Hle, čtvrtá z panen prozíravých, statečná Lucie. Její slavné jméno září v posvátném mešním kánonu spolu se jmény Agáty, Anežky a Cecilie a v adventním čase ohlašuje Světlo, jež se blíží a podivuhodně utěšuje Církev. Lucie je rovněž jednou ze tří slavných postav křesťanské Sicílie: triumfuje v Syrakusách, tak jako Agáta září v Katánii a Rozálie svou vůní naplňuje Palermo. Slavme tedy její svátek s láskou, aby nám v této posvátné době byla nápomocna a uvedla nás k Tomu, jehož láska jí dala zvítězit nad světem.
Pochopme také, že jestliže si Hospodin přál, aby kolébku jeho Syna takto obklopoval výkvět panen, a nespokojil se s přítomností apoštolů, mučedníků a papežů, je tomu tak proto, aby dítky Církve uprostřed radosti z tohoto Příchodu s vírou, jež ho ctí jako svrchovaného Pána, nezapomínaly přinášet k jesličkám Spasitele onu čistotu srdce a smyslů, již u těch, kdo se chtějí přiblížit k Bohu, nelze ničím nahradit. Přečtěme si nyní ze slavných akt panny Lucie:
Lucie, panna ze Syrakus, vznešená svým zrozením i křesťanskou vírou, již vyznávala od dětství, přišla do Katánie se svou matkou Eutychií, trpící krvotokem, aby uctila ostatky svaté Agáty. Když se pomodlila u hrobu světice, dosáhla na její přímluvu matčina uzdravení. Lucie poté matku požádala, aby jí dovolila rozdělit věno, které jí chystala, chudým Ježíše Krista. Proto Lucie, když se vrátila do Syrakus, prodala všechen svůj majetek a peníze rozdala chudým.
Když se o tom dozvěděl ten, jemuž ji rodiče proti její vůli zasnoubili, vyhledal prefekta Paschasia a obvinil Lucii, že je křesťankou. Tento soudce však nedokázal ani prosbami, ani hrozbami Lucii přimět, aby obětovala modlám, a naopak viděl, že čím víc se snaží ji přinutit ke změně smýšlení, s tím větším zápalem ona chválami oslavuje křesťanskou víru. Řekl jí proto: „Však ty přestaneš tak hovořit, až se do tebe pustí moji kati.“ „Božím služebníkům nemohou scházet slova,“ odvětila panna, „poněvadž Pán Ježíš Kristus pravil: Až vás budou vodit před krále a vládce, nestarejte se o to, co budete mluvit, neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte říci. Vždyť to už nemluvíte vy, ale Duch svatý.“
Paschasius se jí tedy zeptal: „V tobě je Duch svatý?“ Ona mu odpověděla: „Ti, kteří žijí čistě a zbožně, jsou chrámem Ducha svatého.“ Prefekt odvětil: „Pak tě tedy nechám odvést na místo prostituce, aby z tebe Duch svatý vyšel.“ Panna odpověděla: „Jestliže na mě bude spácháno násilí proti mé vůli, získám dvojí korunu čistoty.“ Na tato slova Paschasius vzplanul hněvem a nařídil, aby Lucii odvlekli na místo, kde bude násilím zbavena panenství. Boží mocí se však stalo, že panna zůstala bez pohnutí na místě a žádnou silou nebylo možno ji odtamtud dostat. Proto vládce nařídil, aby ji polili smolou, pryskyřicí a vroucím olejem a okolo ní zapálili oheň. Když však viděl, že ani plameny jí neublížily, dal ji trýznit mnoha krutými způsoby, a nakonec jí hrdlo prokláli mečem.
Po této ráně Lucie předpověděla pokoj, jemuž se bude těšit Církev po smrti Diokleciánově a Maximiánově, a o prosincových idách odevzdala ducha Bohu. Její tělo bylo pohřbeno v Syrakusách, později přeneseno do Konstantinopole a nakonec do Benátek.
Uvádíme zde výňatky z oficia na den svátku této světice, které představuje lyrické dílo plné krásy a svěžesti:
Orante sancta Lucie, apparuit ei beata Agatha, et consolabatur ancillam Christi. (Když se Lucie modlila, zjevila se jí svatá Agáta a těšila Kristovu služebnici.)
Lucie Virgo, quid a me petis, quod ipsa poteris praestare continuo matri tuae? (Panno Lucie, proč ode mne žádáš pro svou matku pomoc, již jí můžeš poskytnout sama?)
Per te, Lucie Virgo, civitas Syracusana decorabitur a Domino Iesu Christo. (Skrze tebe, panno Lucie, Pán Ježíš Kristus zahrne slávou město Syrakusy.).
Luciina slova: Benedico te, Pater Domini mei Iesu Christi, quia per Filium tuum ignis extinctus est a latere meo. (Blahoslavím tě, Otče Pána mého Ježíše Krista, že jsi skrze svého Syna uhasil oheň, který mne obklopoval.)
In tua patientia possedisti animam tuam, Lucia sponsa Christi: odisti quae in mundo sunt, et coruscas cum Angelis: sanguine proprio inimicum vicisti. (Trpělivostí jsi ovládla svou duši, Lucie, nevěsto Kristova! Nenáviděla jsi věci pozemské a nyní záříš mezi anděly. Vlastí krví jsi zvítězila nad nepřítelem.)
Obracíme se na tebe, panno a mučednice Lucie, abys nám vyprosila milost vidět Toho, na něhož nyní patříš ve slávě, i v Jeho poníženosti. Vezmi nás pod svou mocnou ochranu. Jméno, které jsi nosila, znamená „světlo“: buď naším světlem v noci, která nás obklopuje. Lampo stále hořící nádherou panenství, osvěcuj naše oči, uzdrav zranění, která jim způsobila žádostivost, aby se od pozemských tvorů povznesly k onomu Světlu pravému, jež svítí v temnotě a jež temnota nemůže pohltit. Vypros nám, aby náš očištěný zrak v Děťátku, jež se co nevidět narodí, uviděl a rozpoznal nového člověka, druhého Adama, vzor našeho znovuzrozeného života. Vzpomeň též, panno Lucie, na svatou Církev římskou i na všechny církve, které od ní přejímají podobu Oběti. Vždyť u oltáře každodenně pronášejí tvé sladké jméno v přítomnosti Beránka, tvého Ženicha, který je s radostí slyší. Zahrň zvláštním požehnáním šťastný ostrov, jenž ti poskytl pozemský domov a kde jsi získala palmu věčnou. Kéž si zachová celistvost víry, čistotu mravů a časný rozkvět a kéž je vysvobozen ode všech zel, o nichž víš.
Z L’Année liturgique na 13. prosince přeložila Lucie Cekotová