Tag Archives: vykoupení
Christos voskres! Voistinno voskres!
Kristus vstal z mrtvých! Opravdu vstal z mrtvých! Tímto pozdravem se o Velikonocích zdraví východní křesťané, řeckokatolíci i pravoslavní. Je v něm úžasná duchovní síla. Na pozdrav „Christos voskres (Kristus vstal z mrtvých)!“, odpoví pozdravený „Voistinno voskres (opravdu vstal z mrtvých)!“ Původ tohoto zvyku tkví v evangeliu sv. Lukáše 24,34. Když se dva učedníci vrátili z cesty do Emauz k apoštolům a sdělili, že se jim vzkříšený Ježíš zjevil na cestě, že vstal z mrtvých, apoštolé odpověděli: „Pán opravdu vstal z mrtvých…“
Komunisté r. 1950 postavili řeckokatolickou církev na Slovensku mimo zákon. Kněží, kteří odmítli nucený přestup k pravoslaví, byli uvězněni. V kriminále se jim snažili agitátoři „vymýt mozek“ ateistickými přednáškami. Jednou, když jich shromáždili několik desítek a řečník „dokazoval“, že Bůh neexistuje, přihlásil se jeden starý kněz, že má dotaz. Přednášející mu udělil slovo. On se obrátil ke shromážděným spolubratřím s pouhými dvěma slovy: „Christos voskres!“ Všichni sborově odpověděli: „Voistinno voskres!“ A bylo po přednášce. Stačila pouhá tato dvě slůvka, aby rozmetala celou konstrukci bolševických neznabohů na padrť.
Zmrtvýchvstání je pečetí vykupitelského díla Kristova, důkazem jeho Božství a pravdivosti jeho nauky. Jedná se o nejlépe doloženou realitu v dějinách starověku. Prázdný hrob viděl každý obyvatel Jeruzaléma a každý návstěvník tohoto města. Vzkříšeného Pána neviděli pouze apoštolé a zbožné ženy, ale stovky lidí, možná i tisíce. Sv. Pavel píše v 1 Kor 15,6 o jeho zjevení „více než 500 bratří najednou…“ a aby nebylo žádných pochybností, dodává, že „většina dosud žije…“, čili můžete je navštívit a ověřit si to. Sv. Lukáš v úvodu ke Skutkům apoštolů zase uvádí, že Ježíš „po svém utrpení dal mnoho důkazů pro to, že žije…“ (Sk 1,3).
Vykupitel a Spasitel
Michal Kretschmer
Ježíš Kristus je nazýván Vykupitelem a Spasitelem. Nejsou to však synonyma. Vykoupení se vztahuje k jeho oběti na kříži, spása k přivlastnění ovoce jeho výkupné oběti. Ve stávajícím nadpřirozeném řádu není spásy člověka bez vykoupení. Zdá se mi také, že kněží nevyváženě více hovoří o spáse než o výkupné oběti Ježíše Krista. Proto v dalším textu bude věnována pozornost především Ježíši Kristu jako Vykupiteli.
Také se málo hovoří o oběti mše svaté, nevhodně se užívá obratu „slavení eucharistie“ nebo „slavení tajemství naší spásy“, byť Kristova eucharistická přítomnost výsledkem mešní oběti a spása je Božím darem, a dostává se nám skrze spolupráci s milostmi, které nám Kristus zasloužil svou obětí na kříži. Přijetí Těla a Krve Páně (svátost eucharistie) patří k celistvosti mše svaté pouze ze strany celebrujícího kněze[i], nikoliv ostatních přítomných věřících; svaté přijímání je sice potřebné ke spáse, je to milost, kterou nám dává náš Spasitel, ale to neznamená, že musíme přijímat při každé naší účasti na mši svaté.
Účelem vtělení Syna Božího byla předně oslava Boží a také smíření lidstva s Bohem, jeho záchrana z hříchu a věčného zatracení z Boží milosti zasloužené jeho smrtí na kříži. Bůh ve svém věčném úradku stanovil, že se lidem nedostane milosti bez dokonalého smíření s ohledem na jeho hříchy. Tak ve svém milosrdenství určil, že sám jednorozený Syn Boží za nás uskuteční toto smíření. Bohočlověk je naším prostředníkem.
