Závoj
Dnešní básně o lidském hledání a nazírání skutečnosti pod závojem a „jako v zrcadle“ napsali Jakub Deml a Jan Zahradníček.
M i r i a m
Kolik životů, tolik cest.
Já vyšel za svítání,
kdy slunce svou ještě chrání
blahozvěst.
A potkal jsem Vás.
Roucho černé, závoj bílý,
krok a pohyb kouzlo síly
a bolestný hlas.
Z rosného démantu paprsků trs?
Jest to dvé očí za svítání,
které svou radost se mnou chrání závojem slz.
Barevný závoj
Jako ten, kdo s obličeje snímá
svého spánku příkrov nezjevný,
očima tak potmě žasnoucíma
rozhrnul jsem závoj barevný.
Jako něčí tvář a moje touha
světlo splývalo zde s pláčem vod,
mezi nimi podoba jen pouhá,
sloupy zdvíhaly se bez náhod.
Slyšel jsem jich prosbu neskloněnou,
jejich křiky zpola vědomé,
zřel, jak vzhůru s lehkostí se klenou.
Ne již bolest, ale opojení,
které tančíc ve hvězdu se mění,
budiž osten můj a křídlo mé.
*
Autorkou fotografie je Snježana Nováková.
Zdroj: Deml, Jakub. Sen jeden svítí. Výběr z díla. Praha: Odeon 1991.
Zahradníček, Jan. Jeřáby. In Knihy básní. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001.
