Dobytí Malty II

21. 2. 2017 Krize Církve, Skojec, Steve

Podivný původ nevítané komise

25. ledna zveřejnily fascinující zprávu o této věci italské zpola zpravodajské a zpola bulvární noviny Dagospia. (Protože tento list často zveřejňuje pornografické materiály, neuvádíme zde odkaz na něj, ale na překlad celého článku do angličtiny, jehož autorem je Andrew Guernsey). [1] Ve zprávě čteme, že jistý bohatý Francouz jménem Jehan du Tour odkázal své jmění ve výši téměř 120 milionů švýcarských franků dvěma nejmenovaným jednotlivcům a dvěma charitativním organizacím: Hospitálskému řádu sv. Jana z Boha a francouzské asociaci Maltézského řádu.

Dagospia uvádí, že správkyně du Tourovy pozůstalosti, jistá Ariane Slingerová ze Ženevy, založila charitativní fond podle novozélandských zákonů – donedávna známých legislativní laxností mimořádnou i na poměry daňových rájů – s názvem Caritas pro Vitae GRADU Charitable Trust. Fond měl zajistit nedílnost aktiv v pozůstalosti, přičemž správkyně drží kasu, když nastane čas vyplácet oprávněné příjemce. Slingerová je ředitelkou společnosti ACE International, která poskytuje „poradenské, manažerské a administrativní služby a služby správy majetku“. Jméno Slingerové se na internetu objevuje v podivných souvislostech. Zmínky o ní jsem našel na několika webových stránkách, z nichž patrně nejpozoruhodnější je článek o vyšetřování spletitého případu finanční trestné činnosti, o němž v roce 1996 informoval britský list Independent.

Podle listu Dagospia du Tour zemřel v roce 2012 a v tom okamžiku Maltézský řád, kterého jeden z jeho francouzských členů upozornil na roli Slingerové v ovládání finančních prostředků, na Slingerovou podal v Ženevě žalobu, která by podle Dagospie mohla vést k jejímu trestnímu stíhání. (Podstata žaloby není ze zprávy jasná.)

A tady to začíná být opravdu zajímavé.

Apoštolským nunciem a stálým pozorovatelem Svatého stolce při OSN v Ženevě, a tedy krajanem Slingerové, byl do února 2016 arcibiskup Silvano Tomasi. (Jeho šéfem byl kardinál Pietro Parolin, který se zblízka angažoval v jednáních mezi papežem a Fra’ Festingem. Nunciové spadají pod vatikánský Státní sekretariát, Sekce pro obecné záležitosti.) Tomasi — rovněž člen Maltézského řádu — vytvořil další nadaci s názvem Caritas in Veritate. Její webové stránky mezi dlouhodobými cíli nadace uvádějí „činit postoje Katolické církve srozumitelnějšími pro třetí strany a viditelnějšími v otevřené diskusi v rámci systému OSN“. Tomasiho jméno už na webu veřejně nefiguruje, neboť jeho funkci převzal slovinský arcibiskup Ivan Jurkovič, který dnes působí na Tomasiho bývalé pozici pozorovatele při OSN (a sám je konventuálním kaplanem ad honorem Maltézského řádu). Stránka s životopisem Tomasiho jako člena správní rady však nadále funguje. Funkce pokladníka v nadaci Caritas in Vertitate se ujal Marc Odendall, další člen Řádu a mezinárodní investiční bankéř, jehož papež František v roce 2014 jmenoval do správní rady Vatikánského úřadu pro finanční informace, o němž časopis Fortune uvádí, že ho „založil papež Benedikt XVI., aby očistil finanční aktivity Vatikánu po sérii skandálů.“

Zpráva Dagospie také upozorňuje na to, že ve správní radě Caritas in Veritate je jistá Marie Therese Pictet Althannová, která je od roku 2005 velvyslankyní a stálou pozorovatelkou Maltézského řádu u OSN. Caritas in Vertitate podle Dagospie rovněž organizovala několik konferencí, jichž se účastnil libanonský bankéř Marwan Senhaoui, který stojí v čele libanonské pobočky Maltézského řádu.

Vliv členů Řádu na nadaci tedy není nevýznamný.

Když se Albrecht von Boeselager stal v roce 2014 velkokancléřem Řádu, začal podle Dagospie se Slingerovou jednat o některých návrzích týkajících se du Tourova dědictví. O jaké návrhy přesně šlo, zůstává nejasné. Dagospia však tvrdí, že Odendall a Sehnaoui spolupracovali na zprávě, která se této věci týkala. Mezi zúčastněnými měla probíhat živá e-mailová komunikace. Dagospia tvrdí, že v jedné chvíli Slingerová oslovovala Tomasiho „milý Silvano“ – překvapivá neformálnost, ledaže by se snad znali lépe, než jak odpovídá náhodné známosti.

Jak bylo oznámeno, nová vatikánská komise, která měla vyšetřovat Boeselagerovo vyhození, se skládala z pěti členů, z nichž tři byli jeho významnými kolegy s vazbami na aktivity v Ženevě: arcibiskup Tomasi, Marc Odendall a Marwan Senhaoui. Pentin píše:

V pětičlenné vyšetřovací komisi je arcibiskup Silvano Tomasi, bývalý pozorovatel Svatého stolce u OSN v Ženevě, jezuita P. Gianfranco Ghirlanda, bývalý rektor Papežské gregoriánské univerzity, právník Jacques de Liedekerke, investiční bankéř Marc Odendall a Marwan Sehnaoui, předseda libanonské asociace Maltézského řádu.

Kromě P. Ghirlandy jsou všichni ostatní jmenovaní členy Řádu a většina jich jsou známí Boeselagerovi spojenci. O Odendallovi se ví, že ho obzvlášť podporuje, a podle interních zdrojů v Řádu je arcibiskup Tomasi Odendallovým dobrým přítelem.

Pentin také informuje, že kardinál Parolin, který zjevně koordinoval značnou část vatikánského angažmá v této věci, věděl o du Tourově odkazu od počátku roku 2014.

Otázka, do jaké míry – pokud vůbec – se členové Řádu, kteří pracovali v nadaci Caritatis in Veritate, zapletli se Slingerovou a její nadací Caritatis pro Vita (obě sídlí v Ženevě), zůstává nezodpovězena.

Časová osa pokračuje

23. prosince 2016 Boeselager vydal prohlášení [2], v němž odmítl legálnost svého odvolání velmistrem na základě několika důvodů. Mezi nimi pravděpodobně nejdůležitější z hlediska přípravy scény na to, co bude následovat, je tato námitka:

Prvním „odůvodněním“ [Boeselagerova odvolání] bylo to, že mé propuštění odpovídá přání Svatého stolce. Jak jsem již uvedl výše, takový požadavek nikdy nebyl vznesen. Dopis Svatého stolce, který jeho neexistenci potvrzuje, velmistr Suverénní radě dosud nepředložil.

Dopis papeže kardinálu Burkeovi z 1. prosince, v němž papež mluvil o „povinnosti prosazovat duchovní zájmy řádu a odstranit jakékoli spojení se skupinami či praktikami odporujícími mravnímu zákonu“, dosud nebyl zveřejněn. Boeselager tvrdí, že mu bylo řečeno, že Svatý stolec si přeje, aby odešel. Burke uvádí, že by „nikdy neřekl Boeselagerovi, že papež výslovně žádal jeho propuštění“. Rovněž prozradil, že byl u toho, když k němu došlo: „Nemohu tato rozhodnutí komentovat, protože je se mnou nikdy nikdo nekonzultoval. Při propuštění jsem byl přítomen.“

23. ledna 2017 Fra’ John Critien, který byl 14. prosince zvolen prozatímním velkokancléřem, podle Pentina řekl, že

Řád s papežskou komisí „nemůže spolupracovat“, nejen kvůli její „právní irelevantnosti“ vzhledem k právnímu systému Řádu, ale „především proto, že musí chránit své suverénní výsady proti iniciativám, které svou formou objektivně směřují ke zpochybnění či omezení jeho suverénního charakteru.“ Řád už veřejně prohlásil, že takové „zasahování“ je „nepřípustné“.

Zdůraznil tedy, že neochota spolupracovat s komisí je „motivována výhradně právně“ a „není a v žádném případě nemůže být považována za projev neúcty vůči komisi samotné nebo vůči Státnímu sekretariátu Svatého stolce“.

Pentin píše, že 4. ledna 2017 arcibiskup Tomasi

odpověděl na dopis Fra’ Critiena z 3. ledna, v němž podle něj „uvádí některé výroky, jejichž nepřesnost vede ke vzniku nedorozumění“ a „přímo odporuje přáním Svatého otce“. Podle arcibiskupa ve věci Boeselagerova propuštění „nejde o suverenitu Řádu, ale o opodstatněné tvrzení týkající se pochybného postupu a absence prokázaného platného důvodu pro opatření, které bylo přijato.“ Rovněž tvrdí, že „ze strany Svatého stolce, a zejména Svatého otce nikdy neexistoval požadavek na něčí rezignaci či propuštění“.

