V posledních dnech mnozí s evidentním uspokojením opakují: „Hotovo. Schisma je dokonáno. Od FSSPX už se nedá nic dalšího očekávat.“ Tak dobře. Uznávám. Už jsme měli obrátit list. A přesto tahle věc tvrdohlavě odmítá skončit a nadále zaujímá ve zprávách přední místo.
Mimořádný rozruch, který otřásl sociálními sítěmi a katolickými kruhy prozrazuje, že věc naopak zdaleka není vyřešena. Biskupských svěcení bez papežského mandátu se ve světě každoročně odehrávají desítky – v Číně, v Mexiku, ve Spojených státech – aniž by Svatý stolec reagoval způsobem, který by se vzdáleně blížil takovéto přísnosti. Proč tady dělá výjimku?
1. Selektivní vstřícnost
Je-li rozchod absolutní a Bratrstvo definitivně ze hry, proč se s ním nejedná jako s jinými odloučenými společenstvími? Anglikánští biskupové, například Sarah Mullalyová, a zástupy protestantských duchovních jsou přijímány zdvořile, v srdečném dialogu a s úsměvy pro média. FSSPX v kontrastu s tím zůstává jedinou skupinou, s níž se jedná jako s nedotknutelným páriem. Je-li skutečně „mimo“ Církev, pak nechť se jí dostane diplomacie náležející těm, kdo skutečně odešli: červených koberců, výměny dárků a květnatých komuniké. Nic z toho se nenabízí. Tato cílená přísnost vyzývá k důkladnému zkoumání.
2. Bezprecedentní sankce
V posledních dnech biskupové vydávají jedno prohlášení za druhým a Svatý stolec formuloval odsouzení neobvyklé intenzity, které se dotýká všech věřících, což je tah, který nemá skutečný precedent za velmi dlouhou dobu. Ohánějí se hrozícím nebezpečím. Přesto podle kritiků FSSPX samotných Bratrstvo není nic víc než hrstka arogantních disidentů, marginálních zpátečníků, kteří jsou nicméně nebezpečnější než otevřené věroučné úchylky, nebezpečnější než rozšířené opouštění náboženské praxe, nebezpečnější než veřejné hereze, dokonce nebezpečnější než závažné mravní skandály, jejichž pachatelé dávno nejsou trestáni ničím, co by se blížilo tomuto stupni intenzity. Je-li Bratrstvo tak bezvýznamné a tak škodlivé, proč tolik strachu z toho, že by mohlo být pro věřící přitažlivé? Ztratil snad svatý Boží lid svou schopnost rozlišování? Rozpor bije do očí: tato organizace se líčí jako monstrum, přičemž její odpůrci se chovají, jako by toto monstrum vyzařovalo neodolatelnou přitažlivost.
3. Nepřiměřené mediální šílení
Nepřátelští komentátoři zrušili dovolenou. Videa, úvodníky, analýzy a veřejná prohlášení přicházejí v rychlém sledu jedno za druhým. Na síti X kněží téměř nehovoří o ničem jiném a občas nahrazují nedělní kázání vášnivým napomínáním. A přece, máme-li věřit těm samým kritikům, je FSSPX pouhou bezvýznamnou extremistickou skupinou, prakticky sektou na pokraji vymizení. Tak proč tato nepřiměřená neústupnost? Proč tak horečně mobilizovat kvůli hrstce kněží a věřících, kteří údajně skoro neexistují? Opravdu stojí za to vynakládat tolik energie k tomu, aby se vypořádali s pár ovečkami, které se utrhly ze řetězu?
Nemohlo by se ve skutečnosti jednat o odvádění pozornosti? O způsob sebeotupování vnitrocírkevním sporem, místo abychom se postavili čelem k realitě: postupu radikálního islámu v Evropě, šířícímu se wokeismu, všeobecnému mravnímu a kulturnímu úpadku či hrozícímu hlasování o euthanasii ve Francii?
FSSPX se tedy navzdory sobě samému stává znamením odporu. Ne z touhy provokovat, ale protože všechno, co je proti němu řečeno, se nakonec ukazuje jako vnitřně rozporné. Odhaluje to nedůslednosti, obavy a slepá místa jeho protivníků. Ti svou neobyčejnou mobilizací a vášnivou zaujatostí prokazují Bratrstvu ohromnou poctu, byť zcela proti své vůli. Naše obtížná doba vyvolává otázky, jimž by se mnozí raději vyhnuli. Zoufalé výzvy kardinálů Müllera a Kocha a Mons. Buxe jsou toho dostatečným důkazem. A to možná lidi znepokojuje nejvíc, víc než cokoli jiného.
Côme de Prévigny*
Překlad Lucie Cekotová
* Pseudonym francouzsky hovořícího autora, který v minulosti často psal pro portál Rorate Caeli.
Zdroj:
RORATE CÆLI: Écône: A Sign of Contradiction? – by Côme de Prévigny