Tag Archives: Tridentská mše

Nový italský ministr hodlá chránit přirozenou rodinu

Lorenzo Fontana

Mezi ministry nové italské vlády je i Lorenzo Fontana, katolík, který hájí přirozenou rodinu, odmítá euthanasii a přimlouvá se za podporu domácího vzdělávání. Osmatřicetiletý Fontana byl čtyři roky poslancem Evropského parlamentu, než byl v březnu zvolen místopředsedou italského parlamentu za Ligu Severu Mattea Salviniho. V prvním kabinetu Guiseppe Conteho se stal ministrem pro rodinu.

V rozhovoru pro list La Nuova Bussola Quotidiana Fontana uvedl, že usiluje o to, „aby politika všech ministerstev byla přátelská k rodině, protože děti jsou investicí do budoucnosti.“ Nový ministr pro rodinu – nikoli „pro rodiny“, jak sám zdůrazňuje – dal na srozuměnou, že děti nejsou zátěž, nýbrž zdroj, a proto hodlá pomáhat početným rodinám a podporovat homeschooling, neboť „rodina je první školou“. Proto chce odstraňovat překážky bránící tomuto typu vzdělávání, které se v jiných zemích již rozšířilo.

Ministr dále slíbil, že nebude schválena euthanasie, jak požadují někteří radikální poslanci včetně koaličního Hnutí pěti hvězd, a ujistil, že do Itálie nedorazí manželství homosexuálů.

Ve stejném smyslu se vyslovil v rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera, kde ujišťuje, že má v úmyslu bránit „přirozenou rodinu, kde má dítě jednu matku a jednoho otce“.

Jsou modernisté a „liberální katolíci” průkopníky sexuální revoluce?

 II. vatikánský koncil tak oslabil Církev a západní svět, že revoluce roku 1968 se stala možnou, a co je ještě horší – účinnou. Když Pavel VI. se pokoušel zastavit ji krásnou encyklikou „Humanae vitae” a stejně krásným Credo Paulinum, čili vyznáním víry, které předložil 30. června r. 1968 na náměstní sv. Petra v Římě, bylo už pozdě. Revoluce vybuchla a nic ji nemohlo zadržet – říká v rozhovoru pro portál PCh24.pl polský prof. Marek Kornat.

 

Jak vypadala situace Katolické církve a jejich věřících po ukončení I. světové války, jež odlidštila člověka a učinila z něj pouhý materiál pro bilanci zisků a ztrát?

Není pochyb o tom, že I. světová válka byla katalyzátorem hlubokých procesů laicizace. Tyto procesy se dotkly i Církve, nicméně situace před sto lety nebyla v porovnání s dnešními skutečnostmi až tak zlá.

Katolická církev samozřejmě utrpěla dvě těžké porážky. Tou první bylo vítězství bolševismu v Rusku, kde vyrostla ateistická tyranie, jakou do té doby svět neviděl. Druhou porážkou byl rozpad rakousko-uherské monarchie. Ať už si o ní myslíme cokoliv, v bilanci zisků a ztrát Církve představovala v epoše, jež následovala po Francouzské revoluci, jednoznačné plus.

Nutno také brát v úvahu, že před sto lety státy, které dnes vnímáme jako pevnosti laicismu, jako např. Francie, byly r. 1918 a v meziválečné době vůbec ještě hluboce katolické. Francouzské III. republice vládl sice liberální establishment, ale země sama byla, zvláště na provincii, silně katolická. Do II. vatikánského koncilu Holandsko dodávalo Církvi nejvíce misionářů a německý katolicismus nevykazoval žádnou protestantskou mentalitu, jak je tomu dnes.

Tak tomu bylo ve většině liberálně demokratických zemí. Procesí Božího Těla, mariánské pobožnosti, neustále se rozvíjející katolický tisk – to všechno fungovalo a angažovalo desítky milionů věřících. A nejen to! Před sto lety nikdo v Církvi neučil takové teze jako dnes mnichovský kardinál Reinhard Marx (ktery otevřeně podpořil homosexualismus). V celé Církvi Učitelský úřad bděl nad ortodoxií.

Pius XI. jako papež byl prozíravým kormidelníkem Církve a státníkem. V nádherné encyklice (publikované 11. prosince r. 1925) „Quas primas” o královské vládě Krista Pána předložil světu dokonalý teologický traktát. Poskytl věřícím diagnózu stavu katolického náboženství v té době a zároveň i kompas ohledně poslání Církve. Ta má být hlasatelem Božského království Vykupitelova na této zemi. I když ono není „z tohoto světa“ – máme je budovat tady, na této zemi, a čelit tak zhoubným ideologiím komunismu a liberalismu. Jinak vyklidíme pole odpůrcům a plody vykoupení budou obráceny vniveč.

I. světová válka sice mohutně otřásla základy západní civilizace, ale nezbořila je. Uvedla ale do života destruktivní procesy, které vstoupily až za několik desetiletí do své rozhodující fáze, jejichž účinky zakoušíme dodnes. Ale Katolická církev byla tenkrát vedena svými prozíravými pastýři k nadějné budoucnosti. Rozvíjelo se katolické školství, vznikaly katolické univerzity (ne pseudokatolické), fungoval katolický tisk, sílilo liturgické hnutí. Církev žila misijním duchem, ne ideologií ekumenismu. Doktrína „sociální vlády Kristovy“ byla známá a vyznávaná. To vše Církev posilovalo.

Nový dům FSSPX v Jižních Čechách

Počínaje květnem 2018 otevřel český distrikt Kněžského bratrstva sv. Pia X. nový dům, který má posílit jeho českou misi. Dům Msgr. Marcela Lefebvra se nachází v jihočeském Boršově nad Vltavou (Farní 50). O jeho otevření oficiálně informoval leták č. 162.

V domě, který bude ještě vyžadovat rekonstrukci, již funguje provizorní kaple sv. Marcela (zasvěcená sv. Marcelovi I., papeži a mučedníkovi), do níž byly přesunuty pravidelné bohoslužby FSSPX pro věřící z Jižních Čech, které byly dříve slouženy v jednom ze sálů budějovického Kulturního domu METROPOL. V současné době se konají každou 1. a 3. neděli v měsíci v 10:00, celebrantem je obvykle P. Aleš Hakl FSSPX (info ZDE).

Sekty 1955

Putování do Lurd je dobré. Dát přednost tomuto poutnímu místu před nějakým lokálním poutním místem toho kraje je jistě za obvyklých okolností rozumné. Když ale začnou vznikat skupiny poutníků, kteří budou uznávat pouze Lurdy, všechno ostatní s despektem odmítnou a kolem Lurd obmotají celý svůj náboženský život od A do Z, bude taková praxe zavánět sektářstvím. A přitom na počátku stála dobrá myšlenka: Lurdy jsou za normálních okolností „lepší“ než jiné poutní místo nedaleko Lurd. A toto nikdo nepopírá. Setkáváme se zde s přeháněním, a to se stalo základem sektářského přístupu. Odmítáme ono přehánění doceňování Lurd, přehánění projevené v praxi a praktickém přístupu.
I když se hovoří o božské liturgii, samotný ritus je dílem lidským. Každé lidské dílo má jak kladné, tak i slabší stránky. Mnohdy je to věc názoru, nicméně se zdá, že skutečně, objektivně, mají co do svých charakteristik v rámci tradičního ritu liturgické formy doby 1955-62 z jistého(!) hlediska více negativ než formy před rokem 1955. Toto poznání vede mnohé k postoji upřednostňujícímu tuto podobu tradičního ritu před podobou téhož ritu po roce 1955. A v tuto chvíli hrozí nebezpečí přehánění. Hrozí něco podobného, co bylo popsáno výše v přirovnání k lurdským poutníkům. Není problém v samotném upřednostnění. Problém je v domnělé výlučnosti „ritu 55“ jako údajně jediného správného a jediného přijatelného způsobu. Když k tomu přistoupí ještě pár falešných soukromých zjevení, která lidé přijímají, evidentně se pohybují na hranici sektářství. Otázkou zůstává, z které strany hranice. Otázka pouze řečnická. Odpověď je jasná: Toto už je sektářství. Jenže sektářství nemá v tradičním katolicismu co dělat. Když někdo nemá možnost mše svaté v „ritu 55“ a nejde na tradiční 1962, ale místo toho si pustí videokazetu se „mší 55“, není žádným tradičním katolíkem. Je ujetým sektářem a i z hlediska teologického a věroučného je mimo, o disciplinárním hledisku ani nemluvě. Kdo v rámci tradičního ritu považuje „úzus 55“ za jediný přijatelný, je sektář.

Setkání katolických dětí 2018

Radnice 2017

Radnice 2017

Již šestý ročník Setkání katolických dětí, které pořádá rodina Krutských, se letos (2018) uskuteční v termínu 12. – 21. srpna na Vyšebrodsku.

Přijímáme přihlášky dětí ve věku od 7 do 14 let. Čas chceme rozdělit mezi hry, zábavu, sport, práci, společnou modlitbu a Mši sv. v tradičním katolickém ritu.

Hlavním vedoucím tohoto tábora bude František Krutský. Ignác Pospíšil i nadále zůstává administrátorem, mluvčím a táborovým šerifem. Po téměř celou dobu trvání tábora bude stejně jako loni přítomen P. Jakub Zentner FSSP, který zajistí duchovní službu dětem, vedoucím i návštěvám. Předpokládáme, že i jinak se podaří zhruba uchovat složení týmu vedoucích.

Děti budou ubytovány v týpích. Sociální zařízení budou jednoduchá, táborová a polní. Lesnatá hornatá krajina nabízí bohaté možnosti, jak trávit volný čas. Tábor bude pro chlapce i dívky, nicméně bychom chtěli program zorganizovat tak, aby některé aktivity probíhaly zvlášť pro chlapce a zvlášť pro dívky.

Možnost strávit s námi několik společných dnů (či i celý tábor) pro celé rodiny – zůstane zachována, ale podmínky budou ještě více polní – přifařené rodiny si budou muset přivézt vlastní stany či jiné příbytky a patrně i připravovat vlastní jídlo (kuchyně bude mít omezenou kapacitu, takže by větší významný počet jedlíků navíc u hlavních jídel nezvládla).

Tradiční pouť do Vídně ke hrobu císařovny Zity

Zita 2018

Letošní tradiční pouť do Vídně se uskuteční 10. března. Program: ve 12.00 asistovaná Mše sv. v kapucínském kostele, po níž bude následovat pobožnost v Císařské kapli a komentovaná prohlídka krypty s modlitbou u hrobu poslední české a uherské královny a rakouské císařovny, Boží služebnice Zity. Celebrantem bude P. Jakub Zentner FSSP.

Kardinál Burke: Homosexualita není normální, Církev se nemá omlouvat za své učení

Kardinál Burke

Katolická církev nemá žádat o odpuštění za své učení o sexuální mravnosti, řekl kardinál Raymond Burke v rozhovoru pro časopis O Clarim. Burke, signatář dubií a jeden ze světově nejznámějších obhájců katolické ortodoxie, se takto vyjádřil k prohlášení papeže z června 2016, že by se Církev měla omluvit homosexuálům. Potrat a homosexuální úkony zkritizoval jako „absolutně nepřijatelné“ a „odporující přirozenosti, kterou pro nás stvořil Bůh“. „Musím upřímně říci, i když jsem papežova slova nečetl, že nevím, proč by Církev měla žádat odpuštění za to, že o sexu a sexualitě učí pravdu.“

Naopak mohu konstatovat, že i když mi letos bylo 69 a celý život jsem strávil v Katolické církvi, nikdy jsem se nesetkal s diskriminací lidí trpících homosexuálními sklony,“ uvedl kardinál Burke. „Víme, že homosexualita je nenormální stav. Bůh nás nestvořil k sexuálním vztahům s lidmi téhož pohlaví. To není diskriminace osob, ale potvrzení pravdy Kristovy, pravdy naší víry.“

Tradiční liturgie na Všechny svaté a Dušičky 2017

Zde je průběžně doplňovaný seznam tradičních bohoslužeb sloužených tento rok (2017) na Všechny Svaté (tj. ve středu 1. listopadu) a Dušičky (tj. ve čtvrtek 2. listopadu) na území ČR a Slovenska.

Vytvářím ho z vlastní iniciativy jako službu pro čtenáře, kteří by si přáli oslavit tento svátek tradiční liturgií. Není v mých silách pořídit tento seznam sám, proto neváhejte pomoci a pokud víte o nějaké neuvedené liturgii, všimnete si nějaké chyby či vás napadá nějaká doplňující informace k uvedené bohoslužbě, prosím, upozorněte na ni v diskusi pod článkem, rád to do seznamu doplním.

Seznam bohoslužeb v ČR detailně dělím dle diecézí. Ty však jsou použity jako územně popisný prvek, nikoliv institucionální, takže jsou tam pod nimi uvedeny i bohoslužby organizované a sloužené na jejich území i mimo diecézní a oficiální struktury (tj. např. veřejnosti přístupné bohoslužby řeholních komunit či tradičních institutů).

Tradiční liturgie na svátek archanděla Michaela 2017

Zde je průběžně doplňovaný seznam tradičních bohoslužeb sloužených tento rok na svátek sv. Michaela Archanděla (tj. v pátek  29. září 2016) na území ČR a Slovenska.

Vytvářím ho z vlastní iniciativy jako službu pro čtenáře, kteří by si přáli oslavit tento svátek tradiční liturgií. Není v mých silách pořídit tento seznam sám, proto neváhejte pomoci a pokud víte o nějaké neuvedené liturgii, všimnete si nějaké chyby či vás napadá nějaká doplňující informace k uvedené bohoslužbě, prosím, upozorněte na ni v diskusi pod článkem, rád to do seznamu doplním.

Seznam bohoslužeb v ČR detailně dělím dle diecézí. Ty však jsou použity jako územně popisný prvek, nikoliv institucionální, takže jsou tam pod nimi uvedeny i bohoslužby organizované a sloužené na jejich území i mimo diecézní a oficiální struktury (tj. např. veřejnosti přístupné bohoslužby řeholních komunit či tradičních institutů).

Tradiční liturgie na svátek sv. Václava 2017

Zde je průběžně doplňovaný seznam tradičních bohoslužeb sloužených tento rok na svátek sv. Václava (tj. ve čtvrtek 28. září 2016) na území ČR a Slovenska.

Vytvářím ho z vlastní iniciativy jako službu pro čtenáře, kteří by si přáli oslavit tento svátek tradiční liturgií. Není v mých silách pořídit tento seznam sám, proto neváhejte pomoci a pokud víte o nějaké neuvedené liturgii, všimnete si nějaké chyby či vás napadá nějaká doplňující informace k uvedené bohoslužbě, prosím, upozorněte na ni v diskusi pod článkem, rád to do seznamu doplním.

Seznam bohoslužeb v ČR detailně dělím dle diecézí. Ty však jsou použity jako územně popisný prvek, nikoliv institucionální, takže jsou tam pod nimi uvedeny i bohoslužby organizované a sloužené na jejich území i mimo diecézní a oficiální struktury (tj. např. veřejnosti přístupné bohoslužby řeholních komunit či tradičních institutů).