Dobytí Malty I

Velmistr Festing

Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě – známý jako „suverénní maltézský řád“ neboli „maltézští rytíři“ – je jednou z nejstarších a nejrespektovanějších institucí Katolické církve. Laický náboženský řád založený v 11. století v Jeruzalémě začal jako mnišská komunita, která pečovala o poutníky do Svaté země a později je i chránila, a dnes pokračuje v charitativní činnosti po celém světě. Kdysi vládl na ostrově Malta, avšak v roce 1798 Maltu dobyla Napoleonova vojska a řád o základnu na ostrově, který mu dal jméno, přišel. Od roku 1834 sídlí v Římě jako suverénní subjekt mezinárodního práva. Řád je v podstatě malým státem ve státě s vlastními zákony, vládou, pasy, měnou, malou armádou a dokonce statutem stálého pozorovatele při OSN. Na svých webových stránkách tvrdí, že má „více než 13 500 rytířů, dam a kaplanů. K nim se dále připojuje 80 000 trvalých dobrovolníků a 25 000 zaměstnanců, většinou zdravotníků.“.

Po většinu svého života jako katolíka jsem o tomto řádu nic neslyšel. O jeho existenci jsem se dozvěděl, teprve když byl v roce 2014 jeho kardinálem-patronem jmenován kardinál Raymond Burke. V posledních měsících na něj mnoho katolíků upozornily rozbroje mezi řádem a Vatikánem, ale podrobnosti o intenzivních politických manévrech za scénou se vymykají chápání i těch nejlépe informovaných pozorovatelů.

Svrchovaná rada řádu 28. ledna přijala rezignaci nejvyššího řádového představitele, velmistra Fra’ Matthewa Festinga. Rovněž prohlásila za neplatné některé jeho nedávné disciplinární úkony, které zanedlouho podrobně popíšu. Svou překvapivou rezignaci nabídl pouhé tři dny předtím, údajně na neústupnou žádost samotného papeže Františka při soukromé audienci. Tento bezprecedentní zásah Svatého stolce do záležitostí řádu vzbuzuje mnoho otázek. Strávil jsem mnoho času zkoumáním, co se stalo, že nás to dovedlo až k těmto koncům. Doufám, že v následujícím materiálu naleznete komplexní shrnutí těchto neobvyklých událostí.

Tímto příběhem prostupuje pocit naléhavosti a důležitosti. Pro papeže je to doba intenzivní osobní a církevní kontroverze; skutečnost, že jeho prioritou se stalo podivné handrkování s prastarým rytířským řádem, je bizarní a vzbuzuje otázky po skrytých motivech a machinacích v nejvyšších patrech Církve.

Jaké lži se skrývají za pohádkami, které nám vyprávějí? Proč je tento téměř tisíciletý suverénní laický řeholní řád – jenž se angažuje především v charitativní práci toho druhu, který František chválí – terčem tak agresivního (a pravděpodobně nelegálního) zásahu Říma? Jakou páku má Vatikán k tomu, aby řádu vnutil chování, které se navenek zdá naprosto odporovat sebezáchově a zdravému rozumu?

Rozvrácení Řádu: časová osa papežského převratu

8. listopadu 2014 Vatikán oznámil, že kardinál Raymond Burke – tehdejší prefekt Apoštolské signatury, nejvyššího soudu Církve – byl ze své funkce odvolán a nově jmenován kardinálem-patronem Suverénního řádu maltézských rytířů. Tuto funkci mnozí pokládali za jistý druh vyhnanství, titulární pozici s malým vlivem na záležitosti Církve pro nepohodlného kardinála, který přitahoval značnou pozornost médií svým odporem proti omylům synody o rodině, jež nakonec vyústila v jeden z nejkontroverznějších papežských dokumentů všech dob, Amoris laetitia. 

Burkea však sesazení neumlčelo. Americký kardinál během dvou let po odeslání do exilu ve svém úsilí neustával. Znovu a znovu hlasitě varoval před nebezpečími spojenými se změnou pastorační praxe, která usilovala o to, aby lidé žijící v cizoložství mohli dostat rozhřešení (bez úmyslu se polepšit) a svaté přijímání. Když se kardinál Burke stal de facto tváří dubií, která čtyři kardinálové poslali papeži v souvislosti s Amoris laetitia, zdálo se pravděpodobné, že to pro mocné hierarchy v Římě – včetně samotného papeže – bude příliš a že se to se značnou pravděpodobností stane důvodem k odplatě.

Podle Edwarda Pentina z National Catholic Register [1] se velmistr maltézských rytířů Fra’ Matthew Festing přibližně koncem roku 2014 také dozvěděl o nevhodném chování jednoho ze svých vysoce postavených podřízených Albrechta von Boeselagera. Tehdejší velkokancléř Boeselager ve své předchozí funkci velkošpitálníka, již zastával v letech 1989-2014, dlouhodobě dohlížel na „celosvětovou humanitární organizaci Suverénního řádu maltézských rytířů“ Malteser International. Za jeho působení se Malteser International údajně zapletla do distribuce tisíců kondomů a hormonálních antikoncepčních prostředků prostřednictvím některých svých mezinárodních programů.

V lednu 2016 tříčlenná komise, kterou Festing ustavil, aby tato tvrzení vyšetřila, předložila velmistrovi svá zjištění.

10. listopadu 2016 papež František přijal kardinála Burkea v soukromé audienci. Pentin píše:

Jak se Register dozvěděl, papež byl „hluboce znepokojen“ tím, co mu kardinál o distribuci antikoncepčních prostředků řekl. Rovněž kardinálu Burkemu jasně sdělil, že si přeje „vyčistit“ řád od svobodného zednářství a požadoval příslušné kroky. [zdůraznění 1P5]

Papežovo znepokojení distribucí antikoncepce poté, co projevoval zjevnou ochotu dovolit její užívání v eugenických případech [2], je překvapivé, a neméně překvapuje i to, že trval na tom, aby se Burke pustil do pátrání po zednářích. Připomeňme si, že v únoru 2016 kardinál Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu, zveřejnil otevřený dopis „bratřím zednářům“, v němž uvedl, že „tato různá prohlášení o nesmiřitelnosti mezi příslušností k církvi a k zednářství nejsou na překážku dialogu“ v takových oblastech, jako jsou „dimenze společnosti, boj proti materialismu, dobročinnost, lidská důstojnost a vzájemné poznávání“. [3] Vzpomeňte si také, že i sám František byl po svém zvolení zednáři oslavován a že jeden z jeho útočných psů strefujících se do kardinála Burkea kvůli dubiím – Mons. Pio Vito Pinto z Římské roty – je údajně zednářem již od 70. let. [4]

28. listopadu 2016 Michael Hichborn z Lepanto Institute poslal kardinálu Burkeovi dopis, který obsahoval jeho vlastní podrobné pátrání a zjištění ve věci distribuce antikoncepčních prostředků prostřednictvím Malteser International. Jeho zpráva potvrzovala odhalení interní komise.

1. prosince 2016 papež napsal kardinálu Burkeovi dopis, v němž, jak informuje Pentin, „Svatý otec zdůraznil kardinálovu povinnost danou Ústavou [řádu] prosazovat duchovní zájmy řádu a odstranit jakékoli spojení se skupinami či praktikami odporujícími mravnímu zákonu“.

