K výhradám otce Františka Juchelky ohledně Medžugorje

Dříve než odpovím na podnětnou kritiku otce Františka Juchelky, která se týkala mé sedm let staré přednášky o soukromých zjeveních, resp. její části, musím předestřít několik věcí. Uvědomuji si, že tímto strkám hlavu do oprátky, a to vázanou hned na dva uzly: budu vypadat jako nevychovanec, protože polemizuji s knězem, a za druhé, stanu se v očích některých věřících nepřítelem Panny Marie, jelikož zpochybňuji její zjevení v Medžugorje, což je pro jisté lidi dogma.

S prvním toho moc nenadělám. Přiznávám, že příliš nechápu, proč otec Juchelka toto téma nyní vnáší do diskuse. Pokusím se ale k některým věcem vyjádřit a možné nejasnosti osvětlit. Co se týče druhého „uzlu na oprátce“, tak jsem toho mínění, že Panna Maria nepotřebuje k svému oslavení žádné pochybné taškařice, které jí naopak zraňují. Tím ale nechci říci, že Bůh nemůže požehnat a udělit milosti těm, kteří jej s upřímným a pokorným srdcem hledají, byť na nepravém místě.

Dříve než se budu věnovat textu samému, rád bych upozornil, že můj příspěvek o Medžugorje byl pouze jakýmsi apendixem k přednášce o soukromých zjeveních jako takových. Rozhodně se nejednalo o nějaké vyčerpávající pojednání celkové problematiky. Chtěl jsem spíš vykreslit jisté problémy, které se soukromými zjeveními souvisejí, na několika ukázkách z Medžugorje. Jsem toho názoru, že tato skutečnost by měla být v případné polemice zohledněna.

Úvodem se musím vyjádřit k poměrně razantnímu nástupu otce Juchelky, kde mne nepřímo obviňuje z toho, že čtenáře zavádím, neboť si vybírám neobjektivní a neověřené zdroje, např. RNDr. Mráčka „se sklonem k mysticismu a okultismu“. Otec Juchelka mne pak správně poučuje, že „si nestačí na internetu vyhledat nějaké nepodstatné komentáře a drby nebo sáhnout po první dostupné knize bez rozlišení, jakou to má vypovídací schopnost“.

Na svoji obranu pouze uvedu, že v češtině není k tématu Medžugorje příliš pramenů, a tak jsem čerpal z toho, co bylo. Faktem je, že RNDr. Mráček se Medžugorje, třebaže ze svého pohledu a výběrově, věnoval a věnuje u nás asi nejzevrubněji. Odkazoval jsem tedy na takové citáty, které by si mohli posluchači/čtenáři případně ověřit.

Poněkud směle jsem doufal, že mi můj oponent poukáže na vhodnou literaturu, z které lze čerpat, aniž by byl člověk sveden. Bohužel, nic takového jsem v jeho příspěvku nenašel, což mě docela mrzí. Otec Juchelka, kupodivu, jako jeden z mála svých zdrojů o Medžugorje zmiňuje internetové stránky http://www.medjugorje.ws/cs/updates/, a dodává, že je „důvěryhodný, ač neoficiální“ (sic!). Jeden by se mohl ptát, odkud se jeho důvěryhodnost bere. Dále hovoří o nějaké neurčité oficiální (se schválením biskupa?) „verzi poselství“, kterou blíže nespecifikuje. Argument otce Juchelky: „Zkusil jsem do vyhledávače na této stránce zadat některá klíčová slova z uváděných textů údajně řečených Pannou Marií. Na žádné skutečné poselství mne vyhledávač neodkázal! Takže je to pravdopodobně kachna.“ ponechávám bez komentáře.

Otec Juchelka nyní shazuje moje zdroje „okultistou“ RNDr. Mráčkem, ale je to poprvé, co něco takového slyším. Vystoupil snad někdy za čtrnáct let svého kněžského působení veřejně proti RNDr. Mráčkovi a tomu, co šíří? Varoval před ním věřící? A co říká na to, že jeho kněžští spolubratři doprovázeli, a snad stále doprovázejí, „poutě“ RNDr. Maráčka do Medžugorje? Jak se v tom, jakožto laik, mám vyznat, když kněží celou dobu mlčeli? Není také mojí vinou, že takovéto publikace, tedy knihy o církevně neschválených „zjeveních“, mohou volně vycházet a být šířeny mezi prostým lidem.

Ale musím se RNDr. Mráčka trochu zastat. Myslím, že v jeho knihách je třeba rozlišit dvě věci: na jedné straně jeho osobní komentáře a závěry, a na straně druhé faktické informace, např. výroky vizionářů, kněží atp., které jsou většinou pouze převzaty z jiných medžugorských zdrojů. Nebo mám snad upozornění otce Juchelky brát tak, že RNDr. Mráček je nejen „okultista“, ale také lhář, protože si tyto výroky vymýšlí?

Ale budiž. Otec Juchelka se pokusil zpochybnit osobou RNDr. Mráčka moje zdroje, a tím vlastně i celý zbytek. Nabídnu mu tedy zdroje alternativní, nemráčkovské, ba co víc, v drtivé většině neinternetové (dále jen NEMRZD). A pokud jsou i tito autoři „okultisté“, pak nelze jinak, než prohlásit celé „zjevení“ v Medžugorje za spiknutí „okultistů“.

1. Dívky lhaly

Zde se musím obvinit z omylu, kterého si otec Juchelka nevšiml: zaměnil jsem chybně Vicku za Mirjanu. Vicka totiž u prvního „zjevení“ chyběla. Za to se všem pochopitelně omlouvám. Existuje zvuková nahrávka z výslechu u biskupa, kde je zachycena také předchozí přísaha Mirjany, že bude hovořit pravdu. Nejprve biskupovi tvrdila (ostatně stejně jako Ivanka, přičemž Vicka jejich verzi potvrzovala), že šly hledat ztracenou ovečku (což je hezké), aby následně, když byla upozorněna, že mluví pod přísahou, přiznala, že šly poslouchat rockovou hudbu a kouřit cigarety, které nota bene ukradly svým rodičům (což hezké není). To nepopírá nikdo, ani prominentní stoupenci Medžugorje ne, viz např. NEMRZD: René Laurentin, Medjugorje Testament, Toronto 1998, str. 81; Wayne Weible, The Final Harvest, Orleans 1999, str. 11. Prohlášení biskupa Pavao Zaniče z února roku 1990, které se mj. týká i zmíněné lži pod přísahou, vyšlo např. v časopise Fidelity, květen 1990.

Nerozumím argumentaci otce Juchelky. Chápu, že puberťačky vezmou tajně rodičům cigarety a jdou si někam na kopec zakouřit, tak život chodí. Ale lhát biskupovi pod přísahou o okolnostech prvního „zjevení“ je přeci něco jiného! Otec Juchelka zmiňuje nešťastného Maximina z La Sallete. Ano, ale to přeci nikterak neomlouvá, ani nesnižuje závažnost křivopřísežnosti medžugorské „vizionářky“. Těžko například může člověk omlouvat své zapření Krista slovy: „No a co, sv. Petr ho zapřel třikrát.“ A pokud vizionářky biskupovi tak těžce lhaly (resp. chtěly lhát) v jedné věci, kde máme jistotu, že nelhaly také v jiných případech?

2. Konec nekonec

Otec Juchelka, píše, že jsem se ohledně předpovídaného konce medžugorských zjevení vyjádřil nejasně. Nesouhlasím s ním, ale dobrá, tedy jasněji. Pokud jde o konec zjevení, tak existuje zvukový záznam z rozhovoru mezi otcem Jozem Zovkem, Jakovem, Mirjanou a dalšími dvěma přítomnými farnicemi, kde děti říkají, že zjevení budou pokračovat ještě jenom tři dny, tj. do pátku 3. července 1981. Přepis záznamu lze nalézt v NEMRZD knize Darii Klanacové, Aux sources de Medjugorje, Montreal 1998.

Večer 30. června 1981

Mirjana: „Ptala jsem se jí, kolik dní s námi ještě zůstane. Kolik dní s námi ještě bude. Řekla: ,Tři dny.‘“

P. Zovko: „Kolik?“

Mirjana: „Tři dny. To znamená do pátku.“ […]

Mica (jedna z farnic): „Ptali se ještě sami [,vizionáři‘] na dvě nebo tři otázky. Například jestli se svatá Panna Maria zjeví v kostele. Řekli, že se usmála a odpověděla: ,Ano.‘ A pak se Mirjana zeptala: ,Kdy?‘ Já jsem se na to neptala. A ona [Gospa] řekla: ,Ve stejnou dobu.‘ A pak se ptali, kolikrát se jim ještě zjeví. A řekli nahlas: ,Třikrát.‘ A pak ji [Gospu] Mirjana poprosila, myslím, že to byla Mirjana, aby zanechala nějaké znamení…“

Jakov: „To jsem byl já!“

Mica: „Pak se Mirjana sama zeptala: ,Kdy?‘ A ona [Gospa] odpověděla: ,Ve stejnou dobu.‘ A pak se jí Mirjana zase zeptala kolikrát, kolikrát se ještě zjeví.“

Jakov: „To jsem se ptal já…“

Mica: „A ona [Gospa] řekla: ,Ještě třikrát.‘“

P. Zovko: „Kdo řekl ,třikrát‘?“

Ivanka: „Gospa.“

P. Zovko: „Kdo z vás to řekl?“

Mirjana: „Já.“ [směsice hlasů]

Mica: „Oni všichni to řekli.“

P. Zovko: „Tak to mě zajímá. Třikrát! Takže kdy ta zjevení tedy skončí?“

Mica: „Řekli: ,Hned.‘ Pak řekli, že skončí v pátek.“

P. Zovko: „Ale kde to skončí v pátek.“

Jakov: „V kostele.“

Mirjana: „Když nám to Gospa neřekla, tak si možná přeje, aby to bylo naposledy na kopci.“

Ponechávám na čtenářích, aby si obrázek o věrohodnosti „vizionářů“ udělali sami. Nicméně opět zopakuji, že to nikdo z předních přívrženců nepopírá, jen se zmíněnou skutečnost snaží kostrbatě vysvětlit. P. Zovko to později omlouval slovy: „Dal jsem dětem knihu o Lurdech. Z počtu zjevení, které obdržela Bernardeta, si odvodili, že to samé se týká také jich…“ Ale děti přeci jasně tvrdily, že jim to řekla samotná Gospa. Lhaly? A kdy vůbec mluví pravdu?

3. Poslední „zjevení“ – doufejme

Otec Juchelka mi v souvislosti s tvrzením „vizionářů“, že se v Medžugorje jedná o poslední mariánské zjevení, opět vytýká „nejistý zdroj“, tedy RNDr. Mráčka, a tím celou věc zpochybňuje, neřku-li odbývá. Nu dobrá, sahám tedy po prameni, „důvěryhodném, ač neoficiálním“, který mi sám otec Juchelka doporučuje. (Mimochodem, možná by do něj měl nahlédnout nejprve sám.) A co se zde nedočítám!

Poselství „Gospy“ ze dne 2. května 1982:

„Přišla jsem naposledy vyzvat svět k obrácení. Poté se již na této zemi více nezjevím.“ Viz NEMRZD: http://www.medjugorje.ws/en/apparitions/docs-medjugorje-apparitions/ To samé potvrzuje i medžugorský farář otec Tomislav Vlašić ve svém NEMRZD dopise papeži Janu Pavlu II. ze dne 2. prosince 1982: „Všechny děti se v podstatě shodují, že… tato zjevení jsou posledními zjeveními Panny Marie na zemi. To je důvod, proč k nim dochází tak často a proč trvají tak dlouho.“

Je pravdou, že Mirjana po dvanácti letech začala prohlašovat, že tato slova byla v některých knihách a časopisech překroucena, protože „Gospa“ ve skutečnosti údajně prohlásila: „Poté se již na této zemi tímto způsobem [resp. takto] více nezjevím.“

V knihách a časopisech? Vždyť to tvrdil i jeden z duchovních vůdců „vizionářů“ otec Tomislav Vlašić ve svém dopise papeži, a ještě tím omlouval jejich únavnost! „Poselství“ citoval i nejuznávanější z odborníků na Medžugorje otec René Laurentin ve své NEMRZD knize Messages and Teachings of Mary at Medjugorje, Milford 1988, který byl s „vizionáři“ téměř v nepřetržitém kontaktu a dokonce je na vlastní pěst bádal!

Skutečným zázrakem by bylo, kdyby někdo našel byť jen jediný zdroj starší roku 2004, ve kterém stojí: „Poté se již na této zemi tímto způsobem [resp. takto] více nezjevím.“ Komu se snaží Mirjana věšet bulíky na nos?

Na která „poselství“ z Medžugorje a zdroje se vlastně můžeme spolehnout, když jedna z „vizionářek“ po dvanácti letech řekne, že „Gospa“ tvrdila něco jiného, než co se všeobecně předkládalo k věření?

Navíc není jasné, co znamená, že se Panna Maria po medžugorských „zjeveních“ už „takto“ více nezjeví. Až skončí zjevení v Medžugorje, tak se už v Medžugorje nezjeví? Ano, to zní logicky. Nebo se příště zjeví v beranici?

4. Žehnání předmětů „Gospou“

Otec Juchelka mi oprávněně vytýká nepřesnost, že žehnání není svátost, nýbrž svátostina. Jak jsem již zmínil, jednalo se o krátkou doušku k dlouhé přednášce. Slova o „zpochybnění nauky o svátostech“ jsou zkratka zapříčiněná tím, že se otázka svátostin běžně řadí k nauce o svátostech, viz např. Ludwig Ott Grundriss der Katholischen Dogmatik. Je to chyba, za kterou se opět omlouvám. Další mojí chybou bylo, že jsem neupřesnil v jakém smyslu pojem „žehnání“ používám. Jelikož jsem v přednášce hovořil o žehnání předmětů např. růženců, případně vody, tak jsem tím myslel žehnání liturgické, tak jak jej provádí Církev. Viz http://www.newadvent.org/cathen/02599b.htm, kde se rovněž uvádí, že požehnání, které si udílejí křesťané navzájem (např. rodiče dětem), nesmí být zaměňováno s žehnáním v prvém slova smyslu.

Církev je správkyní jak svátostí, tak i svátostin. Co se týče žehnání předmětů, jako jsou např. zmíněné růžence, tak k tomu Církev předepisuje nejen určité rubriky v rituálu, ale zároveň stanovuje, kdo může daný obřad vykonávat, povětšinou kněz nebo biskup. Abych citoval Kodex kanonického práva: „Udělovatelem svátostin je duchovní mající náležitou moc; některé svátostiny podle předpisu liturgických knih mohou podle rozhodnutí ordináře udělovat i laici, kteří mají potřebné vlastnosti. […] Žehnání, kromě vyhrazených papeži nebo biskupům, smí provést kterýkoliv kněz“ (Kán. 1168 a 1169 § 2.).

Otec Juchelka píše, že v případě „Gospy“ z Medžugorje je vše „nutné chápat spíše jako prorocký obraz – Panna Maria je Prostřednicí všech milostí!“. Budiž, pak je ale nutné věřícím vysvětlit, že růženec „požehnaný“ neviditelnou „Gospou“ není požehnaný růženec.

5. Extra Ecclesiam nulla salus

Otec Juchelka dále píše: „K závažné výtce o popírání jedinečnosti spásy v Kristu prostřednictvím Církve. Není uveden důvěryhodný zdroj údajných poselství a doplňky Dr. Mráčka nebudu komentovat – jsou scestné.“ Čili abych opět nestrašil nebohým „okultistou“ RNDr. Mráčkem, uvedu zde zdroje, které doporučuje „důvěryhodný, ač neoficiální“ pramen mého oponenta.

NEMRZD Echo of Mary Queen of Peace z února 1993, které lze nalézt na http://www.medjugorje.ws/data/olm/download/echo/echo-100-en.pdf, nám doporučuje NEMRZD knihu Janice T. Connellové The Visions of the Children, New York 1992, kde na str. 119 najdeme následující rozhovor s Vickou:

Otázka: „Vyzývá Panna Maria všechny lidi na světě, aby se stali katolíky?“

Vicka: „Ne! Panna Maria říká, že všechna náboženství jsou jí a jejímu Synovi drahá. Říká, že jsme to my, lidé, kdo dělá rozdělení.“

V NEMRZD knize The Apparitions of Our Lady at Medjugorje otce Svetozara Kraljeviće, jehož příspěvky si můžete přečíst na stránkách doporučovaných otcem Juchelkou, je zveřejněno několik rozhovorů s „vizionáři“ i „poselství“ údajné Panny Marie z října 1981 (str. 95):