„Pokud jde o to, co Vaše Excelence nazývá právní irelevantností komise, pak k jejímu zřízení Svatého otce přiměly argumenty použité při výměně velkokancléře, neboť vnímaná neregulérnost postupu Řád hluboce rozdělila,“ napsal arcibiskup Tomasi.

Není jasné, z jaké pozice Tomasi mluvil. Z pozice člena této nově vytvořené skupiny vatikánských vyšetřovatelů? Z pozice člena Řádu? Z pozice Boeselagerova kolegy a spolupracovníka (a možná přítele)? Jasné je, že mantra „Svatý otec nikdy nežádal Boeselagerovo vyhození“ je rétorickým klíčem k tomu, co přišlo potom. Vzhledem k důvěrnosti schůzky kardinála Burkea s Františkem 10. listopadu a papežova následného dopisu z 1. prosince není možné ověřit, jestli je toto tvrzení vůbec pravdivé. Kardinál Burke, muž s pověstí člověka, který jedná důstojně a čestně a dodržuje pravidla, pravděpodobně víc neprozradí, a to ani za cenu osobní oběti.

10. ledna 2017 Fra’ Festing v prohlášení, které bylo z webových stránek Maltézského řádu později odstraněno, patrně v rámci anulace velmistrových posledních úkonů, potvrdil suverenitu Řádu vůči vnucenému vatikánskému vyšetřování. V prohlášení (které je dostupné jako součást vynikajícího článku Robert Moynihana z 22. ledna 2017 [3]) se píše:

Úřad velmistra Suverénního řádu maltézských rytířů považuje za vhodné v souvislosti s aktivitami skupiny jmenované vatikánským státním sekretářem zopakovat, že výměna bývalého velkokancléře byla interním aktem vlády Řádu.

Vzhledem k právní irelevantnosti této skupiny a jejích zjištění ve vztahu k právní struktuře Maltézského řádu se Řád rozhodl s ní nespolupracovat. Chce tak chránit svou suverenitu proti iniciativám, které podle jeho názoru objektivně směřují k jejímu zpochybnění či dokonce omezení (a tím, ač neúmyslně, svou právní irelevantnost dokazují).

Čl. 4 odst. 6 Ústavní charty jasně uvádí, že „řeholní povaha Řádu není na újmu výkonu suverénních výsad, které Řádu náležejí jako uznávanému subjektu mezinárodního práva“, a čl. 4 odst. 5 potvrzuje, že „Řád má diplomatické zastoupení u Svatého stolce podle norem mezinárodního práva“.

Tento status podle mezinárodního práva dosvědčuje i Annuario Pontificio Svatého stolce, kde je Řád zmiňován pouze jednou, a to nikoli mezi řeholními řády, nýbrž mezi státy, které mají u Svatého stolce akreditovaná velvyslanectví.

14. ledna 2017 Festing poslal členům Řádu interní dopis [4], aby je informoval o tom, co se děje, a znovu je ujistil o legálnosti postupu použitého k Boeselagerovu odstranění. „Právní pozice byla vysvětlena několika zdroji, z nichž nejdůležitější je generální advokát, který vydal prohlášení obhajující postup, jenž následoval.“ Znovu zpochybnil zapojení Svatého stolce do vyšetřování a zopakoval, že rozhodnutí bylo aktem „vnitřní vlády“ a Svatý stolec „přes své čestné a chvályhodné úmysly do těchto záležitostí nemůže v žádném případě efektivně zasahovat.“

Dopis si rovněž všímá „vážných obvinění ze střetu zájmů nejméně u tří členů [vatikánské komise], u nichž se prokázalo spojení s jedním ženevským fondem. Dva bývalí velkokancléři dohlíželi na zájmy Řádu v tomto fondu. Není třeba říkat, že na tom není nic neobvyklého, avšak osobní a finanční vazby jasně způsobují neschopnost členů komise chápat situaci objektivně. … Odmítám uznat pravomoc této skupiny lidí, protože se tak snažím chránit suverenitu Řádu.“

17. ledna 2017 vatikánské tiskové komuniké uvedlo, že „Svatý stolec […]vyslovuje plnou důvěru pěti členům skupiny, kterou Svatý otec František ustanovil 21. prosince 2016. Tato skupina byla jmenována s cílem informovat papeže Františka o krizi současného ústředního vedení řádu. Svatý stolec na základě dokumentace, kterou má k dispozici, odmítá jakýkoli pokus o diskreditaci jejích členů a práce.“ [5]

24. ledna 2017 papež František neočekávaně povolal Fra’ Festinga do Vatikánu k soukromé audienci. Na španělském portálu InfoVaticana se ten den objevila zpráva, že papež Festinga požádal, aby rezignoval, a Festing svolil. Zpráva byla později z informovaných zdrojů potvrzena. Další den přinesl více podrobností Edward Pentin [6]:

V prohlášení z 25. ledna Vatikán uvedl: „Velmistr Suverénního vojenského řádu maltézských rytířů, Matthew Festing, se při úterní papežské audienci zřekl svého úřadu. Svatý otec František dnes přijal jeho demisi. Papež zároveň Festingovi vyslovil ocenění a uznání za loajalitu a oddanost vůči Petrovu nástupci a za ochotu pokorně sloužit dobru řádu i církve.“ Zpráva končí informací, že „dokud nebude jmenován papežský delegát pro Maltézský řád, přebírá jeho dočasné vedení velmistrův zástupce, velkokomtur Ludwig Hoffmann von Rumerstein“ [7] – což je vzhledem k suverénnímu postavení Řádu významný a kontroverzní vývoj.

Toto potvrzení následovalo po zprávě agentury Reuters z předchozího večera, že podle mluvčího [Maltézského řádu] papež velmistra požádal, aby rezignoval. „a on souhlasil“. National Catholic Register si to ověřil z dalších zdrojů a zjistil, že schůzka byla svolána pouhé dvě hodiny předtím, v 17.30.

26. ledna 2017 Pentin zveřejnil novou zprávu [8]. Odhalil v ní nový dopis kardinála Parolina [9] a další podrobnosti o schůzce:

Papež František prohlásil, že všechny kroky hlavy Maltézského řádu i jeho řídící rady od propuštění Albrechta von Boeselagera minulý měsíc jsou „neplatné“, včetně volby Boeselagerova nástupce.

V dopise, který vatikánský státní sekretář kardinál Pietro Parolin jménem papeže napsal 25. ledna členům Řádu … uvedl, že Svatý otec „na základě důkazů, které vyplynuly z informací, jež nashromáždil, stanovuje, že všechny kroky velmistra provedené od 6. prosince 2016 jsou neplatné.“ Dodal: „Totéž platí pro kroky Suverénní rady, jako je volba prozatímního velkokancléře.“ Dočasným Boeselagerovým nástupcem Rada zvolila Fra’ Johna Critiena.

Na začátku dopisu kardinál Parolin znovu zdůraznil, že vedením Řádu je nyní pověřen velkokomtur Ludwig Hoffmann von Rumerstein, a dodal, že „v procesu obnovy, který považuje za nezbytný“ papež „jmenuje svého osobního delegáta s pravomocemi, jež stanoví ve jmenovacím aktu.“

Ještě podivuhodnější je Pentinův popis toho, co František od Festinga žádal během audience:

Papež předvolal Fra’ Festinga do Vatikánu 24. ledna s přísným příkazem, aby o audienci neříkal nikomu jinému – jak se Register dozvěděl, jde za tohoto pontifikátu o častý modus operandi. Během schůzky František Fra’ Festinga požádal, aby okamžitě rezignoval, s čímž velmistr souhlasil. Podle informovaných zdrojů mu papež potom nařídil, aby rezignační dopis na místě napsal.

Register se rovněž dozvěděl, že papež řekl Fra’ Festingovi, že důvod, proč žádá jeho rezignaci, je papežovo přesvědčení, že musí provést nové, kompletní vyšetřování Řádu, které bude snáze proveditelné, pokud velmistr rezignuje.

Registeru bylo řečeno, že papež potom přiměl Fra’ Festinga, aby ve svém rezignačním dopise uvedl, že velmistr žádal Boeselagerovo propuštění pod vlivem kardinála Raymonda Burkea, patrona Řádu. Kardinál však jakožto patron nemá v Řádu žádnou vládní pravomoc a velmistrovi může pouze radit, což znamená, že rozhodnutí propustit velkokancléře náleží pouze velmistrovi. [zdůraznění 1P5]

Nevíme, jestli Festing s touto podmínkou, totiž obviněním kardinála Burkea, souhlasil. Víme však, že Burke od počátku tvrdí, že i když byl na schůzce s Boeselager 6. prosince přítomen, neměl v procesu rozhodování, který vedl k jeho propuštění z Řádu, žádnou roli. Burke rovněž trvá na tom, že Boeselagerovi nikdy nesdělil nic o přáních papeže Františka v souvislosti s jeho propuštěním.

Nyní se však zdá, že se kardinál Burke ocitl v hledáčku. Papežův pochlebník Andrea Tornielli v článku na stránkách Vatican Insider otevřeně obviňuje kardinála Burkea z toho, že papeži Františkovi o Boeselagerovi lhal, přičemž si dává velikou práci s popisem skandálem poskvrněného velkokancléře jako potomka „staré německé protinacistické šlechtické rodiny“, jehož otec „se v roce 1944 zúčastnil atentátu na Adolfa Hitlera“ [10]. Tornielli píše, že Burke

v Řádu získával vliv a 10. listopadu 2016 byl na audienci u papeže. Během audience papeže ujistil, že za skandál „kondom-gate“ byl odpovědný právě Boeselager. Burke také od papeže žádal dopis, jenž by zaštítil propuštění velkokancléře pokládaného za příliš „liberálního“. František napsal dopis, v němž maltézské rytíře vyzýval k tomu, aby zajistili respektování katolické morálky, ale výslovně žádal, aby byl spor řešen pomocí interní diskuse, aniž by byl kdokoli vyhozen. Přání papeže, který rozhodně nevyzýval k Boeselagerovu odstranění, však nebylo vzato v úvahu.

Tornielli pokračuje:

Díky mnoha svědectvím a dokumentům vatikánští vyšetřovatelé zjistili, že Františkovi nebyla řečena pravda a že zpráva o případu kondomů nebyla přesná ani úplná. Komise dospěla k závěru, že Boeselager v případu nenesl žádnou odpovědnost: jakmile se o distribuci kondomů dozvěděl, spolupráci s danou nevládní organizací ukončil. Velmistrovo otevřené zpochybnění Svatého stolce a neúplné informace o případu byly poslední kapkou.

Důsledkem této „poslední kapky“ podle Tornielliho bylo to, že papež trval na Festingově rezignaci.

28. ledna 2017 Suverénní rada Řádu rezignaci přijala. Podle vydaného prohlášení Rada také „s okamžitou platností pak tento nejvyšší vládní orgán řádu odvolala dekrety disciplinárně postihující Albrechta Boeselangera, který se vrací do úřadu velkokancléře“ [11] [zdůraznění 1P5]

Prohlášení dále očividně servilním jazykem uvádí:

Suverénní řád maltézských rytířů […]vyjadřuje vděčnost Svatému otci a kardinálu státnímu sekretáři Pietru Parolinovi za podporu, kterou řádu prokázali, i za rozhodnutí provedená v plné úctě k řádu, s cílem posílit jeho suverenitu.

Podle toho, co uvádí Parolinův dopis z 25. ledna, je nyní tato suverenita naopak zcela podřízena příkazům, které papež František dá delegátovi, jehož vybere: [12]

Svatý otec, aby Řádu pomohl v procesu obnovy, který považuje za nezbytný, jmenuje svého osobního delegáta s pravomocemi, jež stanoví ve jmenovacím aktu.

Prohlášení Suverénní rady Maltézského řádu uvádí, že velkokomtur bude vykonávat úřad místodržitele ad interim až do zvolení nového velmistra, zatímco tisková zpráva Vatikánu z 25. ledna říká doslova: „Dokud nebude jmenován papežský delegát pro Maltézský řád, přebírá jeho dočasné vedení velmistrův zástupce, velkokomtur Ludwig Hoffmann von Rumerstein.“

Steve Skojec

Překlad Lucie Cekotová

Poznámky:

Angl. originál: http://www.onepeterfive.com/malta-besieged-an-ancient-and-sovereign-order-toppled/

První díl v češtině viz Dobytí Malty I

[1] https://docs.google.com/document/d/1AtMKIYV-DoHCDuEUuV8w8u7WBqZLioL6dkkYItVkzGQ/edit

[2] https://www.scribd.com/document/335684678/Albrecht-Boeselager-Personal-Statement

[3] http://insidethevatican.com/news/newsflash/letter-5-2017-knights-malta-freemasonry-2

[4] http://www.onepeterfive.com/wp-content/uploads/2017/01/336716070-A-Letter-From-H-M-E-H-the-Prince-and-Grand-Master-14-01-2017.pdf

[5] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25066

[6] http://www.ncregister.com/blog/edward-pentin/grand-master-of-the-order-of-malta-resigns

[7] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25118