Host
Básně vedoucí k zamyšlení nad předmětem našeho usilování a touhy napsali Josef Hora a Zdeněk Rotrekl.
Kristus na rozcestí
Jdou semo tamo. Každý jde někam.
V každém je nějaké úsilí.
A já tu visím. Já v hloží tu čekám
na ty, kdo ke mně se uchýlí.
*
Všude a všude jsou trápení velká.
Shrbeni, podryti, jdou kolem mne:
dělník, obchodník, učitel, selka,
cizí si v bolesti vzájemné.
*
Přejdou, zajdou, nezastaví se.
Nepochopí člověk člověka.
Dávno už pokrm na jedné míse
u jednoho stolu jich nečeká.
*
Radosti, ani ty mi tu nepostojíš,
plachá, sobecká, prchavá?
Od kdy i ty se družnosti bojíš,
sama pro sebe šumící doubrava?
*
Lásko, alespoň ty, dítě boží,
pozdrž se pode mnou!
Neoděna projdeš mé hloží,
silna přitažlivostí tajemnou.
*
Zítra, dar tvůj, přemilé pacholátko
pod planou jabloní
tu u nohou mých snad si pohraje krátko
a mateřídouškou mi zavoní.
JE PROSTŘENO
Je prostřeno a čeká se host
s chvěním těch umrlých neboť
této chvíle přijde Pán a nebude chtít
krev ani soustrast dokonce ani usínání
Bdění však přece jen je ozvěnou
toho pádu a toho zmrtvýchvstání
když nevěsta krájí koláč a ženich
přichází potmě nečekán
Uvadání uranového podzimu
sdělí nečekaným
neuvěřivším
nesmířeným
nevytouženým
ale sladkým pro jedinou chvíli
šumotu křídel nezřeného
tušeného
anděla
co?
*
Uvadají domy a krev
oblékla
slova do svištění větru
Větru?
Čeho vlastně?
*
Zdroj: HORA, Josef. Strom v květu. In Hora, Josef: Kořist smyslů. Ed. Píša, Antonín Matěj. Československý spisovatel: Praha, 1957.
ROTREKL, Zdeněk. Stromy ptáci zvířata a podobní lidé. Archa: Zlín, 1994. ISBN 80-900249-7-1.