Tag Archives: Nizozemí
Lékaři v Holandsku smějí pacienty před euthanasií zdrogovat, aby se nebránili
Před několika lety jsme psali o Holanďance trpící demencí, kterou bylo nutno přidržet, aby ji lékařka mohla zabít euthanasií.¹ O posledním vývoji v tomto případu informoval Wesley J. Smith na stránkách The National Review:
Holandská lékařka Marinou Arendsová před časem navštívila svou dementní pacientku v pečovatelském domě. Nepřišla ji léčit, nýbrž zabít smrtící injekcí. Aby to bylo snazší, Arendsová dala pacientce do kávy sedativa, což je porušení předpisů o euthanasii. Pacientka se však uprostřed procedury probudila, všimla si, co se děje, a začala se bránit. Lékařka nařídila rodině, aby vzpírající se ženu přidržela, a přitom ji dorazila. To vypadalo jako vražda a bylo zahájeno trestní stíhání. Bylo to však v Zemi euthanasie. Nizozemský Nejvyšší soud posléze lékařku pochválil za dobré úmysly a všechna trestní oznámení zamítl. Teď Holanďané na tento případ zareagovali vytvořením speciálních předpisů upravujících euthanasii pacientů s demencí. Zdrogování, které má pacientům zabránit klást odpor, samozřejmě umožňují. Článek v listu The Guardian uvádí, že podle novelizovaných předpisů lékaři provádějící euthanasii u pacientů s těžkou demencí jim mohou dát do jídla či pití sedativum, existují-li obavy, že pacient začne být „neklidný, rozrušený nebo agresivní“.
Světlé zítřky: v Holandsku by rádi eutanazii i pro ty, co „už naplnili svůj život“
.JPG)
Ilustr. foto.
Holandsko chce umožnit eutanazii i těm, kteří cítí, že jejich život je už naplněný. Tamní ministerstvo tvrdí, že by se zákon omezoval na starší lidi, píše britský Guardian.
Holanďané legalizovali eutanazii v roce 2002 jako pomoc pro pacienty trpící „nesnesitelnou bolestí bez naděje na vyléčení“. Pocit, že život je naplněný, není neléčitelný, dokonce to není ani lékařská diagnóza. Ale nový návrh plně odpovídá trendu ve všech zemích, které eutanazii legalizovaly.
Podobně jako v roce 2002 sice navrhovatelé tvrdí, že zákon opatří „přísnými kritérii“, ale není důvod jim věřit. Už tak je původní zákon širší než se v době jeho schvalování plánovalo a tvrdilo. Kromě nesnesitelně trpících smrtelně nemocných zahrnuje i lidi s některými duševními chorobami, včetně depresí, schizofrenie, poruchy osobnosti či Aspergerova syndromu, nebo s demencí. Nový návrh je jen zpětnou legalizací tohoto posunu.
Autodestrukce Církve: Před 50 lety vyšel Holandský katechismus
1. března r. 1966 vyšel v Holandsku nový katechismus s církevním schválením tehdejšího arcibiskupa Utrechtu kardinála Bernarda Alfrinka. Byl to revoluční manifest tehdejšího pokoncilního katolického progresismu ve prospěch autodestrukce Církve. Právě on byl součástí příprav na společenskou revoluci r. 1968, která tenkrát proběhla v západních zemích. S Holandským katechismem je spojeno důležité jméno teologa Edwarda Schillebeeckxe z dominikánského řádu. Holandský katechismus se vznášel na všech duchovních vlnách své doby od feminismu až po sexuální revoluci a přesvědčoval své čtenáře s náboženským zápalem o konečném vítězství marxismu.
Byl přeložen do mnoha jazyků. Náboženský sociolog Massimo Introvigne vzpomíná v souvislosti s rokem 1968 a vznikem organizované revolty uvnitř Katolické církve 3 prvky: odpor proti encyklice Pavla VI. „Humanae Vitae“ (dále jen HV), marxistickou „teologii osvobození“ a Holandský katechismus. Právě v jeho textech se objevily buď dvojznačné nebo přímo heretické výpovědi o hříchu, o spasení, o eucharistii, o panenství Marie, o úloze Církve a papeže, jinými slovy: byly napadeny téměř všechny základní pravdy katolické víry.
To bylo příliš i na tehdejší pokoncilní Vatikán. R. 1968 byla na popud papeže Pavla VI. vytvořena komise kardinálů, která měla za úkol vést rozhovory s holandskými biskupy a požadovat přepracování tohoto katechismu. Postupovala však velmi nedůsledně. Chválila jeho údajný „čtivý a inovační styl“ a prý „dobré úmysly“ autorů. Ty ale – jak dnes můžeme konstatovat bez jakéhokoliv podsouvání – tady opravdu chyběly. Výtky komise byly formulovány velmi opatrně a zdvořile. Přesto ale dokázaly vyvolat u většiny katolického establishmentu v zemi tulipánů lavinu pobouření a protestů. Do čela se postavil samotný arcibiskup Utrechtu kardinál Bernard Jan Alfrink (1900-1987), špičkový reprezentant mezinárodního katolického progresismu a hlavní obhájce Holandského katechismu. Lze říci, že toto odmítnutí římských korektur bylo proto tak jedovaté, poněvadž časově souznělo s odporem proti HV.
Australský lékař: Souhlas s euthanasií ničí důvěru pacientů v lékaře
Res Claritatis zveřejnil článek, v němž informuje o vyjádření australského lékaře Martina Cullena. Ten konstatuje, že sílící souhlas s euthanasií mezi lékaři rozbíjí důvěru mezi pacienty a rodinami pacientů na straně jedné a lékaři samotnými.
Postřeh doktora Cullena samozřejmě není nikterak nový ani zvláštní. Zajímavé je spíše to, že se doktor Cullen nerozpakuje prohlásit, že tuto nedůvěru chápe a že se jí nediví, přičemž otevřeně odkazuje na situaci v Nizozemsku, kde jsou pacienti po zavedení euthanasie vražděni i bez své žádosti (podrobněji o tom píšu ZDE)…
