Papež mění obřad umývání nohou na Zelený čtvrtek

Na Zelený čtvrtek se mění rituál umývání nohou. Nově se tohoto symbolického úkonu se mohu účastnit také ženy a dívky.

Kongregace pro bohoslužbu a svátosti vydala „na přání papeže“ odpovídající Dekret. Datován je k Svátku tří králů a v platnost vstupuje právě na letošní Zelený čtvrtek, tedy 24. března.

Papež František ostatně již během všech tří Zelených čtvrtků svého pontifikátu praktikoval „výjimky“ oproti dosavadním regulím. Nejenže omýval nohy ženám a dívkám – jak to nyní dovoluje – ale také jinověrcům, což ovšem zůstává i nadále zapovězeno.

Přílišný důraz na jeden aspekt Zeleného čtvrtku?

Dosud se papež vlastně vůbec nedržel tradice. Umývání nohou je sice jen jedním aspektem liturgie Zeleného čtvrtku a není v žádném případě tím nejdůležitějším, ovšem je komplementární k ostatním. Během Poslední večeře Kristus ustanovil dvě svátosti – svátost oltářní a svátost kněžství. Kritikové papeži předhazují, že oba tyto zásadní prvky Církve svým veřejným způsobem celebrace na Zelený čtvrtek zastiňuje. Tím, že tuto liturgii sloužil ve věznici nebo v zařízeních pro handicapované či uprchlíky. Tedy na místech, která mohl navštívit i jindy během roku.

Umývání nohou se vztahuje ke kněžství. Papežové vykonávali tento obřad vůči dvanácti kněžím, většinou kardinálům a biskupům a tím následovali příklad Ježíše Krista vůči dvanácti apoštolům. Pohlaví zde hraje přirozeně svoji nezastupitelnou roli. Jde o gesto služby a pokory. Provádí se hierarchicky s příslušně nejbližšími podřízenými, tak jak to učinil Kristus. Jde o vyjádření potřeby ještě větší pokory především vůči blízkým spolupracovníkům a podřízeným.

Přinést „plný smysl gesta vyjádření“

Na mnohých místech tomu bylo doposud tak, že biskupové ve svých katedrálách během obřadů Zeleného čtvrtku myli nohy nejen kněžím, ale i mnohým laikům – mužům.

V dopise prefektovi Kongregace pro bohoslužbu a svátosti objasňuje František důvody změny rituálu. Píše v něm, že již dlouho o tom přemýšlel – ještě v době, kdy byl kardinálem. Chtěl „zlepšit“ použití rituálu, aby tím lépe vyjádřil „plný význam gesta, které Ježíš zanechal při Poslední večeři, jeho sebedarování až k smrti, ke spáse světa, jeho lásku bez hranic.“

Po „starostlivém zvážení“ se odhodlal změnit rubriky římského misálu. „Ustanovuji, že rubriky budou změněny, […] že nyní budou moci pastýři Církve vybírat k účasti na obřadu mezi všemi členy Božího lidu.“ Jinověrci zůstávají tedy i nadále vyloučeni. Přinejmenším oficiálně. Papež je samozřejmě papež.

Giuseppe Nardi (mírně zkráceno)

Přeložila Milena Svobodová

Originálně vyšlo na Katholisches.info pod jménem Papst ändert Fußwaschungsritual am Gründonnerstag.

4 Responses to Papež mění obřad umývání nohou na Zelený čtvrtek

  1. Miroslav napsal:

    Nemýlím-li se, tak papež Benedikt XV. vydal k této problematice pokyny (nevím jak je správně pojmenovat), kde jasně stanovil, že obřad mytí nohou má být prováděn vždy a zásadně mužům a to mužům ctnostným.
    Jde tedy o další promyšlený krok k demontáži a postupné likvidaci církve velkým škůdcem, jak jej nazvala A. K. Emmerichová podle svých vizí konce časů.

  2. Jaroslav napsal:

    S tímto populistickým papežem je čím dále tím více težší věřit.
    Při návštěvě římské synagogy vyslovil totiž neobvykle závažná slova týkající se teologické oprávněnosti existence Izraele jako lidu Božího a jeho významu pro církev: „Křesťané pro pochopení sebe samých nemohou nepoukazovat na židovské kořeny a církev, přestože hlásá spásu prostřednictvím víry v Krista, uznává nezrušitelnost Staré smlouvy i věrnou a stálou lásku Boha k Izraeli.“
    Papež v rozporu s Tradicí a Písmem sv. obhajuje Starou smlouvu jako stále trvající a nezrušitelnou.
    A opona chrámová roztrhla se. Přestalo staré náboženství, staré oběti zrušeny. (biskup Brynych)
    Pavel Židům 8, 6-13
    Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby (než Mojžíš), právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.
    Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou. Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku.
    Bůh kárá svůj lid a říká: Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou, ne jako byla ta smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské. Neboť oni nezůstali v mé smlouvě a já jsem se jich zřekl, praví Hospodin.
    1. list Janův 2,22-23; 4,14-15
    Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.
    Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
    1. list Janův 2-4
    Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.
    Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
    (pokračování)

  3. Jaroslav napsal:

    Z rozhovoru s MUDr. Gabrielem Hoffmannem, konvertitou ze židovství, uveřejněném v časopisu M Rosa 06/1997. Pan doktor žil na Slovensku ve Snině.

    (Nevraživost ortodoxního židovstva vůči křesťanům jakoby vyplývala ze skrytého poznání viny, ne však omylu, ale vědomé vzpoury vůči Bohu, a tak jsou novodobé dějiny vyvoleného národa dějinami vlastní kletby, jak to výstižně charakterizuje dr. Hoffmann. – z úvodu redaktora Antona Seleckého)

    „Jedinečná, neopakovatelná a nejvýznamnější zásluha biblického židovského lidu je vyznání, že Bůh je jen jeden, který byl, je a bude navěky. Proto dostal židovský národ výsadu a stal se vyvoleným národem, to trvalo do příchodu Mesiáše, Pána Ježíše Krista. Od této doby všecky zásluhy a výsady vyvoleného národa se staly privilegiem pokřtěných, kteří mají výlučné právo být Božím lidem. Židovství už v době Krista ztratilo všecky atributy jediného vyvoleného národa, Božím národem může být jen ten, který uzná Kristovo božství.

    Zdravého rozumu zbavené zástupy před Pilátem v hněvu a zlosti nahlas volaly: Ukřižuj ho!, Ukřižuj ho! Z úst se jim sypaly kletby: Jeho krev na naše hlavy a na hlavy našich dětí!
    Dějiny posledních 2000 let potvrdily, že tato sebekletba se stala začátkem potoků slz a útrap, mořem krve, opovržení a pronásledování. Musíme se ptát, zda tyto hrůzné skutečnosti, lidsky těžko pochopitelné a sotva uvěřitelné, nejsou zákonitou odezvou kletby vyslovené před Pilátem.

    Proč Židé do dnešních dnů neuznávají Ježíše Krista a stále očekávají jiného mesiáše? Je to kvůli tomu židovskému sebevědomí, pýše a představám o vyvolenosti. Každý reálně smýšlející Žid musí cítit a vědět, že neexistují již žádné argumenty, ani věroučné, ani vědecké, aby židé setrvávali ve své víře. Kristus, který vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa, stále čeká na obrácení svého ještě před časem vyvoleného národa. Židé musí změnit svoji mentalitu a ovládnout svoje cítění pomstychtivosti, nenávisti a vyvolenosti.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *