Tag Archives: Databook.cz

Eva Kantůrková: Jan Hus

Koncepce této rozsáhlé knihy (téměř 500 stran) je poněkud neobvyklá – představuje něco mezi beletrizovaným životopisem, literaturou faktu a historickou prací. Autorka se snaží popsat Husův život komplexně, včetně podstaty jeho učení a atmosféry a pozadí sporů, jichž byl ústřední postavou. Cituje dobové dokumenty, Husovo dílo i nejvýznačnější práce o Husovi a snaží se z nich vytvořit celkový obraz, k čemuž využívá i vlastní trpké zkušenosti politické vězeňkyně, lapené a drcené nespravedlivým systémem pro své správné postoje.

Kniha jistě poskytuje čtenáři spousty informací a vhledů do Husovy doby, do tehdejší krizové situace pozemské církve, do charakteru četných klíčových postav té doby, do podstaty Husova učení (mám nicméně pocit, že v tomto je kniha slabší a že autorka místy hluboce podceňuje důsledky Husova učení). Při jejím čtení je ale třeba pamatovat na to, že to není kniha objektivní. Navzdory obrovskému množství faktů, které přináší a prezentuje, to není kniha o tom, jaký byl Hus, jeho přátelé a protivníci. Je to dílo výkladové, kniha o tom, jakého autorka Husa mít chce a jací díky tomu musí být jeho přátelé i protivníci.

Doba zkoušek a naděje

Deníky hrají při odhalování tajemství historie velice důležitou a specifickou roli jako pramen, který bezprostředně zaznamenává a zprostředkovává dojmy autora. Jako bezprostřední dobové svědectví, které konzervuje konkrétní dojmy a úvahy. V ideálním případě se dovídáme, jak skutečně autor v dané chvíli vnímal svět a události a uvažoval o nich (v reálu ovšem musíme počítat s tím, že ne vždy je autor tak sdílný a pravdomluvný, jak bychom potřebovali).

Deníky manětínského děkana Františka Wonky nás zavádí na česko-německé pomezí v dnešním Plzeňském kraji a provázejí nás lety 1938-1945 očima a ušima českého kněze působícího na národnostně rozštěpeném území pod nadvládou nacismu. Seznamujeme se s tím, jak nadprůměrně vzdělaný autor s rozhledem vnímal dění v protektorátě, všedním životem počínaje a zásadními událostmi konče. Někdy nám i zprostředkovává dojmy jiných. To je první velký přínos.