Král Lásky

Jakub Deml a svatý Robert Southwell (1561 –1595) přinášejí verše o jediném dítěti na světě,  které dokáže proměnit lidská srdce nadpřirozeným způsobem. Vítejme Krále Lásky, Jeho dobrou Matku a pěstouna svatého Josefa také ve svých vnějších i vnitřních domovech.

(Z předmluvy Betlémského poutníka)

*

V této chvíli provalují se hráze světla

a proti jeho proudu  – nevidíš?

nesčíslné množství hlasů, očí a rukou

žene se v opojení. Vlna teplá

*

z nozder zvířat Betlémských

vždy dál a výš

zachvacují prostor

V  zlatý smích

nebešťanů křídla tlukou.

Gloria in excelsis.

HOŘÍCÍ DÍTĚ

Když jedné  zimní noci v mrazu, sněhu jsem se třás,

žasl jsem nad žárem,  jenž v srdci roznítil mi jas;

po ohni  obrátil jsem svoje oči v zděšení,

ve vzduchu zřel jsem krásné Dítě v jednom  plameni,

jež, žárem vyprahlé, slz celý příval ronilo,

že by to plamen, z něhož vzešly, málem zhasilo:

Žel (řeklo), sotva zrozené, se málem usmažím,

však nikdo nepřijde si ohřát srdce ohněm mým.

Výhní je moje čistá hruď a dřívím kruté trní:

láska je oheň, vzduch je dým a popel ponížení.

Přikládá spravedlnost, dmýchá milosrdenství,

nečisté duše kovem jsou, jenž se tu vytaví.

Pro jejich dobro dnes mé tělo celé v ohni stojí –

tak také jednou přijdu všechny omýt krví svojí.

To dořeklo a zmizelo pryč jako zázrakem,

a že je Štědrý den, hned ve své mysli poznal jsem.

*

Zdroj: SOUTHWELL, Robert sv. Metafyzičtí básníci. Překlad Zdeněk Hron. BBART: Praha,  2001. ISBN: 80-7257-626-7.

2 Responses to Král Lásky

  1. Jashar napsal:

    Nic proti, ale nemělo by tam být ‚Pěstouna‘ s velkým ‚Pé‘, případně Pěstoun pěstounů?

  2. Podiven napsal:

    THE BURNING BABE.
    By Robert Southwell

    As I in hoary winter’s night stood shivering in the snow,
    Surprised I was with sudden heat which made my heart to glow ;
    And lifting up a fearful eye to view what fire was near,
    A pretty babe all burning bright did in the air appear ;
    Who, scorchëd with excessive heat, such floods of tears did shed
    As though his floods should quench his flames which with his tears were fed.
    Alas, quoth he, but newly born in fiery heats I fry,
    Yet none approach to warm their hearts or feel my fire but I !
    My faultless breast the furnace is, the fuel wounding thorns,
    Love is the fire, and sighs the smoke, the ashes shame and scorns ;
    The fuel justice layeth on, and mercy blows the coals,
    The metal in this furnace wrought are men’s defilëd souls,
    For which, as now on fire I am to work them to their good,
    So will I melt into a bath to wash them in my blood.
    With this he vanished out of sight and swiftly shrunk away,
    And straight I callëd unto mind that it was Christmas day.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *