Lidské štěstí
Dva nestandardní pohledy na to, co je pro člověka štěstím, nám v dnešním poetickém koutku nabízejí Bohuslav Reynek a Ivan Diviš.
Štěstí
Nejtvrdší si hledám štěstí,
štěstí uprostřed bolestí
jako démant v prstenu;
jako duše v rakvi ze skla,
jež by úsvitem se leskla
zemřelému na čele.
Štěstí jako pramen vody,
záhadné a chladné hody
plachých tvorů ve hvozdech.
Štěstí, a ne opojení,
jako hluboký chléb denní
z pšenice neb ze žita.
Jehož nezoškliví zrádci,
do něhož se láska ztrácí
jako zrno v dobrou zem;
plné úrody a tíže,
jako Ježíš, jehož z Kříže
sňali v lůno Marii.
BUĎ ŠŤASTEN
Tvoje ústa nepromlouvají,
tvými ústy je promlouváno
tvoje srdce nebije
tvým srdcem je bito
o zem a o bránu jiného srdce
o bránu muk a o bránu slasti
a buď šťasten, že je tomu tak,
tvá všechna rozhodnutí jsou jen zdánlivá,
tvá rozhodnutí z tebe samého
mohla by být jen rozhodnutím smrti,
zatímco život, být živ, být žit, a přesto žít –
toť zaživa sic umírat, ale přec jen v zázraku!
*
Zdroj: REYNEK, Bohuslav. Básnické spisy. Archa: Zlín, 1995.
DIVIŠ, Ivan. Sursum. BBART: Praha, 2004.