„Bůh vládne nad všemi náboženstvími jako král nad svými poddanými pomocí svých služebníků.“

Dokonce i na zmíněných NEMRZD internetových stránkách samotných můžeme najít následující slova „Gospy“ z Medžugorje:

„V Božích očích nejsou žádná rozdělení a žádná náboženství. Vy, ve světě, jste udělali rozdělení.“

Viz: http://www.medjugorje.ws/en/articles/medjugorje-real/

A nic na nesmyslnosti výše zmíněného výroku nezmění ani dodatek „Gospy“, že není jedno, k jakému náboženství člověk patří, protože „přítomnost Ducha Svatého není v každé církvi stejná“. V Božích očích nejsou žádná rozdělení a žádná náboženství? Bůh nerozděluje lidi na ovce a kozly? Bůh nerozlišuje pravdu a omyl? Lidé udělali rozdělení? Nepřinesl Kristus meč, který rozděluje? Nerozdělil nový Izrael a synagogu satanovu? Bůh nerozlišuje svoji Církev, kterou sám založil, od jiných, falešných náboženství?

Můžeme se horko těžko snažit vysvětlit výrok „Gospy“ v katolickém duchu, ale bude k tomu zapotřebí vyšší úrovně hegeljógy. Není snazší nazvat uvedenou větu patřičným jménem: plácání?

6. Krátce k charismatikům

Nebudu otázku charismatického hnutí rozebírat dlouze, protože vím, že vzbuzuje vášně, a to by nás odvádělo od jádra problému. Otec Juchelka píše, že existence přímé vazby mezi charismatiky a Medžugorje je mýtus. Já tam spojitost ale vidím.

Františkáni z Medžugorje se angažovali v tzv. charismatickém hnutí. V květnu 1981, ještě před „zjeveními“, se duchovní vůdce „vizionářů“ otec Vlašić setkal v Itálii na IV. Mezinárodním kongresu pro charismatickou obnovu církve s předními postavami tzv. charismatické obnovy, otcem Emilianem Tardifem a sestrou Briege McKennovou, kteří Medžugorje později propagovali. 29. června 1981 se otec Vlašić vrací do Medžugorje a pět dní na to začínají „zjevení“. Že je Medžugorje spojeno s charismatickým hnutím, dokládá např. i to, že v srpnu 1983 všichni „vizionáři“ i přítomní kněží a řeholnice přijali pod vedením otce Tardifa „křest v Duchu Svatém“. Otec Tardif místní věřící také „učil“ tzv. mluvit jazyky [neznámými] a prorokovat.

Otec René Laurentin ve své NEMRZD knize La Vierge apparaît-Elle à Medjugorje?, Paříž 1984, napsal, že mezi „zjeveními [v Medžugorje] a charismatickou obnovou existuje předem stanovený soulad“.

Já tomu říkám spojitost.

Ostatně, každý se může na NEMRZD stránkách doporučovaných otcem Juchelkou přesvědčit sám o vztazích mezi charismatiky a Medžugorje, a to v článku „Je Medžugorje duchovním hnutím v Církvi?“, kde se např. v duchu charismaticimsu rozlišuje mezi církví oficiální a charismatickou: http://www.medjugorje.ws/en/articles/medjugorje-spiritual-movement-church/highlight?find=charismatic&findmode=ff

Děkuji otci Juchelkovi za upozornění na postoj „oranty“, který nacházíme na starokřesťanských vyobrazeních. Já jsem jej nezpochybňoval, ani nehaněl, jen jsem poukázal na to, že si „Gospa“, na rozdíl od předešlých zjevení (např. v Lurdech), zvolila k modlitbě postoj typický pro charismatiky, což podle mě není vzhledem k výše uvedeným okolnostem náhoda.

7. Nemilé věci ohledně sexta a věrnosti slibům

Otec Juchelka se snaží vzbudit dojem, že místní františkáni se kolem vizionářů míhají jen tak z povzdálí a vlastně s nimi nemají nic společného. Připomínám, že se v některých případech jednalo o duchovní vůdce „vizionářů“ a ne nějaké kolemjdoucí. Otec Juchelka těžko může popřít, že se k oněm kněžím „Gospa“ občas vyslovovala, a to v tom smyslu, že je hájila. Je nepopiratelné, že otec Ivica Vego, kterého otec Juchelka z nějakého neznámého důvodu nezmiňuje, přivedl do jiného stavu řeholní sestru Leopoldu, a pak byl v roce 1988 tzv. laicizován a oženil se.

O problému otce Vlašiće vím. Bývalá řeholní sestra Rufina, civilním jménem Manda Kozulová, ho označila za fyzického otce svého syna. (Manda Konzulová později poskytla vzájemnou korespondenci s otcem Vlašićem mostarskému biskupovi Mons. Žanićovi. Nebudu zde ony smutné řádky uvádět. Případné zájemce odkážu na NEMRZD knihu E. Michaela Jonese, Medjugorje: The Untold Story, South Bend 1988, str. 58–59, kde najdou výňatky ze zmíněných dopisů.) Stalo se to sice v roce 1976, tedy před začátkem „zjevení“, ale nelze to rozhodně podceňovat, neboť otec Vlašić není ledasjaký kněz (vlastně „byl“, protože byl později také tzv. laicizován).

Podle zdroje nejzdrojovatějšího, tedy deníku Vicky, „Gospa“ 28. února 1982 „vizionářům“ sdělila:

Buďte Tomislavovi [sic! – míněn otec Vlašić] velmi vděční za to, že vás tak dobře vede.“

Viz NEMRZD René Laurentin, Corpus Chronologique des Messages, Paříž 1988, str. 157.

Musím přiznat, že mě zarazila věta otce Juchelky, kde se s pochybnostmi, zda takovéto smutné věci svědčí ve prospěch zjevení, vypořádává argumentem: „Právě naopak – může to přispívat k domněnce, že jde o pravé zjevení a Satan se ho snaží zdiskreditovat právě přes ty hříšné osoby.“ Snad to nemáme chápat tak, že čím více podobných případů bude, tím silnější bude domněnka, že jde o pravé zjevení? Já bych se bez takovýchto „důkazů“ klidně obešel.

8. Ad biskup Žanić

Otec Juchelka již tradičně zpochybňuje moji serióznost tím, když píše: „prohlášení biskupa Žaniče, pokud to takto skutečně řekl, je nedůstojné pastýře Církve“. Co otci Juchelkovi bránilo, aby si, dříve než ze mne začne dělat latentního podvodníka, ono prohlášení vyhledal?

Viz odkaz na oficiální stránky diecéze: http://www.cbismo.com/files/file/LaPosizioneAttuale.pdf (§ 15)

Soud biskupa Žanić je opodstatněn skutečnostmi, které ve své zprávě uvádí, a nejedná se o žádné „osobní antipatie“.

8. Dodatek k dodatku

Ještě krátce k dodatku otce Juchelky, kterému moc nerozumím. Souhlasí s mými větami, že se mají vizionáři, ať již domnělí či skuteční, bezezbytku a poslušně podřídit církevní hierarchii, zejména místnímu biskupovi, nebo s tím nesouhlasí? Pokud jeho dodatek měl toliko odkrýt moji licoměrnost, tak na to mám jednoduchou odpověď: kněží Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) se odvolávají na kanonické právo, zejména na tzv. stav nouze, který ospravedlňuje jednat tak, jak by za běžných podmínek dovoleno nebylo. Spor se může vést, zda se stavu nouze dovolávají oprávněně, či nikoli. Ale i v tomto směru kanonické právo stanoví, že ten, kdo jedná v přesvědčení o stavu nouze, třebaže ten objektivně neexistuje, není vinen. Neposlušní medžugoristé se zaštiťují jakýmsi lex Gospa, který Církev nikdy neuznávala a neuznává.

A i když ponecháme stranou otázku FSSPX, tak argument otce Juchelky má naprosto jalovou hodnotu. Co nám vlastně říká? Lidově shrnuto: „Ty vytýkáš Pavlovi, že tahá kočku za ocas, ale kamarádíš se s Petrem, který ji za ocas tahá také.“ To ale přeci nemění nic na tom, že se kočky za ocas tahat nemají.

Martin R. Čejka

Dodatečné upozornění šéfredaktora: Diskuse byla 18. 6. 2011 večer uzavřena, protože přestala být přínosem.

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce.

Příspěvky příliš vzdálené tématu a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou. To, že nějaký příspěvek přežívá delší dobu, neznamená, že je redakcí schvalován.