Tag Archives: Školství
Největší slabiny „pokoncilní církve“
Dnes jsem narazil na Facebooku na zajímavý plakátek, který nádherným a výstižným způsobem shrnuje největší problém a největší selhání „moderní pokoncilní církve“. Na plakátku můžete vidět jednoho sympaticky vypadajícího teenagera a u něj napsán tento vzkaz:
Vyrůstal jsem v rodině, která trávila hodinu týdně v kostele. Nyní jsem na vysoké škole a učí mne lidé, kteří věnovali roky svého života usilovnému studiu toho, jak co nejdůkladněji zničit vše, co jsem se během té hodiny týdně naučil…
Plakátek má vysvětlovat tragickou situaci mnoha křesťanských rodin a z ních pocházejících dětí v USA, ale lze jej vztáhnout na celou západní civilizaci, včetně naší země. Ještě nikdy nebyla situace výchovy nových generací křesťanů tak zoufalá. Výuka ve státních školách na Západě je již téměř všude založena na s křesťanstvím naprosto neslučitelných ideologiích, takže to, co říká druhá část zprávy plakátku, je fakticky jejich přesný popis, v ničem nepřehánějící. Co hůř, mnoho katolických škol je na tom téměř stejně.
Co by mělo být důležité pro katolického voliče
Již za měsíc a týden proběhnou v České republice parlamentní volby, které rozhodnou o směřování země na další čtyři roky. To je velice důležitá věc, která by nás neměla nechat klidnými. Většina z nás má volební právo a je naší povinností s ním naložit moudře, ku prospěchu všech. Duše a hvězdy vám v příštích dnech plánují poskytnout sérii článků, v nichž se jednak rozliční autoři budou zamýšlet nad tím, jaké povinnosti a úkoly klade na voliče katolická víra, jednak vám bude poskytnut přehled kandidujících stran a toho, co nabízejí. Dnes se nad povinnostmi, které klade na voliče katolická víra, zamyslí šéfredaktor.
Škola za školou aneb Půvaby domácího vzdělávání
Povinná školní docházka… Tento novověký prostředek demokratizace v přístupu ke vzdělání má svůj rub i líc. Nelze rozumně popírat dobro širokého rozšíření gramotnosti ve společnosti, vždyť snadná dostupnost vzdělání má bezprostřední vliv na kvalitu života nejen jednotlivců, ale společnosti jako celku. Také však nelze přehlédnout, že školy se pod kuratelou moderního státu stávaly a do velké míry dosud zůstávají převodovou pákou novodobých a s křesťanstvím neslučitelných ideologií. V případě komunismu to je zcela zřejmé, ale stejnou měrou to platí o školství, spoutaném duchem liberalismu.
