ANALÝZA: Papež omezuje tradiční latinskou mši a tvrdí, že novus ordo je „jediným vyjádřením liturgie Církve“

VATIKÁN, 16. července 2021 (LifeSiteNews) – Papež František vydal nové motu proprio, které omezuje sloužení tradiční latinské mše svaté a tvrdí, že liturgie Pavla VI. neboli novus ordo je „jediným vyjádřením lex orandi římského ritu“.

Dokument s názvem Traditiones custodes je napsán „na základě zkušeností“ z průzkumu Kongregace pro nauku víry z minulého roku, který se týkal tradiční mše (nazývané též „latinská mše“, „mimořádná forma římského ritu“, „stará mše“.)

Článek 1 – Novus ordo je „jediným vyjádřením“ římského ritu

Papež dokumentem provedl několik dalekosáhlých změn v povolení sloužit latinskou mši, avšak jedním z nejnápadnějších bodů je především jeho prohlášení, že „liturgické knihy promulgované svatým Pavlem VI. a svatým Janem Pavlem II. v souladu s dekrety druhého vatikánského koncilu jsou jediným vyjádřením lex orandi římského ritu.” [Pozn. překl.: Protože oficiální překlad dokumentu do češtiny není dosud k dispozici a protože – jak se v poslední době stalo zvykem Vatikánu – latinská verze neexistuje, jsou všechny citáty v tomto textu přeloženy z angličtiny. SP je citováno podle oficiálního publikovaného překladu do češtiny.]

Zatímco Summorum potificum (SP) papeže Benedikta XVI. z roku 2007 nazývalo novus ordo „řádným vyjádřením“ lex orandi a ritus z roku 1962 (latinskou mši) „mimořádnou formou“, která však nebyla „nikdy zrušena“, František s takovýmto jazykem skoncoval a novus ordo nazývá jediným vyjádřením římské liturgie.

Článek 2 – Pod kontrolou biskupů

Papež František stanovil, že je úlohou a právem diecézních biskupů „usměrňovat sloužení liturgie v jejich diecézích“, což je řádně obsaženo v kanonickém právu (kán. 375 a 392). Papež nicméně dále uvádí, že každý biskup má „výhradní pravomoc dát souhlas s užíváním Římského misálu z roku 1962 ve své diecézi v souladu s pokyny Apoštolského stolce“.

I když se tato pasáž nejprve odvolává na kanonické právo, její druhá část je porušením dovolení zdůrazněného v SP, kde Benedikt XVI. konstatoval, že při mších svatých slavených bez účasti lidu může „každý katolický kněz latinského obřadu, ať již světský nebo řeholní“ použít buď novus ordo, nebo tradiční latinskou mši, a to bez jakéhokoli povolení ať od Apoštolského stolce, nebo od místního biskupa.

Každý kněz měl tedy právo sloužit mši svatou podle liturgických knih, jimž dával přednost, aniž by k tomu potřeboval souhlas biskupa. S tím je nyní konec.

Článek 3 – Diecéze, kde se již tradiční mše slouží

Papež František se dále zabývá diecézemi, kde se již tradiční liturgie slouží. Na těchto místech se má místní biskup přesvědčit, že žádná skupina slavící tradiční liturgii „nepopírá platnost a legitimitu liturgické reformy“ druhého vatikánského koncilu (tj. novus ordo).

Biskup má určit „jedno nebo více míst“, kde se věřící mohou účastnit tradiční mše, tímto „místem“ však nesmí být „farní kostel“ a nesmějí vznikat nové personální farnosti. Zdá se, že ani na takovýchto místech není všeobecně povoleno sloužit mši svatou každý den, neboť František nyní umožňuje místnímu biskupovi určit „dny, kdy je sloužení eucharistie dovoleno“.

Nový pořádek „nabývá účinnosti okamžitě“.

Papež navíc nařizuje změny ve způsobu, jak se na těchto místech má tradiční liturgie sloužit, a stanovuje, že „čtení jsou pronášena v lidovém jazyce“ místo v latině, přestože tato praxe se ve starém ritu považuje za nesprávnou.

Biskupovi se nařizuje, aby v těchto kostelech neboli „místech“ ustanovil kněze, který je schopen poskytovat „pastorační péči“ těm, které papež pravidelně označuje jako „tyto skupiny věřících“. Takový kněz má umět dobře latinsky, ovládat tradiční ritus a zároveň být motivován „pastýřskou láskou a smyslem pro církevní společenství“.

Biskup má dále rozhodnout, zda „farnosti kanonicky zřízené ve prospěch těchto věřících“ skutečně „prospívají jejich duchovnímu růstu“. V závislosti na tomto rozhodnutí má pak biskup určit, „zda je zachovat či nikoli“.

Kromě toho má biskup „dbát na to, aby nedal souhlas se vznikem nových skupin“, což naznačuje pouhou toleranci, nikoli však podporu „těchto skupin věřících“, kteří se účastní tradiční mše svaté.

Článek 4 a 5 – Kněží musejí znovu žádat o souhlas se sloužením staré mše

Zatímco dosud měli kněží celého světa jistotu, že jim je dovoleno sloužit tradiční liturgii, jak výslovně uvádí Summorum pontificum, papež František s tím skoncoval a tuto pravomoc vrátil diecézním biskupům. Podle Traditiones custodes proto každý kněz vysvěcený po zveřejnění textu, tj. po 16. červenci, musí „podat oficiální žádost diecéznímu biskupovi, který před udělením souhlasu konzultuje Apoštolský stolec“. I kdyby tedy místní biskup žádosti nově vysvěceného kněze chtěl vyhovět, může ji stejně odmítnout Svatý stolec.

Podobné ustanovení platí i pro kněze, kteří již tradiční liturgii slouží, třebaže těm, pokud v tom chtějí pokračovat, stačí jen svolení místního ordináře, aniž by museli žádat o dovolení i Svatý stolec: „Kněží, kteří již podle Missale Romanum z roku 1962 slouží, musejí požádat diecézního biskupa o souhlas, aby mohli této fakulty i nadále využívat“.

Článek 6 a 7 – Tradiční instituty

Papežovy směrnice týkající se tradičních institutů, jako je Kněžské bratrstvo svatého Petra (FSSP), Institut Krista Krále (ICR), Institut Dobrého Pastýře (IBP), nejsou tak jasné jako výše uvedená omezení. Článek 6 zní: „Instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života zřízené Papežskou komisí Ecclesia Dei spadají do pravomoci Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života.“

Budoucnost těchto institutů bude do značné míry spočívat v rukou Kongregace pro bohoslužbu a Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, neboť František píše, že tyto kuriální úřady mají „vykonávat pravomoci Svatého stolce, pokud jde o dodržování těchto ustanovení.“

Určitou představu o obtížích, jimž tyto instituty budou muset čelit, si však udělat můžeme, jelikož papež novým prefektem Kongregace pro bohoslužbu nedávno jmenoval arcibiskupa Arthura Roche, který je znám jako rozhodný odpůrce tradiční mše svaté.

Článek 8 – Všechno ostatní je zrušeno

Papežovy úmysly jsou ještě jasněji formulovány v závěrečné direktivě, v níž ruší veškeré předchozí „normy, instrukce, dovolení a zvyklosti, které nejsou v souladu“ s Traditiones custodes, a tedy jedním rázem skoncoval se Summorum pontificum Benedikta XVI. z roku 2007. „Předchozí normy, instrukce, dovolení a zvyklosti, které nejsou v souladu s ustanoveními tohoto motu proprio, se ruší.“

Nový text přichází čtrnáct let po SP. Nařizuje se, že účinnosti nabývá „okamžitě“, a následně je zařazen do oficiálního souboru dokumentů Svatého stolce Acta Apostolicae Sedis.

Doprovodný list papeže Františka – omezení vyžaduje „jednota“

Papež ke svému novému motu proprio rovněž vydal doprovodný list, o němž někdo na internetu napsal, že je „horší než MP [Traditiones custodes] samo“. František v něm prohlašuje, že jeho nová nařízení jsou výrazem „péče o celou Církev a výsostně přispívají k dobru univerzální Církve“.

Píše, že motu proprio papeže Jana Pavla II. z roku 1988 Ecclesia Dei, které se zabývalo tradiční mší, mělo „přispět ke zhojení schizmatu s hnutím Mons. Lefebvra,” avšak stalo se „příležitostí volně přijímat Římský misál promulgovaný svatým Piem V. a používat ho paralelně k Římskému misálu promulgovanému svatým Pavlem VI.“ Tuto „situaci“ podle Františka vyřešilo Summorum pontificum.

František však využil Benediktových slov z roku 2007, kdy Benedikt XVI. [v doprovodném dopise biskupům k SP] napsal, že „pokud by se skutečně objevily vážné těžkosti, vždycky bude možné najít cesty k nápravě“. František tvrdí, že ve světle celosvětového průzkumu mezi biskupy, který byl proveden vloni, zjistil „situaci, která mě znepokojuje a zarmucuje“ a která ho přesvědčila o „nutnosti zasáhnout“. Prohlašuje, že „pastorační cíl“ jeho předchůdců byl „závažně ignorován“ způsobem, který podporuje „spory“, roztržky v Církvi a „riziko rozdělení“.

František kritizuje „instrumentální užívání Missale Romanum z roku 1962”, které je podle něj „často charakterizováno odmítáním nejen liturgické reformy, ale i samotného druhého vatikánského koncilu a neopodstatněnými a neudržitelnými tvrzeními, že zradil Tradici a ,pravou Církevʿ.“ Užívání tradiční liturgie podněcovalo rostoucí roztržku, píše František, což bylo „konečným důvodem“ pro jeho rozhodnutí. Někdo na Twitteru to označil za „propagaci podrobení se bergoglianismu“.

Papež se vrací ke svým slovům v motu proprio a tvrdí, že novus ordo bylo nutnou reformou liturgie, je správným vyjádřením liturgických obřadů Církve a obsahuje všechny prvky předkoncilní liturgie: „Každý, kdo chce zbožně sloužit podle předchozích liturgických forem, může v Římském misálu reformovaném podle druhého vatikánského koncilu nalézt všechny prvky římského ritu, zejména římský kánon, který představuje jeden z jeho nejvýraznějších prvků.“ Tomuto tvrzení odporuje analýza, která dokázala, že „z 1269 unikátních orací v usus antiquior je jich pouze 613 (48,3 %) nějak použito v pokoncilním misálu“. [Viz https://www.newliturgicalmovement.org/2021/07/mythbusting-how-much-of-1962-missal-is.html#.YPQp_UwzWUk ]

Ve svém textu se papež skutečně dopouští odvážného tvrzení, že pochybovat o druhém vatikánském koncilu znamená pochybovat o Duchu svatém: „Pochybovat o koncilu znamená pochybovat o úmyslu těch otců, kteří na ekumenickém koncilu slavnostním způsobem vykonávali svou kolegiální moc cum Petro et sub Petro, a v konečném důsledku pochybovat o samotném Duchu svatém, který řídí Církev.“

Papež tvrdí, že jeho útok na tradiční liturgii byl motivován pouze obavou o jednotu Církve: „V zájmu obrany jednoty Kristova těla jsem nucen odebrat fakultu udělenou mými předchůdci.“ Prohlašuje, že zde bylo „deformované užívání“ tradiční liturgie, které „odporuje úmyslům“, jimiž byla motivována „svoboda“ sloužit tradiční mši.

Útok na žádost biskupů

Mnohé prozrazují řádky v doprovodném dopise, kde papež píše, že ke svému rozhodnutí dospěl na základě „žádostí“ biskupů z celého světa: „V reakci na Vaše žádosti přistupuji k pevnému rozhodnutí zrušit normy, instrukce, dovolení a zvyklosti, které předcházely tomuto motu proprio, a prohlašuji, že liturgické knihy promulgované svatými papeži Pavlem VI. a Janem Pavlem II. v souladu s dekrety druhého vatikánského koncilu představují jediné vyjádření lex orandi římského ritu.” Přitom se dokonce odvolává na památku svatého Pia V., který v roce 1570 vydal bulu Quo primum kodifikující, promulgující a obhajující tradiční liturgii. Papež František tvrdí, že omezováním tradiční mše svaté vlastně napodobuje kroky Pia V., který „rovněž zrušil všechny rity, které si nemohly nárokovat prokazatelnou starobylost, a pro celou Církev stanovil jediný Missale Romanum.” Hned v následující větě pak papež poznamenává, že tentýž Missale Romanum, který je jím omezován a který zřejmě nemá „prokázanou starobylost“, byl užíván po staletí a „sloužil k zachování jednoty Církve“.

Na portálu LifeSiteNews to komentovala dr. Maike Hicksonová: „I novus ordo je ritus, který si nemůže ,nárokovat prokazatelnou starobylostʿ. Je to novota, uměle vytvořená tak, aby se líbila protestantům, rozředěná víra i modlitba. Je hlučný, rozptylující, méně zbožný. Dělá spíše dojem večeře, ne oběti.“

Argentinský papež dále řekl, že prosazováním reformované podoby církevní jednoty si přeje pokračovat v práci papeže Pavla VI.

I když tím, kdo se rozhodl omezit tradiční mši svatou, je papež František, zdá se dále, že katolickým biskupům celého světa předkládá ultimátum: aby s ním byli v jednotě, musejí se zúčastnit prosazování restrikcí jakožto zdroje jednoty Církve, „sdílet se mnou toto břemeno jako formu účasti na péči o celou Církev, jak to náleží biskupům.“ Těmito slovy papež František vydal svůj osobní pokyn biskupům, co se budoucnosti tradiční mše svaté týče. Nejprve dlouze zkritizoval tradiční liturgii za to, že vyvolává „rozdělení“, a poté požádal biskupy, aby „postupovali tak, aby se vrátila jednotná forma celebrace, a případ od případu určili realitu skupin, které celebrují podle tohoto Missale Romanum.”

Papež František se snaží „vytvořit podmínky k tomu, aby TLM chřadla a odumřela,“ řekl portálu LifeSiteNews jáhen Nick Donnelly. „Nevzal však v úvahu to, že mše svatá všech věků je čistým vyjádřením Tradice, která se zformovala pod vlivem Ducha svatého ke spáse duší (Dei verbum, 10). Nikdo ji nedokáže zastavit.“

V další zmínce o příznivcích tradiční liturgie Církve František dále napsal, že biskupové by měli tyto věřící vést zpět k novus ordo, jako by starobylá liturgie Církve, při níž se klaněli Bohu téměř všichni světci, byla omylem, od něhož je třeba lidi odvádět.

„Náznaky, jak ve Vašich diecézích postupovat, jsou diktovány především dvěma principy: na jedné straně zajistit dobro těch, kdo jsou zakořeněni v předchozím způsobu celebrace a musejí se v pravý čas vrátit k římskému ritu promulgovanému svatými Pavlem VI. a Janem Pavlem II., a na druhé straně přestat zřizovat nové personální farnosti spojené více s touhou a přáními jednotlivých kněží než se skutečnou potřebou ,svatého Božího liduʿ.“

Okamžitá konsternace mezi věřícími

Patrně nepřekvapí, že zpráva vyvolala hněv a bolest mezi mnoha věřícími katolíky, laiky i kněžími.

Kněží na Twitteru tento krok nazývali „naprosto srdcervoucí“, „smutný den“, „důvod zpívat Dies irae“.

Alexander Tschugguel, mladík, který během amazonské synody v roce 2019 hodil do Tibery sošky Pačamamy, napsal: „Raději půjdu do ilegality, než bych zradil naši svatou víru a tradici! Zůstaňme jednotní!“

Matthew Hazell, který přispívá na stránky New Liturgical Movement, zdůraznil „pohrdavost“ papeže Františka: „Pohrdání sotva skrývá…@Pontifex, proč jsi tak rigidní? Kde je tvé milosrdenství, velkorysost a doprovázení těch z nás, kteří ač akceptují platnost liturgických reforem (a DVK), lnou k usus antiquior? Proč jsi nás opustil?”

„S útokem na mši všech věků nemohou ani počkat, až Benedikt XVI. zemře. Zlí, zlí lidé,“ komentoval britský katolický blogger Laurence England.

Ještě před zveřejněním nového textu varoval bývalý apoštolský nuncius ve Spojených státech, arcibiskup Carlo Maria Viganò: „Je nepřijatelné, aby si nejvyšší církevní autorita dovolila znepokojivým aktem ,cancel cultureʿ v církevní verzi rušit dědictví, které převzala od svých otců, ani nelze připustit, aby byli lidé, kteří nejsou ochotni akceptovat ztrátu mše svaté a svátostí v podobě, jež utvářela téměř dvě tisíciletí světců, vyháněni mimo Církev.“

Také kazašský biskup Athanasius Schneider varoval před „zneužitím pravomoci“ v případě zrušení Summorum pontificum. Počátkem tohoto měsíce vyzýval kněze a věřící, aby „nadále sloužili tuto mši svatou, protože je to mše celé Církve a věřící mají právo na to, co je svaté.“ Pokud jde o samotné tradiční kněze například z Kněžského bratrstva svatého Petra, biskup Schneider předpověděl, že pokud by byli nuceni koncelebrovat novus ordo, mnozí z nich by vstoupili do Kněžského bratrstva sv. Pia X., kde by mohli „zachovávat tradici Církve s větší nezávislostí.“

