Pravděpodobně na papežský příkaz byl z kněžského stavu propuštěn americký kněz P. Frank Pavone, národní ředitel organizace Kněží pro život a předseda Národní náboženské rady pro život. Papežský nuncius ve Spojených státech Msgr. Christopher Pierre rozeslal všem americkým dopis datovaný 13. prosince, v němž se uvádí, že P. Pavone byl laicizován za „rouhavou komunikaci na sociálních sítích“ a „trvalou neposlušnost vůči legitimním pokynům diecézního biskupa“. V samostatném sdělení nuncius píše, že prefekt Dikasteria pro klérus uvedl, že proti rozhodnutí „není odvolání“. „Otci Pavonemu byla dána dostatečná možnost hájit se v kanonickém procesu a rovněž měl mnoho příležitostí podřídit se autoritě svého diecézního biskupa,“ říká se v prohlášení. „Bylo rozhodnuto, že P. Pavone nemá pro své činy žádné rozumné ospravedlnění.“ Poněkud zvláštní je, že Dikasterium pro klérus vydalo rozhodnutí o laicizaci 9. listopadu, ale P. Pavone se o něm podle vlastních slov dozvěděl až od tiskové agentury CNA, která po něm chtěla komentář.

P. Pavone byl vysvěcen na kněze v diecézi New York v roce 1988 a již v roce 1993 dostal od newyorského kardinála Johna O’Connora svolení k tomu, aby se na plný úvazek věnoval boji za ochranu nenarozených. Za tímto účelem založil či spoluzaložil několik organizací, mezi nimi Priests for Life (Kněží pro život) a vysoce oceňovanou Rachel’s Vineyard, která se zabývá péčí o osoby trpící následky potratu a postaborčním syndromem. V roce 2005 byl inkardinován do texaské diecéze Amarillo. O tři roky později Benedikt XVI. jmenoval sídelním biskupem v Amarillu Patricka Zurka, s nímž P. Pavone brzy začal mít problémy. Poprvé biskup Zurek otce Pavoneho suspendoval v roce 2011, tehdejší Kongregace pro klérus, k níž se kněz odvolal, však již v roce 2012 rozhodla v jeho prospěch a biskupovi doporučila „velkorysost“. Podruhé pak Vatikán zrušil tresty a omezení, které biskup P. Pavonemu uložil, v roce 2019. V dopise, který P. Pavone po své laicizaci napsal papeži Františkovi, s nímž se několikrát setkal, připomíná Svatému otci, že ho on sám v jeho činnosti několikrát podpořil. Asistentka P. Pavoneho Dr. Theresa Burkeová to má od papeže dokonce písemně. Nicméně časy se zřejmě změnily: jak si všímá přední americký kanonista P. Gerald Murray, rozhodnutí o laicizaci, proti němuž není odvolání, muselo přijít od samotného papeže (jinak by bylo možné odvolat se právě k němu). Portál The Pillar uvádí, že Dikasterium pro klérus Pavoneho laicizovalo s využitím zvláštních pravomocí, které obdrželo v roce 2009 primárně proto, aby se usnadnila laicizace kněží zneužívajících mladistvé. Každé takové rozhodnutí se předkládá k osobnímu schválení papeži a je papežovým právním aktem. Jde o mimosoudní řízení, které neumožňuje proces před tribunálem složeným ze soudců. O laicizaci P. Pavoneho údajně Dikasterium žádal biskup Zurek.

Pokud jde o podstatu provinění, za něž měl být P. Pavone zbaven kněžství, tedy „neposlušnost“ a „rouhavá komunikace na sociálních sítích“, je v prvním případě jasné, oč tu běží. P. Pavone měl s biskupem Zurkem problémy dlouhodobě a týkaly se jeho činnosti na obranu nenarozených, která byla biskupovi trvale trnem v oku. Biskup se to pokoušel brát oklikou přes finance: v roce 2011 se nechal slyšet, že má „hluboké obavy o to, jak organizace Priests of Life hospodaří s penězi“. Podle nedávného vyjádření nuncia Pierra však sdružení Priests for Life není katolickou organizací, a naskýtá se tedy otázka, proč by se měl biskup o její hospodaření vůbec zajímat, natož pak kvůli němu suspendovat kněze (tento trest byl později zrušen Vatikánem, který současně provedl kontrolu hospodaření organizace a neshledal pochybení). V roce 2021 pak došlo mezi P. Pavonem a biskupem Zurkem ke střetu v mnohem zásadnější věci: Zurek byl jedním z amerických prelátů, kteří podepsali výzvu, aby biskupská konference USA přestala diskutovat o tom, že by propotratovým politikům mělo být odepřeno svaté přijímání. Mezi dalšími signatáři byli v tomto směru neblaze proslulí kardinálové Blase Cupich, Wilton Gregory, Sean O’Malley a Joseph Tobin. P. Pavone naopak patřil k převelice důrazným zastáncům opačného stanoviska. Není tedy nepravděpodobné, že panu biskupovi došla trpělivost a požádal Řím, aby ho nepohodlného kněze zbavil jednou provždy. Záminkou se stalo to, že P. Pavone odmítl přidělení na místo, které mu biskup určil; ve skutečnosti šlo ovšem o to, že by to znamenalo vzdát se prolife aktivit, k nimž P. Pavoneho koneckonců povzbuzoval sám papež. Ostatně překládání nepohodlných kněží do nejrůznějších Kotěhůlek je osvědčená metoda nejen v Americe. Jak však rovněž píše kanonista P. Murray, kanonické právo laicizaci mezi tresty za neposlušnost neuvádí.

Obvinění z „rouhavé komunikace na sociálních sítích“ je mnohem záhadnější a zveřejněné rozhodnutí Dikasteria pro klérus ani doprovodné sdělení nuncia Pierra k němu neuvádějí žádné podrobnosti. Podle článku známého publicisty Kennedyho Halla by se mohlo jednat o dvě věci. Jednak tweety otce Pavoneho během volební kampaně v roce 2020, v nichž šlo – jak jinak – o výměnu názorů, pravda značně expresivní, na propotratové postoje politiků Demokratické strany. Biskup Zurek k tomu dosti pokrytecky uvedl, že „otec Frank se dopustil rouhání, protože tohoto člověka [propotratového politika demokratů] odsuzuje do pekla a tvrdí, že to dělá Bůh“. Ponechme teď stranou, že úmyslný potrat je podle trvalé katolické nauky smrtelný hřích, který pachatele, pokud nečiní pokání a v tomto stavu zemře, do pekla skutečně odsuzuje. Podstatné je, že P. Pavone následně uznal, že neuváženě použil slov, jichž by kněz na veřejnosti použít neměl, omluvil se a vyjádřil úmysl se z pochybení vyzpovídat. Jak podotýká Kennedy Hall, člověk nemusí být kanonista, aby zpochybnil laicizaci kněze kvůli výbuchu, který nelze rozumně pokládat ani za těžký hřích, vzhledem k tomu, že šlo o okamžik vášnivého hněvu motivovaného láskou k nenarozeným dětem a spravedlivou nenávistí k potratu, aniž by měl dotyčný v úmyslu tím urazit Boha nebo soudit duši člověka.

Druhým možným základem obvinění z „rouhání“ by mohla být událost z roku 2016, kdy P. Pavone v rámci své protipotratové činnosti nafilmoval ostatky potraceného dítěte, které položil na cosi, co se jevilo jako obětní stůl. Biskup Zurek to nazval „znesvěcením oltáře“. Problémem ovšem je, že nešlo o posvěcený oltář Církve, nýbrž o stůl, jehož se občas používalo ke sloužení mše. Technicky vzato se tedy o „znesvěcení“ nemohlo jednat, třebaže lze polemizovat o míře vkusu a sám P. Pavone uznal, že měl použít jiné uspořádání, které by vyloučilo nejasnosti. Ostatky nenarozeného dítěte byly navíc P. Pavonemu předány proto, aby provedl pohřeb. „Hovoříme tu o knězi, který dostal potraceného tělíčko mrtvého dítěte, aby je důstojně pohřbil, a staráme se o to, že ve svém upřímném apelu na to, aby toto šílenství skončilo, možná překročil míru? Co se to stalo s církevní hierarchií, že se mnozí z jejích příslušníků zajímají víc o to, že otec Pavone udělal něco nevkusného, než o dítě zabité zločinem potratu?“ ptá se Kennedy Hall.

Ano, co se to stalo s hierarchií Církve? A čeho se v tomto směru můžeme ještě nadít? P. Pavone koneckonců není jediný klerik, který nebyl o tom, že mu hrozí takovýto trest, ani řádně informován. Portorický biskup Daniel Fernández Torres, jehož papež František zbavil úřadu počátkem tohoto roku kvůli nesouhlasu s očkováním proti covidu, nedostal oficiální vyrozumění o svém propuštění ještě několik měsíců poté, co bylo zveřejněno. Vládne dnes v Církvi ještě právo? Kodex kanonického práva uvádí, že ten, kdo se proviní rouháním či neposlušností, má být potrestán „spravedlivým trestem“. I když připustíme určitá pochybení na straně P. Pavoneho (která ostatně připouští on sám), je trest zbavení kněžského stavu trestem spravedlivým?

Laicizace P. Pavoneho okamžitě vyvolala velmi hlasité protesty v řadách amerického hnutí pro život. Podporu mu vyslovilo mnoho letitých bojovníků proti potratům, z nichž mnozí dávají způsob, jak církevní autority zacházejí s otcem Pavonem, do kontrastu s jednáním s těmi, kdo veřejně a dlouhá léta aktivně vystupují proti nauce Církve. Monica Millerová, ředitelka sdružení Citizens for a Pro-Life Society: „Je prostě nesnesitelné, že Vatikán skutečně propustil otce Franka Pavoneho/zbavil ho kněžského stavu. Teď už nic nedává smysl. Jak je možné, že se s tímto Božím mužem – který miluje našeho Pána a Jeho Církev – zachází tímto ostudným způsobem, zatímco takzvaní katolíci, jako je prezident Joe Biden, nadále beztrestně svatokrádežně přijímají Tělo a Krev našeho Pána ve svatém přijímání, přestože umožňují, aby byla tělíčka nevinných nenarozených dětí, jež P. Pavone neúnavně brání, trhána na kusy?“ Lepanto Institute v reakci na zprávu o laicizaci P. Pavoneho tweetoval: „P. James Martin je stále knězem. P. Michael Pfleger [chicagský kněz a sociální aktivista, který svým vystupováním v různých otázkách vytrvale působí pohoršení již od roku 2008] je stále knězem. Msgr. Jeffrey Burrill (alias Msgr. Grindr) [bývalý generální sekretář americké biskupské konference, který musel rezignovat poté, co se ukázalo, že je častým uživatelem aplikace Grindr neboli homosexuální seznamky] je stále knězem. Všichni členové AUSCP [organizace amerických kněží], kteří podporují svěcení žen a homosexualitu, jsou stále kněžími. A P. Pavone je laicizován?“ Nestorka amerického protipotratového hnutí a spoluzakladatelka American Life League Judie Brownová napsala portálu LifeSiteNews: „V této době omylů vydávaných za ,skutečnostʼ otec Pavone obhajoval Pravdu, Krista! … Pravda je bohužel nepřítelem těch, kdo ho pronásledují.“ Poslední pohoršlivou událostí, jež dokazuje, že tyto hlasy mají pravdu, je nedávno zveřejněný otevřený dopis padesáti italských kněží, kteří se v něm přihlašují ke své homosexualitě, kritizují církevní nauku a stěžují si, že v Církvi nejsou dostatečně „přijímáni“. Dopis a počet jeho signatářů jsou důkazem, že se v Církvi dlouhá léta ignorují normy, které zavedl papež Benedikt XVI. a potvrdil papež František ještě v roce 2016, zakazující světit na kněze „muže, kteří praktikují homosexualitu, u nichž se projevují hluboce zakořeněné homosexuální sklony nebo kteří podporují takzvanou ,gay kulturuʼ.“ Můžeme hádat, jak asi bude s tímto dopisem, který vznikl v rámci „synodálního procesu“, a s jeho signatáři naloženo. Co kdyby Dikasterium pro kněze využilo svých zvláštních pravomocí a všechny je laicizovalo?

P. Pavone po své laicizaci zveřejnil dopis papeži Františkovi, v němž píše: „Vaše Svatosti, chci nadále sloužit jako věrný kněz a prolife předák na plný úvazek. Vy mi můžete umožnit, abych to činil, v podřízenosti biskupovi, který mě bude podporovat, a mnozí věřící chápou, že to je nejrozumnější řešení.“ P. Pavone se tedy svým způsobem k papeži odvolal, přestože proti rozhodnutí o jeho laicizaci údajně „není odvolání“. Uvidíme, jestli mu to bude co platné. Sám zřejmě v příznivý výsledek příliš nevěří – v nejnovějším rozhovoru s publicistou Taylorem Marshallem se vyjádřil, že podle jeho přesvědčení to, co Vatikán ve skutečnosti chce, je jeho exkomunikace. Ani Kennedy Hall svůj článek na LifeSiteNews končí nepříliš optimisticky: „Očekávám, že z tohoto případu se stane precedent a mnohé další budou následovat.“

Lucie Cekotová

Zdroje:

https://www.lifesitenews.com/news/pope-francis-laicizes-americas-best-loved-pro-life-priest-fr-frank-pavone/

https://www.priestsforlife.org/library/9624-fr-frank-comments-on-latest-developments

https://www.lifesitenews.com/news/fr-pavones-laicization-came-from-pope-francis-himself-canon-lawyer/

https://www.pillarcatholic.com/priest-for-life-a-frank-pavone-explainer/

https://www.lifesitenews.com/blogs/father-pavones-laicization-case-reeks-of-illegality/

https://www.lifesitenews.com/news/indefensible-pro-lifers-conservatives-voice-support-for-fr-pavone-following-vatican-laicization/

https://www.lifesitenews.com/news/50-italian-priests-declare-their-homosexuality-in-scandalous-open-letter/?utm_source=featured-news&utm_campaign=catholic