Tag Archives: historie

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (1): Úvod

V dalším textu se budu zabývat závěrečným dokumentem mimořádné synody o rodině, která se konala ve dnech 5. – 19. října 2014. Nejedná se o dokument církevního magisteria, ale o pracovní dokument biskupské synody, který má sloužit jako podklad k další diskusi (včetně odpovědí na další rozeslaný dotazník). Na tuto mimořádnou synodu má pak navázat řádná synoda v roce 2015. Dokument postrádá tedy jakoukoliv věroučnou závaznost, a tudíž je možné mu ve všem odporovat s čestnými úmysly. Přesto je tento dokument důležitý, neboť ukazuje směřování církve, které se přes odpor některých konservativních biskupů moc nezměnilo. Přesně vzato nejedná se o dokument týkající se jen rodiny a manželství, neboť se zabývá také sexuálním soužitím mimo manželství, dokonce homosexuálním, což rozhodně nelze označit za rodinu.

Všech 62 bodů dokumentu získalo nadpoloviční většinu při hlasování o nich, pouze body 52, 53 a 55 nedosáhly dvoutřetinové většiny potřebné k jejich schválení synodou, ale přesto byly z rozhodnutí papeže Františka ponechány v závěrečném dokumentu. V dalším budu citovat z českého překladu „Relatio Synodi 3. mimořádné synody biskupů: Pastorační výzvy pro rodinu v podmínkách evangelizace“[i].

Literatura naše (Katolická cesta J. Durycha XXXIV.)

Přibližně v téže době, kdy se Durych začal zabývat myšlenkou, jak to bylo ve skutečnosti s českým národním obrozením, seznámil se s profesorem olomouckého semináře doktorem teologie P. Josefem Vašicou. Jsem přesvědčen, že si v této otázce oba muži znamenitě rozuměli a že se oba vzájemně utvrzovali v pochybách o významu tohoto obrození a zda to vůbec ve své podstatě národní obrození bylo. Zda se vůbec nějaké národní obrození „konalo“ jako důsledek josefínského „osvícenství“.

O tomto obrození zaujatě přednášeli vysokoškolští profesoři jako o nezpochybnitelné skutečnosti, která zachránila český národ. Nikdy přitom neopomíjeli zdůrazňovat, že toto obrození realizovali buď nekatolíci, nebo katolíci odpadlí – zcela v duchu masarykovského „realismu“. Co řekli profesoři vysokoškolští, opakovali po nich profesoři středoškolští, zejména pak profesoři učitelských ústavů, a tak se falešný nimbus rozšířil netoliko po vlastech českých, ale po převratě roku 1918 i na Slovensko.

60 let od zahájení Akce K

Před 60 lety, v noci z 13. na 14. dubna 1950, přepadli příslušníci StB, SNB a Lidových milicí kláštery a zařízení 7 nejpočetnějších řeholí v Československu. Touto tzv. Bartolomějskou či Barbarskou nocí začala „Akce K“ – likvidace klášterů a mužských řeholí.

Sv. Jan Sarkander

Dnes je 17. března a my si připomínáme 390. výročí umučení sv. Jana Sarkandera (1576-1620), moravského katolického kněze a mučedníka, patrona zpovědního tajemství. Uctěme jeho památku a zamysleme se nad tím, co nám jeho příklad může dát dnes.

Tři bitvy, které zachránily Evropu

Sluší se poděkovat Radomíru Malému, že ve svých „Církevních dějinách“, které vydala Matice cyrilometodějská v Olomouci roku 2000, zaznamenává aspoň ve stručnosti tři bitvy, jejichž význam ani nedokážeme docenit. Ve všech třech případech šlo o víc než o mnohé. Křesťanská Evropa se měla pokořit před vyznavači Lžiproroka, měla se stát mohamedánským kontinentem.

Kouzelník z Fiume

10. února tomu bude 65 let, co v koncentračním táboře v Dachau zemřel mučedník a génius boje proti holokaustu, Giovanni Palatucci (1909-1945). Že jste o něm nic neslyšeli? Ano, je to tak, zatímco o sporném hrdinovi Oskaru Schindlerovi (1908-1974) máme velkofilm, Palatucci, který zachránil pětkrát více Židů a svoji lidskost a odvahu zaplatil životem, zůstává téměř neznámý. Nu, alespoň dnes si o něm něco povězme.

Anděl z Budapešti

Když se mluví o holokaustu v Maďarsku, mnozí si vzpomenou na švédského bankéře a diplomata Raoula Wallenberga (1912-??), který zachránil tisíce budapešťských Židů, aby byl po „osvobození města“ odvlečen Sověty neznámo kam, kde neznámo kdy zemřel. Právě jeho krutý osud je patrně důvodem, proč v paměti lidí zastínil řadu dalších bojovníků za životy pronásledovaných. Nicméně 1. února uplynulo 45 let od úmrtí jednoho z těchto pozapomenutých, který byl v oné nemilosrdné hře o životy lidí ještě důležitějším hráčem, než samotný Wallenberg, apoštolského nuncia arcibiskupa Angela Rotty (1872-1965).