Navedení k životu zbožnému: IX. Rozjímání 1.: O stvoření

Sv. František Saleský

Příprava

1. Živě si uvědom, že Bůh ti jest přítomen.

2. Pros ho za osvícení.

Úvahy

1. Uvažuj, že není ještě dávno, co jsi nebyla na světě; tvé bytí bylo opravdové nic. Kde jsme byly tenkráte, má duše? Svět trval již tolik věků, a o nás nebylo ještě ani zmínky.

2. Bůh způsobil svou vůlí, že jsi vyšla z onoho „nic“, a učinil tě tím, čím jsi, a to z pouhé své dobroty, nemaje tě nikterak potřebí.

3. Uvažuj, jaké bytí Bůh ti daroval. Daroval ti bytí, které tě činí nejpřednější bytostí mezi všemi bytostmi viditelnými, bytí schopné trvání věčného a dokonalého spojení s boží Velebností.

City a předsevzetí

1. Pokoř se hluboko před Bohem a řekni mu z celého srdce se žalmistou: „Ó, Pane, bytost má jest jako nic před tebou!“ (Ž. 38, 6.) Kterak tedy jsi se rozpomenul na mne, abys mne stvořil? Ach duše má, tys byla pohroužena v propast onoho dávného ničeho, a byla bys tam ještě dnes, kdyby Bůh tě byl z ní nevytrhl. A co bys činila v onom ničem?

2. Vzdávej Bohu díky: Veliký a dobrotivý Stvořiteli můj, jak velikými díky jsem ti povinna, že jsi mne vytrhl z mého ničeho a učiniľs mne tím, čím jsem! Co mohu činiti, abych náležitě dobrořečila svatému jménu tvému a slušně ti děkovala za nesmírnou dobrotu tvou?

3. Zastyď se: Ach, ach, můj Pane a Stvořiteli, místo abych tě byla milovala a tobě sloužila, pozdvihovala jsem se proti tobě svými nezřízenými nákonnostmi, odtrhla a vzdálila jsem se od tebe a oddala jsem se hříchu, nic tebe nedbajíc, jako bys nebyl můj dobrotivý Stvořitel.

4. Poniž se před Bohem: Ó duše má, věz, že Pán jest tvůj Bůh, on tě učinil, a ne ty učinila jsi sama sebe. Ó Bože můj, zajisté, dílo tvých rukou jsem já.

Již tedy nechci mívati zalíbení sama v sobě, neboť sama od sebe nejsem jiné než pouhé nic. Čím se honosíš, prachu a popele? Ale abych se přesněji vyjádřila: Ó pravé nic, čím se vynášíš? Ano, budu činiti to a to … ke svému pokoření; budu snášeti i to a to pohrdání; umiňuji si, že změním svůj život a budu následovati svého Stvořitele, budu spatřovati svou čest v tom druhu bytí, který mi dal, a budu svého bytí užívati k tomu, že ho budu poslušna, že budu činiti jeho vůli; a abych tento svůj úmysl provedla, budu užívati prostředků, které mi budou ukázány a jichž budu vyhledávati u svého duchovního otce.

Závěrek

1. Děkuj Bohu: Dobrořeč, duše má, Bohu svému, a všecky útroby mé chvalte jeho svaté jméno, neboť jeho dobrota vyvedla mne z ničeho, a milosrdenství jeho mne stvořilo.

2. Obětuj mu: Bože můj, obětuji ti z celého srdce svého bytí, které jsi mi daroval, tobě je věnuji a posvěcuji.

3. Pros ho: Bože můj, posilni ve mně tyto city mé a tato má předsevzetí. Nejsvětější Panno, matko milosrdenství, poroučej mne velikému milosrdenství Syna svého se všemi těmi, za něž se mám modliti atd. – Otčenáš, Zdrávas.

Až dokonáš svou modlitbu, chvilku se procházej a v duchu z úvah, které jsi činila, natrhej si jako kytičku několika zbožných myšlenek a k nim se za dne vracej, jakobys k nim voněla.

Sv. František Saleský, biskup Ženevy a učitel Církve

Přeložil Msgr. ThDr. Karel Vrátný

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *