Tag Archives: fikce
Koště – 9. díl
Pater Gaudencius při vyprávění obživl, když však přišla řeč na okolnosti, za kterých se s Uhurou (nebo Klárkou, chcete-li) musel rozloučit, byl zjevně dojat.
„Měli jsme ten den, kdy se to stalo, naplánováno, že zajedeme do Mnichova a vyřídíme nějaké nákupy, já sám jsem chtěl zajít za otcem biskupem, poradit se , co s Klárkou dál dělat. Netušil jsem, že toto již řešit nebudu muset, že sám budu mít co dělat, abych vyvázl holým životem.
Celé to začalo vlastně velmi fádně. Seděl jsem na faře, opravoval Klářiny sešity s gramatikou a náhle vidím, že k faře přijíždí auto. Z auta vylezli tři muži, jeden zůstal sedět za volantem. To už bylo podivné, došlo mi že mám hosty, sice nevítané, ale o to skutečnější. Zapomněl bych vám říct, Klárka byla u paní Hamsterové, kde přespávala, a v ten den se tam pozdržela, nevím sice už z jakého důvodu, každopádně toto zdržení mělo velký vliv na události, které pak nastaly.
Koště – 2. díl
Není nic neobvyklého, že se lidé z určité komunity znají navzájem. Je to logické, doktoři, novináři, či prostitutky, všichni vytváří určitý profesní klan. Abych zjistil, o co vlastně jde, musím se vypravit i mimo mé služební kontakty, ale ne mimo společný zpravodajský interes.
Tatiana Ekatěrina Tolstoganovová, pro kamarády Tánička, bydlela v londýnské čtvrti Malá Moskva již dvacet let. Sirotek, vychovávaná ve státním sirotčinci, který nebyl jen sirotčinec, pracovala pro svou zemi jako elitní agentka sboru Labutí.
Koště – 1. díl
„Víš, redaktore, ono to je taková podivná historka z války.“ Takhle pomalu začal celý ten zvláštní příběh vyprávět můj dobrý kamarád ještě z dob, kdy jsme spolu bojovali na kontinentě.
„Seděli jsme zrovna po úprku z Ukrajiny na maďarsko-slovenské hranici a mě poslali ještě s pár ne moc utahanýma chlapama na hlídku. Musulmani se blížili, ale jejich zásobování nestálo za mnoho, tak jsme věděli, že trochu času máme. Nahnal jsem kluky do transportéru, zapnul noční vidění a vyrazili jsme.
Když jsme ujeli asi dvacet kiláků od Rožňavy, směrem na jih, prakticky už v Maďarsku, vidím na silnici něco, co vypadalo jako postava. Normálně bych ji přejel, nevíš o co jde, nezastavuješ, navíc jsme neměli jistotu, jestli někde za stromem nečíhá muslimský voják s pancéřovkou. Postava zavrávorala a spadla nám přímo pod cestu…“
