Elegie
V básnické próze Elegie Jana Čepa (31. prosince 1902 Myslechovice u Litovle – 25. ledna 1974 Paříž) ze souboru Zeměžluč a v básni Ney Marie Brkičové se setkáváme s neútěšným dopadem pomíjivosti věcí a rychlého úprku času na tomto světě, který nás ponouká, abychom svou naději vložili do rukou Věčného.
ELEGIE
Chaloupka u země, křivá, za chaloupkou potok; dětský ráj, domov maminčin, kde na vrbách vedle vody rostou píšťalky. Čas tu vlídně bublal vlnkami na potoce, a na starém pařezu pod jabloní mazlil se stařeček s vnoučátky a rozvíjel ve stínu idylu válčení v roce šestašedesátém. A stařenka, vonějící trávou včera požatou, vypravovala baladu o sebevrahu, jenž, bodnuv se v síni pro nevěrnou milou, tančil před muzikanty a výskal, až mu krev stříkala z holínek, a byl pochován pod dubem na hranicích tří katastrů. Matka, umučená na šesti hřebech týdne, bývala tu smutná za nedělních odpolední jako svatá za obrázkem. Vánek vál po tvářích jako dech Boží a Smrt chodila pod okny v bílých střevíčkách a s bílými rukavičkami na rukou; paní přísná shovívala těmto spravedlivým, vědouc, že poslušně půjdou, kdykoli zaťuká: „Je čas!“ Svět byl modrý v dálce, pěšinka pod lipami nakukovala přes vrátka jako stydlivá dívčina. Hle ráj… Bylo – nebylo? Chaloupko z pohádky, jaký hřích jsem spáchal, že mě Bůh ranil slepotou? Není jí, země je pustá. Potok bublá uprostřed holých břehů a zrcadlí ve vlnách rozorané nebe nového času. Lipová alej je vykácena a kříž je obnažen, muka ukřižování se obnovují… Jednoho dne mne stařeček nepoznal. Ležel na lůžku a jeho otevřené oči neviděly. „Tuto košili mu dám do hrobu,“ řekla stařenka s pláčem. Odešel jsem, duse se tesknotou. Chaloupko, už tě neuvidím! Potok ocelové barvy rozorává mlčky oblohu nového času.
MODŘE
V azurových glazurách
stín tepla dovolil mi nehrát na strach
má dalekosáhlá vlno
už nikdy se před tebou neschovám
*
Zdroj: ČEP, Jan. Zeměžluč. Letnice. Děravý plášť. Československý spisovatel: Praha, 1969.
věcný dotaz:
jak stará je ta básnička MODŘE.
…pokud je „čerstvá“
druhý dotaz:
četlas Geislerovou…Aňu?
Věcný dotaz: Spitfire, už jste se střetnul s Messerschmittem?
když se někdo ptá jak stará je ta básnička, tak tím nemyslí stáří jako nějaký pejorativní stupen hodnocení, ale pouze dotaz kdy to dílo spatřilo světlo světa…
slovem čerstvá je myšleno, období vzniku tak cca čtrnáct dní tomu na zad…
Aňa Geislerová je název básně ze sbírky Obratník Vlkodlaka…
zápletka se pak točí okolo jednoho slova: neschovám(š)…
Messerschmittem?
Modře
Listopad 30th, 2008
to je úleva…