Tag Archives: pronásledování
Pronásledování, neúspěch a pokoření – je to přání k Novému roku?
PhDr. Radomír Malý
Záplavy emailů, esemesek a poštovních přání k Novému roku mají jedno společné – u věřících i nevěřících: štěstí, zdraví, pohodu, úspěch, věřící k tomu přidají ještě „Boží požehnání“. Nic proti tomu, sám také jsem tuto či podobnou formuli vícekrát použil. Jenže stačí to?
Tato přání jsou zaměřena výhradně k dobru pozemského života, které se vytratí dřív, než si stačíme uvědomit. Jak píše Jan Čep – každý bál jednou skončí, hudba umlkne, světla zhasnou, květiny ve váze uvadnou. Pomíjející dobro pozemského života má jistě svou hodnotu – ale pouze za jednoho předpokladu. Sv. Thomas More, když ho manželka před popravou prosila o podpis formule o supremaci krále nad anglickou církví a legitimitě cizoložství s Annou Boleynovou, odpověděl lapidárně: „Co mi to prospěje pro věčnost?“ Všechna pozemská dobra, veškerá ta drobná „pokakaná štěstíčka“ z Shawova Pygmalionu mají hodnotu pouze tehdy, když nám poslouží k věčnému životu. Když ne, tak je nepřeji ani sobě, ani vám.
Konec pohodlného katolicismu: je čas připravit se na pronásledování
Msgr. Charles Pope
Jsme ve válce o vlastní duši a o duše lidí, jež milujeme. jsme ve válce o duši této kultury a tohoto národa. A jako každý voják musíme cvičit, abychom v boji obstáli.
Mezi některými katolíky vzrůstá zděšení nad tím, že Církev – přinejmenším tedy její vedení – žije v minulosti. Zdá se, že si nikdo neuvědomuje, že jsme ve válce a že katolíky je třeba vyzývat ke střízlivosti, k většímu oddělování se od širší kultury, k odvážnému svědectví a stále více i k mučednictví.
Naší kultuře vládne temno, ale většina farností a diecézí se chová, jako by se nic nedělo, a přitom v takových dobách není doopravdy třeba ničeho než střízlivého volání do zbraně.
Písmo říká: „Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit“ (Žalm 144,1). Příprava na válku – mravní a duchovní, nikoli válku zbraněmi – by měla zahrnovat jasné pojmenování omylů naší doby; je třeba jasně a s láskou odhalit omyl pomocí pravdy a do temnoty vrhnout světlo.
Dnes však v katolických kruzích žádný takový „výcvik“ evidentně neprobíhá. V průměrné farnosti existuje jakási nesmělá a tichá atmosféra – strach pojmenovat „kontroverzní“ otázky, aby se někdo neurazil nebo aby farnost nebyla vnímána jako „nevstřícná“.
Ale existovala-li vůbec někdy doba vhodná k nošení jemných šatů, určitě to není teď.
Lži páně profesora
M. C. Putna
Novopečený pan profesor M. C. Putna, jehož netřeba čtenářům představovat, je opět ve svém „živlu“. Ačkoliv u příležitosti nedávné patálie kolem své profesorské nominace se nechal v televizi slyšet, že akce typu Prague Pride jsou mu bytostně cizí a nemá chuti se jich dále zúčastňovat, letos jej bylo vidět v prvních řadách. A nejen to, na závěr si neodpustil „kázání„. Má na ně samozřejmě „právo“, vždyť studoval mj. také teologii, samozřejmě tu modernistickou, nikoli tradiční.
Problém je ale v tom, že toto tzv. „kázání“ je snůškou lží. Mluví o nenávisti vůči gayům a lesbám, pod niž zahrnuje každý nesouhlas s jejich sexuálním životem a argumentuje citáty z Písma o lásce. Jestliže současně přitom zamlčuje, za co především Bůh potrestal Sodomu a Gomoru, nebo slova sv. Pavla, že „chlapcomilci…nedostanou nebeské království…“ (1 Kor 6,10) a že „muži zanechali přirozeného obcování se ženami a zahořeli ve svých touhách k sobě navzájem a hanebné činy páchali…“ (Řím 1,27), potom jde jednoznačně o podvodnou manipulaci s Písmem sv.
Sláva kardinálovi!
Keith O´Brien
Keith kardinál O’Brien, arcibiskup Edinburghu a primas Skotska, se dočkal mimořádné pocty, když jej sodomitská organizace Stonewall vyhlásila vítězem ankety „Bigot roku“. Ke cti skotské části Katolické církve je třeba dodat, že jeho velkým soupeřem v boji o toto vyznamenání byl Mons. Philip Tartaglia, arcibiskup Glasgow a od 5. listopadu i předseda Skotské biskupské konference…
Ano, mluvím o poctě a vyznamenání, protože o nic jiného nejde… Kristus nám nikdy nesliboval, že nás svět bude ctít a milovat. Naopak jasně a jednoznačně řekl, že nás svět bude nenávidět a pronásledovat. Proto by nám ocenění a přízeň světa měly být vždycky podezřelé. Zatímco nadávky, nepřátelství světa a pronásledování jsou pro nás vyznamenání, na která máme být právem hrdí. Tedy pokud si je vysloužíme svojí věrností Kristu…
