Monthly Archives: Únor 2010

Spolkaření

Jen sčuchněte se: Nic než ku podpoře

svých nicotností nejste zrozeni!

Pravý dar cizí je ve vaší noře,

vy přičinliví pisci neobdaření!

Vám, usvazení druzi, k nespasení

v opaku sluší ono řečené:

Když „Amen, amen,“ řek, „kde shromážděni

tři budete – Já s vámi nikdy ne!“

Zpráva ze strmilovského pro-life víkendu

Ve stručném shrnutí se pokusím představit svou zkušenost s víkendovou sérií přednášek pořádanou jihočeskými MKD a HPŽ ČR, věnovanou pro-life problematice a představení české pro-life scény.

Máte rádi čaj?

Za nevinnou otázkou společenského charakteru se nebude skrývat nic než zamyšlení se nad stavem jedné z velkých, a to nejen do počtu, katolických zemí.

Rozhlédnutí na počátku doby postní

Stručně, co se dělo a bude dít… Tak především máme nového arcibiskupa a ve středu započne doba postní… Máte radost? 🙂

Temná noc

Součástí duchovního života všech je období, kdy prožíváme osamělost, vyprahlost a absolutní vnitřní  prázdnotu. Nezřídka je tento stav dokonce  pozitivním ukazatelem toho, že se na své cestě někam posouváme, že nám dobrý Pán Bůh dává přejít z dětské kašičky na hutnou stravu a místo mylné domněnky, že nás „opustil“, se nám naopak přiblížil velmi intenzivně a dává nám možnost zcela se osvobodit od lpění na  příjemných zážitcích a duchovních sladkostech. Ubohý a vratký je takový vztah k Bohu, který funguje jen tehdy, cítíme-li se pohodlně. Básně napsali Jakub Deml a svatý Jan od Kříže

Jaroslav Durych: CHTĚL BYCH BÝT BABOU

Chtěl bych být babou, která oči světa odpuzuje celým svým vzezřením nedobrovolně a jistě. Babou, poněvadž ta jest rakví života, památkou nejneužitečnější na doby minulé, z jejíchž slibů a půvabů nezbylo nic než ošklivost zvadnutí, babou, o níž každý ví, že je zbytečným a pohoršujícím pozůstatkem bytosti, jejíž právo na pobyt mezi ostatními lidmi byl odměřen zákony jinými než u starých mužů, zákony, které se zdají tvrdé z ironie osudu vášní, podobny penízi, jehož rub je znám jen osamělým.

Tři bitvy, které zachránily Evropu

Sluší se poděkovat Radomíru Malému, že ve svých „Církevních dějinách“, které vydala Matice cyrilometodějská v Olomouci roku 2000, zaznamenává aspoň ve stručnosti tři bitvy, jejichž význam ani nedokážeme docenit. Ve všech třech případech šlo o víc než o mnohé. Křesťanská Evropa se měla pokořit před vyznavači Lžiproroka, měla se stát mohamedánským kontinentem.

K problematice zvrhlého umění

V minulém čísle časopisu Te Deum (viz také zde) se Branislav Michalka zamýšlí nad kořeny zvrhlého umění, které zamořuje dnešní galerie. Nezajímá se však o obsahovou stránku, ale jde mu o genezi zvrhlosti formy. To je zcela adekvátní, protože po obsahové stránce se zvrhlost v umění neliší od zvrhlosti v jiných oblastech, proto obsahová zvrhlost není z uměnovědného hlediska zajímavá.

Lidská vznešenost

1. Mnozí znají mnoho a sebe neznají, jiné si prohlížejí a sami sebe zanedbávají. Boha hledají pomocí těchto vnějších věcí, nevšímají si svých vnitřních věcí, nad něž Bůh je vnitřnější.

Kouzelník z Fiume

10. února tomu bude 65 let, co v koncentračním táboře v Dachau zemřel mučedník a génius boje proti holokaustu, Giovanni Palatucci (1909-1945). Že jste o něm nic neslyšeli? Ano, je to tak, zatímco o sporném hrdinovi Oskaru Schindlerovi (1908-1974) máme velkofilm, Palatucci, který zachránil pětkrát více Židů a svoji lidskost a odvahu zaplatil životem, zůstává téměř neznámý. Nu, alespoň dnes si o něm něco povězme.