Opakovaně jsem v posledních dnech dotazován, koho budu volit. Příliš tazatele neuspokojuji, protože to prostě nevím. A není to jen momentálním nedostatkem času. Mezi stranami, které jsou dost velké a zavedené, abych je znal a orientoval se v jejich historii a důvěryhodnosti, nefiguruje žádná, které by to katolík mohl hodit.
Komunisti a agenti
Pochopitelně není možné volit komunisty, rudé (KSČM), oranžové (ČSSD) i jakékoliv jiné. Není možné volit ani zelené, kteří jsou ještě horší volbou než komunisti.
Pochopitelně žádný slušný člověk to nemůže hodit ani servisní organizaci agenta StB a čachráře s dotacemi, jejímž hlavním účelem je zajistit svému chlebodárci příděly dotací a moc potřebnou k likvidaci konkurence (ANO). (Pokračování textu…)
Článek PhDr. Pavla Zahradníka přinesl mnohé důležité informace a do té míry, do které jsou pravdivé, jsem mu za ně vděčný. Věděl jsem, že Jana Bobošíková neměla v minulosti problém podporovat požadavky homosexuální lobby a když podpořila svým podpisem Manifestu D.O.S.T. konzervativní postoje k manželství a rodině, byl jsem tím upřímně překvapen. A aby nezůstalo u jediného překvapení, požádala mne, zda by mohla vystoupit na demonstraci, kterou Akce D.O.S.T. svolala proti snaze zavést povinnou sexuální výchovu do škol.[i] Souhlasil jsem a nelitoval jsem. Krátce nato jsme se spolu sešli při panelové diskusi, kdy jsme proti Ondřeji Liškovi, předsedovi militantně multikulturalistické Strany zelených, hájili názor, že islám nepředstavuje pro Evropu i naši společnost žádné obohacení, ale nebezpečí. Setkali jsme se ještě vícekrát a nikdy jsem neodcházel s pocitem, že její sympatie k Akci D.O.S.T. nejsou upřímné. Naopak. Dospěl jsem k závěru, že Jana Bobošíková, stejně jako kdokoli jiný, může svoje názory měnit. K lepšímu. Ne vždy se mnou souhlasila a já s ní, ale rozhovory byly upřímné a zdálo se mi, že přispívají ke stále většímu příklonu Jany Bobošíkové ke konzervativní pravici.
I proto jsem byl zděšen internetovými odkazy, které Dr. Zahradník vydoloval z hlubin internetu. Kéž by něco podobného učinil i na adresu jiných politiků, lovících hlasy v katolickém či konzervativním táboře…
Napište v záhlaví „Klaus“ a máte čtenost jistou. A pokud další text bude – jakkoli – protiklausovský, nemine vás ani všelijaké to poklepávání na ramenou. Prostě úspěch zajištěn.
Snad proto včerejší svou glosu Jan Dražan, zástupce šéfredaktora Lidových novin, nazval Klaus na návštěvě. Však název upoutal i mne. Pravda, spíše proto, že jsem si následně všiml zkratky D.O.S.T.
Před pár dny jsem se totiž zúčastnil na půdě ČSVTS setkání s Václavem Klausem, pořádaného akcí D.O.S.T. na téma Co učinit s českou ekonomikou. Takže mě hned napadlo, že se text týká této akce. A pojala mě zvědavost. Jak asi událost vidí představitel mainstreamového média? Čeho si všiml? Co mně uniklo? Popř. která prezidentova slova hodnotí jinak než já? (Ne snad, že bych měl nějaké velké očekávání…) (Pokračování textu…)
Prohlášení Akce D.O.S.T. ke snaze TOP 09 vynutit si připojení České republiky k tzv. Fiskálnímu paktu EU:
Jedním z důvodů, proč Akce D.O.S.T. nepodporovala Karla Schwarzenberga v kampani na post hlavy státu, je jeho bezvýhradný souhlas se vším, co vzejde z jednání eurounijních institucí. Posledním důkazem tvrzení, že Karel Schwarzenberg není ministrem zahraničí České republiky, nýbrž Evropské unie, je podmínění podpisu koaliční smlouvy ze strany TOP 09, jíž Karel Schwarzenberg předsedá, přijetím tzv. Fiskálního paktu EU. (Pokračování textu…)
Rád bych vyzval všechny čtenáře a vůbec celý národ český, aby laskavě vzali na vědomí, že volby už skončily a jejich výsledek je jasný. Zvolen byl Miloš Zeman a ten se, pokud jej neklepne při oslavách, stane se 8. března prezidentem České republiky a všech jejích občanů. Nemusí nás to těšit, ale musíme se s tím smířit… (Pokračování textu…)
Tento článek obsahuje z dokumentačních důvodů obrázky, jejichž shlédnutí nelze doporučit dětem ani citlivějším povahám. Vlastně jejich shlédnutí nelze doporučit nikomu, nicméně autor dospěl k názoru, že bez jejich začlenění by nebylo dost dobře možné utvořit si představu o zrůdnosti díla autora, kterého pan Schwarzenberg tak podporuje.
Ignác Pospíšil, šéfredaktor
Nechci vás tímto dotazem nikterak provokovat. Nechtěl už jsem presidentské volby nijak komentovat a zapojovat se do debat, neb to nemá smysl, ale toto je tak závažné, že činím výjimku.
Zajímalo by mě, co říkáte, milí katolíci a voliči Karla, na to, že pan Schwarzenberg podpořil „umělce“, jehož „dílo“ je postaveno především na rouhání, a jestli to nějak ovlivní Váš postoj ke Karlovi.
Kontroverzní výstavu vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Günthera Bruse, Otty Muehla a Rudolfa Schwarzkoglera za účasti prvních dvou jmenovaných zahájil ve čtvrtek večer v pražském Doxu ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Ministr na úvod řekl, že obvykle nezahajuje výstavy, ale že v šedesátých letech žil ve Vídni a přišel do styku s akcionisty.
„Měl jsem čas se věnovat něčemu mnohem zábavnějšímu, než je politika, v té době jsem se zajímal o moderní umění.“A současně dodal, jaký význam mělo hnutí akcionistů: „Rok 1968 měl na západě jiný význam než u nás. Skončil jim poválečný biedermeier.“
V rozhovoru pro vice.com Karel Schwarzenberg prohlásil:
„Ve Vídni jsem doslova vyrůstal na akcích vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Güntera Bruse, Rudolfa Schwarzkoglera a Otto Muehla.(…)
Jednou za čas nastane povstání proti něčemu, co je ve francouzštině nazýváno la politique de papa, proti obrazu světa, ideálům a politice fotrů. To už se několikrát stalo, například v třicátých letech, ve zmiňovaném roce 1968, na konci osmdesátých let a teď. Většinou jsem na straně mladých lidí. (…)
Většinou ale s jejich ideály souhlasím.(…)
Jde hlavně o následky, které se projeví po několika letech. Například z událostí z roku 1968 vzešlo v Německu hnutí zelených, které se následně rozšířilo do celé Evropy.“
Hleďme, jaký je Karel konservativec! Většinou je na straně revoluce.
Hleďme, jak je noblesní! Jeho oblíbenec Günter Brus proslul tím, že se pomazal exkrementy, pil moč a nechal se zatknout poté, co masturboval při zpěvu rakouské hymny.
Následují ukázky blasfemií z „díla“ H. Nitsche:
Vzhledem k tomu, že ornát v popředí s pravděpodobností hraničící s jistotou pochází z doby před II. vat. koncilem, je posvěcený. Je to tedy jasné znesvěcení.
Uvedené příklady satanského umění nejsou v žádném případě ojedinělými kousky z dílny Schwarzenbergem oblíbeného autora. Použijeme-li vyhledávač obrázků, zjistíme, že jak v případě Nitsche, tak Bruse, jde spíše o standard než výjimky.
Na můj dotaz se mi dostalo zatím tří reakcí. Jejich autoři shodně vypovídali, že pokud výše uvedené performance nebyly vystavovány přímo na výstavě zahájené Karlem, je vše v pořádku.
Mám za to, že okolnost, že ty obrázky nepocházejí z té výstavy zahajované Karlem, je pro něho spíše přitěžující než polehčující.
Pokud by přišel zahájit výstavu do DOXu a tam uviděl teprve toto, nemohl by už nic moc dělat. Leč pokud výstavy běžně nezahajuje, ale zde učinil výjimku, jak sám pravil, je zřejmé, že věděl, do čeho jde. Navíc výslovně přiznal, že „na akcích vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Güntera Bruse a dalších doslova vyrůstal.“
P. S. Nepište mi prosím, že jinou možnost než volit Karla nemáte. Jít volit není povinnost, a jestliže neexistuje kandidát, kterého by bylo možné volit s čistým svědomím, není to ani nezodpovědné.
Přestože nehodlám pana Schwarzenberga volit, protože jej považuji pro křesťany za nevolitelného kandidáta, osobními kvalitami srovnatelného se Zemanem (kteréhožto pochopitelně rovněž nebudu volit), domnívám se, že je nutno se ho zastat a odmítnout tři velmi často zmiňované námitky proti němu.
Protože jakkoliv mi nebude ani trochu vadit, když neuspěje, byl bych nesmírně nerad, kdyby základ jeho neúspěchu ležel v tom, že a) poprávu dostal zpět majetek, kteří komunisté ukradli jeho rodu, b) má velký podíl na schválení částečných restitucí církevního majetku, c) neváhal se jasně a čestně postavit k vyhnání Němců a osobě prezidenta Beneše.
O církevních restitucích se tu snad moc rozepisovat nemusím, takže k tomu zbytku… (Pokračování textu…)
Druhé kolo prezidentských voleb se blíží a šílenství postupně dosahuje vrcholu. Vře to i mezi křesťany, kteří někdy cítí potřebu napadat ty své souvěrce, kteří k volbám zaujali jiný postoj, a neodpustí si zdůrazňovat, jak se ti, co to vidí jinak, v jejich očích zdiskreditovali. Pan Semín podporou kandidatury Bobošíkové, další zas podporou kandidatury Schwarzenberga, já propagací nevolby a neplatných hlasů…
Lidi, vzpamatujte se!! V těchto volbách není a nikdy nebylo žádných dobrých kandidátů! Jen pár slušnějších uchazečů o kandidaturu, kteří ale nesehnali dost podpisů, takže se mezi kandidáty nedostali. Za těchto okolností je ošemetné až nesmyslné dělat výčitky lidem, že podporují špatné kandidáty. Nevyčítal jsem panu Semínovi jeho podporu Bobošíkové (byť s ní bytostně nesouhlasím), nevyčítám dnes nikomu ani podporu Schwarzenberga nebo Zemana. Nemyslím, že bych na to měl právo… (Pokračování textu…)
V bojích o funkci prezidenta ČR postoupili expremiér Miloš Zeman (SPO) a vicepremiér Karel Schwarzenberg (TOP 09). Rozdíl mezi nimi činil necelé jedno procento. Voliče čeká volba mezi „přízrakem minulosti“, který zosobňuje ne zrovna čistou dobu před deseti lety, a démonem přítomnosti, který je vicepremiérem současné asociální a nanejvýš zoufalé vlády…
Není to důvod, proč bychom měli plakat, protože tento výsledek je stejně špatný, jako by byl špatný kterýkoliv alternativní. Zoufalství zachvátilo celou volbu už před začátkém kola prvního, protože už i to zcela postrádalo dobré kandidáty. Myslel jsem, že mne za těchto okolností už ani nemůže nic naštvat, ale mýlil jsem se. (Pokračování textu…)
Členové monarchistického občanského sdružení MONOS považují republikánský systém za chybné politické paradigma, včetně funkce prezidenta.
Změnu volby prezidenta z nepřímé na přímou volbu považujeme za další chybný krok republikánského systému. Vede jen k dalšímu populismu, přičemž umocňuje vliv mediálních korporací na rozhodování občanů, což logicky vede ke snížení kvality volby samé a prohlubuje nedůvěryhodnost celého republikánského systému a prezidentské funkce. Souhlasíme, že všichni prezidentští kandidáti jsou – byť v různé míře – v zásadě nevolitelní. Nemyslíme si však, že návrh zúčastnit se prezidentské volby protestní formou vložením neplatného volebního lístku s hlasem pro právoplatného panovníka má nějaký praktický smysl. Vede nás k tomu několik důvodů, z nichž uvádíme zejména: (Pokračování textu…)
Důsledky obdivu našeho ministra zahraničí Karla Schwarzenberga k ruské anarchistické skupině Pussy Riot, pobloudilci dnešního světa považované za bojovnice za demokratická práva v Rusku, se dostavily dříve než jsme tušili.
Tuto neděli narušila chrámový prostor v průběhu dopoledních bohoslužeb skupina českých napodobitelů, obdivujících tyto ruské vulgární „umělkyně“. Je samozřejmé, že i oni si vybrali ke své performanci nejposvátnější prostor českého státu, chrám sv. Víta, Vojtěcha a Václava na Pražském hradě. Bez jakékoli úcty k probíhajícímu obřadu začali vykřikovat „Vévodo české země, zbav nás Nečase a svatého Duky“. Při oficiální podpoře tak vysoko postavených osobností jako je zmíněný ministr zahraničí, ale i osobností doposud široce respektovaných, jako biskup (sic!) Václav Malý, popř. zpěvačka Marta Kubišová je atmosféra v České republice samozřejmě jiná než v Rusku. Nekonalo se tudíž žádné zatčení; skupina byla policií vyvedena a ta mohla pokračovat ve svém protestu před katedrálou. Znamená to snad důkaz vyšší demokracie u nás? (Pokračování textu…)
Do jisté míry jsem vděčný ministru Schwarzenbergovi za jeho nadšenou podporu Pussy Riot, poněvadž jí krásně odhalil své pokrytectví… Možná si ještě vzpomenete, jak jsem s Ondřejem Vaněčkem, redaktorem Res Claritatis, a Petrem Jurčíkem, předsedou MKD, sestavil Petici na podporu pronásledovaných křesťanů. Pan Schwarzenberg se k ní postavil velice vlažně. Mimo jiné se vymlouval na to, že ČR je malá a slabá a měla by se tedy angažovat v podpoře pronásledovaných křesťanů skrze silnější iniciativy Evropské unie…
Kdo má nějaké ponětí o Evropské unii, ten ví, že žádné významné iniciativy tohoto typu nevyvíjí a to se nezmění minimálně do té doby, co bude v čele její diplomacie stát „rudá baronka“ Ashtonová. A nejspíše ani poté. Pravda, je třeba přiznat, že Schwarzenberg poté podpořil iniciativu ministra Frattiniho. Moc úsilí ho to nestálo – nebyl jejím předkladatel a jako ministr členské země EU se k ní vyjádřit musel. Deklarace, která byla pro odpor některých liberálů, socialistů a samé Ashtonové přijata až napodruhé, pochopitelně neměla žádný podstatný efekt. Čímž se Schwarzenbergovy síly vyčerpaly. (Pokračování textu…)
Západními médii bouří zuřivá protiruská (či protiputinovská) kampaň, jejíž oficiální záminkou je odsouzení tří extremistek ze skupiny Pussy Riot (česky cca Kundí orgie či Vzpoura kund). Tato ruská punk-rocková skupina nanejvýš zoufalé úrovně na sebe upozorňuje skandálními a hluboce amorálními akcemi, mezi nimiž nechybí hromadné souložení v muzeu před mladistvým obecenstvem či znesvěcení moskevského chrámu Krista Spasitele.
Právě ta druhá událost zavdala příčinu k tomu, že tři členky skupiny byly za organizované výtržnosti a šíření náboženské nenávisti odsouzeny ke dvěma letům vězení či pobytu v otevřené nápravné kolonii, nad čímž levice, liberálové a a bezbožníci naprosto neopodstatněně běsní. Rád bych se zde věnoval pěti zásadním omylům, kterých se tito zuřivci ve své „argumentaci“ opakovaně dopouštějí. (Pokračování textu…)
Českou republikou otřásá poprask nad odvoláním ministra Pospíšila. Několik lidí se mne ptalo, co na to říkám. Přiznám se, že jsem je dost zklamal, když jsem řekl, že mne to příliš nezajímá, protože na tom zas až tak nesejde. Je to jen zajímavý doklad toho, jak hluboko jsme klesli jako stát, jak hluboko klesla česká pravice. Nicméně pokud už vás to zajímá, je užitečné a správné sledovat toto dění v širších souvislostech…
Není to tak dávno, co byl lapen David Rath (s velkým přispěním paní zástupkyně Bradáčové). Vláda jásala (jak by taky ne, velmi se jí to hodilo) a snažila se z toho udělat důkaz nezávislosti policie a jejího nekompromisního přístupu padni komu padni. Což je samozřejmě nesmysl. Jak ukázal případ Drobil a v současnosti ukazuje případ Parkanová, pokud jde o vládní politiky, je jakákoliv snaha policie a státních zástupců o jejich vyšetřování a stíhání naprosto nežádoucí. Samozřejmě s výjimkou případů, kdy si klíčové osoby vlády přejí někoho zlikvidovat – viz Věci veřejné. (Pokračování textu…)
Se smutným úžasem sleduji neuvěřitelné šílenství a nezodpovědnost, které zachvacují většinu evropských politiků. Zachraňujíce Evropskou unii a eurozónu (což ani náhodou není totéž, byť někteří sugerují opak) blábolí něco o tom, že nejsou alternativy a plány B. Člověk aby měl pocit, že bez EU Evropa zanikne. V tom masívním ohlupování lidí, které tito eurohujeři předvádějí, aby obhájili své neobhájitelné kroky, nejhlasitěji rezonují dva kolosální nesmysly, nad kterými bych se rád zastavil… (Pokračování textu…)
petiční výbor Petice na podporu pronásledovaných křesťanů vítá Vaše prohlášení, kterým jste reagoval na otevřený dopis předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, a v němž ujišťujete veřejnost, že „Česká republika se tradičně zasazuje o lidská práva ve světě a bude i nadále, a to ať už jsou oběťmi pronásledování křesťané nebo Židé, cikáni, eskymáci či kdokoli jiný.“ (Pokračování textu…)
Na dnešek jsem si nechal dvě strany, na které jste jistě napjatě čekali. Někteří se dokonce nemohli tak dočkat, že o nich diskutovali již pod články určenými jiným stranám. Někteří mne podezřívali, že v tomto článku padne dokonce doporučení: volte lidovce, je to nejlepší možnost. Koneckonců, co jiného by měl doporučit mladý křesťanský demokrat. Zklamu vás, tohle doporučení nedám. Dám jiné, jen trošku a přece moc odlišné. (Pokračování textu…)
Dnes bych se rád trochu podíval na vztah katolické církve a hnutí pro-life. Je to vztah těsný a popsat ho je a není jednoduché. Tak do toho. (Pokračování textu…)
Západní svět upadá. Je to nepřehlédnutelné a děsivě rychlé. Ptáme-li se proč se tak děje, v odpovědích často létají slova jako lhostejnost, lenost, nezodpovědnost, egoismus… To ale není skutečná odpověď.
Převažující životní filosofie současného odkřesťanštělého Západu skutečně přetéká těmito nectnostmi v míře už dlouho nevídané, ale to má svůj kořen v místě, kde se západní společnost odtrhla od křesťanství tím nejzásadnějším způsobem, když odmítla křesťanské pojetí práva a povinnosti.
A co je nejtragičtější: tato odkřesťanštěná společnost nejenže logicky a nevyhnutelně destruuje sama sebe, ale poškozuje i církev jako funkční společenství tím, že i ty své členy, kteří pocházejí z křesťanské minority, indoktrinuje svým nekřesťanským přístupem k právům a povinnostem. (Pokračování textu…)
