Rozhodli jsme se obnovit Koutek poesie, v němž bychom upozorňovali na katolickou básnickou tvorbu a ukazovali příklady básnického zpracování katolických témat. Začneme tedy básní na věčně aktuální téma „víra,“ kterou napsal Zdeněk Rotrekl, český spirituální básník, prozaik a publicista, narozený 1. října 1920 v Brně, zesnulý 9. června 2013 tamtéž. Vybrala Nea Kuchařová.
25. ledna budeme slavit Obrácení sv. Pavla. Tento svátek, symbolicky ukončující Oktáv jednoty s Petrovým stolcem, nám připomíná obrácení sv. Pavla z Tarsu, který se díky zázračnému zásahu Páně obrátil a ze zapřísáhlého nepřítele křesťanství a vraha křesťanů se v krátké době stal nejen křesťanem, ale dokonce jedním z největších misionářů a teologů v celé historii Církve.
Význam tohoto svátku, důležitost jeho poselství, se snad ani nedá podcenit. Jestliže se i takový zloduch, ničema a vrah, jakým Pavel před svým obrácením byl, může v krátké době stát věrným věřícím a velkou oporou Církve, pak se už může obrátit opravdu každý. Jestliže se i on mohl stát světcem, může se světcem stát opravdu každý. (Pokračování textu…)
Tento rok to bude sedm let, co papež Benedikt XVI. vydal motu proprio Summorum pontificum, rozšiřující možnosti sloužení tradiční liturgie. Posléze na žádost Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) sňal z jeho biskupů exkomunikace (které ovšem dle FSSPX nikdy neexistovaly!) a začal vést s Bratrstvem jednání o regularizaci jeho kanonického postavení. Zdálo se, že pro Tradici nastávají lepší časy. Ale, jak se ukázalo, je to složitější.
Už tehdy jsem zjistil, že mnozí členové a příznivci FSSPX papežovu aktivitu příliš nevítají, případně z ní mají velké obavy. Říkali mi, že Joseph Ratzinger byl vždy liberálem a nepřítelem Tradice a že tím i zůstal. A to, že je dnes nazýván konzervativcem, je možné pouze skrzeva to, že se dnešní církev posunula tak daleko špatným směrem, že dřívější liberálové dnes vypadají konzervativně. Tehdy jsem s tím nesouhlasil, připadlo mi to přehnané. Dnes si připadám, že jsem byl velice naivní… (Pokračování textu…)
A silent anarchy is eating out our society. I must pause upon the expression; because the true nature of anarchy is mostly misapprehended. It is not in the least necessary that anarchy should be violent; nor is it necessary that it should come from below. A government may grow anarchic as much as a people. The more sentimental sort of Tory uses the word anarchy as a mere term of abuse for rebellion; but he misses a most important intellectual distinction. Rebellion may be wrong and disastrous; but even when rebellion is wrong, it is never anarchy. When it is not self-defence, it is usurpation. It aims at setting up a new rule in place of the old rule. And while it cannot be anarchic in essence (because it has an aim), it certainly cannot be anarchic in method; for men must be organized when they fight; and the discipline in a rebel army has to be as good as the discipline in the royal army. This deep principle of distinction must be clearly kept in mind. Take for the sake of symbolism those two great spiritual stories which, whether we count them myths or mysteries, have so long been the two hinges of all European morals. The Christian who is inclined to sympathize generally with constituted authority will think of rebellion under the image of Satan, the rebel against God. But Satan, though a traitor, was not an anarchist. He claimed the crown of the cosmos; and had he prevailed, would have expected his rebel angels to give up rebelling. On the other hand, the Christian whose sympathies are more generally with just self-defence among the oppressed will think rather of Christ Himself defying the High Priests and scourging the rich traders. But whether or no Christ was (as some say) a Socialist, He most certainly was not an Anarchist. Christ, like Satan, claimed the throne. He set up a new authority against an old authority; but He set it up with positive commandments and a comprehensible scheme. In this light all mediaeval people — indeed, all people until a little while ago — would have judged questions involving revolt. John Ball would have offered to pull down the government because it was a bad government, not because it was a government. Richard II would have blamed Bolingbroke not as a disturber of the peace, but as a usurper. Anarchy, then, in the useful sense of the word, is a thing utterly distinct from any rebellion, right or wrong. It is not necessarily angry; it is not, in its first stages, at least, even necessarily painful. And, as I said before, it is often entirely silent. (Pokračování textu…)
Poslední přednášku Vyšebrodského pro-life víkendu přednesl právník Jakub Kříž, Ph.D. V tématu „Potlačování lidských práv a svobody projevu aktivistů hnutí pro-life a odpůrců potratů“ se soustředil na tři oblasti:
V první části své přednášky se soustředil na případ české organizace STOP genocidě, v níž představil a rozebral dva aktuální a nanejvýš zásadní rozsudky, které řešily otázku svobody shromažďování a svobody projevu ve vztahu k petiční výstavě provozované touto organizací.
Nejvýznamnější svátky a památky tohoto týdne: sv. Fabián a Šebestián (20), sv. Anežka Římská (21), sv. Timoteus (24) a Obrácení sv. Pavla (25).
Příští týden otevře třetí neděle po Zjevení Páně.
Z akcí připomínám především přednášku pana Semína v Ostravě (21).
Modleme se tento týden především za naše bratry a sestry v arabských zemích, jakož i za zločince, co je pronásledují, nebo tomuto pronásledování nečinně přihlížejí.
Stoupenci potratů a volného sexu užívají termín „sexuální a reprodukční práva“ k obhajobě svých nemorálních postojů a snaží se vnutit své pojetí společnosti. Jejich pojetí uvádí dokument „Charta sexuálnych a reprodukčných práv IPPF“[1], jenž v některých bodech překračuje tuto tématiku, což je ale nepodstatné pro další text tohoto článku. Dokument sice hovoří o právu na život, ale omezuje ho na všechny lidské bytosti, které se narodily, tedy ještě nenarozeným nepřiznává toto právo. Stojí v něm: „Každý má právo svobodně využívat a kontrolovat svůj sexuální a reprodukční život“ (s přiměřeným ohledem na práva druhých) a „Každý má právo na ochranu před vynuceným těhotenstvím, sterilizaci nebo potratem.“ Jinými slovy Společnosti pro plánované rodičovství jde o právo na sex bez omezení a potrat, což je výslovně uvedeno i ve větě: „Všechny ženy mají právo samostatně se rozhodovat o reprodukčních možnostech, včetně možnosti bezpečného potratu.“ Dále pak „Každý má právo na svobodu myšleni a projevu v souvislosti so svým sexuálním a reprodukčním životem;“ jinak řečeno každý může volně šířit uznávání jakýchkoli zvrhlostí, jako jsou sodomie, antikoncepce, potraty, umělé oplodnění. Z „Každý má právo na ochranu před restriktivním výkladem náboženských textů“ vyplývá, že je tu právo na to nebýt obtěžován od druhých např. odkazem na přikázání „Nesesmilníš“ či „Nepožádáš manželsky bližního svého“, neboť to jsou přece restriktivní (tj. omezující) texty. Dokument dále uvádí právo „na přístup k bezpečným, účinným a přijatelným metodám kontroly porodnosti,“ neboli právo na to, je-li nemajetný, obdržet zdarma antikoncepční prostředky. Dokument dále uvádí právo každého „se rozhodnout, zda využije služby a které metody antikoncepce využije.“(Pokračování textu…)
Sobotní odpolední sérii přednášek na Vyšebrodském pro-life víkendu zahájila přednáška MUDr. Romana Jocha, ředitele Občanského institutu a bývalého poradce premiéra Nečase pro lidská práva a mezinárodního politiku. Ten zadání „právo na život od početí po smrt – současný stav a trendy u nás i ve světě“ konkretizoval do podoby „Pro-life tematika a feminismus„.
Nejvýznamnější svátky a památky tohoto týdne: Křtu Páně (13), sv. Hilarius z Poitiers a bl. Odorik z Ponderone (14), sv. Pavel Thébský (15), sv. Marcel I. (16), sv. Antonín Veliký (17), Nastolení sv. Petra v Římě (18).
Příští týden otevře druhá neděle po Zjevení Páně .
Z akcí připomínám přednášky Anety Kuriálové a Mariana Jurečky (16) a doplňovací senátní volby na Zlínsku (17-18).
Modleme se tento týden především za všechny naše pronásledované bratry a sestry, kteří narozdíl od nás nemohou svobodně slavit Vánoce… (Pokračování textu…)
Pouze měsíc po definitivním odmítnutí radikálně propotratové a protirodinné „Zprávy Estrelové“ se potratáři v Evropském parlamentu pokouší opět prosadit svoji agendu. Chtějí k tomu využít zasedání pléna, které se bude odehrávat 16. ledna. Má na něm zaznít stanovisko Komise na téma „Nediskriminace v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv“ a levice k němu plánuje připojit novou resoluci, která bude mít stejný nebo velmi podobný obsah, jako před třemi měsíci vrácená a před měsícem definitivně zamítnutá „Zpráva Estrelové„.
Zdá se, že potratáři sázejí na eurokraty oblíbenou metodu nechávat o tomtéž hlasovat tak dlouho (a v tolika podobách), dokud to konečně neprojde. Myslím, že takovéto ignorování vůle občanů EU i samotných europoslanců je opravdu vyloženě nehorázné, i když na druhé straně pochopitelné, protože v příštím Europarlamentu bude pozice potratářů nepochybně mnohem slabší. Každopádně bychom je neměli podceňovat – většiny, které rohodly o poslání „Zprávy Estrelové“ k ledu, nebyly zas až tak gigantické, abychom se nemuseli bát o výsledek. (Pokračování textu…)
Stojíme na začátku nového roku a přihlížíme formování nové vlády. Vyhlídky jsou neradostné – navrhovaná podoba vlády vypadá příšerně, nás katolíky v ní (a vlastně ani v Parlamentu) fakticky nikdo nezastupuje a ty nejdůležitější posty obsazují ti nejhorší možní lidé…
Má-li tento rok přinést vůbec něco dobrého, je zapotřebí, aby křesťanští voliči konečně začali věnovat pozornost tomu, co politici dělají (a především ti, co se tváří, že zastupují křesťanské hodnoty). Aby si ujasnili, co je důležité, aby aktivně tlačili politiky a média, aby v těch důležitých věcech podporovali a prosazovali ta správná rozhodnutí. A aby už nikdy a za žádných okolností nevolili ty zákonodárce, co je zklamou. (Pokračování textu…)
23. července – 1. srpna 2014 proběhne ve Vyšším Brodě setkání katolických dětí, které organizují rodina Krutských a Ignác Pospíšil. Účastnit se mohou děti starší šesti a mladší čtrnácti let (případné výjimky pro děti jen těsně míjející toto rozpětí je třeba dohodnout s organizátory). Akce navazuje na loňské Setkání katolických dětí na Kozinci.
Prostory pro ubytování dětí poskytne vyšebrodský klášter, který též pro tábor zajistí mše svaté a přednášky pro hlubší vzdělání dětí v katolické víře. Okolní lesy a louky Vyšebrodska mimo to poskytnou spoustu zdravého a krásného prostředí pro hry a dovádění.
Děvčata a chlapci budou ubytováni odděleně, budou mít vlastní vedoucí a po část času i samostatný program. (Pokračování textu…)
Modleme se tento týden především za všechny naše pronásledované bratry a sestry, kteří narozdíl od nás nemohou svobodně slavit Vánoce… (Pokračování textu…)
Bojové řády, podobně jako inkvisice[1], neexistují v dnešním životě církve. Pokud formálně nezanikly, tak nevedou přípravu svých členů k boji, ale jsou to spíše dobročinné organisace. Tak Maltézský řád se oficiálně nazývá Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě. Působí tu další seskupení odvolávající se na staré tradice rytířských řádů, používající podobné symboly, avšak neustanovené církví. Svatý stolec proto v roce 2012 vydal prohlášení o tom, které rytířské řády uznává[2]. V článku se nebudu zabývat dějinami bojových řádů; od toho jsou jiní povolanější.
Nabízí se otázka, zda v dnešní době bojové řády jsou vůbec (byť v nějaké pozměněné formě) zapotřebí. Podobně je tomu s inkvisicí, jak jsem již o tom psal[3].
Čtenářům se omlouvám, že v některých věcech zde nedocházím k jednoznačným závěrům; jedná se o to, jak aplikovat obecné přístupy na dnešní situaci. Zde mohou být rozdílné názory, a proto v dalším textu jsou tyto problémy naznačeny a uvedeny i některé otázky. (Pokračování textu…)
Přeji všem čtenářům vydařeného Silvestra a mnoho Božího Požehnání v Novém roce. Základní údaje o tom, jaký byl ten uplynulý rok na stránkách Duší a hvězd, si můžete přečíst níže. Ať žije Kristus Král!
The WordPress.com stats helper monkeys prepared a 2013 annual report for this blog.
Třetí přednášku na Vyšebrodském pro-life víkendu měl mít Profesor Šipr na téma Papežská akademie pro život, bohužel mu do toho na poslední chvíli přišla jiná důležitá akce, takže nakonec jsem jej zastoupil s krátkou na místě ušitou „přednáškou“ na téma „Jak i my můžeme prospět hnutí pro-life„, která byla hodně střižena diskusí.
Soustředil jsem se především na to, že mnoho uděláme už tím, že se na toto téma budeme vyjadřovat, že o něm budeme mluvit. Nebo když alespoň podpoříme ty, kdo o tom mluví. A dovolil jsem si následně otevřít diskusi na téma „Jak o tom mluvit“. Centrem diskuse se stala otázka grafického znázornění potratů na veřejnosti (demonstrovaná a probíraná především na příkladu výstavy Stop genocidě), otázka používání slova vražda v diskusích o potratech a otázka osobního příkladu a výhrady svědomí u lékařů. (Pokračování textu…)
Vítám vás u posledního rozhlédnutí v tomto občanském roce. Tento týden otevírá neděle v Oktávu Narození Páně, která se zároveň kryje s památkou sv. Tomáše z Canterbury, biskupa a mučedníka.
Nejvýznamnější svátky a památky tohoto týdne: sv. Silvestra I. (31), Oktáv Narození Páně (1), Nejsvětější Jméno Ježíš (2).
Na neděli otevírající příští týden připadá svátek sv. Telesfora, papeže.
Z akcí připomínám pražskou verzi pochodu Odvahu k životu (1).
Modleme se tento týden především za všechny naše pronásledované bratry a sestry, kteří narozdíl od nás nemohou svobodně slavit Vánoce…
Dnes slavíme svátek Mláďátek betlémských, malých dětí z Betléma a blízkého okolí, které nechal král Herodes povraždit, aby zlikvidoval prorokovaného židovského krále (Ježíše Krista), o jehož narození ho informovali tři králové.
Tento svátek má velký význam pro hnutí pro-life, jehož členové vidí v povražděných dětičkách nejen první lidi zavražděné pro Krista, ale i symbol milionů soudobých nenarozených dětí povražděných každý rok „lékaři“ a andělíčkářkami. Proto bychom dnes (minimálně) věnovat své modlitby matkám tlačeným k potratu a nenarozeným dětem ohroženým potratem. (Pokračování textu…)
