Tag Archives: benediktini
Bojující církev
Kardinál Rodríguez Maradiaga, rádobylikvidátor svátosti manželství
Naše starší generace se učila v hodinách náboženství o církvi bojující, jež působí na této zemi, církvi trpící, která je v očistci, a církvi vítězné, již tvoří obrovské společenství spasených v nebi. Dnes je název „bojující církev“ nahrazen pojmem „putující církev“. Nebudu spekulovat, jestli byla tato změna názvu šťastná či nikoliv, ostatně i putování lze chápat jako boj – a to s vlastní únavou, reptáním a agresí spoluputujících, s loupežníky, kteří mne napadli atd. Tyto všechny boje v pravém slova smyslu provázely izraelský národ putující z Egypta do zaslíbené země.
Církev, která je obrazem putujícího Izraele, prožívá totéž, co on. A můžeme směle říci, že se nachází v té fázi, kdy si část lidu vytvořila zlaté tele a odmítla pravého Boha, dárce Desatera přikázání. Ano, tyto myšlenky se přímo nabízejí, když čteme na internetovém portálu katholisches.info, že si benediktini v rakouském Melku pozvali jako exercitátora – přičemž tato duchovní cvičení jsou určena všem benediktinským mnichům v Rakousku – Eugena Drewermanna, exkomunikovaného katolického kněze a teologa, dnes psychoterapeuta. Tento bývalý duchovní učil a učí, že zázraky Kristovy včetně Zmrtvýchvstání jsou výplodem fantazie učedníků, že dogmata vymyslela Církev, že eutanázie a potraty jsou nezbytné pro dobro lidstva, dokonce popřel i existenci osobního Boha a nahradil ho buddhistickým chápáním jakési všesvětové neosobní energie. Kongregace pro nauku víry v čele s kardinálem Ratzingerem v 90. letech jeho teze kategoricky odsoudila, Drewermann byl suspendován, nakonec sám z Církve vystoupil. Tohoto muže si zvou benediktini v Melku jako exercitátora za honorář 8 tisíc euro. Na otázku, jestli jejich víra je skutečně katolická, si dá každý čtenář nepochybně odpověď sám.
Život je úkol a ne párty
Největší problém dnešního světa je, že přestává (a někde už úplně přestal) chápat, že život je úkol a ne nějaká párty. Ztrácí pochopení pro to, že jsme zde pro to, abychom žili život smysluplně a dobře, a čím dál více soustředí své úsilí na to „žít si dobře“, ať to stojí, co to stojí.
Tento postoj je ale postoj těch, co uvnitř už zemřeli. Čistě sobecký postoj, který netuší, co to je povinnost, který nechápe smysl utrpení. Křesťanství je cizí, vlastně je ve své podstatě s křesťanstvím naprosto neslučitelný, přesto se do Církve vkrádá a to nikoliv poprvé. Má mnoho projevů, některé jen zdánlivě ne tak škodlivé (přece si při mši a přijímání nebudeme klekat), jiné už mnohem závažnější (viz např. návrhy reforem á la Wir sind Kirche, úpadek řeholního života, rezignaci mnoha církevních představitelů na obhajobu těch pravých hodnot).
