Boj o liturgii pokračuje důkladnou přestavbou Sarahovy Kongregace
Dne 28. října oznámil Svatý stolec jmenování 27 nových členů římské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. Je to přestavba více než důkladná – představuje obměnu více než 70 procent. Výsledkem je, že se kardinál Sarah se svým úsilím o reformu liturgie ocitá v izolaci.
Nebylo řečeno, kteří z dosavadních členů, mezi nimiž jsou známá jména z pontifikátu Benedikta XVI., nebyli současným papežem potvrzeni. Vatikanista Sandro Magister si však dal tu práci, aby porozuměl výpovědi personálních změn.
Odcházejícími členy Kongregace jsou například :
Zenon kardinál Grocholewski, prefekt Kongregace pro katolické vzdělávání
Norberto kardinál Rivera, arcibiskup Mexika
George kardinál Pell, prefekt Kongregace pro biskupy
Angelo kardinál Scola, arcibiskup milánský
Marc kardinál Quellet, prefekt Hospodářského sekretariátu
Raymond Leo kardinál Burke, patron Maltézských rytířů
Mario Olivieri, emeritovaný biskup z Albenga – Imperia
Skoro všichni odcházející jsou „ratzingeriáni“ nebo se někdy dostali do konfliktu se současným papežem. Většinou obojí.
Např. prvně jmenovaný, Zenon Grocholewski. V roce 2011 prosadil proti jeho vůli kardinál Bergoglio na post rektora Papežské katolické univerzity v Argentině arcibiskupa Viktora Manuela Fernandeze.*)
Mezi kardinálem Riverou, primasem Mexika a papežem Františkem vyvstal problém, když se nový papežský nuncius v Mexiku vyslovil s velkou dávkou „ politické korektnosti“ k otázce tzv. homomanželství.
O vratké židli kardinála Pella se v papežském okolí mluvilo již dlouho. Rovněž kardinálové Scola a Quellet se již dlouho jevili jako další kandidáti k odchodu.
Kardinál Burke, rozhodný zastánce tradiční liturgie, byl již Františkem „odměněn“ poprvé za to, jak pravověrně vystupoval na Synodě o rodině – přišel o místo prefekta Nejvyššího tribunálu apoštolské signatury. Nyní končí ještě v Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti.
Rovněž nebyl potvrzen – jak se očekávalo – Františkem nedávno emeritovaný biskup Mario Olivieri z Albenga – Imperia, rovněž zastánce tradiční liturgie.
K „přežívajícím“ na straně kardinála Saraha patří např. kardinál Ranjith, arcibiskup Sri Lanky, který byl několik let sekretářem Kongregace. Přítel tradičního ritu disponuje solidním liturgickým vzděláním. Vedle své mateřské řečí hovoří ještě anglicky, francouzsky, německy, španělsky a starými jazyky latinou a řečtinou. Doprovázel Františka na jeho cestě po Srí Lance v lednu 2015.
Z 27 nově jmenovaných jsou například :
Pietro kardinál Parolin, státní sekretář
Gianfranco Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu
Beniamino kardinál Stella, prefekt Kongregace pro klérus
Piero Marini, arcibiskup a předseda Papežského Komitetu pro mezinárodní eucharistické kongresy
K důležitým novým „pozorovatelům“ patří určitě Beniamino Stella. Není sice liturgikem, ale pevným důvěrníkem současného papeže. Neméně to platí o Bugniniho žáku Pieru Marinim. Jeden z architektů pokoncilní liturgické reformy platí za jasného odpůrce tradiční liturgie.
Papežovo tvrzení proti kardinálovu tvrzení
Ve Vatikánu se šeptá, že přestavba Kongregace má disciplinovat jejího prefekta, kardinála Saraha. Mluví se o „nutných opatřeních“. Ve skutečnosti jde o něco jiného. Kardinál Sarah již mnohokrát kritizoval „nešvary“ v současné liturgii. Požádal kněze, aby se znovu obrátili k východu, „k Pánu, který přichází“, a to přinejmenším v centrálních částech bohoslužby. Na konferenci Sacra Liturgia v Londýně na počátku léta 2016 svoji výzvu zopakoval**) a jmenoval první adventní neděli jako výchozí bod této změny. Požádal mimo jiné také o podávání svatého přijímání vkleče a do úst, znovuobjevení latiny a gregoriánského chorálu. Své reformní úsilí zaštiťoval autoritou samotného papeže, doslova prohlásil : „Mohu skutečně potvrdit, že když jsem byl loni v dubnu přijat na audienci Svatým Otcem, papež František mě požádal, abych studoval otázku reformy reformy a způsobu, jakým se dvě formy římského ritu mohou vzájemně obohatit.“
Vatikán však změny v liturgii dementoval spěšným tiskovým prohlášením. Kardinál Sarah ale neustoupil. Na počátku října představil ve Francii svoji novou knihu „Síla ticha“, ve které formou knižního rozhovoru opět potvrzuje, že : „Reforma liturgické reformy nastane…, protože na ní záleží budoucnost Církve.“ Vzápětí bylo kardinálu odepřeno přednést úvodní řeč při zahájení nového akademického roku v Institutu Jana Pavla II. pro studia manželství a rodiny. A již na konci října následuje totální rekonstrukce Sarahovy Kongregace. Vatikanista Magister celou věc komentuje slovy : „Kardinálu – prefektu zbylo jen málo podporovatelů jím doufané „reformy reformy“.“
Ostatně sám papež František se v nejnovějším rozhovoru s jezuitou Antoniem Spadarem vyjádřil následovně : „Mluvit o reformě reformy – to je omyl.“
Podle Katholisches.info a Kath.net – zpracovala M. Svobodová
Odkazy na Katopedii doplnil šéfredaktor
*) Proslýchá se, že právě tento Františkův rodák je hlavním redaktorem skandální postsynodální exhortace Amoris laetetia.
**) Doslova řekl : „Drazí otcové, měli bychom znovu zaslechnout nářek Boha vyjádřený prorokem Jeremiášem : „Obracejí se ke mně zády, nikoli tváří.“ (2,27). Obraťme se znovu k Pánu. Ode dne svého křtu křesťané znají pouze jeden směr : Východ.“
Rovněž stojí za pozornost, že jak se zdá, ruší kardinál Sarah svůj již naplánovaný program na příští rok:
https://www.lifesitenews.com/news/is-cardinal-sarah-being-silenced
Vážená paní Cekotová, velmi si cením Vaší překladatelské práce a informací, které poskytujete.
Nedávno mě zaujala Vaše poznámka – analogie působení Cranmera na změnu liturgie za Jindřicha VIII. v Anglii a srovnání této epochy s událostmi změn v liturgii po DVK. Velmi bych Vám doporučil četbu (pokud jste ji již nečetla) knihy Mary Ball Martínezové, mexické novinářky, členky vatikánského tiskového sboru (v Římě pobývala 16 roků), kterou napsala v roce 1991: The Undermining of the Catholic Church, (http://olvrc.com/documents/UnderminingOfTheCatholicChurch.pdf). Kniha je přeložena i do českého jazyka pod názvem „Podvracení katolické Církve“ a dostupná na internetu. Jedná se o velmi cenný pramen informací.
Namátková citace z knihy:
Bugnini byl hlavním architektem nové mše podobně, jako byl Cranmer tvůrcem Book of Common Prayer (první modlitební knihy nové anglikánské církve).
… italský romanopisec Tito Casini veřejně obvinil svého biskupa, kardinála Lercara z Boloně (který mimochodem také řídil papežskou komisi pro liturgii), těmito slovy: „Učinili jste to, čeho by se nikdy neodvážili ani římští vojáci u paty Kříže. Roztrhli jste nádherné roucho, přervali jste pouto mezi věřícími v Krista minulosti, současnosti a budoucnosti, a udělali jste ze všeho jen bezcenné cáry.“
Děkuji. Nečetla – přečtu, díky za tip.
Pani Cekotová.
Tú spomínanú knihu som čítal i ja. Je, nazvime to neuveriteľná, ide hlboko ku koreňom krízy – až k pontifikátu Leva XIII. Ale garantujem Vám, že počas jej čítania občas zabudnete dýchať. Dôkladne sa tam preberá Cristeros i francúzska katolícka akcia. Tragika všetkých pontifikátov po sv. Piovi X. A to pre jednu chybičku. Neuposlúchnutie fatimskej výzvy.
Vrele odporúčam. A ďakujem za to, čo pre tradíciu robíte.
Co jste cekali? I černý Ratzinger je pro tu rudou kliku nepřijatelný. Kontrarevoluce v mezích zákona je nutné odsouzena k nezdaru. Jen Fellay si s vatikanskou kominternou doladuje noticky a čeká zřejmě ze bude velkým fyrerem tradice.
Kard .Sarah zůstává..jako loutka , aby se nereklo . Revoluce požírá své děti .
Všichni bez výjimky jsme v Božích rukou.
Pan kardinál Sarah by ml rezignovat s patricným oddovodnením. Inak tam bude len ako babika vo výklade. No a Piero Maríni, sekretár zednára Bugniniho, no, to bude pokracovanie katastrofy, pokial Boh neukoncí ten pokoncilovný blázinec.
Hmm, tak to já bych raději viděl rezignaci někoho úplně jiného a stačilo by mi to i bez odůvodnění. Můžete třikrát hádat, koho myslím, ale věřím, že většina P.T. čtenářů uhodne napoprvé…
hmm, tak to je scénář ze sajn-fikšn, toho se nedočkáme, leda že by měl vystoupit Maitreia