Když Benedikt XVI. zrušil na žádost tehdejšího vedení FSSPX exkomunikace, které podle téhož vedení ve skutečnosti nikdy nenastaly, začalo se vedení FSSPX opájet pocitem, že by mohlo dosáhnout jakési regularizace, a toto opojení bylo tak kouzelné a lákavé, že pro ně bylo ochotno podniknout i řadu naivních a nerozumných kroků.
Aby se zalíbilo (nejprve Benediktovi XVI. a později Františkovi), začalo systematicky vyhazovat ze svých řad ty, co nebyli dost ohební, vstřícní a ochotní udělat pro regularizaci téměř cokoliv. První to byl biskup Williamson a jeho nejbližší spolupracovníci, později se to rozšířilo na další. Tímto způsobem vznikl tzv. Odpor, který působí a sílí dodnes.
Nejsmutnější na tom bylo, že vedení FSSPX přitom postupovalo velmi neférově, používalo vůči svým členům metody, které si troufám označit za morálně zcela nepřijatelné, a ani nedokázalo čestně přiznat, o co jde, když u vyhozených mluvilo o tom, že zradili odkaz arcibiskupa Lefebvra, ačkoliv to bylo přesně opačně – dotyční byli vyhazováni, protože se stále drželi Lefebvrova odkazu tam, kde ho FSSPX opouštělo či rozřeďovalo, aby otevřelo cestu dohodě s Římem.
Odpor čelil od svého osamostatnění jednomu zásadnímu problému – měl jen jednoho biskupa, který se už navíc potácel nad hrobem. Nezbylo než sáhnout ke krajnímu řešení a biskup Williamson vysvětil v letech 2015-2017 bez papežského souhlasu tři biskupy pro Odpor. Vedení FSSPX tehdy udělalo další hrubou chybu, když se to pokusilo využít jako argument, oč je lepší než Odpor, a do zblbnutí tvrdilo (aniž by to ovšem dokázalo podpořit nějakými relevantními argumenty), že svěcení Odporu jsou fuj a naprosto je nelze srovnávat se svěceními z Écône.
Nu což, uplynulo pár let a FSSPX zjistilo, že regularizace za alespoň trochu přijatelných podmínek nebude a biskupy mu Řím vysvětit nedovolí – a ono je přitom zoufale potřebuje, protože má už jen dva, přičemž minimálně biskup Galarreta je na tom zdravotně dosti špatně. Takže nakonec bude muset 1. července taky přistoupit ke svěcením bez mandátu. Což se samozřejmě s Williamsonovými svěceními nedá vůbec srovnávat, protože…, protože …, protože… Víte co, zapomeňme na to.
Je obrovskou chybou, že se tradiční katolíci (respektive tradičně katolické skupiny) spolu nedokáží domluvit a spolupracovat pro ta převeliká dobra, kterými jsou zachování a šíření katolické víry a spása duší. A je smutné se koukat na to, jak toho modernisté v Římě využívají a zneužívají, jak obratně tuto roztříštěnost podporují a posilují a jak ochotně jim někteří skáčou na lep.
Z Říma přicházejí výhrůžky, že tentokrát Řím exkomunikuje nejen světitele a vysvěcené, ale celé FSSPX a všechny, kdo navštěvují jeho bohoslužby. Což se Řím neodvážil ani u svěcení Écône, kdy bylo FSSPX mnohem menší a slabší než dnes. Patrně protože mu bylo jasné, že by to prostě neobhájil. Dnešní Řím možná doufá, že tímto rozdělí tradiční katolíky a ztíží jim život. Nu což. Ty exkomunikace stejně budou neplatné.
Bylo by velmi naivní a hloupé přistoupit na hru modernistů a začít se FSSPX nějak stranit a dávat od něj ruce pryč. Lev XIV. je papežem již rok a měsíc. Tradicionis custodes je stále v platnosti a s odkazem na ně jsou rušeny stále další a další pravidelné tradiční bohoslužby, většina nejzarytějších nepřátel katolické víry ve Vatikánu si podržela své úřady. Noví biskupové jsou v průměru minimálně stejně špatní (a možná i horší) než za Bergoglia. Nenechte se rozkmotřit a rozdělit jednotlivými kroky modernistů, dříve nebo později skončíme všichni v jednom velkém davu s FSSPX. A čím víc přejmenování, účelových přednášek a prohlášení proti FSSPX si do něj přineseme, tím hůř nám v tom davu bude.
A pokud to někdo nepochopil, tak teď a tady, po zralé úvaze: tento papež je stejný nepřítel jako Bergoglio, jen fikanější. Děláte velkou chybu, jestli si myslíte něco jiného.
Ignác Pospíšil
S popisem aktuální situace je třeba zcela souhlasit.
Bezpochyby FSSPX nepředstavuje „celou Církev“. Je zde více tradičních komunit. Bezpochyby politika předchozího vedení FSSPX vůči Vatikánu byla nešťastná – a kromě rozkolu uvnitř Bratrstva vlastně nepřinesla nic. – Novému vedení už došlo, že podat modernistům jeden prst – znamená přijít o obě ruce.
….
Ale tou nejdůležitější věcí současného sporu v Církvi, skutečnou alfou a omegou, zůstává stále přijetí Druhého vatikánského koncilu jako celku – včetně jeho nejděsivějších dokumentů typu „Nostra aetate“.
….
Upřímně nerozumím nedávnému prohlášení Kněžského bratrstva svatého Petra (teď přejmenovaného na „Kněžskou fraternitu svatého Petra“, aby nebylo zaměňováno s FSSPX), že „Kněžská fraternita sv. Petra přijímá celé magisterium církve, jak bylo vykonáváno na všech 21 ekumenických koncilech, včetně II. vatikánského koncilu, a rovněž v rozhodnutích papežů a biskupů, včetně těch současných.“ Takže: kde vlastně stojí například právě Kněžská fraternita sv. Petra? – Ono opravdu nejde jen o mši a způsob jejího sloužení.
….
Jde o přijímání nedůstojných kompromisů – o život ve lži.
Právě teď se ukazuje, kde kdo stojí. Například „konzervativní kardinál“ Gerhard Ludwig Müller nyní v poskytovaných rozhovorech hřímá, že Druhý vatikánský koncil musí být všemi katolíky přijímán absolutně – jako celek.
….
Není tedy konzervativec jako konzervativec – a někteří „stoupenci Tradice“ jsou spíše těmi ratzingeriánskými pseudokonzervativci. – Těmi, kdo nám uprostřed současných hrůz budou dělat přednášky o „hermeneutice kontinuity“.
Otázka je, koho vlastně myslíte předchozím vedením FSSPX. Je dobré se podívat na objektivní stav věci a možná odhlédnout od osobních přání. Velmi dobře je celkový stav popsán níže a je třeba neztrácet ze zřetele, že mnoho toho je právě pod aktuálního vedením za P. Davide Pagliaraniho a nikdy z toho (zatím) nic nebylo odvoláno.
https://rexcz.blogspot.com/2026/06/biskupska-sveceni-econu-2026.html
Ad Senor Vardad:
Nemám pocit, že by mezi současným Vatikánem a současným vedením FSSPX zrovna nyní kvetlo nerozborné přátelství…
To mohu podepsat. Neměli bychom se hádat, kdo je lepší trady . Trapní jsou FSSP a jiné spolky , kteří existují na základě “ neposlušnosti“ Mons. Lefebvra , velkého muže Církve.
V souvislosti se svěceními v Econe se postupně rozvinula v Církvi stále intenzivnější diskuse o samých kořenech a základních pravdách naší víry.
Když si přečtete světové katolické weby, budete překvapeni, kolik renomovaných teologů, církevních právníků, kněží, biskupů a kardinálů už se vyjádřilo nejen k otázce svěcení v FSSPX, ale ke krizi současné katolické Církve.
Evidentně se cosi dalo do pohybu.