Laičtí akademici k Amoris laetitia (3)

Prof. Thibaud Collin: Svědomí nad Krista

Ve třetím pokračování se budeme zabývat příspěvkem prof. Thibauda Collina, který se soustředil na problém svědomí a jeho mylného výkladu v Amoris laetitia. Také prof. Collin klade AL do historické perspektivy, tentokrát v souvislosti s odporem proti encyklice Humanae vitae papeže Pavla VI., která potvrdila absolutní nesouhlas Církve s antikoncepcí.

U Amoris laetitia se ve srovnání s Humanae vitae úlohy obrátily: prof. Collin pozoruje nápadnou podobnost mezi kritiky HV a současným papežským dokumentem. V obou případech jde ve skutečnosti o snahu zacházet s objektivními požadavky mravního zákona jako s ideálem, „dobrovolným rozhodnutím“, které může být vhodné pro některé omilostněné lidi v ideálních situacích, ale není závazné pro všechny katolíky. Zmiňuje pastýřský list francouzských biskupů o HV z listopadu 1968, který dodržování HV prakticky ponechal subjektivnímu a situačnímu úsudku věřících s odkazem na „konflikt povinností“, což je argument velmi podobný tomu, jenž se uvádí v AL.

Collin poznamenává:

„Takové přijetí prakticky znamenalo likvidaci. Mravní závaznost se změnila v pouhý návrh vyhrazený nejhorlivějším věřícím, těm, kdo žijí v optimálních podmínkách pro jeho dodržování.“

Stručně řečeno, uzavírá prof. Collin, „bylo to pastorační fiasko“.

Mnoho pastýřů ze strachu navrhnout skutečnou změnu hříšné situace dalo přednost nějakému druhu neurčitého „doprovázení“. „Směřujícího k čemu?“ ptá se prof. Collin.

„Jedná se o pastorační ‚bougismus’ [pohyb pro pohyb], ‚nekonečný pokrok’, jehož cíl zůstává skryt, protože se ztotožňuje s koncem téměř nekonečné cesty, v každém případě s koncem velmi vzdáleným, ztrácejícím se v mlze. Cíl křesťanského života však není v budoucnosti, nýbrž v přítomnosti: vztah lásky s Bohem, který nám velkoryse nabízí svou milost, abychom ji svobodně přijali. Nikdy to nejde bez kříže, tam na nás však čeká Pán Ježíš.“

Prof. Collin doplnil postřehy prof. Farrowa a prof. Pierantoniho, když správně poukázal na to, že v AL jde o „posun od mylného svědomí k objektivizaci omylu“: „Boží zákon zde není ničím víc než jen jedním prvkem, který je třeba zvažovat oproti jiným prvkům, konkrétním a individuálním.“ Boží zákon se chápe jako něco „abstraktního“ a „konkrétní možnosti věřících se uplatňují jako kritérium pro stanovení Boží vůle.“ Autor se proto táže: „Jak lze [za této situace] zabránit, aby se Boží milosrdenství zvrhlo ve světskou toleranci?“

Toto chápání Božího zákona jako „abstraktního“ je ve skutečnosti víc kantovské než křesťanské. Jde o „legalistické a světské pojetí [Božího] zákona“.

Autor naopak zdůrazňuje:

„Boží zákon je rovněž nesmírně osobní a konkrétní, neboť je vryt do srdce každého člověka. Bůh například říká mně: ‚Chceš-li mě ctít a být šťastný, miluj svou manželku a buď jí věrný.’“

„Sociologismus“ a „pedagogizování“ v AL „odporují Božímu plánu, který byl zjeven a svěřen Církvi. Protiřečí dobru, které může s všemocnou Boží milostí uskutečňovat každý“, protože „u Boha není nic nemožného“.

Prof. Collin příhodně uzavírá slovy Tridentského koncilu:

„Nikdo si však, jakkoli ospravedlněn, nemůže myslet, že je osvobozen od zachovávání přikázání; nikdo nesmí opovážlivým a od Otců pod hrozbou vyobcování zakázaným slovem hlásat, že zachovávání Božích přikázání je pro ospravedlněného člověka nemožné; neboť Bůh nepřikazuje nemožné, nýbrž přikazováním napomíná, abys jak činil to, co můžeš, tak abys prosil o to, co nemůžeš, a pomáhá ti, abys mohl” (sv. Augustin, De natura et gratia 43), „jeho přikázání nejsou těžká” (1 Jan 5,3), „mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké” (Mt 11,30). (Tridentský koncil, 6. zasedání, hlava 11. Dokumenty Tridentského koncilu, Praha: Krystal 2015, překlad Ignác Antonín Hrdina).

Claudio Pierantoni

Překlad Lucie Cekotová

Poznámky:

Zdroj: https://onepeterfive.com/making-clarity-amoris-laetitia/

První a druhý díl najdete na DaH ZDE a ZDE.

3 Responses to Laičtí akademici k Amoris laetitia (3)

  1. Franta napsal:

    http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26078

    „líbí“ se mi,/ovšem myšleno ironicky/, jak se zneužívá duchovní závěť zesnulého kardinála Meissnera, kterou sepsal před 6 lety a kdy nepozornému čtenáři by možná mohlo uniknout podstatné:
    jak rád bych se i nadále držel Petrova nástupce,který nyní obsadil petrův stolec,…avšak při vší úctě a modlitbách za něj, se raději vzhledem ke spáse mé duše a získání věčného života svou poslušností vůči Bohu a Jeho Slovu, budu křečovitě držet pravověrných a svatých papežů před ním a jejich názorů, které prezentovali ve svých encyklikách a tím tak potvrzovali pravou nauku církve a hájili depozitum fidei, jim svěřené …

  2. Franta napsal:

    https://www.youtube.com/watch?v=CT1YXGoj-mw

    výborně, jsou tací, kteří se nenechají ošálit sofistikovanými manévry klamů a manipulativních lží,
    modleme se o statečnost pro tyto a jim podobné vzácné a statečné biskupy, kardinály a kněze, kteří berou své sliby při vysvěcení smrtelně vážně a nelavírují k modernismu a papalatrii, kterou si chtějí zajistit svůj post, kdy nechtějí slyšet Ježíšova slova, “ Kdo mě zapře před lidmi…“ tedy kdo zapře Ježíšovu nauku Jeho slovo a místo Bohu se raději chce zalíbit lidem a tím de facto slouží svému vlastnímu prospěchu, „břichu“ a …Božímu nepříteli

  3. Ivan napsal:

    https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=ostrao-svetla-a-viry
    cituji:
    “ Cizoložníci a praktikující homosexuálové musí dodržovat ustanovení morální nauky a svátostného řádu.
    Nevyhnutelnou podmínkou odpuštění těžkých hříchů je pevné rozhodnutí změnit způsob života, upřímná lítost a svátostná zpověď. Teprve po obnovení stavu posvěcující milosti je možno přijímat svátostnou eucharistii. Žádné výjimky ani zkrácení neexistují. Arcibiskup si přeje, aby se osobám, které mají špatné pojetí křesťanské nauky o manželství, rodině a svátostech, dostalo citlivého doprovodu. Opětovné uvedení do plného života v církvi je možné jen v souladu s tradicí a trvalou naukou církve. Někomu se mohou tyto podmínky jevit jako tvrdé, ale to je naprostý omyl. Církev nesleduje nic jiného než nejvyšší dobro svých věřících.“

    Toto by si měli zlatým písmem vytesat vysvěcení a pomazaní služebníci do svých srdcí, aby si zbytečně nekomplikovali své kněžské poslání,jež má vést ke spáse svěřených duší, nikoliv opačně, kdyby náhodou chtěli v rámci falešné poslušnosti a „patolízalství“ vůči modernismu a relativismu, které v současné době devastuje církev, omlouvat hereze, hříchy a zastírat pravdu katolické nauky a morálky – a přikláněli se k bludům AL… A to jen proto, aby budili zdání „hodných a poslušných“, nynějšímu nástupci na petrově stolci a jeho heretickým příznivcům a místo Boha a službě Jemu, tím vlastně sloužili démonům. Snad nebudou chtít skončit sami v místě, odkud není návratu a které by je očekávalo, kdyby se krutě zpronevěřili pravdě Ježíšova učení a zapřeli by ji svou „milosrdnou a vše-omlouvající“ pastorací. Byť by to bylo kvůli zaviněné nevědomosti a neznalosti dogmat a magisteria nebo různých aktivit, nemajících s kněžstvím mnoho společného, ale mám za to, že jako kněží, jsou povinni toto všechno znát a pokud neznají, pak jsou povinni si příslušné vzdělání doplnit a své zbytečné aktivity přenechat jiným laikům, kteří jejich nadbytečné nekněžské činnosti hravě zvládnou místo nich.
    Modleme se za naše spolubratry v Kristu, vysvěcené Kristovy služebníky, aby se nechtěli zaplést do satanských klamných pastí a jestliže nemají čas studovat nauku a dogmata katolické církve, tak aby alespoň porozuměli, kam je chce FP vtáhnout a proč… A když ani toto nechtějí vidět, tak aby zbrzdili a porozhlédli se, kde je Pravda a šli za ní… Nebo se domnívají, že Pán jim nesvěřil spásu duší a nebude po nich žádat vyúčtování? A běda, kdyby se přikláněli k heretické pastoraci a přiváděli by své svěřené ovečky místo k Pánu, rovnou do chřtánu pekla, jen proto, že spolu s PF skrze jeho exhortaci a jeho heretické názory, by pošlapávali pravdu Božího slova a nastolili
    by svou vlastní, hříšnou a klamnou interpretaci Desatera a zvláště 6.přikázání, týkající se svátosti manželství, jež bylo ustanoveno Pánem, který jasně řekl: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj…“
    Co to je za opovážlivou drzost, manipulaci a ohavnost od nejvyšších hodnostářů v církvi, vnucovat vysvěceným služebníkům hereze a nutit je řídit se jimi v jejich pastoraci a tím je připravit o věčnou spásu spolu s těmi nevinnými dušemi, které mají na starost?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *