Hlavním tématem básní Bohuslava Reynka a Ney Marie Brkičové, vybraných pro dnešní den, je dvojí domov každého křesťana, jehož existenci si zvláště uvědomujeme v den Všech svatých. Svátek Dušiček je takovým prahem, na kterém stojíme, abychom pozdravili ty, kteří doma už jsou, a zvláštním způsobem komunikace – modlitbou – získali také něco z poselství, které nám Bůh skrze ně předává. Tato komunikace se uskutečňuje skrze naši modlitbu za zemřelé a naopak, skrze  modlitbu svatých v nebi za nás. V druhé básni nacházíme motivy naděje a očekávání pozitivních proměn, pokoje, který přináší odevzdání se Bohu, vyloučení  všeho, co člověka od Boha vzdaluje, a konfrontaci zmateného a neuspořádaného světa, plného nástrah, se spolehlivým Domovem, který máme v Pánu.

Stejně jako v básni první se zde objevuje motiv naslouchání a  hledání, co uslyšíme na  onom  prahu – bráně života a smrti. Nacházíme zde motiv úlevy a spočinutí, stejně jako motiv viny nás pozemšťanů v kontrastu s blažeností svatých. První báseň toto napětí vyjadřuje  expresionističtějším a syrovějším způsobem,  kdežto báseň  druhá volí výraz  oproštěnější a méně napjatý. Obě básně evokují kontrast mezi světlem a tmou, životem a smrtí, vinou a nevinností.  Dochází k zvláštnímu poznání, že více života a jasu přichází z onoho světa, než z našeho pozemského plahočení, což je důvodem k radosti a míru všech, kteří znají cíl svého putování.

Bohuslav Reynek byl český básník, překladatel a grafik. Narodil se 31. května 1892 v Petrkově u Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod) jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a Marie Reynkové, rozené Divišové. Zemřel 28. září 1971 v Petrkově, pohřben byl do rodinné hrobky na hřbitově ve Svatém Kříži.

Dušiček

Únavu rok z čela stírá,

hasnou ohně pastevní.

Vzpomínka se hlásí sirá,

pohled viny žasne v ní.

U bran smrti usedáme,

duše duši naslouchá.

Vítr větev, bolest láme

kosti skryté do roucha.

Hledíme za smrti chlumy

vzpomínkami zmámeni,

nasloucháme, zda zašumí

šepot ze tmy zardění,

ze zardění na obzoru

za horami Všech svatých.

Ptáme se, kdo ze tmy chóru

sahá k nám, kdo po nás vzdych.

*

Nea Marie Brkičová se narodila 12. května 1983 ve Splitu (Chorvatsko) a studuje bohemistiku na FFUK. Poezii píše od roku 2000. Publikuje na  internetových stránkách, příležitostně ve sbornících a účastní se autorských čtení. Dosud nevydala vlastní oficiální sbírku.

Dušiček

Prameny ticha
Potmě za očekávaných proměn
Doma
Mezi hroby

Sami stojíme
Vlastních křížů ramena držet už nechcem
A jiným se vyhýbáme jako ptáci
Sítím vytrvalých lovců

A na odpočívadle svatých
Je klidno a mír jako kdysi
Když každý z nás byl ještě doma
A necítil se tam cizí

*

Zdroj: Reynek, Bohuslav. Setba samot. In  Básnické spisy, Ed.: Chlíbcová, Milada. Archa: Zlín, 1995.