„Ameriko, Ameriko…“ aneb „Americana“ Rio Preisnera

Nad tímhle titulkem jsem nemusel moc dlouho váhat, četba Preisnerovy  Americany si ho totiž doslova vyžádala. Není nic tak rozčilujícího, jako pravda podávaná sarkastickým způsobem. Toto se dá říci o Americaně naprosto bezezbytku. Její autor, rodák z Mukačeva, germanista, vysokoškolský pedagog a především jeden z mála skutečných katolických intelektuálů, nenechává na Americe nit suchou.

Americana je dílo poměrně rozsáhlé, rozdělené do dvou svazků, dohromady úctyhodných tisíc a něco stran. Nedá se však ani v nejmenším říci, že by šlo o stránky nějakého nezáživného textu, četba má spíše charakter někdy souhlasného přikyvování čtenáře, někdy spíše udivených výkřiků typu „To mě podrž,takhle to tedy je..!“.

Rio Preisner je výsostně katolický autor, není tedy nutno se nějak zvlášť pozastavovat na jeho kritickými vývody vůči Americe, Americe jakou nám ji předkládají všichni ti věrozvěsti multikulturalismu a plytké konzumní pseudokultury.

Začíná se rozborem kulturní éry dodnes náš svět ovlivňující, tj. tzv. šedesátých let, jakéhosi zlatého věku americké pseudokultury. Preisner zde velmi výrazně ukazuje Ameriku jako zemi více tváří, zemi, která je problémem i řešením současně.

Není bez zajímavosti, že všichni moderní antiamerikanisté obcházejí Preisnerovo dílo obloukem, ač je Preisner k Americe i Američanům značně kritický. Neopomíjí žádnou z tradičních amerických neřestí, mesiášským komplexem počínaje a kulturní nekonzistentností konče.

Avšak, a to je nutno zdůraznit, nezapomíná na žádnou z typicky amerických kladných vlastností, od sice okázalého, ale opravdového patriotismu, po schopnost semknutí se v době ohrožení, což je věc v Evropě pohrdavě odmítaná.

Mezi zajímavé kapitoly Preisnerovy Americany patří i kapitoly věnované tématům nežádoucím, ba přímo choulostivým. Nikde jinde než v Americaně jsem nečetl tak přesnou charakteristiku židovské dominance v kultuře i politice, popis nikoliv laskavý, ale nehanící a bezpředsudečný…!

Preisner brouzdá Amerikou sem a tam, všímá si různých fenoménů, včetně nikdy neubité myšlenkové tradice amerického Jihu, ktera je protikladem nihilizujících tendencí pseudokultur postprotestantských Univerzit, které mají nyní  bohužel určující  vliv na formování americké společnosti.

S určitou prorockou vizí vidí Preisner i pokračující hispanizaci Ameriky, zejména její jižní části, a jako jiní dochází k názoru, že princip „tavícího kotle“, jímž byla Amerika pověstná, přestává fungovat a jednotlivé části geograficky i sociologicky odpadávají. Nelze nevidět paralelu mezi Preisnerem a Buchananem, oba autoři popisují Ameriku jakožto zemi nemocnou, nicméně stále silnou.

Kapitola sama pro sebe je pak vietnamská éra, autor sám dedikuje své dílo vietnamským emigrantům do Spojených států, jeho popis porážky velmoci zevnitř zradou vlastních intelektuálů nejen levicových je varující. Pakliže říká, že ve Vietnamu bojovali se ctí američtí katolíci, kteří věrni přísaze dostáli slibu, o jejich vrstevnících z elitních protestantských rodin se to říci nedá, viz nechvalně známá  „Hanoj Jane“ alias Jane Fondová. Někde lze v textu narazit na určité nepřesnosti, ty však spadají do okruhu marginálních záležitostí.

Knihu lze doporučit k četbě všem, kdo se o Ameriku upřímně zajímají a nepostačují jim informace od  „Velkobratrských“ médií ohlupujících Evropu primitivním antiamerikanismem.

Antonín Šalanský

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *