Tichá místa
Místa nenápadná, skromná a vzdálená od hluku lidí a všelijakého světského provozu mívají mnohdy neobyčejný půvab. Na osamělém hřbitově nebo v opuštěném domě můžeme najít útěchu a slyšet Boží oslovení, které by jinde přes různé překážky a přehlušování nemuselo dospět k našim uším. Básně napsal Rainer Maria Rilke (4. prosince 1875, Praha – 29. prosinec 1926, sanatorium Valmont u Montreux ve Švýcarsku).
NA OLŠANECH
V dálce hlučí ulice. –
A zde mír a zapomnění
hýčká cypřiš na svém kmeni
pod oblinou měsíce.
*
Černým tloukem do rytmu
na ten tamtam věčnost hraje.
Mramorový anděl z ráje
hledí na podzimní tmu.
VE STARÉM DOMĚ
Ve starém domě před zrakem
klene se Praha do daleka:
dole už po zdech tiše těká
stín sledovaný soumrakem.
*
Ulice za sklem splynuly.
Jak přílba na obrově hlavě
měděnka plane zelenavě
na mikulášské kopuli.
*
Tu mžiklo světlo a tam zas.
Dusný hluk města stoupá k výším
a náhle v starém domě slyším
zašeptat „amen“ skrytý hlas.
*
Zdroj: RILKE, Rainer Maria. Lodice času. Překlad Jindřich Pokorný. Odeon: Praha, 1966.
Olšany!
Loni mne vyslal zaměstnavatel do Prahy na školení,bydlela jsem v blízkém hotelu Olšanka.
Tak jsem se po mši sv.u sv.Rocha vydala na hřbitov-starobylý, jistě krásné hroby-ale byla upozorněna lidmi okolo, že se tam přepadá,ať sama nechodím.Prý se tam stala i loupežná vražda.
To jsme jako národ dopadli, co?
Ivka: jo? Já tam chodila v noci na Dušičky bez jakékoli bázně, nenapadla mě žádná taková eventualita 🙂 Někdy je lepší neposlouchat lidi okolo 😀 Bydlím nedaleko.