Pentin dodává:

Svatý otec v dopise výslovně nepožaduje, aby byl Boeselager odvolán, a v rozporu s některými zprávami kardinál Burke trvá na tom, že Boeselagerovi nikdy neřekl, že papež žádal speciálně o jeho propuštění. Interní zdroje naopak všemožně zdůrazňují, že vedení rytířů nevidělo, jak jinak by se dala celá věc uvést do pořádku vzhledem k tomu, že jde o velký skandál, za nějž nikdo nechce převzít odpovědnost. Vedení bylo přesvědčeno, že je jasné, že za to, co se stalo, v zásadě odpovídá Boeselager, zejména poté, co na schůzce 6. prosince neodpověděl na otázku, proč oficiálně neprotestoval proti správnosti zprávy komise. [zdůraznění 1P5]

Spolehlivý zdroj rovněž vzpomíná, že Boeselager na jedné recepci v Římě v roce 2014 řekl: „Musíme chudým dávat antikoncepci, jinak zemřou.“ Boeselager také údajně neodpověděl, když byl s touto poznámkou konfrontován na schůzce 6. prosince.

Vedení maltézských rytířů včetně kardinála Burkea dospělo k přesvědčení, že se vážné porušení mravního zákona potvrdilo a že lidé, kteří jsou za něj odpovědni, musejí být potrestáni, zejména proto, že k tomu docházelo dlouhou dobu. Jinak by celá instituce ztratila důvěryhodnost.

6. prosince 2016 se konala schůzka některých členů nejvyššího vedení řádu, včetně velmistra Fra’ Festinga, velkokomtura Fra’ Hoffmanna von Rumersteina a kardinála Burkea jako kardinála-patrona. Během schůzky velmistr vyzval Boeselagera k rezignaci vzhledem ke zjištěným „vážným problémům, k nimž došlo během Boeselagerova působení ve funkci velkošpitálníka maltézského řádu, a vzhledem k tomu, že tyto problémy skrýval před úřadem velmistra, jak prokázala zpráva, kterou si vloni nechal velmistr vypracovat.“

Boeselager odmítl.

Festing se poté odvolal na svou autoritu představeného a rezignaci Boesalagerovi nařídil. Na tomto místě je vhodné vysvětlit, že vrcholné vedení maltézských rytířů jakožto řeholního řádu se podle Ústavy řádu rekrutuje pouze z řad „profesních rytířů s věčnými sliby“, jimiž jsou, stejně jako v jiných řádech, sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. To znamená, že jakmile byl příkaz dán, byl Boeselager jako kterýkoli jiný řeholník vázán poslušností vůči představenému.

Podle Festinga Boeselager nicméně příkaz odmítl.

Podle prohlášení na webových stránkách řádu „proto velkokomtur za podpory velmistra, Svrchované rady a většiny členů řádu z celého světa zahájil disciplinární řízení, po němž může být člen zbaven členství v řádu, a tedy i všech úřadů v něm“. [5]

8. prosince 2016, Fra’ Festing oznámil, že mandát velkokancléře Abrechta von Boeselagera skončil.

„Po jeho propuštění,“ píše Pentin, interní zdroje uvádějí, že Boeselager jel za [vatikánským státním sekretářem] kardinálem Parolinem a klamně mu tvrdil, že mu kardinál Burke řekl, že pokyn k jeho rezignaci dal papež. [zdůraznění 1P5]

Podle zdrojů kardinál Parolin považoval situaci za naléhavou, a proto si neověřil, co kardinál Burke Boeselagerovi skutečně řekl. Následně 12. prosince napsal jménem Svatého otce dopis Fra’ Festingovi, v němž zdůraznil, že „jediné pokyny“ dal papež kardinálu Burkeovi v dopise z 1. prosince.

12. prosince 2016 kardinál Pietro Parolin, vatikánský státní sekretář, napsal zmíněný dopis Fra’ Festingovi [6], v němž s jistou naléhavostí naznačoval, že papež František z Boeselagerova odstranění nemá radost. „Jsem nucen Vás informovat,“ napsal, „jménem Svatého otce a na jeho výslovnou žádost, že jediné pokyny, které vydal, jsou pokyny sdělené písemně 1. prosince loňského roku v dopise adresovaném kardinálu Raymondu Burkeovi, patronovi řádu.“

„Zejména pokud jde o užívání a šíření metod a prostředků odporujících mravnímu zákonu,“ pokračuje dopis, „Jeho Svatost žádala, aby k řešení a vyřešení možných problémů byla použita metoda dialogu. Naopak nikdy se nezmiňoval o tom, že by někdo měl být propuštěn.“

