Ke sladkosti poznání není snadná cesta. Ne mnoho duší je ochotno projít zarostlou houští trpkosti, smutku a osamělosti ve světě, aby získala přístup k tichému hlasu, ozývajícímu se ne v bouři, ne v hluku, ale ve skromné vzdálenosti od všeho okázalého a lehce dostupného pohodlí. Tajemství Lásky záleží v tom, že sama o sobě neví. Básně o radosti v tísni přináší Nea Marie Brkičová a Václav Renč (sbírka Podoben větru).
Kyrie
(Janu Čepovi)
Promlklé slzy na zemi
Upoutaly děti tiché
Travnaté trsy
*
Se zaleskly
Jako tůně
MARNĚ
Hrst popele, a oheň ještě v něm –
chtěl bych znát, větře, trpká tvoje slova,
když hluboce a něžně nakloněn
jej vzýváš tak marně stále znova.
*
Tvá hořká slova poznat, milosti,
když nabízíš se zatvrzele spícím,
a oni se v svém temnu uhostí
a klnou světlům nepřicházejícím.
*
Zdroj: RENČ, Václav. Podoben větru. BB 1994, ed. K. Neradová.
ach
„Tajemství Lásky záleží v tom, že sama o sobě neví.“ – můžeš tuhle větu prosím trochu osvětlit?
To bude zřejmě vo tom, že se plně vyčerpává pro druhé a na sebe takřka nevzpomene…