Společně s Pannou Marií očekáváme radostnou událost, jejíž zjevné počátky stojí u navštívení Nejsvětější dívky Páně archandělem Gabrielem. První báseň, kterou napsala Nea Marie Brkičová, zachycuje Rodičku Boží v očekávání ohromující návštěvy, kdy ještě neví, jak velké věci se stanou. Druhá báseň Klementa Bochořáka hovoří o nekonečné kráse, dobrotě a neutuchajícímu zdroji úžasu, jenž pramení z naší Nejsvětější Matky.
ANGELUS DOMINI
*
Vlídným ránem ohnivá
Krásná Panna
Čeká
Kdo ji probudí
Svým Ave
Novalisova píseň k Panně
*
Na mnoha plátnech jsem Tě viděl
Maria, v krásném náznaku.
Ó kéž bych vyjádřiti uměl
jas duše z toho zázraku!
Vím jen, že zajdou světa zmatky
jak do snu, nemusím se bát,
nevyhnutelná sladkost Matky
mě bude věčně kolébat.
*
Zdroj: BOCHOŘÁK, Klement. Jasy. Václav Petr: Praha, 1940.
Obě básně jsou velmi hezké. Obecně krátké básně jsou fajn 🙂
Maftík: „Obecně krátké básně jsou fajn“ 😀 obecně krátké?
No jo, zase ty čárky za slovy 😀
Obecně krátké = katolicky krátké.
Co je katolické, je fajn -> co je obecné je fajn, byť by to byla i báseň – za předpokladu, že je krátká.
jjs+sol.: tak už je mi jasné, co činí báseň kvalitní.
@Nea: 🙂 To víš, jsou to barbaři…
jjs+sol.: Mám pro vás ideální báseň – Znamení moci od Zahradníčka… Je to taková malá kouzelná básnička… 🙂
cinicius: jedno je jisté. Čím kratší báseň, tím větší diskuse. Asi je to jistý projev úlevy 😀
Vzhledem k neočekávanému příspěvku anonymního diskutujícího jsem pro jistotu pozměnila básnické složení tohoto příspěvku.