Sv. František Saleský

Příprava

1. Živě si uvědom, že Bůh ti jest přítomen.

2. Pros ho za osvícení.

Úvahy

1. Uvažuj, že není ještě dávno, co jsi nebyla na světě; tvé bytí bylo opravdové nic. Kde jsme byly tenkráte, má duše? Svět trval již tolik věků, a o nás nebylo ještě ani zmínky.

2. Bůh způsobil svou vůlí, že jsi vyšla z onoho „nic“, a učinil tě tím, čím jsi, a to z pouhé své dobroty, nemaje tě nikterak potřebí.

3. Uvažuj, jaké bytí Bůh ti daroval. Daroval ti bytí, které tě činí nejpřednější bytostí mezi všemi bytostmi viditelnými, bytí schopné trvání věčného a dokonalého spojení s boží Velebností.

City a předsevzetí

1. Pokoř se hluboko před Bohem a řekni mu z celého srdce se žalmistou: „Ó, Pane, bytost má jest jako nic před tebou!“ (Ž. 38, 6.) Kterak tedy jsi se rozpomenul na mne, abys mne stvořil? Ach duše má, tys byla pohroužena v propast onoho dávného ničeho, a byla bys tam ještě dnes, kdyby Bůh tě byl z ní nevytrhl. A co bys činila v onom ničem?

2. Vzdávej Bohu díky: Veliký a dobrotivý Stvořiteli můj, jak velikými díky jsem ti povinna, že jsi mne vytrhl z mého ničeho a učiniľs mne tím, čím jsem! Co mohu činiti, abych náležitě dobrořečila svatému jménu tvému a slušně ti děkovala za nesmírnou dobrotu tvou?

3. Zastyď se: Ach, ach, můj Pane a Stvořiteli, místo abych tě byla milovala a tobě sloužila, pozdvihovala jsem se proti tobě svými nezřízenými nákonnostmi, odtrhla a vzdálila jsem se od tebe a oddala jsem se hříchu, nic tebe nedbajíc, jako bys nebyl můj dobrotivý Stvořitel.

4. Poniž se před Bohem: Ó duše má, věz, že Pán jest tvůj Bůh, on tě učinil, a ne ty učinila jsi sama sebe. Ó Bože můj, zajisté, dílo tvých rukou jsem já.

Již tedy nechci mívati zalíbení sama v sobě, neboť sama od sebe nejsem jiné než pouhé nic. Čím se honosíš, prachu a popele? Ale abych se přesněji vyjádřila: Ó pravé nic, čím se vynášíš? Ano, budu činiti to a to … ke svému pokoření; budu snášeti i to a to pohrdání; umiňuji si, že změním svůj život a budu následovati svého Stvořitele, budu spatřovati svou čest v tom druhu bytí, který mi dal, a budu svého bytí užívati k tomu, že ho budu poslušna, že budu činiti jeho vůli; a abych tento svůj úmysl provedla, budu užívati prostředků, které mi budou ukázány a jichž budu vyhledávati u svého duchovního otce.

Závěrek

1. Děkuj Bohu: Dobrořeč, duše má, Bohu svému, a všecky útroby mé chvalte jeho svaté jméno, neboť jeho dobrota vyvedla mne z ničeho, a milosrdenství jeho mne stvořilo.

2. Obětuj mu: Bože můj, obětuji ti z celého srdce svého bytí, které jsi mi daroval, tobě je věnuji a posvěcuji.

3. Pros ho: Bože můj, posilni ve mně tyto city mé a tato má předsevzetí. Nejsvětější Panno, matko milosrdenství, poroučej mne velikému milosrdenství Syna svého se všemi těmi, za něž se mám modliti atd. – Otčenáš, Zdrávas.

Až dokonáš svou modlitbu, chvilku se procházej a v duchu z úvah, které jsi činila, natrhej si jako kytičku několika zbožných myšlenek a k nim se za dne vracej, jakobys k nim voněla.

Sv. František Saleský, biskup Ženevy a učitel Církve

Přeložil Msgr. ThDr. Karel Vrátný