Podle Pentina Fra’ Festing ve své odpovědi zdůraznil, že rozhodnutí, které přijal, je „plně v souladu s pokyny“, které tlumočil kardinál Burke, a požádal o naléhavou schůzku s kardinálem Parolinem, aby bylo možno nalézt cestu, jak dál. Na této schůzce kardinál Parolin řekl, že chce ustavit komisi, která okolnosti [Boeselagerova] propuštění prošetří . Velmistr a vedení maltézských rytířů takovou komisi odmítli, zejména vzhledem k suverénnímu statutu, který podle mezinárodního práva takovéto vměšování do vnitřních záležitostí řádu zakazuje .

14. prosince 2016 byl prozatímním velkokancléřem zvolen Fra’ John E. Critien..

15. prosince 2016 byl bratr Abrechta von Boeselagera Georg jmenován do dozorčí rady Vatikánské banky. [7] Tento krok prošel téměř bez povšimnutí.

21. prosince 2016 kardinál Parolin poslal Festingovi druhý dopis [8], v němž zopakoval, že papež nesouhlasí s rozhodnutím odstranit Boeselagera:

„Především chci zopakovat, že tato opatření [Boeselagerovo propuštění a suspenze] nesmějí být přičítána vůli papeže ani jeho pokynům,“ napsal kardinál v dopise Festingovi z 21. prosince. „Jak jsem se vyjádřil ve svém dopise Vám z 12. prosince 2016: ‚pokud jde o užívání a šíření metod a prostředků odporujících mravnímu zákonu, Jeho Svatost žádala, aby k řešení a vyřešení možných problémů byla použita metoda dialogu. Naopak nikdy se nezmiňoval o tom, že by někdo měl být propuštěn!’”

Kardinál dále říká, že kroky proti Boeselagerovi musejí být považovány za „pozastavené“ až do zprávy papežské komise, k čemuž dojde koncem tohoto měsíce.

Kardinál Parolin uvádí, že František by rád, aby se konflikt vyřešil, zmiňuje však možnost, že by Svatý stolec mohl proti řádu podniknout další kroky – a vzhledem k odporu papeže v této věci je postavení jak kardinála Burkea, tak Festinga ohroženo.

22. prosince 2016 Lepanto Institute zveřejnil svá zjištění, která měl dříve k dispozici pouze kardinál Burke. Podrobná zpráva zdokumentovala distribuci kondomů prostřednictvím Malteser International.

Steve Skojec

Překlad Lucie Cekotová

Celý původní článek:

http://www.onepeterfive.com/malta-besieged-an-ancient-and-sovereign-order-toppled/

Poznámky:

[1] http://www.ncregister.com/daily-news/disorder-in-the-order-of-malta

[2] http://www.duseahvezdy.cz/2016/02/21/vatikan-potvrdil-ze-papez-mluvil-o-pouzivani-antikoncepce-v-souvislosti-s-virem-zika/#more-15864

[3] http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=kardinal-gianfranco-ravasi-ministr-kultury-vatikanu-pise-zednarum

[4] http://www.onepeterfive.com/staunch-dubia-opponent-father-pinto-famous-list-freemasons/

[5] Původní článek na OnePeterFive obsahoval proklik na text prohlášení na stránkách Suverénního řádu maltézských rytířů, který však byl mezitím z webu odstraněn. Pozn. překl.

[6] http://www.onepeterfive.com/wp-content/uploads/2017/01/335808323-Dec-12-Letter-of-Cardinal-Parolin-to-SMOM-Grand-Master.pdf

[7] https://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2016/12/15/161215e.html

[8] http://www.thetablet.co.uk/news/6571/0/exclusive-cardinal-burke-and-grand-master-festing-defied-wishes-of-pope-by-sacking-grand-chancellor

 

16 Responses to Dobytí Malty I

  1. Peter P napsal:

    Asi pre tyzdnom (mozno 10-dnami) isiel na TV Noe (naozaj som to mal zapnute omylom) nejaky dokument, kde reholnici a laici, ktori pracuju v Afrike s chorymi na AIDS unisono tvrdili, ze kondomy a antikoncepcia ako prevencia AIDS nefunguju. Najvasci narast HIV virusu za 20 rokov je prave tam, kde sa rozdava antikoncepcia. Najmensi narast az pokles virusu je prave tam, kde ucia mladez aj dospelych, ze jedinou zachranou ich zivota je predmanzelska cistota a vernost v manzelstve. Dokonca si to tam mladeznici pochvalovali a dievcata hovorili o radosti z toho, ze vstupuju do manzelstva ako panny.

    To len na margo tvrdenia toho blba, ze „musia antikoncepciu davat chudobnym, lebo inak zomru“.

    • Tomáš napsal:

      Vzhledem k tomu, že se TV Noe prezentuje jako „televize dobrých zpráv“, to klaplo výtečně, ne? A ten omyl? Zjevně Boží inkognito. (-.

  2. Bepp napsal:

    Ano, skutečně největší úspěchy boje proti HIV jsou v Ugandě, kde funguje program ABC. První je „A“ – Abstinence. Výchova k předmanželské čistotě jako primární zásada. B – Be faithful. Náboženská výchova, které mj. osvětluje, proč střídmé sexuální chování. A až C – Condom, jako úplně poslední instance pro ty, kteří jsou už tak zkažení, že na ně předešlé dva programy nefungují. Západní organizace (a zřejmě i některé „katolické“) rozhazují kondomy a podporují promiskuitu, což ve finále vede k tomu, že kondomy se stejně vesměs nepoužívají/používají špatně, a výchova k promiskuitě nese své ovoce.

  3. Fr. Albert T.O.P. napsal:

    Odpudivy priklad vmesovani Vatikanu.

  4. David napsal:

    S jídlem roste chuť. Zajímalo by mne, čeho se ještě dočkáme…

  5. Tomáš napsal:

    Jejdanečky – kard. Burke že má z pověření pana papeže pátrat po zednářích? Zloděj křičí chyťte zloděje nebo jak tomu mám rozumět?

  6. VladimírM napsal:

    Zajímavé rozpory. V tomto článku se píše: „jakmile byl příkaz dán, byl Boeselager jako kterýkoli jiný řeholník vázán poslušností vůči představenému“.
    V LdL v článku „Kdo má zájem na rozvrácení Maltézského řádu?“ (Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana) zase čtu, že Albrecht von Boeselager je ženatý, má pět dětí a je pouze tzv. členem druhé kategorie, t.j. rytířem v obedienci, zatímco řeholní sliby slavnostním způsobem skládají pouze rytíři první kategorie, tj. rytíři spravedlnosti.
    Možná by to chtělo v popisech tak komplikované kauzy lépe vyznačit, kde je sever. Abychom v tom nezabloudili.

    • Lucie Cekotová napsal:

      To je pravda, ale trochu mimo možnosti překladatele, ať už moje nebo toho, kdo překládal článek na LdL. Steve Skojec a OnePeterFive je obecně spolehlivý zdroj, ale Roberto de Mattei a Rorate jistě rovněž. Takže v tomto případě těžko soudit. Nicméně ať tak či tak, na podstatě věci to nic nemění: Von Boeselager byl odpovědný za distribuci Církví zapovězených antikoncepčních prostředků prostřednictvím církevní instituce, což je pohoršující, a odejít měl. Dopadlo to tak, že byl vrácen do funkce, ba povýšen, a odejít musel ten, kdo se pohoršlivou situaci snažil řešit.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Je možné, že to tak bylo, ale ten problém byl přetransformován do jiné roviny: kardinál Burke řekl, že k odvolání je zmocněn papežem Františkem a ten se k vydání této pravomoci kardinálu Burkeovi evidentně nehlásil.
        A problém také spočíval v rozměru rezignace, kterou Festing po svém podřízeném požadoval – nejen na post velkokancléře, ale také zmocněnce pro ty problematická charitativní díla. Tam ale bohužel jeho pravomoc samozřejmě nesahá, kdo znáte skutečnost dotačních smluv, víte, v čem je problém …

        • Fr. Albert T.O.P. napsal:

          To je naprosto absurdní. Vždy existuje zástupce, který agendu převezme, pokud je třeba.
          Chápu, že se opět musíte zastávat liberálních neokatolíků, ale tento váš argument je zcela lichý. Velmistr Festing byl zcela v právu.

          • Jaroslav Klecanda napsal:

            Mnohá dotační charitativní díla jsou donačně vázána na konkrétního zmocněnce přijímajícího daný dar – zvláště mezi šlechtici je to poměrně obvyklá praxe – divím se, že Vám to není známo, myslím, že mezi tradičními katolíky je dost nobilitates.
            A překvapuje mě Vaše ideologické nahlížení světa. Vůbec se v tom sporu nikoho nezastávám – jak bych si mohl dovolit rozsuzovat něco takového? Jen zmiňuji určitý rozměr dané události. Ideologické posuzování bližních podle toho, kdo kam „patří“, nechte prosím, komunistům a nacistům, křesťanům nesluší. :-( Děkuji Vám. :-)

  7. Petr napsal:

    http://www.onepeterfive.com/cardinal-gerhard-muller-receives-sharp-criticism-recent-il-timone-interview/

    Nejen story Maltezských rytířů, ponižování Raymonda L. Burkeho všemožným způsobem kvůli jeho nekompromisnímu postoji vůči herezím v AL, ale už i Kardinál Můller, prefekt kongregce pro nauku víry, podobným způsobem zřejmě zakusí útlak a nespravedlivé vyhoštění z Kongregace pro nauku víry…

    Zabrousil jsem na web, určený mladým křesťanům v ČR… a s úžasem jsem nechápavě četl oslavné texty směrem k Františkovi…a napadla mě otázka…vrací se skryté metody komunismu k přeprogramování myšlení těch nezranitelnějších, mladých čistých duší ve prospěch lží a zlého? Vždyť on /zlý/ se nám směje spolu se svým povolným nástrojem za dveřmi, jak se mu daří lovit naivní, nadšené a bezelstné duše, spolu s kněžími…Pokud někdo, znalý angličtiny, se pozorně začte do článku na 1P5 , jehož link uvádím, pak si přečte, jak se František srdečně směje protestům na plakátech v ulicích Říma, jak si pořídil vatikánského odstřelovače pro případné rebely z řad prelátů a vatikánských „ministrů“ kolem něho, kteří by náhodou nechtěli souhlasit s jeho herezemi… A pak se jen divím tomu zlověstnému mlčení v řadách kléru k tomu, co se v církvi ve skutečnosti již děje a již dnes odvíjí.. za tragické schizma, nad kterým se zavírají oči i uši. Asi tak nějak analogicky, jak nám to naši rodičové prezentovali, když řádil komunismus, kdy si museli myslet své a jednat podle toho, jak režim vyžadoval…nebo je to podobnost čistě náhodná? Jenže my jsme na církevní půdě na rozdíl od politického režimu, zde se od každého z nás očekává upřímné hledání pravdy, vedoucí k Pravdě a zásadnímu nekompromisnímu postoji, to ANO-NE, nikoliv korouhvička zmítaná větrem toho, co se po nás vyžaduje a co je pohodlnější…Pán Ježíš, ačkoliv věděl, že si podepisuje ortel smrti, přesto svědčil o sobě… když řekl: „Já a Otec jsme jedno..“ Což bylo v tehdejší době rovno rozsudku smrti pro tehdejší židovské vrchní osazenstvo…ale i za tuto cenu svědčil ve prospěch pravdy a spásy pro každého z nás… My si to neuvědomujeme, že je potřeba vstoupit buď na tu cestu následování našeho Mistra a Božského učitele , nebo na cestu kompromisů a tím přitakávání zlému, polopravdám a lžím ..? Nechce se nám angažovat pro naši šťastnou věčnost a raději budeme svým špatným příkladem duchovního ignorantství svádět maličké kolem nás? I to je volba, díky naší svobodné vůli,dokonce to nedávno zaznělo i při čtení ve mši svaté – Sir. 15,16-20.. Není na místě a důležité, se v tento historický moment zastavit, prosit Boha o rozlišení a vybrat si správně… nebo dál budeme spát, protože nám je to jedno…

  8. Ivan Lebar napsal:

    Dovoluji si přidat ještě informaci o „učinnosti“ kondomové terapie u AIDS.
    Charakteristické je porovnání průběhu epidemie AIDS v Thajsku a na Filipinach. První osoba nakažena s HIV byla zjištěna jak v Thajsku, tak i na Filipínách ve stejném roce 1984.V roce 1987 v Thajsku bylo evidováno 112 nakažených, ve Filipínách 135.V roce 1991 Světová zdravotnická organizace (WHO) předvídala, že v roce 1999 bude mít Thajsko 60-80 000 nakažených a na Filipínách bude mezi 80-90 000. Stejného roku (1991) nastartoval ministr zdravotnictví Thajská pan Viravedya tzv. program 100% použití prezervativů. Tato iniciativa byla obecně přijata a prezervativy se nabízely ve supermarketech, barech, bordelech a na různých dalších veřejných místech. Podobné nátlaky byly provedeny i na Filipíny, aby se i tento stát ujal reklamy a rozprodávání prezervativů, ale tam tomu bylo zabráněno kvůli rozhodnému veřejnému kladení odporu od strany Katolické církve. Naopak tam se rozjel program „Filipiny bez AIDS“ založený pouze na čistotě a abstinenci. Podívejme se tedˇ co následovalo jako výsledek. V roce 1999 podle zprávy UNAIDS v Thajsku bylo už 755 000 nakažených od kterých už zemřelo 65 000, přičemž ve stejném roce na Filipínách celkový počet nakažených byl 1 005 a zemřelo jich 225.
    Před cca 10 let na internetových stránkách* organizace spojených národu pro boj s AIDS UNAIDS přečteme číslo 880 000 nemocných na AIDS v Thajsku a 11 000 na Filipínach.

    • Peter P napsal:

      Pre Ivana: Mate k dispozicii nejaky zdroj tejto informacie? Dnes idem na pivo a by som to tam – pred liberalmi a luteranmi – vytiahol.

  9. Ivan Lebar napsal:

    Ad Peter P
    dostal jsem do rukou zprávu vedoucího HLI na Filipinech. Cela je zde:

    Human Life International – BBC – Thailand and Philippines AIDS RatesTelling
    the Truth: AIDS Rates for Thailand and the Philippines

    By RENE JOSEF BULLECER, M.D.
    Executive Director, HLI Visayas Mindanao

    There has been a wealth of misinformation and misleading interpretations
    of facts surrounding the spread of HIV/AIDS in Thailand and the
    Philippines. Anti-life forces, of course, continually push and spin facts
    while working toward their deadly agenda. These organizations view condom
    distribution as the one great solution to curb the spread of HIV/AIDS even
    though time and experience has proven just the opposite.

    Let’s examine the actual figures:

    The first AIDS case in Thailand was diagnosed in 1984, when a homosexual
    prostitute tested positive for the disease. Later it spread among the
    female and male prostitutes, and among intravenous drug users. The first
    AIDS case in the Philippines was also diagnosed in 1984.

    By 1987, there were 112 cases of HIV/AIDS infection in Thailand and 135
    cases in the Philippines.

    In 1991 the World Health Organization (WHO) AIDS Program forecasted that
    by 1999 Thailand would have 60,000 to 80,000 cases, and that the
    Philippines would experience between 80,000 and 90,000 cases of HIV/AIDS.

    During that same year the Minister of Health of Thailand, Mr. Viravedya,
    launched the heavy-handed, „100% Condom Use Program.“ All brothels were
    required to stock a large supply of condoms, and condom vending machines
    appeared in supermarkets, bars and other public places. This initiative
    was widely accepted by the people of Thailand. I was able to visit Bangkok
    in both 1994 and 1997 to see this first-hand.

    A year after this program was set loose upon Thailand (1992), the infamous
    Secretary of Health (now a senator), Mr. Juan Flavier, tried to implement
    the program in my own country, the Philippines. This small, 4’11“ man
    tried every technique he could think of to get his country to accept the
    flood of condoms waiting to invade. He even went so far as to mock and
    deride Church leaders.

    Flavier’s efforts in the Philippines failed, however, and in 1999 the
    UNAIDS reported 755,000 total confirmed cases of HIV infection in
    Thailand-65,000 had died of the disease. That same year, in the
    Philippines, the total number of HIV cases was only 1,005. The disease had
    killed only 225 people.

    The discrepancy in the infection rates between the two countries, Thailand
    with severe condom-oriented programs and the Philippines without, has
    continued and only grown wider. As of August 2003 there were 899,000
    HIV/AIDS cases documented in Thailand and approximately 125,000 deaths
    attributed to the disease. These numbers are many times those projected by
    the WHO (60,000-80,000 cases) in 1991.

    These numbers contrast sharply with those of the Philippines where, as of
    September 30, 2003, there were 1,946 AIDS cases resulting in 260 deaths.
    This is only a mere fraction of the number of cases (80,000-90,000) that
    the WHO projected would be reached by 2000.

    Due to the unabated rise of cases of HIV/AIDS in Thailand, the UNPFA
    sponsored a meeting in Bangkok in September 2003. Unable to curb the
    spread of the disease, they are focusing now on AIDS care. Ironically,
    records show that majority of the AIDS hospice centers are currently owned
    and being run by the Catholic missionaries, particularly the Camillian
    Fathers!

    The discrepancy between the numbers of HIV/AIDS cases in Thailand and the
    Philippines is particularly poignant considering that the Philippines is
    actually the more populous country. According to the U.N., Thailand has 66
    million people. While according to the USAID-funded Commission on
    Population, the Philippines is now home to 82 million souls.

    To what does the Philippines owe its great success in the fight against
    AIDS?

    The AIDS-Free Philippines which I personally organized in 1991 got the
    blessings from the Catholic Bishops Conference of the Philippines in 1993
    as the official program to combat the pro-condom advocates nationwide.
    Despite extremely limited local funds (we never received any foreign
    funds) we were able to spread our program widely among our target groups
    ranging from the Maritime students, inter-island seamen, prison inmates,
    secondary and college students, civic organizations, and religious groups
    and institutions.

    AIDS-Free Philippines is the only pro-chastity/abstinence and truth based
    anti-AIDS program in the Philippines. I have participated in scores of
    radio and television interviews through these years and even debates
    (where I debunked the claims of condom effectiveness) with pro-condom
    Department of Health officials and NGO’s.

    Our secret weapon is, of course, prayer. We always start each lecture,
    seminar, training session, and convocations with a prayer and we always
    emphasized the moral aspect of the problem.

    Of course, though years of experience in examining the differing AIDS
    infection rates in the Philippines and Thailand would seem to prove beyond
    any doubt the disastrous ineffectiveness of the condom solution, there are
    still efforts to implement these and similar strategies in the
    Philippines. Despite so much evidence, the culture of death never gives up
    on the condom.

    Přidávám ještě tehdejší závěr:

    Today UNAIDS refers 610 000 people living with HIV in Thailand and only 8300 in Philippines. See: UNAIDS Report on the AIDS epidemic:
    http://www.unaids.org/en/CountryResponses/Regions/default.asp

  10. […] První díl v češtině viz Dobytí Malty I […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *