Mnoho lidí se připravuje na příchod nového roku zběsilou snahou utopit svou mysl v nezřízené konzumaci rozmanitých nápojů, pokrmů, večírků a výstřelků v absurdní domněnce, že je k tomu datum 31. 12. nejen opravňuje, ale přímo zavazuje. Pán Bůh dovoluje všem svým dětem zábavu a odpočinek a nechce z nás mít žádné zahořklé a mrzuté tvory, ale zároveň každého křesťana jeho příslušnost k Otci zavazuje neztrácet lidskou tvář ani v té nejtřeskutější zábavě. Ve chvíli, kdy čas bezstarostného veselí a rozjásanosti pomine, přicházejí chvíle zpytování, kam vůbec se svou existencí míříme. Básně reflexivního charakteru napsali Kamil Bednář a Jaroslav Bednář.

Modlitba

Kam prchám před tebou? Noci fialové

inkoustem smutným mé listy popisují,

v šumu křídel zdvihají se dnové,

jak stín a list zde v prázdnu poletují.

Lože jak nahý svícen do tmy záři

a vosk mé duše se v něm rozehřívá,

pod snovou zdí mne cosi maří,

nějaká úzkost zlá a jasnozřivá.

Tam v oceánu tmy, tam dole na kolenou

já vzlykám před tebou, můj Bože,

až stud a milost tvá jak beránky se ženou

přes hlavu mou, již sťatu položil jsem v lože.

Krajina v soumraku

Vápencová horstva ve světlech ještě žhnou,
v odpočinku němá, obří těla.

A klopýtavá tma nad ztichlou Berounkou
do černých ploch bezvětřím lesy snáší.
Mlhami bařin pastvina ostrých trav
lehounce zprůsvitněla
a barvy krajiny pozvolna západ zháší.

V domcích lamačů kamene rozžehla světla
a vteřinami k touženému klidu žene
první rytmy noci
soumrakem zpomalené.

*

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.

Zdroj: BEDNÁŘ, Kamil. Kamenný pláč. Čin: Praha, 1939.

BEDNÁŘ, Jaroslav. Živý dech. BB, 1963.