Tag Archives: profesura

Záměrná sprostota nebo nižší inteligence?

Pan profesor M. C. Putna se opět „vyznamenal“, tentokrát svým článkem „Svatý Václave, vyžeň fašisty!“, zveřejněný na Christnetu 27. 9. letošního roku. A je dobře, že tento článek vyšel. Snad málokterý jiný jeho příspěvek odhaluje buď autorovu nižší inteligenci, na níž nic nemění ani podivnými manévry získaný profesorský titul, nebo její účelové předstírání. Zároveň inkriminovaný artikul prozrazuje Putnovu chorobnou nadutost a nenávist ke všem, kteří mají kritický pohled na jeho „homosexuální křesťanství“.

Jsou to ode mne tvrdá a nespravedlivá slova? Nechť tedy každý nezaujatě posoudí následnou pasáž  dotyčného článku: „…..O dvacet let později je nacionalismus jednou z dobových mód a katolicismus v ultrakonzervativní verzi jeho ideologickou oporou. Vytvořila se široká, jen na první pohled nesourodá fronta: DOST jakožto politické hnutí i intelektuální trust nacionálních kruhů; Jana Bobošíková se svou vulgárně populistickou Suverenitou; Daniel Landa se svými muzikálovými mysticko-nacionálně-grálovými agitkami; „tradiční“ holohlaví náckové ze severních Čech; síť ultrakonzervativních náboženských organizací (Institut svatého Josefa, Hnutí pro život aj.) a na ně napojených agilních blogerů (ano, i to je důsledkem „demokratického“ potenciálu nových technologií: jeden recepční z hotelu v Českých Budějovicích, který nemá žádné vzdělání, ale jen dost času a energie, si založil internetovou „Katopedii“ jakožto protiklad „relativistické“ Wikipedie, a díky svému donašečství se stal postrachem mnoha katolických kněží); kulturní spolky a sdružení pěstující „přátelství se slovanskými národy, s Ruskem zvláště“; ochotní lokajové ve vrcholové politice, jako bývalý ministr školství Dobeš; někteří z nejbližších Klausových poradců; a na vrcholu všeho sám Klaus.“

Putna do kartouzy

kartouzaAbych řekl pravdu, kauza profesury Martina C. Putny ve mně nevyvolala potřebu veřejně se vyjadřovat. Takové veřejné angažmá by totiž znamenalo buď se postavit na stranu prezidenta Miloše Zemana, nebo na stranu M. C. Putny. Ani jedno jsem udělat nemohl, neboť v obou případech bych musel být nespravedlivý.

Kdybych podpořil Zemana, musel bych abstrahovat od toho, že jeho jednání bylo vedeno osobní antipatií vůči Putnovi a nemělo nic společného se snahou o zvyšování úrovně vysokoškolských pedagogů. Kdybych se postavil na stranu Putny, musel bych zapřít svoji představu o roli vysokoškolského profesora. Prezident republiky nechtěl podepsat Putnovo jmenování zjevně proto, že budoucí profesor se angažoval proti Zemanovi v jeho prezidentské kampani. M. C. Putna je zase zcela zjevně osobností, jejíž lidská stránka vylučuje, aby mu náležely vědecko-pedagogické tituly jako docent či profesor. Na jakou stranu se může člověk s takovým názorem postavit? Na stranu svévolného prezidenta, který se mstí? Nebo na stranu člověka, který aspiruje, aby byl jmenován profesorem, tedy aby získal nejvyšší vědecko-pedagogický titul, a přitom se ve svých 45 letech chová jako frustrovaný puberťák?

Putnova „profesura“

Doc. M. C. Putna

Televize i noviny jsou plné M. C. Putny a vcelku pochopitelné neochoty prezidenta Zemana jmenovat jej profesorem. Je to zvláštní, protože pokud by média byla objektivní, musela by se v prvé řadě důrazně ptát akademické obce, čím si Putna zaslouží titul profesora antropologie.

Pan Putna totiž není antropolog a jeho vědecký přínos antropologii se limitně blíží nule. Putna je kontroverzním literárním kritikem, který si znepřátelil řadu svých kolegů nejen prosazování kontroverzních názorů a těžce ideologizovaných přístupů, ale i značně neférovým chováním (viz aféra kolem vydávání Demlova díla) – což bude asi ten důvod, proč se pro něj musí hledat profesura mimo jeho obor.