Tag Archives: Turecko
Turecko na straně IS
Mapa s incidentem dle Turků
Jak již asi všichni čtenáři vědí, Turecko sestřelilo ruský bitevník při údajném porušení turecké hranice. Osádka se sice katapultovala, ale byla vzápětí povražděna „umírněnými“ turkmenskými povstalci podporovanými Tureckem a USA, kteří svůj čin řádně oslavili s řevem Alláh Akbar! Rusko ovšem narušení hranice popírá a tvrdí, že letoun se nad tureckým územím vůbec neobjevil.
Skutečnost je taková, že zatím zveřejněné turecké materiály (které ovšem mohly být Turky upraveny) sice ukazují narušení hranice, ovšem jen velmi lehké (několikasekundový přelet nad hraničním výběžkem), přičemž letoun byl s největší pravděpodobností sestřelen už nad syrským územím (už protože je technicky nemožné, aby ho pozemní baterie stihla sestřelit ještě nad Tureckem – pokud tedy nepálila už dlouho před tím, než tam Rusové vletěli). Nehledě k tomu, že turecké letouny asi rovněž narušily hranice, když během akce pronikly nad Sýrii, kde (na rozdíl od ruských letadel, které mají svolení Sýrie) nemají co dělat… Takže ať už to bylo jakkoliv, Turecko nepochybně samo hrubě porušilo mezinárodní právo a jeho jednání lze s naprostým klidem označit za nelegitimní válečný akt.
Evropa dostala další varování. Hodí je opět do koše?
Evropa dostala v nedávných dnech další varování před přijímáním muslimských uprchlíků. „Mírumilovní“ umírnění muslimové, prchající před zmatky a „radikálními“ muslimy v Africe, si zpestřili nudnou cestu do Itálie tím, že z lodě naházeli do moře a nechali utopit se prchající křesťany (viz ZDE). Italové je pozatýkali s tím, že budou potrestáni. Mám ale za to, že když srovnáme podmínky v Africe a podmínky v italském vězení, těžko budou mít důvod nějak moc litovat…
Není to první případ, kdy muslimští uprchlíci na útěku vraždili jinověrce. Je to velmi drsný a jasný podklad pro úvahy, co za svoloč se dere do Evropy. Ostatně Němcům už to do značné míry došlo. Ukázalo se, že uprchlíky bude třeba v azylových domech separovat podle náboženského klíče, neboť např. u uprchlíků ze Sýrie je běžné, že muslimové, pokud mají v daném zařízení (či později komunitě) početní převahu, naprosto samozřejmě zavádějí režim terorizování a šikany jinověrců (tj. především křesťanů).
Arcibiskup Hindo: Turecko podporuje Islámský stát a Červený půlměsíc odpírá pomoc křesťanům
Mons. Jacques Behnan Hindo, syrsko-katolický arcibiskup z Hasaky-Nisibi, obvinil Turecko, že nechává bojovníky tzv. Islámského státu a jeho zásobovací jednotky bez kontroly překračovat hranice a umožňuje jim i vývoz a rozprodej kořisti, zatímco pro uprchlíky hranice zcela uzavřelo:
„Hranice s Tureckem jsou zablokované. Nechávají projíždět pouze kamiony Islámského státu a jeho jednotky, dále ukradenou syrskou ropu, obilí a bavlnu. To vše může přes hranice, ale lidé nikoliv.“
Arcibiskup zároveň dodal, že se ke křesťanům v Sýrii nedostane od Červeného kříže žádná humanitární pomoc, neboť ten ji k distribuci do oblasti předává Červenému půlměsíci, který ji ovšem distribuuje výhradně muslimům:
Díky Rusku za jeho veto!
Vlajka Sýrie
Ve včerejším Rozhlédnutí jsem se zapomněl zmínit o nebezpečně se vyvíjejí situaci v Sýrii. Boje v zemi se stupňují a roste i mezinárodní tlak na svržení syrské vlády. Nicméně pokus OSN přijmout rezoluci vyzývající k odstoupení Bašára al-Asada neprošel přes veto Ruska a Číny. USA a s nimi spojené země teď samozřejmě zuří a křičí něco o ochraně civilistů. Nikoho inteligentního tím dnes už ale nezmatou…
Mladí Turci a jejich západní vzory
Mladí Turci jsou zábavní lidé. Neříkám to jen tak rýpavě, třebaže samo jméno „Mladí Turci“ jako by v sobě mělo něco trochu legračního a není to jen tím, že nám je v dětství dávaly naše chůvy. Ani si nemyslím, že by moje pocity bylo možné odvozovat od zkušenosti mého přítele, který byl, po ohromném diplomatickém rozruchu a všelijakém okolkování, představen jednomu Mladému Turkovi, jen aby zjistil, že je to jistý velmi starý Žid.
Ne, prvek fantastična, který Evropan vidí, a nemůže si pomoci, v takových východních experimentech, má filosofičtější kořeny. Pokud se smějeme, když východní národy napodobují západní instituce, smějeme se západním institucím a ne jen východním národům: křesťanstvo totiž nemá, ani ve svém úpadku, křesťanštější vlastnost a přednost, než je schopnost smát se sobě samému. Když si ušlechtilý divoch nasadí cylindr, smějeme se, ale smějeme se cylindru, ne divochovi. Divoch je v jistém smyslu úspěšný satirik. Dokazuje, jak se pokrývka hlavy naší nejvyšší společnosti nehodí na nahou a heroickou lidskou podobu. Právě tak můžeme mít dojem, že kopírování našich parlamentů je svým způsobem jejich karikaturou. Ovšem karikaturisté jsou Turci. My jsme karikaturou. Naše veselí, spíš na náš vlastní účet, než Orientálců, se vlastně mísí s jistým smutkem. Oni povstali ve starém lidském zoufalství a naději, bojovali se starou lidskou udatností a krutostí. A získali tu přehojnou odměnou, že i je nyní mohou pronásledovat volební agitátoři, mohou být zasypáni růžovými a modrými rosetami a být v autech cizích lidí odváženi k hlasování pro názory někoho jiného. Možná si jejich poslanci také píší za jména písmena M a P (arabsky je tu napsat nedokážu/písmena MP – anglicky Member of Parliament, poslanec – pozn. překl./) a i je možná honí whipové chodbami , kde pak jen divoce a slabě prosí vládu, aby „odložila biče (jako by byli psi) a přistupovala k věci nadstranicky“ (whip – doslova bič—je britský ekvivalent šéfa poslanecké frakce, který má na starosti prosazování kázně poslanců při hlasováních. V britském parlamentu poslanci hlasují tak, že projdou jednou či druhou chodbou u zasedací síně – pozn. překl.) Nikdo také nepřekoná jejich obdiv ke královskému lovčímu (který, jak ke své lítosti zjistí, opustil své místo /Master of Buckhounds politicky obsazovaná dvorská funkce zaniklá počátkem dvacátého století, buckhound je menší plemeno loveckých psů – pozn. překl. /), ale písek v přesýpacích hodinách propadal, poslední vyjednávání selhala, vůle lidu musí zvítězit, Ulster se bude bít a Ulster bude v pořádku, směmovnu lordů bude nutné napravit nebo zrušit, chtějí osm a nebudou čekat (slogan požadující stavbu velkých válečných lodí v reakci na německé zbrojení před první světovou válkou – pozn. překl.) a ve všeobecném radostném sboru sloganů a rozumu Westmister bude dál Westminsterem—a Lambeth Lambethem (Lambeth Palace je londýnské ústředí anglikánské církve – pozn. překl.). Mladí Turci se nesmí pohoršovat nad naším nedostatkem nadšení pro parlamentní oligarchie, ať už se totiž smějeme nebo pláčeme, aspoň se nesmějeme jim, ale pláčeme nad sebou a nad našimi dětmi.
Ewald Stadler: Máme už dost „romantické tolerance“!
Nedávno turecký ambasador nehorázným způsobem napadl Rakousko za snahu o větší integraci tureckých přistěhovalců. Jeho výpad vedl k ostré odpovědi Ewalda Stadlera z BZÖ (Bündnis Zukunft Österreich). Přiznám se, že mi připadá poněkud příliš emotivní a ne se vším v ní souhlasím, ale v obecné rovině má poslanec pravdu a rozhodně se svými názory slouží své zemi lépe, než vládní poslanci se svojí, jak on říká, „romantickou tolerancí“.