Brian McCall, šéfredaktor portálu Catholic Family News, napsal: „Motu proprio je nespravedlivý zákon, a proto to vůbec žádný zákon není. Je to akt násilí. (Viz sv. Tomáš, Summa Theologiae I-II Q. 96 Ar. 4). Překračuje pravomoc zákonodárce (jak v roce 2007 připustil i Benedikt XVI.) a odporuje společnému dobru. Jako zákon je naprosto nepodařené.“ „Pouze ti, kdo propadli omylu právního pozitivismu vycházejícího z nominalismu a voluntarismu, uznají tento dokument za platný zákon,“ uvedl dále. „Nastává doba zkoušky pro duše lidí (a zejména kněží). Kapitulují před aktem tyranie, nebo budou pevní ve víře? Budou poslouchat Boha víc než lidi?“

Katolický komentátor a jáhen Nick Donnelly na LSN upozornil, že dokument, ač „plný vřelých slov“, určitě nepřinutí tradiční katolíky nakonec přijmout misály Pavla VI. a Jana Pavla II. „Motu proprio papeže Františka pravděpodobněji vyvolá nejednotu v místních církvích, než podpoří jednotu Církve, budou-li tradiční skupiny vyhnány z farních kostelů na ,určená místaʿ,“ varoval Donnelly. „Třebaže má motu proprio plná ústa péče o duchovní potřeby věřících, dává biskupům, kteří jsou vůči mši svaté všech věků nepřátelští, záminku k potlačování tradičních komunit, jak jsme například v poslední době viděli ve francouzském Dijonu, odkud bylo po 23 letech vypuzeno Kněžské bratrstvo svatého Petra.“

„Tím, že se biskupům nařizuje zjišťovat, zda tradiční skupiny neodmítají liturgické inovace druhého vatikánského koncilu, se podporuje spíše styl inkvizice než doprovázení a dialogu, o nichž obvykle hovoří papež František,“ uvedl Donnelly. „Papež František také podrývá autoritu biskupů, když jim nařizuje posílat do Říma žádosti o dovolení sloužit TLM pro nově vysvěcené kněze. Přikazuje jim také nezřizovat nové tradiční farnosti ani do diecéze nepřijímat nové tradiční skupiny.“ Donnelly dále napsal, že papež se snaží „vytvořit podmínky k tomu, aby TLM chřadla a odumřela. Nevzal však v úvahu to, že mše svatá všech věků je čistým vyjádřením Tradice, která se zformovala pod vlivem Ducha svatého ke spáse duší (Dei verbum, 10). Nikdo ji nedokáže zastavit.“

LifeSite bude o novém motu proprio a jeho důsledcích pro Církev dále informovat.

Michael Haynes

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://www.lifesitenews.com/news/analysis-pope-restricts-divisive-traditional-latin-mass-says-52-yr-old-novus-ordo-is-unique-expression-of-churchs-liturgy

43 Responses to ANALÝZA: Papež omezuje tradiční latinskou mši a tvrdí, že novus ordo je „jediným vyjádřením liturgie Církve“

  1. Fr. Anta napsal:

    Je třeba si uvědomit, že Bergoglio nejedná sám o sobě, ale zastupuje vyšší zájmy a vyšší moc. Prvořadým zájmem této vyšší moci, které se upsal, je zkáza církve a s tím spojená zkáza duší. A důležitým prostředkem k dosažení těchto cílů je odstranění mše svaté jako pramene, ze kterého věřící čerpají svou sílu pokračovat v rámci Kristovy církve v nastoupené cestě ke spáse. Tento člověk se stal nástrojem zla a jako takový byl již dosazen na Stolec Petrův těmi, kteří slouží stejnému pánu jako on. Toto dopuštění se připravovalo a zrálo desítky let. O vedení Duchem Svatým konkláve, které zvolilo nejen nehodného člověka, ale dokonce nekatolíka v hábitu jezuity, jakým je Jorge Bergoglio, na Stolec Petrův, nemůže být podle mého názoru ani řeč. Byl zvolen podobnou intrikou, jakou byl donucen k rezignaci Benedikt XVI. O Benediktu XVI. si nedělám také žádné iluze, leč nemůžeme mu upřít poctivou snahu jeho pontifikátu, napravit alespoň částečně škody, které sám dopustil za desítky let předchozích.
    Úpadek kultu a kultury západu, který pozorujeme po zatím poslední světové válce, je spojen s tím nejhorším čeho je člověk a lidstvo schopno a stále se stupňuje a zrychluje.
    Bergoglio jako korunovaný (víme kým) spolupachatel parazituje na tomto chaosu, přiživuje jej svou politikou, nepřístojným a nesnesitelným zneužitím moci a naopak z něj zase tyje a posiluje tím sebe a své spolupracovníky. Satan mu nakukal, že se stane hlavou sjednocené univerzální církve alá korán-talmudismus. Proto podporuje islám, judaismus, zednářství, okultní společnosti. i s patřičnými oběťmi – tyto krvavé oběti máme zpřítomněny v TV – zatím s trochou cenzury, neb západní společnost ještě nesnese explicitní podřezávání krků.
    Jaký div, že plody tohoto pontifikátu zla jsou hořké jako pelyněk.
    Co můžeme činit? Přežít – v ilegalitě a v katakombách, v soukromých kaplích, straníce se oficiálních struktur církve, protože tam by nás čekala jen zrada. Jistým východiskem pro některé může být i východní liturgie, dokud i ta není zlikvidována.

  2. Libor Rösner napsal:

    Už to začíná: Bp Declan Lang z anglické diecéze Clifton rozhodl o ukončení sloužení tridentských mší v Glastonbury.
    Tento biskup vloni inicioval několik mší pro LGBT a věřící požádalo „vřelé přijetí“ osob z této party.

  3. George Smiley napsal:

    “ „instrumentální užívání Missale Romanum z roku 1962”, které je podle něj „často charakterizováno odmítáním nejen liturgické reformy, ale i samotného druhého vatikánského koncilu a neopodstatněnými a neudržitelnými tvrzeními, že zradil Tradici a ,pravou Církevʿ.“ Užívání tradiční liturgie podněcovalo rostoucí roztržku, píše František, což bylo „konečným důvodem“ pro jeho rozhodnutí.
    Snad jediná pravdivá slova z celého toho pamfletu. Tradiční liturgie skutečně mnohé vedla a vede k hledání nauky, jež se k této logicky váže. Nu a tato nauka působí roztržku. Roztržku mezi katolíky, kteří se jí drží a modernisty, kteří ji popírají.
    František to dobře ví, pročež je nutné tradiční ritus zlikvidovat, aby tím zlikvidoval i své špatné svědomí.

  4. David napsal:

    Ani ti nejhorší papežové na papežském stolci, Jan XII, Alexandr VI. Julius II. a další, si nedovolili napáchat takové zlo na pokladu víry jako tento zločinec z domu sv. Marty.

  5. Tomáš Navrátil napsal:

    Papež jednoznačně popírá veškeré závěry koncilů včetně DVK. Kdo pochybuje o jeho samoexkomunikaci? Já ne.

    Liturgie všech věků neskončí především – a to je potřeba si pořádně uvědomit – díky následníkům v kněžském bratrstvu svatého Pia Desátého založeném J.E. Mons. Marcelem Lefébvrem a to bez ohledu na zastůpené osoby. (FSSP vzniklo pouze jako prostest proti FSSPX. Nic víc a nic méň.) Dá sa o tym celé hodiny polemizovat, dá sa s tym nesůhlasit, ale v takém případě je třeba si uvědomit, že nesůhlasím a polemizuju s Božími záměry.
    Kdo možeš pochopit, pochop.

  6. Vladimír M. napsal:

    „… nezřizovat nové tradiční farnosti ani do diecéze nepřijímat nové tradiční skupiny.“
    Což nebrání rozšiřování skupin stávajících o nové zájemce.

    • Libor Rösner napsal:

      Což nebrání biskupům pozastavit další rozšiřování tím, že dotyčnému knězi zakáže napříště sloužit tridentinu.
      Ale třeba sanfranciský metropolita už se vyjádřil, že nebude svým kněžím tridentinu sloužit.

  7. Mluvka napsal:

    Líbí se mi, jak ani papež „neví“ co obsahují dokumenty 2VK. Nic o NOM tam není. Latina má být zachována… Ale právě kvůli tomu to má možná bambilion zbytečných stránek a slov – význam se vytratí a zbyde jen (zlý) duch koncilu, který mnohdy říká pravý opak než to, co koncil stanovil. Jak příznačné pro ďábla, který logické rozpory miluje.

    Má to svá pozitiva, když modernisti popírají význam slov a církevního magisteria… pak když sami něco chtějí zakázat nebo nařídit tak to ani neumí pořádně udělat. Místo toho vydají dokument, který si protiřečí v každé druhé větě a který je z právního hlediska bezcenný kus papíru :).. Jen aby to nebyla jen návnada pro rozvíření zbytečných emocí. Bude se řešit tohle a mezitím se bude dělat něco ještě mnohem horšího v zákulisí.

    • sr. Catharina T.O.P. napsal:

      ▪︎“Papež v dopise konstatoval, že je zarmoucen zneužíváním liturgického slavení „na jedné i druhé straně“, ale také že je zarmoucen „instrumentálním používáním Missale Romanum z roku 1962, které se stále více vyznačuje rostoucím odmítáním nejen liturgické reformy, ale i II. vatikánského koncilu s nepodloženým a neudržitelným tvrzením, že zradil tradici a ‚pravou církev’“.“ – ale jaký „neudržitelný tvrzení“?! Přesně tak to je! IIVK opravdu zradil katolickou Víru & Tradici všech dob. Bohužel!

      A osudný II. Vatikánský koncil 1962 – 1965 nebyl z Ducha Svatého, nevedl ho Duch Svatý!, neboť již I. Vatikánský koncil opravdu veden Duchem Svatým (jenž věděl dopředu, jak hrozná krize bude v církvi ve 20. století po Kristu) stanovil, že Papež má pomoc Ducha Svatého jenom při vykládání již zjevené Nauky (katolické Víry všech dob) a ne pro vymýšlení jskýchkoli novot, tedy nějakých nových „katolických“ nauk. (s těmi uvozovkami)

      ▪︎“Pochybovat o koncilu, vysvětluje František, „znamená (…) nakonec pochybovat o samotném Duchu svatém, který vede církev“.“ – TOHLE JE ALE UŽ HROZNÉ ROUHÁNÍ PROTI DUCHU SVATÉMU!!! Hæresis Maxima!!!

  8. Fr. Anta napsal:

    Diecézní kněží, kteří dosud vysluhovali také tradiční mši svatou, po Bergogliově pamfletu musí žádat o dovolení dále ji sloužit svého biskupa. Ten, poslušen téhož Bergogliova pamfletu, jejich žádost tak v 95 % případů nejspíše jako celek zamítne. Nezamítne-li, což budou naprosté výjimky v celé ČR, vymezí ten nejubožejší z kostelů či kapličku ve farnosti faráře – žadatele, a určí nejspíše pouze jeden den v týdnu a brzkou ranní hodinu, aby zamezil přístupu většího počtu věřících. Bude-li biskup uvědomnělejší vymezí pouze jeden den v měsíci kdy milostivě dovolí odsloužit svému poddanému v tom nejodlehlejším kostele v dezolátním stavu či lépe v kapličce do které teče, jednu tridentskou.
    Takovou realitu si dovoluji prorokovat.
    Proto diecézní kněží kteří dosud tridentskou mši svatou sloužili, budou pro skupinu věřících sloužit v ilegalitě, dokud to na ně nějaká novus ordo dušička, která se to někde dozví, nepráskne. Potom budou trident sloužit po domácnostech nebo vůbec ne. Nikde na internetu se to nenajde. Budou to de facto katakomby.
    Otázka zní co bude s Bratrstvem sv. Pia X. Regulace na sebe asi nedá dlouho čekat, protože vše další již Bergoglio má pořešeno.

    • Lucie Cekotová napsal:

      Prosím neprorokujte. Některá proroctví se snadno mohou stát proroctvími sebenaplňujícími. Zatím k tomu navíc není důvod. Proč bychom měli od biskupů a priori očekávat zlou vůli? V mnoha případech je to neodůvodněné, či aspoň značně předčasné. – Před nedávnem jsem někde zaregistrovala diskusi, která vyčítala biskupu Kročilovi, že do své diecéze pozval FSSP výhradně proto, aby tím vytvořil konkurenci FSSPX. To je samozřejmě možné, ba pravděpodobné. Lze se tedy nadít toho, že se jím teď možná leckterý biskup inspiruje, protože jestli ne, naplní se jiné proroctví, které na těchto stránkách vyslovil tuším Ignác, totiž „raketový růst“ FSSPX. Co se týče regulace, kterou jim prorokujete Vy, moc možností v tomto směru papež nemá.

      • Ludovicus napsal:

        Pro paní Cekotovou: Ale vždyť přece papeže Františka evidentně iritují právě ty farnosti nebo komunity pouze s tradiční mší a nepřeje si zakládání nových, které by šlo přímo proti motu proprio…

        Apropos, narazil jsem na zprávu, že francouzský představený Bratrstva sv. Petra stejně jako někteří jiní prohlásil, že „pro FSSP Druhý vatikánský koncil nepředstavuje žádné zásadní obtíže.“ Jelikož se mi zdá z Vašich překladů, že toto přesvědčení o „hermeneutice kontinuity“ nesdílíte, chtěl bych se zcela bezelstně zeptat, jak se s tím slučuje Vaše podpora FSSP (i když vím, že ne všichni kněží FSSP takto smýšlí, je to však leckdy prezentováno jako oficiální postoj). Kladu si tuto otázku u řady lidí a dosud jsem nenalezl odpověď. Děkuji!

        Připomínám také, že nové motu proprio u nadále tolerovaných „skupin“ nepřipouští popírání „legitimity liturgické reformy“. Neboli oprávněnost liturgické reformy! To je velmi silná formulace, tuším, že i v dokumentech Benedikta to bylo formulováno o něco mírněji. Opravdu to pro nikoho nebude znamenat problém? Řešíme hodně vzdálenou spolupráci s potraty, ale neměla by se tak trochu řešit i otázka spolupráce s jedním z největších zel v dějinách Církve?

        Pokud se tradiční hnutí v důsledku motu proprio postupně sjednotí na zásadních pozicích Mons. Lefébvra, bude to myslím velký zisk pro Církev, který plně vykompenzuje utržené rány.

        • Lucie Cekotová napsal:

          Pro mě je podstatná dostupnost tradiční liturgie. Je mi skoro šedesát a neřídím. Strávit celou neděli na cestách by pro mě představovalo vcelku závažný problém. Teologické problémy s regulérností/dovoleností/hermeneutikou kontinuity atd. nechť si řeší kněží, nemyslím, že by to byla úloha laiků. Podporuji každého, kdo slouží postaru, často za cenu značných obětí, což platí na prvním místě pro diecézní kněze. Našemu otci arcibiskupovi jsem vděčná, že mám možnost účasti na tradiční mši sv. každou neděli a (až na výjimky i) svátek, a to na místě, kam se dostanu veřejnou dopravou a aniž by mi to komplikovalo rodinné povinnosti. Proto mi nepřipadá správné podsouvat biskupům a priori zlé úmysly, když zatím ještě vůbec nevíme, jak budou věci nadále vypadat.
          Pokud jde o FSSP, jejich přítomnost v ČR je pro tradiční věřící dobrá, a máme tudíž důvod být vděčni biskupu Kročilovi, že je pozval. Ať k tomu měl jakékoli důvody.
          Zároveň je třeba říci, že tato situace ukazuje jasně, že Mons. Lefebvre – vysmívaný i kritizovaný kvůli tomu, že své kroky odůvodňoval „situací nouze“ – měl ve všem pravdu. Nebýt toho, co udělal a co jistě ani pro něho nebylo snadným rozhodnutím, byli bychom dnes v mnohem beznadějnější situaci.
          Doufám, že všichni, jichž se to týká, budou bojovat dobrý boj – kardinálové a biskupové, z nichž přinejmenším část nejsou nepřátelé, diecézní kněží, FSSP a FSSPX, Institut Krista Krále a další tradiční instituty. Představený Institutu Dobrého Pastýře se už nechal slyšet, že nespravedlivý zákon nezavazuje a že IBP bude pokračovat jako dosud. Z řady světových diecézí přicházejí zprávy, že jejich biskuppové již oznámili, že TLM v jejich diecézích bude nadále dostupná.
          Záleží také – a možná především – na věřících. Jak mi řekl ještě před zveřejněním TC jeden diecézní kněz, budou-li věřící starou mši žádat, sloužit se nepřestane. Nás nemohou zrušit ani suspendovat! Je třeba dávat jednoznačně najevo, že NOM pro nás není varianta přicházející v úvahu, jakkoli připouštíme, že je při zachování všech ostatních podmínek platný. Nastal čas říct jasně – jak píše M. Čejka v komentáři na Hodie – že otázka mše sv. je otázka víry, ne otázka záliby v latině, chorálu nebo hezkých ornátech.

          • solipso napsal:

            V Koncilní Humanistické Sektě podle mého mínění žádný katolický ritus místo nemá a ani nemá mít. Je to nezbytné k tomu, aby se zabránilo zmatení věřících. Někdo by totiž mohl indukovaně považovat každého provozovatele katolického ritu za katolickou Církev.
            Jsem toho názoru, že indultní bratrstva, hnutí a kněží přináležející pro foro externo ke KHS vysluhují mši katolickou svatou inherentně nedůstojně, a tudíž nedovoleně.

            • Lucie Cekotová napsal:

              Už samo označení „indultní bratrstva, hnutí a kněží“ je nespravedlivé. Jak v bule Quo Primum stanovil sv. Pius V. a v Summorum pontificum konstatoval Benedikt XVI., všichni kněží latinského ritu mají právo tradiční latinskou mši sv. sloužit. Nejde tedy o indult. To, že o indult jde, se nám právě snaží vnutit TC.

          • solipso napsal:

            Jinými slovy: Každý, kdo je jakkoliv svázán s Církvi nepřátelskou sektou, je a má být přinejmenším v tomto ohledu každému katolíku nepřítelem.

            • Realista napsal:

              Kdy, prosím pěkně, oficiální struktury přestaly být katolickou Církví a staly se Koncilní Humanistickou Sektou? A kde je viditelná katolická Církev? Můžete nějak rozvést tu nedovolenost sloužení indultních bratrstev? Na základě jakých premis, případně kánonů by se to zakládalo?

              • solipso napsal:

                „Kdy, prosím pěkně, oficiální struktury přestaly být katolickou Církví a staly se Koncilní Humanistickou Sektou?“
                — Přesným datem bohužel nejsem schopen Vám posloužit.

                „A kde je viditelná katolická Církev?“
                — Všude, kde se katolicky věří a vysluhují se katolické svátosti v některém katolickém ritu.

                „Můžete nějak rozvést tu nedovolenost sloužení indultních bratrstev?“
                — Můžu, ale bylo by to na článek, nikoliv na komentář, proto tak neučiním.

                Na základě jakých premis, případně kánonů by se to zakládalo?
                — Zcela krátce: vycházím z toho, že vědomé členství v Církvi nepřátelských organizacích je zpravidla těžce hříšné. Proto pokud kněz spojený s KHS slouží katolickou mši svatou, třebaže by v takovém stavu sloužit neměl, pak slouží nedovoleně a dává věřícím pohoršení.

            • Pan Contras napsal:

              1. Potíž této teorie je v tom, že KHS je nádor a ten nemá právní subjektivitu, tu má Církev na níž vyrostl.

              2. Západní církev zná exkomunikaci latae sententiae a ferendae sententiae. Když si přečto, co říká sv. Tomáš, mluví o heretikovi nedokonale odděleném od církve, a dokonale, biskupem uloženou exkomunikací.

              3. Z toho logicky plyne, že KHSáci jsou exkomunikováni maximálnmě latae sententiae, a proto jsou u nich svátosti přijímány nejen platně, ale v případě potřeby věřících i dovoleně.

            • Stoofi napsal:

              Platí tato vaše logika i pro FSSPX.? Vždyť FSSPX. spolupracuje s biskupy také. Viz poslední informační leták FSSPX., kde nás Veledůstojný pán informuje o jednání s ČBK o jurisdikci pro svátostné manželství, a o následné žádosti o udělení jurisdikce k svátosti manželství ve dvou diecézích.
              http://www.fsspx.cz/letaky/181_2021_cervenec_srpen.pdf
              Doporučuji: Mt 7,1-5

    • Renda napsal:

      Regularizace nebude.

      • Pan Contras napsal:

        Ne, ale ztráta důvěry způsobena brindingem a osobnosti děkana zůstává jako pachuť po špatném pivu.

    • jl napsal:

      Spíš to vypadá, že dosavadní český stop stav bude víceméně plynule pokračovat. A z celocírkevního hlediska celá záležitost zapadne podobně jako další burácivá provolání tohoto papeže. V západní Evropě je mnohdy těsnější vazba mezi peněženkou věřících a církevními příijmy a minimálně v těchto případech, kdy na mističkách vah leží zlato a přípis jihoamerického Miloše Zemana, je jasné, která stoupne nahoru. A zbytek bude rozpouštěn jako jsme uvyklí vídat dosud. A ještě dále na západ, v semiautomní, vnitřně rozbité American Church, má papež velmi malé pole působnosti. Nadto jedná-li se o latinskoamerického, antiamerikanismem stiženého jezuitu. A to tím spíše, jde-li o další výstřel v liturgical wars. Bláhová to kombinace.

      A k tomu je nutné připočíst i načasování – o víkendu v době dovolených je vhodný čas k bezproblémovému vztyčení berlínské zdi. Ale méně vhodný k vydávání podobných regulací.

  9. Kolemjdoucí ateista napsal:

    Vážené tradiční katoličky a tradiční katolíci. Je latinská mše jen římský ritus? Zrušil papež i obřad dominikánský, kartuziánský, benediktinský, premonstrátský, karmelitánský, cisterciácký, ritus Braga, mozarabský z Toleda, ambroziánský? Jestli ne, můžete sloužit tohle všecko, vlk se nažere a koza zůstane celá.

    • Filip napsal:

      To, v zásadě, možné není.

      Kněz se, při cellebraci lithurgie eucharistie, musí držet misálu schváleného místním ordinářem (a tím, samozřejmě, i Apoštolským stolcem). Nemůže si – například – katholický kněz římského rithu cellebrovat Božskou lithurgii sv.Jana Zlatoústého a katholický jerej byzantského rithu Mši Pavla VI.

      Na čtení v jazyce lidu, při tzv. Tridentské mši, vždycky musel být indult Apoštolského stolce, takže třeba ministroval-li jsem jí a byl lid přítomen, automaticky jsem donesl na stolek kredenční Schallerův misál, důstojný pán si nachystal příslušné texty a četl česky. Ale polští kněží toto nedělají, přede mší (pokud mají kázání, tak s kázáním) přečtou epištolu i evangelium česky, a pak při mši už je pouze in latinam. Třeba svatba, podle starého rituálu, je bez uvádění nevěsty, a s jednou obručí. Na možnost použít při svatbe češtinu, uvádět nevěstu a použít dvě obruče mají Země koruny České indult.

      K cellebraci jakéhokoli jiného, než řádného (obvyklého), a tedy povoleného, rithu by potřeboval kněz dovolení biskupa, a to se týkalo např. i cellebrování podle jiného misálu Sv. Pia V., než editio 1962. Ať se to třeba, jako, laicky nezdá tak významné, tak svatý otec Benedikt XVI. tím, že deklaroval, že tzv. Tridentská mše je formou říského rithu, arciť mimořádnou, umožnil jakémukoli knězi, bez dalšího, podle misálu editio 1962 cellebrovat, pokud tedy expressis verbis toto biskup nezakázal (a stalo-li by se tak, mohl se kněz obrátit do Říma).

      Kdyby kněz nedovoleně cellebroval cokoli jiného, než co má povoleno, může jej biskup potrestat „spravedlivým trestem“, takže in extremo může přijít i o ouřad.

      • Ignác Pospíšil napsal:

        S předposledním odstavcem nelze souhlasit.

      • George Smiley napsal:

        Inu, i kdyby, tak členové patřičných řádů si mohou své rity sloužit bez omezení.
        Protože František si myslí, že omezil pouze ten římský.

    • Realista napsal:

      V článku jedna papež píše, že jediným lex orandi římského ritu je Bugniniho obřad. Vylučuje tím tedy i rity Vámi jmenované. Pak ale pořád mluví už jen o misálu z r. 1962, takže kdoví, co tím bylo myšleno. To motu proprio navíc vyšlo v italštině, nikoliv latině. Není tedy zrovna zřejmé, jak by vůbec mohlo platit někde jinde než v Itálii.

      • Ignác Pospíšil napsal:

        Ad „V článku jedna papež píše, že jediným lex orandi římského ritu je Bugniniho obřad. Vylučuje tím tedy i rity Vámi jmenované.“ – Naopak, protože se jedná o jiné rity, než je ritus římský, vůbec se jich nedotýká.

        • Realista napsal:

          Není pravda že to jsou jiné rity než římský. To je jen nepřesné označování. Tyto rity jsou součástí římského a vždy byly.

  10. Johannes Nepomucenus Benedictus Pospíchal napsal:

    Drazí přátelé, je to dozajista další z mnoha ran do onoho mystického těla Kristova – Církve. Sám Ježíš mnohokrát opakoval učedníkům, aby se nebáli, ergo: Nebojme se! František je papežem, může ledacos a zrušit, kde co, ale uvažte, může zrušit Mši svatou? Může zrušit oběť Toho, který sebe sama vydává Bohu Otci jako smírnou oběť za nás? Může skutečně zrušit Mši, která je zdrojem života tryskajícího do života věčného, kterou po staletí slavili a v nejhlubší úctě prožívali a ke spáse své duše sami sebe, svá trápení a těžkosti obětovali naši předkové? Mše svatá je jedna, jako je jeden a týž, kdo se obětuje a jehož oběť smývá hříchy – Kristus. Je zřejmé, že tedy Mši svatou nikdo zakázat nemůže. Způsob jejího slavení, tak jak byl s velkou pečlivostí a vskutku drobnými změnami ustanoven Piem V., také nemůže být zakázán, neboť je starobylejší a úctyhodnější a stanovený pro věčné věky. Co je tu nové? Nový je modernismem a protestanstvím zasažený „reformovaný“ způsob slavení, který se odvolává na závěry II. vatikánského koncilu, který ale už jen při zběžném pročtení koncilních textů neobstojí, stejně jako neobstojí ona další- x-tá reforma reformy a další změny, kterých jsme stále více v poslední době svědky a to nejen v oblasti liturgie, ale i v oblasti morálky, věrouky etc. Papež není chráněn – v této věci – omylu, proto je potřeba se za něj modlit, aby pochopil- nejen to – že Mše svatá sloužená zbožně v tradičním ritu je tím nejdražším pokladem Církve, ochrannou hradbou těch, kdo se za ni utíkají a nepřekonatelnou překážkou pro ty, kdo proti ní brojí. Buďme věrní, odvážní, zbožní ale i milosrdní. Nejen víra je rozmělňována v bezbřehosti relativismu, braňme ji! Snad právě v tomto ohledu bychom očekávali a daleko raději četli dopisy a výzvy Svatého Otce, ale tyto nepřicházejí. My ale víme, čemu věříme, zachovejme a šiřme tuto víru Milostí Toho, který nám ji svěřil jako dar, slovy i vlastním příkladem, který bude hodný následování mnohým! Máme k tomu mnohé prostředky. Na jiném místě Pán praví, že strom se pozná po ovoci; ovoce reformy již (po více jak 50ti letech) dozrálo, ale jeho plody jsou shledávány jako nedobré – apostaze, rostoucí sekularismus, náboženský synkretismus, rozvrat rodiny, rozmach herezí, relativizace hodnot etc. Není prohra si přiznat, že se reforma nepovedla. Její myšlenky byly jistě v počátku dobré, ale zvolily se špatné prostředky. Pokud sůl pozbude chuti, čím bude osolena? Je tedy potřeba se vrátit! Kam? K Bohu, k církvi, k Tradici, být onou solí země, vydávat svědectví Pravdě. Tedy: Nebojme se!

  11. karmelita napsal:

    Ad J.NB.Pospíchal – vystihl jste to. Ostatně o platnosti toho tvrdého pamfletu se dá s úspěchem pochybovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *