Monthly Archives: Červen 2012
Forma není nic vedlejšího
Často, přečasto slýchávám při diskusích o pokoncilním úpadku od „moderních katolíků“ tu neskutečnou hloupost, ten pseudoargument nad jiné pitomý: To je jen forma, kašlete na ni, důležitý je OBSAH. Již jednou jsem o tom psal v souvislosti se svatým přijímáním a vidím, že je třeba to napsat znovu:
Ne nadarmo se člověk při svém konání snaží sladit formu a obsah. Je to důležité, neboť pokud dojde na výraznější nesoulad mezi formou a obsahem, přináší to veliké škody, neboť špatná/zanedbaná forma poškozuje obsah a je překážkou jeho správnému vnímání. (A naproti tomu dobrá forma obsah podrží a pozvedne.)
Rozhlédnutí 2012/06/17
Narození sv. Jana Křtitele
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden zahájí třetí neděle po Svatém Duchu. V jeho průběhu si zaslouží připomínku zejména památky Efréma Syrského (18) a Tomáše Mora a Johna Fishera (22). Následující týden otevírá slavnost Narození sv. Jana Křtitele.
Z plánovaných akcí bych připomněl brněnskou přednášku Radomíra Malého na téma Pronásledování Církve nacistickým režimem.
Na závěr bych jako vždy připomněl naše pronásledované bratry a sestry. Jelikož na 20. červen připadá Světový den uprchlíků, mysleme v modlitbách tentokrát na ty, kteří jsou na útěku.
Slavíme Nejsvětější Srdce Ježíšovo
Dnes Církev slaví slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kterému je zasvěcen i celý měsíc červen. V této souvislosti doporučuji přečíst článek Intronizace Božského Srdce v rodinách od Michala Semína a studii Josefa K. Miklíka Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Páně (1), které pro vás zveřejnil Institut sv. Josefa.
Mešní liturgie v kontextu dne
Každý, kdo se o mešní liturgii více či méně zajímá, ví z církevního kalendáře něco o jejím vztahu k průběhu ročního rytmu. Méně je známo o jejím vztahu k dennímu rytmu, což je způsobeno zejména protikladem mezi tradičním pojetím, že mše svatá se slouží ráno, a praxí vynucenou mnoha mimoliturgickými faktory, že nám často nezbývá než žádat, aby byla mše svatá večer. Opravdu, původní pojetí, že mešní liturgie (až na výjimky) má pro věřící zahájit den (přesně vzato fyziologický a astronomický den, začínající východem slunce), se projevuje i v liturgických předpisech, ty jsou však určeny v první řadě pro klérus a tam je to složitější.
Jak známo, kromě mešní liturgie existuje ještě liturgie hodin a do jejího rytmu ve starších dobách byla mše svatá integrována, jak můžeme pozorovat ještě dnes na příklad, nahlédneme-li do „usuálu“ (Liber usualis missae et oficii pro dominicis et festis cum canto gregoriano ex editione vaticana adamussim excerpto…, Desclée & Socii, Tournai), kde jsou texty a zpěvy jak pro mešní liturgii tak pro liturgii hodin uvedeny v denním pořadu pro význačnější liturgické příležitosti: liturgický den začíná prvními nešporami – tedy večerem před tím, jak chápeme den v občanském smyslu – pak se předpokládá matutinum (ač to znamená latinsky ranní, značilo to – zejména v mnišské praxi – obřady praktikované během druhé poloviny noci), primy, tercie a po nich mše sv., po které pak následují sexty, nony, nešpory (zvané druhé) a kompletář.
Promluva o častém přijímání
Sv. Jan Maria Vianney
Všechny stvořené bytosti, moji bratři, potřebují potravu, aby mohly žít. Právě proto nechal Bůh vyrůst stromy a rostliny. Všichni tvorové se sytí z tohoto stolu, který je dobře zásoben. Každý si bere pro sebe odpovídající potravu. Ale i duše se musí sytit. Kde je však její potrava? Milí bratři, když Bůh chtěl dát potravu naší duši, aby měla sílu vytrvat na své pouti, prohlédl vše stvořené a nenalezl nic, co by pro ni bylo dost vhodné.
Tehdy se obrátil sám k sobě a rozhodl se dát sám sebe. Ach, má duše! Jak jsi veliká? Vždyť jen Bůh tě může nasytit. Pokrmem duše je Tělo a Krev Boha. Ach, krásný pokrme! Duše se může živit jedině Bohem, jen Bůh jí stačí. Jen Bůh ji může naplnit. Jen Bůh může utišit její hlad. Zkrátka ona musí svého Boha mít! Jak šťastné jsou čisté duše, které zakoušejí vznešený úděl sjednocovat se skrze svaté přijímání s naším Pánem. V nebi se budou třpytit jako krásné diamanty, protože Bůh bude viditelný v nich. V každém domě je místo, kde se ukládají zásoby potravin pro rodinu, to je spižírna. Kostel je domem duší. Tento dům patří nám, křesťanům. To znamená, že i v tomto domě je spižírna. Vidíte támhle svatostánek? Kdybych se otázal duší křesťanů, co to je, mohla by jejich odpovědět znít: „To je naše spižírna.“
Problém tzv. hoblponku
Jedním z produktů pokoncilní degenerace katolické liturgie je tzv. „obětní stůl“, který slouží v mnoha kostelích jako oltář, u nějž kněz proměňuje a koná další obřady „tváří k lidu“. Často jde o obyčejný dřevěný stůl, který řada tradičních katolíků posměšně nazývá „hoblponkem“.
Z hlediska vkusu a logiky katolické liturgie je pohrdlivý název pro takovýto přebytečný a nedůstojný kus nábytku na místě. Koneckonců i z hlediska tzv. „pokoncilní liturgie“ jde pouze o krátkodobě tolerovatelné provizorium, protože oltář má být kamenný a pevně spojený s podlahou, což pro hoblponk zjevně neplatí. Narážíme zde však na malý problém…
Rozhlédnutí 2012/06/10
Nejsvětější Srdce Ježíšovo
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevírá druhá neděle po Svatém Duchu. V průběhu týdne si zaslouží připomenutí zejména slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (15) a památky sv. apoštola Barnabáše (11) a učitelů Církve sv. Antonína z Padovy (13) a sv. Bazila Velikého (14).
Na závěr bych jako vždy připomněl naše pronásledované bratry a sestry. Tentokráte se modleme za křesťany Sýrii, vražděné a vyháněné z domovů islamistickými povstalci, a křesťany pronásledované úřady v Saudské Arábii.
Světový summit pracovníků v PPR
Jednou z doprovodných akcí, probíhajících v Miláně v rámci Světového setkání rodin, byl celosvětový summit těch, kdo se věnují problematice přirozeného plánování rodičovství. Smyslem setkání bylo vzájemně se informovat o současných zkušenostech, o práci, i o představách o budoucnosti.
V Evropě již více než 20 let působí organizace „Evropský institut pro vzdělávání rodiny“ (IEEF/EIFLE), která zastřešuje organizace, věnující se podpoře zodpovědného rodičovství a přirozeného plánování rodičovství. Z České republiky je aktivním členem této mezinárodní občanské sdružení Centrum naděje a pomoci (CENAP). Již na předchozích setkáních jsme vnímali potřebnost vzájemně se informovat i o aktivitách mimo hranice Evropy. Proto jsme uvítali příležitost mezinárodního kongresu v Miláně jako možnost společně se sejít, společně se informovat, obnovit dřívější osobní známosti a především vzájemně se podpořit se po stránce lidské i odborné.
Boží Tělo v Brně
Ve čtvrtek 7. června jsem se (jako jeden z tuctu „Jihočechů“) zúčastnil oslav slavnosti Božího Těla v Brně-Černovicích. Mše na dvoře hlavní základny Kněžského bratrstva sv. Pia X. v České republice a následného průvodu se zúčastnilo více než 200 věřících. Během mše 10 dětí přistoupilo k prvnímu svatému přijímání a zaznělo kázání otce Stritzka na téma úcty k eucharistickému Kristu a nebezpečnosti, nepřijatelnosti a záludnosti „nového mešního obřadu“.
Promluva o svatém přijímání
Sv. Jan Maria Vianney
Náš Pán řekl: „Všechno, o co budete mého Otce prosit v mém jménu, dá vám.“ Nikdy by nás nenapadlo, abychom Boha a jeho vlastního Syna prosili. Na co by však člověk nikdy nebyl schopen pomyslet, to učinil Bůh. Co člověk nedokáže vyslovit, ba ani na to pomyslet a oč by se nikdy nedovolil žádat, to řekl, vymyslel a provedl Bůh ve své nekonečné lásce. Cožpak bychom se někdy odvážili žádat od Boha, aby nechal za nás zemřít svého Syna? Aby nám dal jeho Tělo za pokrm a jeho Krev za nápoj? O tak veliké lásce Boha k člověku nemohl mít člověk ani potuchy.
