Budou potraty legální i v Církvi?

Zmatek vyvolaný papežským dokumentem Amoris laetitia, kdy jedna biskupská konference za druhou umožňuje přístup rozvedených katolíků žijících v církevně neregulérním manželství ke sv. přijímání, nevznikl náhodou. Situace, jaká se vyvinula v souvislosti s oběma minulými synodami, byla výsledkem dlouhodobého vývoje již od 60. let. To, že papež vůbec může byť jen náznakem připouštět toto hrubé porušení neměnné nauky a jí odpovídající církevní praxe, že biskupské konference mohou zcela nepokrytě vyzývat k jednání, jež tomu odporuje, se nezrodilo u zeleného stolu teprve v posledních pár letech. Vše bylo pečlivě připravováno již několik desetiletí.
Navenek církevní autority samozřejmě hájily tradiční učení, nejmarkantnějším dokladem je Familiaris consortio Jana Pavla II. Nezpochybňuji tady ani v nejmenším čistotu úmyslů tohoto papeže, který opravdu chtěl upřímně bránit morální nauku Katolické církve proti útokům nepřátel a vytyčit ji jako tabu, za něž nelze jít, jenže konkrétní praxe „v terénu“ vypadala jinak. Už když Pavel VI. vydal r. 1968 encykliku Humanae vitae, potvrzující kategorické „ne“ církevní autority k antikoncepci, jednotlivé biskupské konference západních zemí (německá, rakouská, holandská, kanadská…) v totálním rozporu s jednoznačným zněním papežského dokumentu prohlašovaly pilulky a nitroděložní tělíska za „věc svědomí“ jednotlivců a zpovědníci udělovali rozhřešení, aniž vázali penitenty k zanechání této hříšné praxe.

 To se dělo i ve věci sexuálních vztahů. Vím o kněžích, kteří dávali párům žijícím po rozvodu v neregulérních svazcích automaticky rozhřešení, vím dokonce o těch, kteří „zavírali oči“ i nad smilstvem mladých lidí žijících spolu „na hromádce“. Takto plíživě se „zdola“ podařilo rozložit morálku katolických věřících, i když papežové říkali a přikazovali něco jiného. Přesně podle instrukcí zednářské „Alty Venty“ z 19. století: Neupozorňujme na sebe halasným nesouhlasem, buďme potichu, ale nenápadně prosazujme naše ideje zevnitř, tady pracujme jako mravenci, máme dostatek času. Už sv. Maxmilián Kolbe upozorňoval ve své korespondenci ve 20. letech minulého století, že zednáři se teď budou snažit co nejintenzivněji rozvrátit ve vší tichosti a nenápadnosti sexuální morálku katolického lidu. Pokoncilní neomodernisté se stali realizátory těchto záměrů. Nyní, když cíle bylo dosaženo a katoličtí věřící ve své značné části žijí ohledně 6. a 9. přikázání stejně jako nekatolíci a nevěřící, je církevní autorita od neomodernistů vyzvána, aby se „přizpůsobila“, protože situace je taková, jaká je – a nedá se s tím nic dělat (odezírám od faktu, že nositelé církevní autority sami jsou neomodernisté). Zkrátka a dobře perfektní a lstivá taktika: papežové, mluvte si, co chcete, my budeme nenápadně pracovat na zkáze mravů, a až toho bude dosaženo, pak nebudete moci nic víc dělat, než kapitulovat – a když ne, tak prosadíme na vaše místo někoho z našich řad.
Vše nasvědčuje tomu, že tento postup se uplatňuje dnes i v otázce potratů. Navenek samozřejmě stále platí, že se jedná o těžký hřích stižený exkomunikací, o vraždu lidské bytosti, jež dosud nemohla spáchat žádný osobní hřích. Jenže v praxi už fungují podobné mechanismy jako u antikoncepce a hříchů proti 6. a 9. přikázání. Papež František několikrát proti potratu mluvil a nazval ho „strašným zločinem“, jenže jak to vypadá v terénu? Docent filozofie proslulé Katolické univerzity v belgické Lovani Stephane Merciér se v přednášce pro studenty vyjádřil, že potrat je vraždou. A výsledek? Sprostý vyhazov s odůvodněním, že „potraty jsou v Belgii legální a proto univerzitní profesor nemá právo je zpochybňovat“ (Katholisches.info 30.3.2017, Postoj.sk 4.4.2017). A ještě otřesnější je vyjádření mluvčího belgické biskupské konference Tomyho Scholtese, jenž označil Merciérovo vyjádření za „komické“ (v němčině „karikierend“), protože vražda prý předpokládá „násilí, čin provedený při plném vědomí a úmysl, což neodpovídá situaci osob, které jsou v největší nouzi….“ Polemizovat s tímto směšným tvrzením opravdu nemá smysl. I když připustíme, že mohou být ženy, které nevědí, že plod, který nosí pod srdcem, je člověk, tak lékaři, kteří ji na potrat pošlou nebo jej provedou, to přece musí vědět, takže se jednoznačně o úmyslnou vraždu jedná. Dále se Scholtes alibisticky odvolal na autonomii univerzity a proto prý se belgická biskupská konference Merciéra nezastane. A Vatikán mlčí jako ryba.
Další nápadná část mozaiky pochází z Kanady. Jak oznámila organizace LifeSiteNews, tamní biskupská konference finančně podporuje nejméně 7 neziskových organizací, které financují potraty v Latinské Americe (Katholisches.info 30.3.2017). Potom není divu, že statečná Mary Wagnerová, toho času si odpykávající trest vězení za své obětavé nasazení na obranu nenarozeného života, nenachází u biskupů žádnou podporu. A Vatikán opět mlčí, ačkoliv tady už – z hlediska kanonického práva – „přestává legrace“, neboť každý, kdo jakkoliv spolupracuje na potratu, podléhá exkomunikaci. Pokud tedy všichni kanadští biskupové vědí o tom, že jejich peníze jdou na potraty, tak upadají do nejvyššího církevního trestu. Jak to, že z Říma se neozývá žádná reakce?
Je to něco podobného, jako když příslušné vatikánské orgány předtím nereagovaly na hromadné udělování rozhřešení smilníkům a podávání jim sv. přijímání (snad jen v 90. letech, kdy Kongregace pro nauku víry pokárala 3 německé biskupy za praktikování tohoto). Dnes máme vysvětlení ve formě „obtížných situací“, „komplikovaných problémů“, „masového rozšíření“ atd. Proto papež František přistupuje ke změkčení tradiční morálky. Obávám se, že logicky toto čeká i nauku o potratech. Až se – mj. i v důsledku restriktivních zákonů západních zemí proti obráncům nenarozeného života – stanou potraty v jakékoliv formě široce rozšířeným jevem i mezi katolíky, dočkáme se nejspíš z Vatikánu nebo přímo od papeže „vysvětlení“ podobného tomu, které pronesl mluvčí belgické biskupské konference: není to přímo a bezprostředně vražda, proto musíme k tomu přistupovat jinak než dosud.
Můj profesor dějepisu na gymnáziu hluboko za komunismu, tvrdý bolševik, nám jednou říkal: „Katolicismus něco jiného hlásá a něco jiného provádí.“ je smutné, že dnes po tolika letech mu musím dát alespoň částečně za pravdu. Jenže útěchou nám budiž, že to, co nám předvádějí Bergoglio, Kasper, Coccopalmiero, Forti, Baldisseri, de Kessel v Belgii  nebo kanadský episkopát, není katolicismus, ale něco úplně jiného. Pravý a skutečný katolicismus je někde zcela jinde, např. u kardinálů Saraha a Burkea, u biskupa Schneidera apod. V tom je naše naděje a síla.

4 Responses to Budou potraty legální i v Církvi?

  1. petr napsal:

    Neupozorňujme na sebe halasným nesouhlasem, buďme potichu, ale nenápadně prosazujme naše ideje zevnitř, tady pracujme jako mravenci, máme dostatek času. Už sv. Maxmilián Kolbe upozorňoval ve své korespondenci ve 20. letech minulého století, že zednáři se teď budou snažit co nejintenzivněji rozvrátit ve vší tichosti a nenápadnosti sexuální morálku katolického lidu.Zkrátka a dobře perfektní a lstivá taktika: papežové, mluvte si, co chcete, my budeme nenápadně pracovat na zkáze mravů, a až toho bude dosaženo, pak nebudete moci nic víc dělat, než kapitulovat – a když ne, tak prosadíme na vaše místo někoho z našich řad.

    Myslím, pane doktore, že jste vyjádřil to podstatné, kdo a kým je zvolen PF, který jako první z papežů po r. 1976 začal tuto děsivou výhrůžku massoneristů naplňovat

  2. Libor Rösner napsal:

    V souvislostí s problémem Zika už toto změkčení bylo konkrétně nabídnuto, pokud jsem to pochopil dobře…

  3. AR napsal:

    V súvislosti s témou sa mi zdá vhodné uviesť úryvok z Augustínovho Božieho štátu XX,8 Priviazanie a odviazanie diabla (komentár k Zjv 20,1-10):

    Priviazanie diabla značí nedovoliť mu vykonávať celé pokušenie, ktoré môže konať násilne alebo úskokom, aby zviedol ľudí, keď ich núti násilím alebo klamstvom. Keby mu to bolo dovolené za taký dlhý čas a pri toľkej ľudskej slabosti, to by veľmi mnohých, ktorých Boh chce od toho uchrániť, Satan alebo odvrátil od viery, alebo by im prekážal pristúpiť ku viere. Aby však také niečo nemohol urobiť, preto bol priviazaný.

    Keby však nikdy nebol odviazaný, menej by sa ukázala jeho zločinná moc, menej by sa osvedčila silná trpezlivosť Božieho štátu.

    Na konci ho odviaže Boh, aby Boží štát na veľkú chválu svojho Vykupiteľa, Osloboditeľa a Pomocníka uvidel, nad akým mocným nepriateľom zvíťazil. Čím sme v porovnaní s tými budúcimi svätými a veriacimi? Na ich skúšanie bude odviazaný tak silný nepriateľ, s ktorým my, hoci teraz je priviazaný, zápasíme uprostred toľkých nebezpečenstiev.

    A podsvetie, v ktorom je zatvorený, sa nevzťahuje len na tých zomretých, čo žili vtedy, keď diabol začal byť zatvorený. Po nich totiž prišli iní novonarodení a aj teraz prichádzajú až do konca sveta, t. j. všetci tí, ktorí nenávidia kresťanov.

    Radšej treba veriť, že hoci v tom čase budú takí, ktorí odpadnú od Cirkvi, predsa sa aj takí nájdu, ktorí do nej pristúpia. V tom čase budú silní aj rodičia, ktorí dajú svoje deti pokrstiť, aj tí, čo budú v tom čase chcieť pristúpiť do viery, aby premohli silného a odviazaného siláka, to značí, aby sa usilovali poznať všetky jeho dovtedy nepoužité úklady a násilia, aby ich trpezlivo znášali a nedali sa ním vychytiť, najmä nie ním odviazaným. Či nebude potom nesprávny výrok Písma: »Kto vkročí do domu silného, aby mu odňal majetok, či nesviaže najprv silného?« Podľa pravdy tohto výroku je zachovaný poriadok, aby najprv bol sviazaný silák, a keď sa mu odníme majetok, naširoko a ďaleko tak sa rozmnoží Cirkev vo všetkých národoch zo silných a slabých, že zo samej mohutnej viery vo veci božské predpovedané a splnené aj odviazanému môže odobrať jeho majetok. Treba priznať, že láska chladne, keď neprávosť vystupuje zo svojich brehov, že mnohí odpadnú pre neobyčajné a veľmi ťažké prenasledovania a klamstvá už odviazaného diabla, takí, ktorí nie sú zapísaní v knihe života.

  4. Ivan napsal:

    Kdo tedy může být spasen? U lidí je to nemožné, u Boha nikoliv… parafrázuji evangelium a chci jen dodat, abychom nepodceńovali zlého ducha s jeho pomocníky, jsou daleko sofistikovanější a inteligentnější než my, protože jejich rozum a inteligenci, kterou jim Bůh daroval jako andělům, jim neodňal. Zatímco my lidé následkem dědičného hříchu máme poněkud více „zatemněno“. Je třeba s tímto počítat a nespoléhat se na své lidské omezené síly, protože zlé mocnosti v čele s duchem Jezábel, nyní pracují skrze své nástroje na plný úvazek. Zvítězit nad tímto silným duchem, který ovládá PF a spol., může jen Bůh a P.Maria, chci tím jen naznačit, že nejlepší obranou je nediskutovat s někým, kdo používá ďábelskou sofistikovanou a vychytralou taktiku, ale naší zbraní a obranou ať je modlitba a pravdivá pokora,abychom byli schopni ustát to nastalé současné schizma v církvi a nenechali se vtáhnout do sítí pekelných mocností a přijít tak o zápis našich jmen, v oné zmiňované Knize života

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *