Závoj

Dnešní básně o lidském hledání a nazírání skutečnosti pod závojem a „jako v zrcadle“ napsali Jakub Deml a Jan Zahradníček.

M i r i a m

Kolik životů, tolik cest.

Já vyšel za svítání,

kdy slunce svou ještě chrání

blahozvěst.

A potkal jsem Vás.

Roucho černé, závoj bílý,

krok a pohyb kouzlo síly

a bolestný hlas.

Z rosného démantu paprsků trs?

Jest to dvé očí za svítání,

které svou radost se mnou chrání závojem slz.


Barevný závoj

Jako ten, kdo s obličeje snímá

svého spánku příkrov nezjevný,

očima tak potmě žasnoucíma

rozhrnul jsem závoj barevný.

Jako něčí tvář a moje touha

světlo splývalo zde s pláčem vod,

mezi nimi podoba jen pouhá,

sloupy zdvíhaly se bez náhod.

Slyšel jsem jich prosbu neskloněnou,

jejich křiky zpola vědomé,

zřel, jak vzhůru s lehkostí se klenou.

Ne již bolest, ale opojení,

které tančíc ve hvězdu se mění,

budiž osten můj a křídlo mé.

*

Autorkou fotografie je Snježana Nováková.

Zdroj: Deml, Jakub. Sen jeden svítí. Výběr z díla. Praha:  Odeon 1991.

Zahradníček, Jan. Jeřáby. In Knihy básní. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *