THE REMNANT: Biskup Athanasius Schneider o tom, jak Církev přistupuje ke koronavirové krizi

Diane Montagna (DM): Vaše Excelence, jaký je váš obecný dojem z toho, jak se Církev staví k epidemii koronaviru?

+ Athanasius Schneider: Můj všeobecný dojem je, že převládající většina biskupů reagovala ukvapeně a panikářsky, když zakázala všechny veřejné mše, a co je ještě neuvěřitelnější, zavřela kostely. Tito biskupové se chovali spíš jako státní úředníci než jako pastýři. Zaměřili se výhradně na hygienická preventivní opatření, ztratili nadpřirozený pohled a opustili nadřazenost věčného dobra duší.

DM: Římská diecéze okamžitě zrušila všechny veřejné mše, aby vyhověla nařízením vlády. Podobně se zachovali biskupové po celém světě. Polští biskupové naproti tomu vyzvali k tomu, aby se mší sloužilo více a zmenšil se tak počet přítomných. Jaký máte názor na rozhodnutí zrušit kvůli prevenci šíření koronaviru veřejné mše?

Pokud jsou otevřené a přístupné supermarkety a lidé mají přístup k veřejné dopravě, není důvod zakazovat lidem účast na mši svaté v kostele. V kostelech je možné zajistit tytéž a dokonce lepší hygienické podmínky. Například je možné před každou mší svatou dezinfikovat lavice a dveře a každý, kdo vstupuje, si může dezinfikovat ruce. Lze přijmout i jiná podobná opatření. Je možné omezit počet účastníků a mší svatých sloužit víc. Inspirující příklad nadpřirozeného pohledu v době epidemie nám dává prezident Tanzánie John Magufuli, který je praktikujícím katolíkem. V neděli 22. března 2020 (Laetare) řekl v katedrále svatého Pavla v tanzanském hlavním městě Dodomě: „Vyzývám vás, své spolukřesťany, ale i muslimy: nebojte se. Nepřestávejte se shromažďovat ke společné oslavě a chvále Boha. Proto jsme my jako vláda nezavřeli kostely a mešity. Naopak by měly být stále otevřené, aby se lidé mohli utíkat k Bohu. Kostely jsou místem, kde mohou lidé hledat skutečné uzdravení, protože tam přebývá pravý Bůh. Nebojte se chválit Boha a hledat v kostele Jeho tvář.“ Prezident Magufuli také pronesl tato povzbudivá slova v souvislosti s Eucharistií: „V eucharistickém Těle Kristově nemůže koronavirus přežít. Brzy shoří. Právě proto nepanikařím, když přistupuji ke svatému přijímání, protože vím, že s Ježíšem v Eucharistii jsem v bezpečí. Je čas budovat svou víru v Boha.“

DM: Myslíte si, že je zodpovědné, slouží-li kněz soukromou mši svatou s několika přítomnými věřícími, pokud jsou dodržena nutná hygienická opatření?

Je to zodpovědné, a také záslužné. Je to opravdový pastorační skutek, samozřejmě pokud kněz dodrží všechna nezbytná hygienická opatření.

DM: Kněží jsou za této situace v obtížné pozici. Někteří dobří kněží jsou kritizováni za to, že poslouchají příkazy svého biskupa a ruší veřejné mše (přičemž nadále celebrují soukromě). Jiní hledají kreativní způsoby, jak zpovídat, i když se snaží chránit lidské zdraví. Co byste poradil kněžím, kteří v této době žijí své povolání?

Kněží si musejí připomínat, že jsou především a hlavně pastýři nesmrtelných duší. Mají napodobovat Krista, který řekl: „Dobrý pastýř dává v sázku svůj život za ovce. Ale námezdník a ten, kdo není pastýřem, kterému ovce nepatří, vidí přicházet vlka, i opouští ovce a utíká, a vlk je trhá a rozhání. Vždyť je to námezdník a na ovcích mu nezáleží. Já jsem dobrý pastýř a znám své a znají mě moje“ (Jan 10,11-14). Pokud kněz rozumně dodržuje všechna nutná hygienická opatření a používá zdravý rozum, nemusí poslechnout nařízení svého biskupa či vlády a rušit věřícím mši svatou. Taková nařízení jsou čistě lidský zákon, ale nejvyšším zákonem v Církvi je spása duší. Kněží v takové situaci musejí být maximálně kreativní, aby věřícím, byť malé skupině, zajistili slavení mše svaté a přístup ke svátostem. Tak v dobách pronásledování pastoračně jednali všichni kněží-vyznavači a mučedníci.

DM: Je neuposlechnutí autority, zejména církevní, ze strany kněze vůbec někdy legitimní (například když je knězi řečeno, aby nenavštěvoval nemocné a umírající)?

Jestliže církevní autorita zakáže knězi navštěvovat nemocné a umírající, nemůže kněz poslechnout. Takový zákaz je zneužitím moci. Kristus nedal biskupovi pravomoc zakázat návštěvy u nemocných a umírajících. Opravdový kněz udělá všechno, co může, aby mohl umírajícího člověka navštívit. Mnoho kněží se tak zachovalo, i když to v případě pronásledování nebo epidemie znamenalo ohrožení jejich života. V dějinách Církve máme příkladů takových kněží mnoho. Svatý Karel Boromejský například podával svaté přijímání vlastníma rukama do úst umírajícím nakaženým morem. I v naší době máme dojemné a povzbuzující příklady kněží, zejména v oblasti Bergama v severní Itálii, kteří byli nakaženi a zemřeli, protože pečovali o umírající pacienty s koronavirem. Před několika dny zemřel v Itálii dvaasedmdesátiletý kněz, jenž se vzdal ventilátoru, který potřeboval k přežití, a umožnil ho dát mladšímu pacientovi. Nechodit navštěvovat nemocné a umírající je spíše chování člověka najatého za mzdu než dobrého pastýře.

DM: Mládí jste strávil v podzemní Církvi v Sovětském svazu. Co byste řekl nebo o jaké hledisko byste se podělil s věřícími laiky, kteří se nemohou účastnit mše a někdy se ani nemohou modlit před Nejsvětější svátostí, protože všechny kostely v jejich diecézi jsou zavřené?

Povzbudil bych věřící k častému úkonu duchovního svatého přijímání. Mohou si číst a rozjímat mešní čtení z daného dne a celý mešní řád. Mohou požádat svého anděla strážce, aby se klaněl Ježíši Kristu ve svatostánku místo nich. Mohou se duchovně spojit se všemi křesťany, kteří jsou ve vězení pro víru, se všemi křesťany nemocnými a upoutanými na lůžko, se všemi umírajícími křesťany, kteří jsou zbaveni svátostí. Bůh tuto dobu dočasného zbavení mše svaté a Nejsvětější svátosti naplní mnoha milostmi.

DM: Vatikán nedávno oznámil, že velikonoční obřady budou slouženy bez přítomnosti věřících. Později uvedl, že „se promýšlí způsob jejich organizace a liturgické služby, aby byla respektována bezpečnostní opatření, stanovená v souvislosti s prevencí šíření koronaviru“. Jaký je váš názor na toto rozhodnutí?

Vzhledem ke striktnímu zákazu masových shromáždění ze strany italské vlády lze pochopit, že papež nemůže sloužit obřady Svatého týdne za přítomnosti velkého počtu věřících. Domnívám se, že by je mohl celebrovat se vší důstojností například v Sixtinské kapli (jak mívali papežové ve zvyku před druhým vatikánským koncilem) za účasti kléru (kardinálů a kněží) a vybrané skupiny věřících při aplikaci hygienických preventivních opatření. Nelze chápat logiku zákazu zapálení ohně, žehnání vody a křtů při velikonoční vigilii, jako by se při těchto úkonech mohl rozšiřovat virus. Téměř patologický strach vítězí nad zdravým rozumem a nadpřirozeným pohledem.

DM: Vaše Excelence, co způsob zacházení s epidemií koronaviru prozrazuje o stavu Církve a zejména hierarchie?

Prozrazuje ztrátu nadpřirozeného pohledu. V posledních desetiletích se mnoho příslušníků církevní hierarchie zabývalo převážně sekulárními, světskými a časnými záležitostmi, a proto se stali slepými vůči nadpřirozeným a věčným skutečnostem. Jejich oči naplnil prach světských činností, jak kdysi řekl svatý Řehoř Veliký (srov. Regula pastoralis II, 7). Jejich reakce na epidemii koronaviru prozrazuje, že větší význam přikládají smrtelnému tělu než nesmrtelné duši lidí a zapomínají na slova našeho Pána: „Vždyť co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale svou duši zahubí?“ (Mk 8,36). Titíž biskupové, kteří se nyní snaží chránit (někdy za pomoci nepřiměřených opatření) těla svých věřících před nákazou hmotným virem, klidně umožňovali, aby se mezi jejich stádem šířil jedovatý virus heretických nauk a praktik.

DM: Kardinál Vincent Nichols nedávno řekl, že až koronavirová epidemie pomine, nastane nový hlad po Eucharistii. Souhlasíte?

Doufám, že se tato slova u mnoha katolíků projeví jako pravdivá. Je obecnou lidskou zkušeností, že dlouhé zbavení nějaké důležité skutečnosti zažíhá v lidských srdcích touhu po ní. To samozřejmě platí pro ty, kdo skutečně věří a mají lásku k Eucharistii. Taková zkušenost člověku také pomáhá hlouběji se zamýšlet nad významem a hodnotou svatého přijímání. Snad ti katolíci, kteří si na Nejsvětější svátost tak zvykli, že ji začali považovat za něco běžného a obyčejného, prožijí duchovní obrácení a Eucharistii budou od nynějška chápat jako něco mimořádného a vznešeného a podle toho se k ní chovat.

DM: V neděli 15. března se papež František modlil před obrazem Salus Populo Romani v bazilice Santa Maria Maggiore a před zázračným krucifixem uchovávaným v kostele San Marcelo al Corso. Pokládáte za důležité, aby biskupové a kardinálové konali podobné veřejné modlitby za ukončení epidemie?

Příklad papeže Františka může mnohé biskupy povzbudit k podobným aktům veřejného svědectví víry a modlitby a ke konkrétním znamením pokání, při nichž budou prosit Boha za ukončení epidemie. Lze doporučit, aby biskupové a kněží pravidelně procházeli svými městy, městečky i vesnicemi s Nejsvětější svátostí v monstranci za doprovodu malého počtu kněží či věřících (jednoho, dvou nebo tří), podle opatření vlády. Taková procesí s eucharistickým Pánem přinesou věřícím i občanům útěchu a radost, že v době soužení nejsou sami, že Pán je opravdu s nimi, že Církev je matkou, která na své děti nikdy nezapomíná ani je neopouští. Bylo by možné spustit celosvětový řetěz monstrancí s eucharistickým Pánem v ulicích tohoto světa. Taková eucharistická miniprocesí, i kdyby je vykonal jen samotný kněz či biskup, vyprosí milosti fyzického i duchovního uzdravení a obrácení.

DM: Koronavirus propukl v Číně nedlouho po amazonské synodě. Někteří lidé v médiích vyjadřují přesvědčení, že jde o Boží odplatu za události kolem pačamamy ve Vatikánu, jiní, že to je Boží trest za dohodu mezi Čínou a Vatikánem. Domníváte se, že na některém z těchto názorů něco je?

Epidemie koronaviru je podle mého názoru nepochybně Boží zásah, který má potrestat a očistit hříšný svět, a také Církev. Neměli bychom zapomínat, že i náš Pán Ježíš Kristus považoval fyzické katastrofy za Boží tresty. Čteme například: „V té době přišli někteří lidé a vypravovali mu o Galilejských, jejichž krev smísil Pilát s jejich obětmi. A řekl jim na to: ,Domníváte se, že tito Galilejští, poněvadž tolik vytrpěli, byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejští? Ne, pravím vám; ale nebudete-li se káti, všichni podobně zahynete. Nebo se vám zdá, že těch osmnáct, na něž spadla věž v Siloe a usmrtila je, že i ti byli větší viníci než všichni obyvatelé Jerusalema? Ne, pravím vám; ale nebudete-li činiti pokání, všichni podobně zahyneteʼ“ (Lk 13,1-5). – Kultické uctívání modly pačamamy ve Vatikánu se souhlasem papeže byl jistě veliký hřích proti prvnímu přikázání, byla to ohavnost. Žádné pokusy o zlehčování tohoto aktu uctívání nemohou obstát před tíhou zjevných důkazů a rozumu. Domnívám se, že tento modloslužebný úkon byl vyvrcholením celé řady jiných aktů nevěry mnoha vysoce postavených příslušníků církevní hierarchie v uplynulých desetiletích, kteří nestřežili božský poklad víry. Nemám absolutní jistotu v tom, že šíření koronaviru je Boží odplatou za události kolem pačamamy ve Vatikánu, ale uvažovat o této možnosti není od věci. Již na počátku Církve Kristus vyčítal biskupům („andělům“) církví v Pergamu a Thyatirách tichý souhlas s modlářstvím a cizoložstvím. Postavu „Jezabel“, která svedla Církev k modloslužbě a smilstvu (srov. Zj 2,20) lze chápat jako symbol dnešního světa – s nímž dnes flirtují mnozí, jimž je svěřena odpovědnost za Církev. I pro naši dobu platí tato Kristova slova: „I dal jsem jí čas, aby se obrátila, ale nechce se obrátit od svého smilství. Hle, vrhám ji na lůžko, a ty, kteří s ní cizoloží, do velkého soužení, neobrátí-li se kajícně od jejích skutků. A její děti zahubím smrtí. I poznají všechny církve, že já zkoumám ledví a srdce, a dám každému z vás podle vašich skutků“ (Zj 2,21-23). Kristus hrozil trestem a vyzýval církve k pokání: „Mám však něco málo proti tobě: máš tam některé, kteří se drží učení Balaama, … aby jedli z masa obětovaného modlám a smilnili. … Obrať se tedy! Jinak na tebe přijdu brzy a budu s nimi bojovat mečem svých úst“ (Zj 2,14-16). Jsem přesvědčen, že Kristus by stejná slova zopakoval i papeži Františkovi a ostatním biskupům, kteří dovolili modlářské uctívání pačamamy a implicitně schvalovali sexuální vztahy mimo platné manželství, když takzvaným „znovusezdaným rozvedeným“, kteří jsou sexuálně aktivní, umožnili přistupovat ke svatému přijímání.

DM: Poukázal jste na evangelia a knihu Zjevení. Poskytuje nám to, jak Bůh jednal ve Starém zákoně se svým vyvoleným lidem, nějaký klíč k pochopení současné situace?

Epidemie koronaviru v Církvi vyvolala situaci, která je, pokud vím, unikátní. Tím myslím téměř celosvětový zákaz všech veřejných mší. To se zčásti podobá zákazu křesťanské bohoslužby v téměř celé římské říši v prvních třech staletích. Současná situace je však bezprecedentní, protože v našem případě zákaz vydali katoličtí biskupové, a to ještě před vydáním příslušných státních opatření. Určitým způsobem lze současnou situaci také přirovnat k zastavení obětí v jeruzalémském chrámě v době babylonského zajetí vyvoleného Božího lidu. V Bibli  se Boží trest pokládal za milost, např.: „Blaze člověku od Boha trestanému; proto kázeň Páně nezamítej! Neboť on raní, ale též ošetřuje; tepe, – a jeho ruce uzdravují“ (Job 5,17-18), nebo „Já kárám a trestám ty, které miluji; buď tedy horlivý a obrať se!“ (Zj 3,19). Jedinou adekvátní reakcí na soužení, katastrofy, epidemie a podobné situace – nástroje v ruce Boží prozřetelnosti, aby se lidé probudili ze spánku hříchu a lhostejnosti vůči Božím přikázáním a věčnému životu – je pokání a upřímné obrácení se k Bohu. V následující modlitbě dává prorok Daniel věřícím všech dob příklad pravdivého smýšlení, které by měli mít, i toho, jak by se měli chovat a modlit v čase soužení: „Všichni Israelité přestoupili tvůj zákon a uchýlili se, aby neslyšeli hlasu tvého.. … Nakloň, Bože můj, ucho své a slyš, otevři své oči a viz, že zpuštěni jsme my i město, jež má tvé jméno; neboť prostíráme prosby své před tebou nedůvěřujíce se ve spravedlivé skutky své, ale v milosrdenství tvá mnohá.19 Slyš, Pane, usmiř se, Pane, viz a neprodleně čiň, neprodlévej pro sebe samého, Bože můj, máť jméno tvé město i národ tvůj!” (Dan 9,11;18-19).

DM: Svatý Robert Bellarmin napsal: „Jistými známkami příchodu Antikrista bude … největší a poslední pronásledování, a rovněž veřejná oběť (mše svaté) úplně ustane” (Proroctví Danielovo, s. 37-38). Domníváte se, že zde naráží na to, čeho jsme nyní svědky? Je to počátek velkého trestu, který prorokuje kniha Zjevení?

Současná situace poskytuje dostatek rozumných důvodů k domněnce, že se nacházíme na počátku apokalyptické doby, která zahrnuje Boží tresty. O Danielově proroctví hovořil i náš Pán: „Až tedy uvidíte, jak je na místě svatém ohavná spoušť, o níž mluvil prorok Daniel – ten, kdo čte, rozuměj“ (Mt 24,15). Kniha Zjevení říká, že Církev bude muset na nějakou dobu utéci na poušť (srov. Zj 12,14). Téměř všeobecné zastavení veřejné oběti Mše svaté je možno interpretovat jako útěk na duchovní poušť. V naší situaci je politováníhodné to, že mnozí příslušníci církevní hierarchie nechápou současnou situaci jako soužení, jako Boží trest, to znamená jako „Boží navštívení“ v biblickém smyslu. Tato slova Páně platí i pro mnohé příslušníky kléru v době současné fyzické i duchovní epidemie: „Nepoznali jste čas svého navštívení“ (Lk 19,44). Současnou situaci této „zkoušky ohněm“ (srov. 1 Petr 4,12) musí papež a biskupové brát vážně, aby mohli vést celou Církev k obrácení. Pokud k tomu nedojde, budou pro naši situaci platit také slova Sørena Kierkegaarda: „V zákulisí divadla vypukl požár. Vystoupil klaun, aby varoval publikum, lidé si však mysleli, že to je žert, a tleskali. Zopakoval to a aplaus byl ještě větší. Domnívám se, že právě tak skončí svět: všeobecným potleskem chytrých hlav, které jsou přesvědčeny, že to je vtip.“

DM: Vaše Excelence, jaký má to všechno hlubší smysl?

Situace zastavení veřejných mší svatých a svátostného svatého přijímání je tak unikátní a vážná, že za tím vším můžeme odhalit hluboký smysl. Tato událost přišla téměř padesát let po zavedení svatého přijímání na ruku (v roce 1969) a radikální reformě mešního obřadu (1969/1970) s jejími protestantizujícími prvky (modlitby ofertoria) a horizontálním a instruktážním stylem celebrování (některé pasáže ve volném stylu, celebrace v uzavřeném kruhu a čelem k lidu). Praxe svatého přijímání na ruku za padesát let vedla k neúmyslné i úmyslné desakralizaci eucharistického Těla Kristova v bezprecedentním měřítku. Padesát let po Tělu Kristovu (většinou neúmyslně) šlapou kněží i laici v katolických kostelech po celém světě. Také krádeže proměněných hostií alarmujícím tempem rostou. Způsob, kdy člověk bere svaté přijímání přímo do ruky a prstů, se stále více podobá gestu, kterým si bereme obyčejné jídlo. U nemalého počtu katolíků praxe svatého přijímání na ruku oslabila víru v reálnou Přítomnost, v transsubstanciaci a v božskou a vznešenou povahu svaté hostie. Kristova eucharistická Přítomnost se během času pro tyto věřící nepozorovaně stala jakýmsi druhem posvátného chleba nebo symbolem. Nyní Pán zasáhl a zbavil téměř všechny věřící účasti na mši svaté a svátostného svatého přijímání.

V tomto soužení trpí společně nevinní i viníci, neboť v tajemství Církve jsou všichni vzájemně spojeni jako údy: „A jestliže trpí jeden úd, trpí s ním všechny údy“ (1 Kor 12,26). Současné zastavení veřejné mše svaté a svatého přijímání by papež a biskupové mohli pochopit jako Boží výtku za uplynulých padesát let desakralizace a trivializace Eucharistie a současně jako milosrdnou výzvu k opravdovému eucharistickému obrácení celé Církve. Kéž se Duch svatý dotkne srdce papeže a biskupů a pohne je k vydání konkrétních liturgických norem, aby byla eucharistická bohoslužba celé Církve očištěna a znovu se obrátila k Pánu.

Bylo by možné navrhnout, aby papež společně s kardinály a biskupy vykonal v Římě veřejný akt pokání na smír za hříchy proti Nejsvětější svátosti a za hřích náboženského uctívání sošek pačamamy. Jakmile současné soužení skončí, měl by papež vydat konkrétní liturgické normy, v nichž vyzve celou Církev, aby se ve způsobu celebrace opět obrátila k Pánu, to znamená aby celebrant i věřící byli při eucharistické modlitbě obráceni stejným směrem. Papež by měl rovněž zakázat praxi svatého přijímání na ruku, neboť Církev nemůže nadále beztrestně nakládat s Nejsvětějším v malé svaté hostii tak minimalistickým a nebezpečným způsobem.

Následující modlitba Azariáše v ohnivé peci, kterou se každý kněz modlí při mši v obřadech ofertoria, by mohla papeže a biskupy inspirovat ke konkrétním úkonům smíru a obnovy slávy eucharistické oběti a eucharistického Těla Páně: „Ale s myslí zkroušenou a s duchem ponížením buďme přijati! … Tak buď před tebou, co ti dnes v oběť přinášíme, takovou zálibu v tom měj, neboť nebývají zahanbeni, kteří doufají v tebe. Nyní tedy jdeme za tebou celým srdcem, bojíme se tebe, a hledáme obličeje tvého. Nezahanbuj nás, ale učiň s námi podle své dobroty, podle množství milosrdenství svého. Vysvoboď nás podle předivných svých skutků, a oslav jméno své, Pane“ (Dan 3,39-43).

Nový zákon je v češtině citován podle Škrabalova překladu (Olomouc: Krystal, 1948), Starý zákon v překladu Hejčlově dostupném online. (Pozn. překl.)

Diane Montagna

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://remnantnewspaper.com/web/index.php/articles/item/4826-exclusive-interview-bishop-athanasius-schneider-on-church-s-handling-of-coronavirus

56 Responses to THE REMNANT: Biskup Athanasius Schneider o tom, jak Církev přistupuje ke koronavirové krizi

  1. Dr. Radomír Malý napsal:

    Moc děkuji za skvělý překlad mgr. Cekotové i za jeho zveřejnění, myslím, že mons. Schneider udeřil hřebík na hlavičku.

    Doplnil bych ještě jednou velice smutnou zprávou na téma biskupů, při níž se zvedá kudla v kapse. Švédská vláda, podobně jako běloruská, jde jinou cestou než ostatní Evropa a neprovádí tak drastická opatření (nehodlám to komentovat). V zemi děti chodí do školy (pouze vysoké přešly na výuku on line), jsou otevřeny všechny obchody, restaurace, bary, kina, divadla, muzea i galerie. Za této situace samozřejmě nikdo nežádá po Katolické církvi, k níž se v této protestantské zemi hlásí cca 2 proc. obyvatelstva, jde hlavně o přistěhovalce, aby omezila bohoslužby. Přesto stockholmský biskup Arbolius, jak informuje http://www.pch24.pl 3.4., těžký neomodernista smutně proslulý svými arciheretickými výroky, nařídil zrušit všechny veřejné mše sv. po celé zemi, přičemž – znovu opakuji – vláda to vůbec nežádala a nenařizovala. Ptám se, o co tady jde? O to, co nazývá český jazyk termínem „předpodělanost“ (méně slušný ekvivalent toho slova si každý domyslí sám)? Domnívám se, že ani v nejmenším. Tady se jedná o ztrátu víry, o bezprecedentní pohrdání Nejsvětější Obětí Kristovou, o blasfémii těžkého kalibru.

    • Renda napsal:

      Hierarchie ukázala , co je zač. Zdraví těla je přednější než spása duše.

      • Scott napsal:

        Nechci být vdovec nebo mé děti sirotky. Tolik k tomu zdraví těla.

        • jl napsal:

          Tedy nelétáte letadlem, neplavete, neřídíte, nesbíráte a nekonzumujete houby, …

          A již nikdy nepůjdete do kostela, protože virové částice způsobující COVID-19 zde dle všeho zůstanou podobně jako jiné nemoci.

          • Scott napsal:

            Ne, nedělám to s výjimkou řízení vlastního auta.

            Půjdu, až to bude bezpečné. V supermarketu jste vedle cizích lidí v řádech sekund, v kostele hodinu. Supermarkety mají alespoň nějakou vzduchotechniku, v kostele máte nehybný vzduch. Dělat rozestupy u dětí prakticky nejde. Nemyslím si, že je rozumné dělat z kostelů potencionální množírnu této nemoci podobně jako to bylo u té korejské sekty nebo aktuálně u ortodoxních židů v Izraeli.

            Viry na površích v kostele sami dlouhodobě nepřežijí. Covid může zmizet podobně jako SARS, pokud se tomu nenechá volný průběh.

            • Ignác Pospíšil napsal:

              Srovnáváte nesrovnatelné. Nevím, jak přesně probíhají obřady ortodoxníxh židů, ale u té korejské sekty jsou plné objímání a dalších těsných kontaktů, což u katolíků nenaleznete. A pochopitelně tam neměli roušky.

            • kolemjdouci napsal:

              Teda pro plné kostely bych v tuto chvíli úplně nehoroval, ale pokud je mi známo (odkazy ale nemám, jen si to pamatuju jako informaci, co párkrát „šla okolo“ mě z nějakých ne úplně nedůvěryhodných zdrojů), je podezření, že vzduchotechnika problému právěže neprospívá, leda vir roznáší (ostatně, že by na plebs v supermarketu plýtvali nějakými HEPA filtry, pokud by to vůbec stačilo, to asi uznáte sám, že není úplně pravděpodobné, taky by to víc žralo ten vzduch tím tlačit, no a vůbec). Kdyby ostatně v kostele byl skutečně nehybný vzduch, tak byste měl vyhráno, problém je, pokud se bude hýbat, ale málo, třeba jen od nakaženého souseda k Vám.

        • Renda napsal:

          Není mor , ani cholera. A jde o humbuk , který má k něčemu přispět. Vir je nebezpečný pro seniory.

          • Scott napsal:

            Je nebezpečný i pro mladší lidi než senioři, ti na to můžou taky zemřít nebo mít poškozené plíce a srdce. Je na mě závislých x dalších lidí, případná nemoc není jen o mě. Trvalé následky, invalidita nebo smrt mou rodinu finančně zruinují nemluvě o tom, že celý zápřah by byl jen na jedné osobě. V případě smrtí obou, by děti skončily asi v dětském domově a vyrostly by z nich nevěřící lidé. Asi už máte děti odrostlé a vnímáte to jinak.

            Možná to k něčemu přispěje, nevím, neovlivním to.

            • Roman napsal:

              Docela Vám rozumím..vidím to podobně. Aby z dětí nevyrostli nevěřící lidé, a případně celý zápřah nezůstal na jedné osobě..

        • Martin Ignác Sedláček napsal:

          Nepřecházíte silnici (mohlo by Vás přejet auto), nejezdíte dopravními prostředky (riziko nehody),,etc. Jinak řečeno jste posedlý strachem o svůj titěrný život, který můžete dnes a denně ztratit z úplně banálních příčin a místo strachu z Pána jste jej nahradil pandémií. Vskutku výkon!

    • Anita napsal:

      ten stockholmský biskup je velice osvícený, prostě vidí trochu dále než světská moc,….co takovýto pohled na věc?!

    • Tomáš Baxa napsal:

      S veľkou vďačnosťou a v modlitbe, ďakujeme za povzbudenie vo viere. Baxovci z Košíc

  2. Křesťan napsal:

    Jedná se o ztrátu víry?? V marketech se může sejít třeba 50 lidí, z toho se jich 20 tlačí u pokladen, to je z hlediska nákazy v pořádku, ale Mše Svatá (dejme tomu s omezeným počtem přítomných) sloužená ve velkoprostorových kostelech je z hlediska nákazy přílišné riziko……?? Jen jestli se spíše nejedná o zneužití koronavirové nákazy zednářskou klikou v Církvi a mimo ni s cílem omezit a utlumit Katolickou Církev a její působení na věřící!!

  3. Renda napsal:

    Koncilní konzervy mají v tomto případě rozumnější názor než neo Bratrstvo.

    • josef napsal:

      víš co je stav nouze?

      • Renda napsal:

        Jsou mše státem zakázány? Nejsou. Je problém jich udělat víc pro své věrné v omezeném počtu? Není. Kdyby sdělili , že 3 mega jsou likvidační , tak bych to bral. Zdůvodňoval to teologicky , podřídit se CBK to mi přijde divné.

        • Renda napsal:

          Je problém udělat mši pro drahé platící brzy ráno , odpoledne? Kde nejsou v salonku , ale ve svém , mše je možná taky . Při 4 kněžích se to dá zvládnout. Své věrné svolat maily , veřejně to kvůli modernistům nesdelovat. Zpovědi taky nejsou problém.

          • josef napsal:

            ty chodíš na indult, tak nevím proč tě to irituje

            • Renda napsal:

              Neirituje , jen mě překvapili , s jakou lehkostí se podřídili ČBK , pod kterou nespadají. Od Bratrstva bych čekal reakci jako některých konzerv.

              • A.V. napsal:

                V tomto má Renda naprostou pravdu. Jít do boje a bát se utržit ránu k sobě jaksi nejde. Miles christianus s ranami počítá a těší se z jejich plodů.

              • josef napsal:

                až budete děkan, můžete začít, na serveru hrdina u vyšetřovatele podělaný

  4. Jan Kubula napsal:

    Papež se kát nebude.
    A sv.přijímání na ruku už nikdo nezakáže, spíše se více ujme.
    byl jsem nyní svědkem, jak kněz při podávání Eucharistie „učí“ starší farníky „správně“ položit dlaně. bylo mi z toho špatně.

  5. Tereza napsal:

    Televizní moderátor uvádí Bergoglia do role lídra Nového světového řádu – šílené video, komunistický proslov jednoho Bergogliova pohunka + růžová budoucnost s jeho globálním ekonomickým paktem: https://youtu.be/q2qUUDD-V_M

  6. Karol Dučák napsal:

    A pritom by sa všetko dalo „elegantne“ vyriešiť. Minule som na FB zaregistroval, že kňazi v Taliansku slávili svätú omšu na streche bytovky a veriaci z okolitých panelákov z balkónov sledovali svätú omšu. Dnes som zase videl, že kdesi na Slovensku kapela medzi bytovkami hrala koncert a ľudia z balkónov panelákov ten koncert sledovali. Viem si živo predstaviť usporiadať takto svätú omšu. Malý nákladný automobil by pristavil medzi bytovky. Na jeho ložnej ploche by bol prenosný oltár a dvaja kňazi by so silným mikrofónom slávili svätú omšu pre veriacich na balkónoch bytoviek. Žiaľ, nedokážem si predstaviť sväté prijímanie veriacich, ale aj tak by to bol krok vpred!
    Ja viem, niekto by si mohol teraz pomyslieť, že mi šibe. Nuž ak to niekomu pomôže, nech si myslí, čo chce, ale ja už som frustrovaný, keď vidím, že Cirkev kapitulovala pred neviditeľným nepriateľom, akýmsi sprostým vírusom. Mám 67 rokov a bude to snáď po prvý raz v mojom živote, keď na Veľkú Noc nebudú v kostole požehnávané jedlá, keď na Veľkú Noc nebudú obrady v kostole. Milujem svoju Katolícku cirkev a nikdy nevrazím nôž do chrbta kňazom, biskupom, pápežovi… Lenže cítim, že toto, čoho som svedkom, nie je dobré. Nech mi Boh odpustí, že nie som dosť pokorný.

    • Libor Rösner napsal:

      Myslím, že v Michiganu sloužil kněz mši vedle kostela u parkoviště a lidi ji trávili v autech. Je to poněkud zvláštní způsob, ale svědčí o hledání cestiček.

    • Renda napsal:

      Zatímco oni nechali stádo na pospas. Ani nezpovidaji , sledujte telku . Zrušili obřady , kdy markety , hospody volně otevřené.

  7. karmelita napsal:

    Pane Dučáku, v čem vidíte u sebe nedostatek pokor? Píšete jen pravdu. Tato tíživá situace (pandemie) jen ukázala/potvrdila, jak je na tom současná církev špatně. Sekularismus, u některých až ztráta víry, bludy, horizontální řešení bez jakéhokoliv přihlédnutí k nadpřirozenému atd. Obávám se, že
    současná situace neznamená omezení či dokonce ukončení zla a že pan Kubula má pravdu – jelikož modernistická klika v církvi chce využít situace, budou se stávající neřády (např. přijímání na ruku) ještě šířit. A když se s tím jednou začne, už se od toho nebude chtít upustit, takoví prostě lidé už jsou. Bude asi muset přijít ještě něco jiného, aby došlo v církvi k nápravě…

  8. jl napsal:

    Přijde mi, že pan biskup je místy nepřiměřeně optimistický. Když píše třeba:

    „Tato událost přišla téměř padesát let po zavedení svatého přijímání na ruku a radikální reformě mešního obřadu s jejími protestantizujícími prvky (modlitby ofertoria) a horizontálním a instruktážním stylem celebrování.“

    Situace je mnohem, mnohem vážnější. Tak třeba český pokoncilový obnovovatel (http://www.duseahvezdy.cz/category/autori/simajchl-ladislav/) ve svých Vzpomínkách píše:

    „Dostával jsem časopis „Bibel und Liturgie“ vydávaný Parschem. To „Liturgie“ – to jsem pochopil raz dva. Ale to „Bibel“ – ne! To si pro mě za mě mohl odpustit, to jsem nepotřeboval. Přece se to mele pořád dokola, poslouchám to od dětství, lekce a epištoly znám nazpaměť. Jo panečku, co jsme se tam dočítal o liturgii, to mi naprosto vyhovovalo: Je to setkání s Kristem, který dokázal vymyslet, jak tu být s námi, i když už s námi viditelně nebude.
    To mě okouzlovalo: Celá liturgie je setkání s živým Kristem, skutečné a konkrétní, protože je tam jeho hlas, jeho duch, jeho láska. Nic tam neschází, jenom to hmotné tělo (!), na které si můžu sáhnout – ale to většina jeho současníků nemohla taky, jedině tak Tomáš a jistě ještě apoštol Jan. A že tedy jde o to učit se slyšet avnímat, co mně teď říká tímto slovem a touto větou nebeský Otec. Že se mám snažit naslouchat ne historicky, co tato postava kdysi řekla a udělala, ale s otázkou: Která slova jsou dnes a tenokrát určena pro mě?
    Nakonec jsem pochopil i ono „Bibel“: Jako něco velikého a radostného, co si můžu nést domů na celý týden, čím se mám zhřívat a z čeho se mám těšit, protože Otec mě má natolik rád, že ke mně mluví. […] Nový koncil by byl potřeba k probuzení nového svatodušního nadšení, které by obsáhlo celé křesťanstvo – jsme trochu zvadlí!“

    Tohle je dnes zcela běžné a jde to mnohem dále než i ten nepovedený pokoncilový misál.

    • Obnova befelem napsal:

      K smíchu je především představa, že pomocí koncilu lze vyvolat nové svatodušní nadšení.
      Je to jen pokračovaní absurdních snah papežů 19. a 20. století vyvolat podobné nadšení zaváděním nových svátků, prefací, úprav rubrik, breviáře apod.
      DVK tomu dal korunu. „Když tady byl koncil, tak ta obnova tady prostě musí být taky.“ Dodneška v tom někteří žijí, že existuje cosi jako pokoncilní obnova.
      Pak přišel JPII a obnovu startoval ještě dalším nástrojem, totiž svatořečením každého na potkání.
      Prostě obnova shora pomocí lejstra. Tohle nikdy nefungovalo a fungovat nebude.

      • George Smiley napsal:

        A po Tridentu to tedy bylo jak?

        • Renda napsal:

          Po Tridentu se nezaváděly destruktivní novoty , misál byl v kontinuitě s minulostí.

          • George Smiley napsal:

            Na to jsem se neptal.
            Zajímalo mne, zda skutečně koncilem nelze „nastartovat“ svatodusni nadšení.

            • Renda napsal:

              Ten druhý nebyl od počátku koncilem obnovy , ale destrukce. Koncil , co si dal předem do vínku , že nic nebude definovat a odsuzovat.

              • George Smiley napsal:

                Opět – na toto jsem se neptal.
                Ptal jsem se, zda koncil – tedy Církev „shora“, nedokáže nastartovat obnovu, „svatodusni“ nadseni.
                Odpovím si sám, když to nikdo jiný nezvládne – samozřejmě dokáže, vizme zmiňovaný Trident. Církev totiž není žádná demokracie, kterou řídí laici a teprve pote, co se na nejnižších patrech něco vynoří, nastává obnova. Je to totiž právě naopak.

              • jl napsal:

                @George Smiley
                Téma nadšení, koncilů a Ducha svatého musíte dovést až k základům, tj. uvědomit si, že zde máte na jedné straně živého Boha nezávislého na jakékoli stvořené skutečnosti a na druhé Církev v krizových situacích, nadto de facto vázanou na teology, tedy na (stvořenou) kulturu. Prostřednitcvím teologie vztupuje pak v podstatě nevyhnutelně na scénu gnose.

                Nemenší potíž je i s nadšením – stačí číst cestu do Emauz, proměnění na hoře Tábor, obtížný postup sv. Petra od „ty máš slova…“ k „ty jsi Slovo“, seslání Ducha, eucharistickou řeč Kristovu, atd. Ve všech těchto případech jsou lidé konfrontování s Boží přítomností v dějinách a pokaždé mají značné obtíže. Podobně by se dalo uvažovat i dále, přes evangelia, Otce, až k dogmatu neomylnosti.

                K otázce obnovy je navíc potřeba uvědomit si ještě jednu věc – dějiny se neopakují a spějí ke svému cíli, pro křesťana není žádný budhistický věčný návrat téhož, ale následování Krista. Ten ovšem sám říká, že učedníku dostačí mít se jako Mistr (což můžeme pozorovat zrovna na Velký pátek). Za těchto okolností asi není úplně rozumné spokojit se s demokracií, laiky a nižšími a vyššími patry.

                Nevybral jste si zrovna lehké téma…

          • jl napsal:

            A především se dík tridentskému koncilu věci typu „nic tam neschází, jenom to hmotné tělo, na které si můžu sáhnout“ pěstovaly mimo církevní půdu.

        • Obnova befelem napsal:

          Otázka je, jakou obnovu a nadšení po tridentském koncilu, která vznikla na základě koncilu jako takového, máte na mysli. Těžko se s tím polemizuje, když se člověk musí domýšlet.
          Bludaři, kvůli kterým byl tridentský koncil svolán, se na něj ani nedostavili. Než se vůbec nařízení tridentského koncilu ujala v praxi i v katolických oblastech, trvalo to mnohdy více než 100 let. Evropa zůstala už navždy rozdělená. Pokud lze mluvit o nějaké dílčí obnově v některých oblastech (rozvoj misií, teologie) bylo to zejména zásluhou jezuitského řádu, který sv. Ignác založil před tridentským koncilem. Podobně dřívější obnova františkánská a dominikánská vznikla spíše navzdory „lejstrům“, než díky nim, neboť Církevní struktury se na zakládání jakýchkoliv nových řádů logicky dívaly vždy rezervovaně a spíše skepticky, jako ostatně na všechny novoty. Obdobně další dílčí úspěchy později jako např. působení sv. Dona Boska a jeho kongregace vznikaly tak říkajíc „zdola“.
          Koncily, včetně tridentského, jsou skvělé k oddělení zrna od plev, označení a vyloučení bludařů, ochraně katolické víry, ale k probuzení „nového svatodušního nadšení“, jak o něm mluví Simajchl, rozhodně ne. To se děje působením milosti Boží často skrze zcela nepatrné, ale pokorné světce (sv. Bernard, sv. František z Assisi, sv. Dominik, sv. František Xaverský aj.). Dílo těchto velikánů je pak takové, že žádný papež nebo koncil něčeho podobného pouhým vydáváním sebelepších dokumentů a výzev nedocílí. A zase naopak i když papež vydává výborné dokumenty a nařízení, jako třeba sv. Pius X. proti modernismu, sám toho moc nezmůže, jak dokazuje historie 1. poloviny 20. století.Prostě Simajchlova představa, že koncil vzbudí nějaké nové svatodušní nadšení, přestože se to předtím nepodařilo papežům 19. a 1. poloviny 20. století, kteří vydávali např. výborné encykliky, je směšná. Stejně jako je chybná představa obnovy zaváděním těch nových svátků, prefací, úpravou breviáře, misálu, kanonického práva apod., co dělali titíž papežové.

      • jl napsal:

        Otázka je, jak daleko je ještě takové řízené nadšení a nětělesná Eucharistie od poreformačních sekt, potažmo od totalitárních ideologií. Příliš daleko asi ne.

        Ovšem není úplně šťastné tahat do toho bez dalšího papeže. Takový Pius XII. v Mystici Corporis ještě dílo Ducha svatého spatřuje v hierarchičnosti, svátostech, viditelné Církvi, atd.

      • Karol Dučák napsal:

        Ad Obnova befelem:
        S revíziou breviára začal už sv. Pius X. V roku 1911 vydal nariadenie o lepšom usporiadaní žalmov v breviári a následne v roku 1914 vyšlo ďalšie vydanie breviára, do ktorého bolo vsunutých viac čítaní zo Svätého písma. Zreformoval aj cirkevný kalendár, ba urobil aj revíziu Rímskeho misála, hoci rozsahom neveľkú . Predovšetkým urobil niekoľko drobných úprav textov modlitieb. Boli tiež pridané dve prefácie (sv. Jozefa a za zomrelých). Neskôr pribudli ďalšie dve prefácie: Krista Kráľa a Najsvätejšieho Srdca Ježišovho. Pius X. tiež presunul sviatok Beatae Mariae Virginis a Rosario z prvej októbrovej nedele na 7. október, keď sa odohrala bitka pri Lepante, pretože chcel obnoviť význam nedele.
        Väčšie zásahy urobil Pius X. v rubrikách misála. Lenže tie neboli začlenené do oddielu Rubricae generales, ale boli v samostatnom oddieli Additiones et variationes in rubricis Missalis. Chcel urobiť aj ďalšie reformné kroky, ale nestihol ich vykonať, preto v promulgačnej bule Divino afflatu uvádza, že vykonal prvý krok k reforme breviára a misála.
        Obnova befelem, chcete spochybniť aj svätého Pia X.? Kam až by ste chceli vrátiť Katolícku cirkev? Na začiatok 19. storočia? Tým ale len ďalej trieštite tábor tradičných katolíkov. Sú takí, ktorí považujú za posledného pravoverného pápeža Pia XII. Ďalšou skupinou sú takí, ktorí nepovažujú za pravoverného ani Pia XII. a za posledného pravoverného považujú Pia XI. Ďalšou skupinou tradičných sú takí, ktorí považujú za posledného pravoverného pápeža Pia X. A napokon sú aj takí – a Vy zrejme patríte medzi nich -, ktorí už nepovažujú za pravoverného ani svätého Pia X. Paradoxne dokonca aj biskup Schneider, ktorého uznávam ako pravovernú autoritu Katolíckej cirkvi, vystúpil s kritikou Pia X.: https://gloria.tv/post/GBjwS76HbnhH49wYAsL9LD4ti
        Tak sa znovu pýtam: kam až by ste chceli vrátiť Katolícku cirkev?

        • Renda napsal:

          Tam kde byla před ďábelským aggiornamentem , s pravou liturgií , bez modernismu , falešných svatých.

          • Karol Dučák napsal:

            Ad Renda: a to je kde presne? Pred svätým Piom X., alebo po ňom? Pretože tie Tvoje neurčité bláboly sú o ničom. Chce to presné hranice, inakšie je to na dve veci: na houby a na nič.

            • Renda napsal:

              Ono byla jiná nauka , liturgická praxe odlišná před a po sv. Piu X? O ničem je snaha zachránit koncil , reformovat Bugniniho výtvor.

              • Renda napsal:

                Korona krize ukázala žalostný stav Církve , vysledek pokoncilní pastorace , neviru a servilitu pastýřů vůči státní moci. I žalostný stav víry v zemi , která se hrdě prohlašuje za katolickou …kde věřícím stačí Lux v pohodlí domova.

    • Renda napsal:

      Jeho příručka Naše účast na nedělní liturgii je hrozná , plná omylů.

      • Karol Dučák napsal:

        Ad Renda: moja pôvodná odpoveď nebola uverejnená, pretože bola dosť „útočná“ a ja som vlastne rád, že „Duše a hvězdy“ neuverejňujú komentáre s osobnými útokmi oponentov. Napíšem teda svoju odpoveď tak, aby mohla byť uverejnená.
        Píšeš: „I žalostný stav víry v zemi , která se hrdě prohlašuje za katolickou …kde věřícím stačí Lux v pohodlí domova.“
        Pýtam sa: akým právom znevažuješ slovenských katolíkov? Mýliš sa. Nám, slovenským katolíkom, v žiadnom prípade nestačí televízia Lux. Okrem iného o tom svedčí fakt, že napriek zákazu sa v niektorých kostoloch na Slovensku konali sväté omše za účasti veriacich: https://svetkrestanstva.postoj.sk/52673/niektori-veriaci-prichadzaju-na-omse-aj-napriek-zakazu-video.
        Bola z toho veľká aféra a nový premiér Matovič, ktorého ja osobne neuznávam za politickú autoritu, sa verejne vyhrážal trestami pre organizátorov tejto verejnej svätej omše s účasťou veriacich. Dokonca sa rozbehla sa petícia za zrušenie zákazu svätých omší, lenže bola predčasne ukončená: https://www.peticie.com/zruenie_zakazu_sv_omi.
        A ešte niečo. To Slovensko, o ktorom sa vyjadruješ s dešpektom, je pod ochranou Sedembolestnej Panny Márie a bolo trikrát zasvätené Nepoškvrnenému Počatiu Panny Márie: v rokoch 1947, 2017 a 2020. TRIKRÁT! Nepochybujem o tom, že Katolícka cirkev na Slovensku napriek problémom, ktoré prežíva, vždy napokon nájde správnu cestu. Pochybujem však o tom, že Ty niekedy nájdeš správnu cestu k Bohu. To je slušnou formou vyjadrené to, čo som Ti chcel napísať.

      • Karol Dučák napsal:

        Ad Renda: redakcia „Duše a hvězdy“ evidentne nechce uverejňovať moje komentáre, ale toto snáď uverejní. Je to otvorený list, adresovaný premiérovi SR. Keď už nič, možno toto Ťa, Renda, presvedčí o tom, že nám, slovenským katolíkom, v žiadnom prípade nestačia sväté omše, vysielané televíziou Lux, ale naopak, veľmi nám záleží na obnovení verejných svätých omši s účasťou veriacich.
        http://www.priestornet.com/2020/04/otvoreny-list-predsedovi-vlady-sr.html.
        A ešte jedna poznámka k vzťahu nás dvoch, Renda. Nie som a ani nechcem byť taký, ako si Ty. Ja radšej konám namiesto toho, aby som sa sústavne do niekoho sústavne navážal.

        • Renda napsal:

          Dosti Slovákům Lux stačí. List adresovat spíš KBS. Ta servilne zavřela kostely , nesnaží se jednat.

          • Renda napsal:

            Taky slepě poslušně hájí podavaniu na ruku.

            • Karol Dučák napsal:

              Ad Renda: ak by si pozornejšie čítal môj otvorený list, všimol by si si, že bol poslaný na vedomie týmto redakciám:
              Sme,
              Pravda,
              Aktuality.sk,
              Hlavné správy,
              Infovojna.sk,
              PriestorNet.com,
              Katolícke noviny,
              TK KBS.
              TK KBS je Tlačová kancelária Konferencie biskupom Slovenska. Takže otvorený list som poslal aj slovenským biskupom. Ktokoľvek si to môže overiť, ak napíše TK KBS.
              A ešte jedna vec: na Slovensku sa podáva sväté prijímanie do úst. Neviem teda, odkiaľ berieš tú fámu, že niekto slepo háji podávanie na ruku. O ničom takom neviem.

        • A.V. napsal:

          Ad Karol Dučák:
          Velmi oceňuji mnohé Vaše pravověrné poznámky, ale mám občas dojem, že velmi zápasíte s Vaší prudkou povahou. Polemika s oponenty Vás stojí obrovské sebezapření, ke kterému často nebývá dost vůle. Dostává se pak na povrch něco nepěkného, co mnozí také u sebe musíme potlačovat a o čem mluví Pán v Písmu: „Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. etc. (Lukáš 18, 11 a násl.) Promiňte, ale je myšleno v dobrém a k dobrému. Ocením, když i mne v lásce a vlídně pokáráte.

          • Karol Dučák napsal:

            Ad A.V.: pokorne uznávam Vašu kritiku a priznávam, že občas naozaj zápasím so svojou prudkou povahou. Prosím Vás, ak Vám zvýši čas a energia, pomodlite sa za mňa. Nech Vám to Pán mnohonásobne oplatí. A prosím o prepáčenie každého, koho v „zápale boja“ zraním.

  9. jehovista napsal:

    Ten clovek ma sice pravdu, ze v kostele se TEORETICKY da zaridit lepsi hygiena, nez v autobuse, nebo nakupaku(i kdyz z mnoha zemi vime, ze prave kostely se staly ohnisky nakazy), ale clovek jaksi v prvni rade potrebuje jist a na to jidlo si vydelat(proto ta MHD a obchody). Kdyz se povoli kratochvile jako navsteva kostela, tak by se muselo otevrti vsechno(kina, divadla, muzea, …)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *