Předsunutá pozice špitálu před hradbami Jeruzaléma si vynutila mimo jiné i rychlou změnu charakteru řádu. Vedle špitálně-charitativní složky nabývala každým dnem na síle i složka vojensko-rytířská. Její význam byl stále větší a brzy se stala bojovou silou, se kterou bylo ve Svaté zemi třeba počítat.

Francouzský král Ludvík XIV. (1638-1715) ve své deklaraci z dubna roku 1664 nazval Řád svatého Lazara „prvním vojenským řádem církve, který potírá nepřátele víry a křesťanského náboženství“. Tento řád je bezesporu jedním ze zcela nejstarších vojensko-špitálních řádů na světě a navíc s jednoznačně nejstaršími řádovými kořeny v historii naší civilizace! Nemluvíme zde nyní o čistě duchovních řádech, ale i na poli špitálním je často označován za nejstarší humanitární organizaci na světě.  

Nicméně faktem zůstává, že Řád svatého Lazara začal expandovat, sílit a rozvíjet se po zcela samostatné linii. Navíc (což bylo ve středověké společnosti nevyhnutelné) začal i nabývat řádového majetku. Brzy se zvěsti o jeho smyslu, cílech a poslání začaly šířit i mimo území Svaté země. Řád si záhy získal velmi dobrou reputaci nejen na středním východě, ale i v západní Evropě. Brzy začal řád získávat bohaté dary od největších evropských panovníků. Obdržel velké zdroje financí od francouzkého krále Ludvíka VII. (1137-1180), anglického krále Jindřicha II. (1154-1189), či císaře Římsko-německé říše Fridricha II. (1220-1250). Nutno dodat, že tuto reputaci si nezískal jen svojí humanitárně-špitální, či monasticko-církevní činností, ale především vojensko-rytířskými činy na poli válečném.

Rytíři svatého Lazara dokonce dostali za úkol střežení a obranu tak významných hradů, jako byly například Kharbetel Zeitha či Madjel el Jeremiah. Pakliže byla nějaké instituci svěřena obrana tak důležitého opěrného bodu, jakým zejména ve Svaté zemi hrad byl, svědčilo to o naprosté spolehlivosti, dostatečném počtu bojovníků, schopnosti takový hrad zásobovat a zejména vysoké morálce připravené takový hrad udržet za každou cenu. Z toho vyplývá, že rytíři řádu požívali značné důvěry v jejich schopnosti, odhodlání a připravenost. Jejich bojová složka sice vznikla později než špitální, ale vyvíjela se SOUBĚŽNĚ s bojovými jednotkami Johanitů a Templářů.

Zde je nutné upozornit na zcela zcestnou fikci, že rytíře řádu cvičili Templáři. Do bojové složky řádu totiž vstupovali již vycvičení světští rytíři, kteří další zvláštní výcvik nepotřebovali. Někdo by mohl namítnout, že tito rytíři byli sice vycvičeni v samostatném boji, nebo v boji v rámci svého kopí (myšleno jednotku – latinsky lance), ale pravdou je, že v době, kdy probíhal tzv. Troyský koncil, tedy v roce 1128, čítal počet bojovných bratří Řádu templářů mezi deseti až třiceti rytíři !!! Skutečný rozmach Templářů začal až právě po tomto roce. Oproti tomu pravdou je, že ve schválených statutech Templářů již bylo stanoveno, že všichni rytíři nakažení leprou (malomocenstvím) musí přestoupit do Řádu svatého Lazara, což se i skutečně reálně dělo. Pokud se tedy jedná o nácvik větších jízdních útvarů, cvičili tuto taktiku samozřejmě všechny řády, ale odděleně každý zvlášť.

Zároveň je ovšem rovněž nutno říci, že ostatní řády s bojovými složkami (tedy Johanité, Templáři a později Němečtí rytíři) měli válečných jednotek opravdu více. Řád svatého Tomáše z pochopitelných důvodů záměrně ani neuvádím. Tento fakt vycházel ze situace, že Řád svatého Lazara vznikl na základech leprosaria a dlouho do něj vstupovali buď jen přímo malomocní, nebo lidé, kteří se opravdu museli smířit s faktem, že budou při plnění svých řádových povinností se vší pravděpodobností rovněž dříve či později leprou nakaženi.

Na dnešní poměry bychom žasli, kolik takových hrdinných charakterů se tehdy ve Svaté zemi našlo. Právě díky nim papež Inocenc IV. dovolil volit velmistra řádu z řad zdravých rytířů.

Milan Bártík z Winterbergu

Zobrazený kříž je dnes užívaným znakem lazariánů.

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.