Monthly Archives: Červen 2012
Setkání v Bělči
Při nedělní mši byla obsazena i předsíň.
Uplynulý víkend jsem strávil v Bělči, kde proběhlo setkání přátel Institutu sv. Josefa, časopisu Te Deum a Kněžského bratrstva sv. Pia X. V tomto příspěvku bych si dovolil trochu o této akci poreferovat, nicméně zdržím se podrobnějších popisů přednášek: jednak je Institut sv. Josefa časem zveřejní, jednak jejich poměrně podrobné výtahy naleznete v konkurenčním popisu setkání z klávesnice Ney Brkičové. Tak proč to zdvojovat.
Setkání se letos uskutečnilo v Bělči v „areálu Jana Ámose Komenského“, který patří evangelíkům. Přiznám se, že jsem si tu zajímavou ironii řádně vychutnával…
Křesťané a podívané ve starověku
Palce dolů
Pro nás, kteří žijeme v současné tzv. západní civilizaci, je mnohdy užitečné se zajímat o dějiny církve a život křesťanů v prvních stoletích. Naše dnešní situace je podobná, i když ne stejná: život uprostřed pohanského světa. Jedním z jeho aspektů bylo množství her a podívaných, které církev v patristickém období jednomyslně zatracovala. Je však si třeba uvědomit, že pozdější oživení divadla v křesťanské civilizaci nevzešlo ze starověkých pohanských zdrojů. Postoje a praxi prvotní církve můžeme dnes v mnohém přebírat, i když ne bez rozlišování. Situaci věřících uprostřed pohanského světa reflektují již starozákonní knihy Makabejských a dále pak dále uvedení apologeti z 2. století, zejména pak Tertullianus a další patrističtí spisovatelé, jejichž některé myšlenky dále předkládám.
Již v 1 Mak 1,14 čteme o Židech, že „podle zvyklostí národů si tedy v Jeruzalémě postavili gymnasion,“ tedy jakousi tělocvičnu, což svatopisec odsuzuje, neboť to napomáhalo k přijetí pohanských mravů. Podobně 2 Mak 4,9-20 líčí, jak za zvrhlého velekněze Jasona se rozmohl helenismus, byl postaven gymnasion a hřiště pro jinochy a Jason se opovážil nejlepší z jinochů do nevěstinců postavit. Kněží zanedbávali oběti a pospíchali, aby se mohli zúčastnit her a házení diskem. Další kapitoly (5 až 7) líčí prostopášnosti v jeruzalémském chrámu a jeho nádvoří, nucení židů zúčastňovat se pohanských náboženských slavností s tím, že „kdo se nerozhodnou přejít na helénský způsob života, měli být zabiti.“ Čteme tu o mučednictví stařičkého Eleazara a matky a jejích sedmi synů. Takto tedy pohanské helenistické mravy ohrožovaly Židy, kteří pak povstali pod vedením Judy Makabejského.
Zázrak v Praze
Knihu Martina Leschingera Zázrak v Praze bych zařadil do skupiny knih zábavných, užitečných a neotřelých. Není to sice žádný velký literární zázrak, nicméně především díky myšlenkové neotřelosti jde o poměrně svěží a zábavné dílko, které podněcuje k užitečným zamyšlením. Proto bych knihu i doporučil k přečtení…
Příběh je poměrně jednoduchý: krize jedněch mainstreemových novin postaví jejich šéfredaktora do (ne)záviděníhodné situace – má na měsíc volnou ruku to vést po svém a buď je postaví na vlastní nohy, nebo končí. Rozhodne se deník debulvarizovat a zaplnit seriózním (tj. pravdivým, nemanipulujícím a důležitým) obsahem a zároveň během tohoto rozhodnutí projde konverzí, kterou vyvolá jeho setkání a rozhovor s Jezulátkem. No a pak se dějí věci…
Rozhlédnutí 2012/06/03
Nejsvětější Trojice se Svatou rodinou
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, které je díky zaneprázdnění autora oproti normálu poněkud zkrácené. Tuto neděli slavíme slavnost Nejsvětější Trojice a ve čtvrtek slavnost Božího Těla. Dále bych připomněl památky sv. Bonifáce Mohučského (5), sv. Norberta z Xantenu (6) a Prima a Feliciána (9).
Z nadcházejícího dění bych kromě oslav Božího Těla v Brně a ve Vyšším Brodě upozornil zejména na sobotní poutě ve Křtinách a na Maria Rast.
Na závěr bych jako vždy připomněl naše pronásledované bratry a sestry. Tentokráte se soustřeďme na katolíky a kněze pronásledované a perzekvované „uvnitř církve“ za to, že jsou věrni katolické víře a svým povinnostem.
Noc kostelů
Dnes k nám přichází další Noc kostelů. V prapůvodu dobrá a užitečná myšlenka, která se však rychle proměnila v něco obludného. Alespoň v obecné rovině – nepochybuji o tom, že na mnoha místech se odehraje důstojně, a těm, kteří se o to přičiní, skládám svůj hold a dík.
Je jistě pozitivní snažit se lidi přitáhnout do kostela, ukázat jim ho a představit jim ho. Problém ovšem je, když se taková akce pořádá „ekumenicky“ – jako by nebylo rozdílu mezi katolickým kostelem a evangelikální modlitebnou. Jako by bylo jedno, kam člověk chodí a kým je…
