Lidské štěstí

Dva nestandardní pohledy na to, co je pro člověka štěstím, nám v dnešním poetickém koutku nabízejí Bohuslav Reynek a Ivan Diviš.

Štěstí

Nejtvrdší si hledám štěstí,

štěstí uprostřed bolestí

jako démant v prstenu;

jako duše v rakvi ze skla,

jež by úsvitem se leskla

zemřelému na čele.

Štěstí jako pramen vody,

záhadné a chladné hody

plachých tvorů ve hvozdech.

Štěstí, a ne opojení,

jako hluboký chléb denní

z pšenice neb ze žita.

Jehož nezoškliví zrádci,

do něhož se láska ztrácí

jako zrno v dobrou zem;

plné úrody a tíže,

jako Ježíš, jehož z Kříže

sňali v lůno Marii.

BUĎ ŠŤASTEN

Tvoje  ústa nepromlouvají,

tvými ústy je promlouváno

tvoje srdce nebije

tvým srdcem je bito

o zem a o bránu jiného srdce

o bránu muk a o bránu slasti

a buď šťasten, že je tomu tak,

tvá všechna rozhodnutí jsou jen zdánlivá,

tvá rozhodnutí z tebe samého

mohla by být jen rozhodnutím smrti,

zatímco život, být živ, být žit, a přesto žít –

toť zaživa sic umírat, ale přec jen v zázraku!

*

Zdroj: REYNEK, Bohuslav. Básnické spisy. Archa: Zlín, 1995.

DIVIŠ, Ivan. Sursum. BBART: Praha, 2004.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *