Proti každé úzkosti, proti všemu strachu a neklidu, vzývejme pokornou Pannu, která tolik vytrpěla. V obrazu pevnonohé pláně, ke které se utíká hrdina básně Francise Jammese, můžeme vidět také obraz Matky Boží – utěšitelky zarmoucených. Druhý text je dílem Tomáše Hameta.
Závrať
To prázdno kolem mne na siných výšinách,
ty ovce rozběhlé, vše vzbouzí ve mně strach.
Chci do vsi schoulené u kaple v stínu túje,
kde pevnonohá pláň drží a uklidňuje.
Severák
Zháší mě severák jako svíčku
Spaluji loňskou nať na ohníčku
Ztrácím zvyk za zvykem blízko rána
A mrtvým jazykem prosím Pána
Zvuk plyne za zvukem, slova syčí
kovovým přízvukem, hlasy křičí
Ohnivá stvoření prošla polem
Mrtví a pohřbení všude kolem
Je konec radosti, země rodná
Svůj kalich hořkosti piju do dna
Než ke mně dorazí, ticho je ve mně
Kulka se odrazí od zmrzlé země
Zháší mě severák jako svíčku
Spálil jsem loňskou nať na ohníčku
Tak jako ostatní podlehnu ráně
Ovce, co pásla se na polích Páně
*
Zdroj: JAMMES, Francis. Od rána do večera. Překlad Svatopluk Kadlec. Odeon: Praha, 1966.
http://thamet.ic.cz/index.htm