moudrý ‚Hamish‘?
Nač ty uvozovky, génie? Doktor Krabec je reálná osoba (mocný google vám to potvrdí).
Pokud nevíte, že se v Medju zjevuje duch jménem „Gospa“, je asi zbytečné s vámi na toto téma hovořit.
Obdobně absurdní mi přijde váš dotaz…
Tak mě napadá: je slovo „krabec“ maskulinem od „krabice“? Co to slovo označuje, jaký je denotát pojmu „krabec“? (kromě doktora, samozřejmě 🙂
Gospa, která se zjevuje v Medju (Međugorje), kde se mluví chorvatsky, Gospa chorvatsky znamená Madona (Panna Maria), slovinsky Paní, vyzývá ve svých poselstvích k modlitbě, pokání, obrácení hříšníků, k odmítnutí konzumního způsobu života a mamonu. Že by takovéto výzvy pocházeli od Ďábla a byly jeho vítězstvím? O tom mám vážné pochybnosti, leda že by konvertoval!
Klidně své pochybnosti mějte.
Satan zůstává satanem, i když se nazve třeba anděl světla.
Podstatné jsou plody – indiferentismus, nekatolický ekumenismus a další modernistické hnusy, které s šíří z Medju hovoří jasně.
Jistě, dochází tam prý k obrácením. Jenže ne ke katolické víře.
Pokud je mi známo, tak Církev ve věci zjevení v Medugorje neříká ani ano ano, ani ne ne (opravte mě, pokud se něco změnilo). Nejlepší je asi vyčkat, čas vždy Pravdu ukáže. Do té doby jsme ve víře v „Gospu“ svobodni. Kdo chceš věřit, věř. Kdo nechceš, nemusíš.
Ale je to tedy podle mě dost silně mimo téma článku.
Pokud vím, biskup odtamtud vyjádřil přání, aby tam poutníci nejezdili – neúspěšně. Nějaké oficiální poutě na to místo povolené nejsou – nebylo to nikdy ustanoveno poutním místem, přesto se tam jezdí tolik, jako málokam a stále vidíme plakáty a pozvánky na „Pouť do Medju…“.
Františkán (Tomislav Vlasic), který vizionářky vedl a na rozšíření zjevení má velké zásluhy, byl trestán, pro doktrinální prohřešky nakonec dokonce i laicizován, neuposlechl sankcí, které mu udělil jeho představený a visí na něm obvinění z překračování 6. přikázání.
Viz např.: http://www.postoy.sk/medzugorie_opat_puta_pozornost
Já nevim. Kdybych chtěl pouť, tak radši pojedu do Lurd…
Add Hamish) Pokud je mi známo, tak v Međugorje dochází právě k obrácením ke katolické víře. A těch obrácení je tam mnoho, stejně jako dlouhých zástupů lidí u mnoha zpovědnic, takže ovoce je to asi dobré. Příkladem může být i šéfredaktor českého časopisu TeDeum, který kdysi jako protestant (baptista) putoval do Medju, tam se naučil modlit růženec a po návratu konvertoval ke katolicismu a přestoupil do Katolické církve.
To, co se podle Hamishe odtud šíří (indiferentismus, nekatolický ekumenismus a další modernistické hnusy), je ovšem o lidech, nikoliv o Zjevení, které vyzývá k modlitbě a postu, aby se lidé smířili s Bohem i mezi sebou, litovali svých selhání a obraceli se k Bohu. Totéž se týká fenoménu “ Tomislav Vlašič „, kde se jedná o osobní selhání jednoho kněze a jeho odsouzení neznamená automatické odsouzení „fenoménu Medžugorie“. Je to opravdu všechno pouze o lidech, jejich svobodném rozhodnutí se jak naloží s nabídnutými milostmi, zda je přijmou do svého srdce nebo je odmítnou. Např. v církvi uznaných Lurdech vidělo zázrak 70.000 lidí a mnozí po návratu domů to zapřeli, nebo nějakým způsobem zpochybňovali. Dva zažijí zázrak, jeden se obrátí, druhý nikoliv. V zázraky a zjevení nikdo věřit nemusí, není to závazný článek víry.
já mám pochybnosti, ale když už se blíží to 10000. zjevení…..
oficiální stránky: http://www.cbismo.com/index.php?menuID=37
názory jiných: http://en.louisbelanger.com/
http://www.marcocorvaglia.com/medjugorje-en/facts-and-documents-1.html
http://breviarium.blogspot.com/2009/10/koscio-ostrzega-przed.html
http://breviarium.blogspot.com/2008/12/pokj-i-dobro-czyli-franciszkaskie.html
w 1998 roku w swoim Biuletynie z 7 kwietnia opublikowali odpowiedź Kongregacji Nauki Wiary udzielonej biskupom polskim:
1. Nadal obowiązuje, że niczego nadprzyrodzonego nie można się w tych objawieniach dopatrywać;
2. Należy informować wiernych, że Medjugorje jest miejscem modlitwy, ale nie objawień;
3. Nadal obowiązuje zakaz urządzania oficjalnych pielgrzymek;
4. To, co mówi objawiająca się ‘Gospa’, zawiera sprzeczności, jest więc niepoważne, podobnie postawa i wypowiedzi ‘widzących’;
5. Aktualny ordynariusz Mostaru zajmuje stanowisko negatywne;
6. Wobec rozpowszechnionej szeroko propagandy i popularnych pielgrzymek sprawa jest poważna i delikatna i wymaga roztropnego postępowania
http://breviarium.blogspot.com/2010/11/materia-sponsorowany.html
Alfe, můžete mi říci, jaký je dnes názor šéfredaktora Te Deum na údajná zjevení v Medju?
O co mi jde. Jestli po jeho obrácení ke katolické víře, považuje Medju za místo katolické víry.
Dík
http://katolikrevue.ath.cx/fides/soukroma_zjeveni_martin_r_cejka.htm
Aha, tak už nemusíte.
Nalezl jsem.
Martin R. Čejka: „Nejenže odmítali tak krásnou věc, jakou je manželství, byli to dokonce vegetariáni“.
Tak nevím, jestli chci číst úvahy člověka, který má hodnoty srovnané takto :))
http://www.marcocorvaglia.com/medjugorje-en/home.html – výborná stránka.
Díky pane Miroslave. Teni, vy si to přečtěte, jestli jste to ještě nečetl.
Co se týče těch stále omílaných dobrých plodů – viz např. http://www.marcocorvaglia.com/medjugorje-en/ten-secrets-and-one-long-wait-part-3.html . Tyto dobré plody mají i jehovisti.
Ohledně Medjugorje Vatikán aplikuje politiku předsedy MNV z filmu Karla Podskalského „Bílá paní“: „Podívej se, já ti to zakázat nemůžu, ale povolit taky ne…!“
http://www.catholicherald.co.uk/commentandblogs/2011/02/11/medjugorje-is-generating-what-the-devil-loves-most-disobedience/
http://www.medjugorje.ws/cs/articles/priest-exorcist-no-longer-live-without-medjugorje/
Díky za odkaz, jsou tam skvělá svědectví o přítomnosti Panny Marie zjevující se v Medžugorje.
Jak pro koho.
Není nic horšího, než zaujatý pozorovatel.
„Pokud přijmeme hypotézu, že neexistuje zosobněné Zlo, tedy Ďábel, neexistuje ani jeho protějšek, Bůh“
Neučí snad církev, že „na konci věků“ Bůh ďábla zničí a na Zemi zřídí Království Boží? Když se tak stane, zmizí tedy i Bůh?
A jestliže Bůh plánuje, že „na konci věků“ zřídí to Boží království, je na místě otázka, proč ho nezřídil hned na počátku.
Bůh ďábla nezničí v tom smyslu, že by ďábel přestal existovat (i to by mohl Bůh udělat, ale jednal by tak proti záměru svého stvoření: čistý duch – Satan – je nesmrtelný jako všichni ostatní andělé i lidská duše). Ďábel bude s ostatními zavrženými anděly i lidskými zatracenci pobývat navěky v pekle.
Pokud je trefa kladivem do palce Zlo a já se celý život nemusím strefit do svého ani jiného palce, proč by tím pádem muselo přestat existovat dobro, tedy bůh. Zlo je energie vzniklá z ledabylosti. Dobro může existovat bez zla.
Tedy bůh může existovat bez ďábla.
* )
Tomu tedy říkám důkaz jako hrom! Katarino, stejně jako pan Pijáček byste se měla asi věnovat něčemu jinému, než „filozofování“.
Mezi předpokladem a závěrem by měla vést příjemná umetená pěšinka lemovaná pokud možno logickými argumenty a jednoduchými implikacemi. A neměla by tam zít nějaká výrazná propast či mezidimenzionální černá díra. 🙂
A mě se to nezdá zcela špatné. Je to takříkajíc téměř klasické.
Zlo je nedostatek dobra. Zlo nemůže být jinde než v dobru (malum non est nisi in bono). Zlo nemůže být bez dobra, ale dobro bez zla ano.
Nicméně ďábel, nepřestane existovat.
Jistě je možné představit si stvořený svět, kde by nebyl ďábel. Nelze si však představit stvořený svět, kde by nebyl Bůh. Pozitivně ale na základě víry víme, že v tomto stvořeném světě ďábel je.
Dále: ďábel není zosobněné zlo, maximálně v metaforickém smyslu. Zlo je nedostatek, proto nemůže dosáhlnout největší dokonalosti, kterou je osobnost. Ďábel je zlý tvor. Nakolik je tvor, natolik je dobrý. Nakolik se míjí cílem, který mu Bůh stanovil, natolik je zlý. Malum non est, nisi in bono.
Pane Stodolo, to je zajímavá myšlenka: „Jistě je možné představit si stvořený svět, kde by nebyl ďábel.“ Vy si dokážete představit neporušený svět?
Nevím, jestli si jej dokážu představit. Já jsem slovem „představit“ mínil spíš „myslet“. Dokážu myslet svět neporušený. Kdyby ďábel a člověk nezhřešili, tak by byl svět neporušený. A že nezhřešit bylo možné, to je zcela jisté, protože hřích je svobodné rozhodnutí, které anděl či člověk může a nemusí udělat.
Nicméně člověk může hřešit i bez ďábla. I kdyby Bůh nestvořil vůbec žádné anděly a jedinou svobodnou bytostí byl člověk, mohl by člověk zhřešit, a svět by se tím stal porušeným.